Sourozenci - kapitola čtrnáctá

16. dubna 2007 v 21:13 | Severusis |  Sourozenci
Trénink během školy

Pondělí bylo příšerně nudné. Ti dva sice na hodinu přišli včas a připraveni, ale nebyli na snídani, což nahrálo Snapeovi, aby je mohl shazovat a ostatní posměváčci se mohli radovat z toho, že si profesor vybíjí svou mrzoutskou náladu na nich. Komu se to nelíbilo byla Romula s Naturisem. Ti dva si je soucitně prohlíželi a pro jistotu mlčeli, aby se profesor nepustil také do nich.
"Slečno Foxová, jakou by měl mít barvu, když do něj přidám Bradavičník?" zeptal se stroze
"Modrobílou, je takový svítivý, pane. " odpověděla mile Serena
"Ne, odebírám Zmijozelu 5 bodů, ten lektvar má barvu bílo-modrou a je zářivý. Jste tak tupá, nebo to hrajete?" zasyčel na ní.
V tu chvíli se rozchechtala celá Nebelvírská skupina, zatímco Zmijozelská si nenávistně prohlížela Serenu, která je ignorovala.
"Ticho!" zařval na celou místnost, která v tu chvíli utichla.
"Ještě jsem očividně na něco zapomněl, odebírám Nebelvíru 50 bodů za ničemné chování při hodině." Dodal jedovatě.
Zmijozelští k udivení všech mlčeli a Nebelvírští hlasitě protestovali.
"Vidím, že 50 bodů je málo, tak k tomu přidám 25 bodů za nepoučení se z chyb. Škoda už nám skončila hodina." Řekl posměvačně "Pokud vím máte hodinu přeměňování, tak jděte! Slečna Corvus Foxová a panem Corvus Foxem zde zůstanou." Dodal.
Nikdo se nemusel nechat pobízet a všichni zmizeli z učebny, kromě těch dvou vyžádaných.
Jakmile odešel poslední student, který za sebou zavřel dveře profesor Snape je k jejich překvapení chválil.
"Musím Vás pochválit, dnes jsem do Vás ryl jak jsem mohl a vy jste k mému překvapení to snášeli lépe, než … no to je vedlejší. Už v sobotu hrajete s Havraspárem, jestli nevyhrajeme, tak víte co bude? "
"To ano, pane, ale už nám začala hodina, a jak dobře znáte paní profesorku, tak nás to nechá pěkně vyzobat."
"To možná ano," řekl posměvačně "ale chtěl jsem vědět jak jste mohla vědět, že tento lektvar po přidání Bradavičníku bude mít barvu modrobílou? "
"Bradavičník zbarvuje domodra a původní barva lektvaru byla zářivě bílá, tak mi zbytek dodala logika, pane profesore." Odpověděla dívka
"Proč jste nebyli na snídani?" zeptal se profesor
"Mně bolela hlava z toho zápachu v kabinetu pana školníka Pinče, pardon, pana školníka Filche." Odpověděl chlapec
"Mně se houpal žaludek, tak jsme se posílili tím Tasmánským čertíkem, pane."
"Mně to nezajímá, venku na Vás čeká Were, který vám řekne vše co dělali, když trénovali, zatímco jste si vykonávali trest. Budete mít omluvenou hodinu u profesorky McGonagallové. Máte požehnání pana ředitele, tak se tak pitomě nekřeňte." Zaštěkal na ně, když v překvapení zůstali udiveně na něj zírat. "A pro košťata si chodit nemusíte, Were už je vyzvedl na mou žádost u profesora Pottera."
Děti se na sebe nevěřícně podívaly.
"Tak jděte, na létání také nemusíte, i po obědě budete trénovat."
"To jako celej den?" podivil se chlapec
"Výborně, jste bystrý, pane Foxi!" řekl jízlivě
"Děkuji, ale ne tak jako vy, pane." Zareagoval pohotově, podlézavě klučina
"Pane profesore, jestli můžeme, tak už půjdeme trénovat." Řekla pohotově dívka
"Jistě." Odpověděl pyšně profesor, jelikož si o něm jeho studenti myslí, že je bystrý.
Než nad tím stačil pořádně zapřemýšlet oba dva odešli tiše z místnost a šli ven, kde na ně skutečně už čekal Pity s jejich košťaty.
"Ahoj, díky Vám nemusím mít Weasleyho, Snapea, ani McGonagallovou. Raději Vám vše řeknu, co jsme probrali,vymysleli a vy dva budete trénovat s Potlouky a se Zlatonkou. Tedy se Zlatonkou jen Serena." Řekl jim po cestě na hřiště.
"Tady si odložte tašky a jdeme na to." Zavelel načež sourozenci odložili brašny, nasedli na košťata a vznesli se.
Pity vypustil jeden z Potlouků a Zlatonku. Zlatonka obletěla Serenu a zmizela. Mezitím Pity vypustil i druhý Potlouk.
"Co děláš, proč druhý potlouk? Je tu jen jeden odrážeč." Zaburácela Serena
"To mi nařídil Snape. Chce, abychom vyhráli, jinak má NKÚ z lektvarů a obrany bude katastrofální. A prosím Vás, když někdo bude padat k zemi nezachraňujte ho, od toho je tu Madam Pomfreyová."
"Ok, tak do toho." Zvolala dívka a vyhnula se Potlouku.
Na Johna a Serenu útočily Potlouky, jako kdyby byli magnety, kterým se vždy úspěšně vyhnuli. Jakmile dívčina spatřila Zlatonku, tak se za ní rozletěla a zlatý létající předmět jak jinak se dal na úprk. Vždy když jí Serena chytila, dala ji Pitymu , který jí opět vypustil. Tak šlo pořád dokola. Zanedlouho to oba přestalo bavit tak se spolčili proti Pitymu, který na ně neustále řval, aby dělali víc, víc a ještě víc, přičemž nesmyslně opakoval, ať nikoho nezachraňují, protože to nikdo nepotřebuje. "Musíte se umět Potlouku vyhnout! Já jsem na to expert!"
Jakmile na dívku zaútočil Potlouk, bratr jí hodil pálku, kterou poslala Potlouk na brankáře a kapitána Zmijozelského týmu Pityho Werea. Ten sletěl k zemi, kde chvíli zůstal nehybně ležet. Za chvíli opatrně vstal, držel se za břicho a díval se nenávistně.
"Poleťte dolů, bude oběd, potom budeme pokračovat." Zakřičel ze všech sil.
Dvojčata tedy poslušně sletěla odnesla si svá košťata s aktovkami a odnesli je do přístěnku na košťata a aktovky si donesli do velkého sálu, kde byl zrovna oběd.
Ti dva se posadili ke svému kolejnímu stolu, kde už čekala na ně Romula.
"Kde jste byli? Když na Vás přišla řeč, McGonagallová se tvářila jakoby žvýkala šťovík." Zeptala se Romula
"No jo, to umí mistrně. Trénovali jsme na Famfrpál a Pity bude mít kliku, když neskončí na ošetřovně." Odpověděla jí Serena
"Jak je možné, že jste mohli trénovat, když se učí?"
"Nato se zeptej Snapea." Prohodil s úšklebkem Johny
"Jo a zabije mě před dalším úplňkem." Opáčila jim
Všichni se pustili do jídla.
Zanedlouho na sourozence promluvil někdo na koho už vůbec neměli náladu
Byly to jejich nepokrevní sestry po boku Crabbea, Goylea a Basila Malfoyfe, který jim coby mluvčí pětice řekl: "Nebyli jste na hodině, určitě jste se někde flákali a já to oznámím Snapeovi a budete mít další průšvih." Řekl posměvačně a dívky se uchechtly.
"Prosím tě ne, už nechceme žádný trest, je to strašné, prosím tě." Řekl naoko vyděšený John a Serena s podobným výrazem přitakávala.
"Měli jste být na nás hodnější." Řekl Basil a odešel s holkami i s patolízaly k Čestnému stolu.
Celý zmijozelský stůl se okamžitě podíval za odcházející skupinkou a mlčky sledovali co bude následovat. Mezitím Romule Serena dala její a bratrovu aktovku a požádala jí, aby je odnesla na kolej, že to vysvětlí později. Kamarádka kývla a podívaly se spolu k pětici žalobníčků.
Na blonďáčkovi byli vidět jak pyšně říká řediteli jejich koleje to, čím chtěl potrestat bledá dvojčata.
Snape se jen na sourozence letmo podíval a něco jim řekl žalující skupince. Pětice odešla spokojeně zpět ke svému stolu.
"Prý máme, nás pět a vy dva, počkat na něj dokud neodejde poslední student. Teď si to schytáte a my určitě dostaneme nějaké body pro Zmijozel."
Všichni spokojeně jedli. Po jídle skutečně všech sedm studentů počkalo ve Velkém sále. Všichni ostatní odešli na očekávané hodiny nebo se šli připravit na následující hodiny. Profesor Snape se za nimi rozešel jakmile se rozloučil s ředitelem školy, který s úsměvem od ucha k uchu odešel.
"Tak tedy, slyšel jsem že jste nebyli na hodině!" zavrčel na dvojčata profesor čemuž se zbylí studenti uchechtli. "Ovšem, o tom vím, protože jsem Vás sám poslal na trénink s Werem." Dodal. To se pro změnu bavila dvojčata reakcí záškodníků, kteří zbledli.
"Vás pět očekávám dnes v sedm hodin večer ve svém kabinetě a nebojte se nějakou práci pro Vás najdu. Jděte na hodinu a neopovažujte se přijít pozdě co minuta to delší trest. Jděte." Pobídl je.
Skupinka se nenechala pobízet a vyběhla ze sálu takovým tryskem, že málem si zapomněli otevřít dveře.
"Proč jste poslali na Wereho Potlouk?" zavrčel
"Proč jste mu nařídil, aby nás očkoval tím, že nesmíme nikoho chytat, když spadne z koštěte k zemi? Proč dva Potlouky? Na tréninky se používá jen jeden. Naštval nás tím, že nám neustále říkal dělejte to takhle a takhle. Nejvíce nás naštval touto větou, i když jsme se vyhnuli Potlouku vždy a bez jediného škrábnutí: "Musíte se umět Potlouku vyhnout! Já jsem na to expert!" Já neodolala pokušení a jakmile na mne zaútočila ta koule, tak… " řekla klidně Serena
"Ale pálku jste měl vy, že?" zasyčel směrem k Johnovi
"Ano pane." Odpověděl
"Bratr mi jí hodil a já …" dodala dívka
"Were bude dva dny na ošetřovně, není to nic vážného, ale asi budeme muset trénink na ty dva dny a jeden den nařízeného odpočinku na koleji odložit."
"To nebude třeba, pane. Zvládneme to sami." Řekl John
"Nedělejte si legraci." Štěkl
"To nikdy pane, jsme schopni trénovat sami." Řekli oba tiše naráz
"Dovedete trénovat sami?"
"Je to pohodlnější, pane."
"Jak?"
"Máme v hlavě mnoho skvostných nápadů, které nikdy neberete vážně, pane."
"Proč bych měl? Jste jen děti, které si skoro nic neprožili." Řekl s úšklebkem
Sourozenci sebou škubli a vypadali jakoby chtěli udělat něco jak proti školnímu řádu, tak i proti zákonu. Serena však zatáhla svého bratra za sebe a řekla ledovým tónem:
"Co nás však mrzí, že jste nám nedůvěřoval, ale to bych asi čekala moc."
"Sereno!" zděsil se chlapec
"Co tím myslíte?"
"Chceme jen, abyste nám byť titěrně důvěřoval. Dokážeme spolu dohnat veškeré zameškané tréninky, ale musí být místo a málo možný přístup zvědavým studentům, pane."
"Chcete důvěru? Máte ji mít. Budete však v místnosti, kde jste učili prváky tančit. A bez košťat, to je má podmínka."
"Ano pane" přitakala děcka.
"Ať už jste v té místnosti." Zavrčel
Děcka přikývla, zmizela ve sklepení a vstoupili do místnosti, která jim byla určena.
Snape se rozešel do učebny, kde zrovna měl hodinu Obrany proti černé magii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama