Sourozenci - kapitola čtvrtá

16. dubna 2007 v 20:34 | Severusis |  Sourozenci
Snape se usmívá

Za necelých pět minut se vracela dvojice sourozenců, z nichž jeden držel Malfoyovo koště a druhý měl roztřeseného blonďáčka za sebou na koštěti jako spolujezdce, který se držel jako klíště.

Když oba přistáli, Basil sestoupil z koštěte a díval se studem na zem.
"Tak tedy, gratuluji Vám oběma a odebírám 10 bodů Zmijozelu za nedovolené opuštění místa." Řekl rázně profesor.
"Profesore Pottere!" ozval se náhle všem moc dobře známý hlas patřící profesoru Snapeovi. "Koukám, že Vám mí studenti zachránili jednoho z mých studentů. Pokud mě zrak nešálí, tak i jedno kotě z Nebelvírské koleje. Doufám, že jste jim neodebral body a nabídl dvě právě volná místa ve Famfrpálovém družstvu, za tento výkon." Dodal rázně
"Popravdě, odebral jsem jim 10 bodů, protože opustili místo. Zapomněl jsem, že Famfrpálové družstvo Zmijozelu nemá dva členy. Ty body tedy vracím." Řekl nasupeně Potter
"Vy dva" řekl Snape a podíval se na zachránce "pojďte se mnou!"
Ti uchopili svá košťata a následovali ho.

Ten je zavedl ke třídě profesorky McGonagallové, která zrovna učila přeměňování 5. ročník.
Snape u třídy řekl oběma, ať počkají. Zaklepal na dveře a vešel. Zanedlouho se vrátil s hnědovlasým štíhlým chlapcem, který měl očividně z profesora strach.
"Were, to jsou Foxovi. Ti dva jsou nový chytač a odrážeč." Řekl rázně
"A kdo je kdo?" zeptal se páťák
"Foxová bude chytač, a Fox bude odrážeč." Rozhodl
"Dobře pane profesore, a to mají létat na těchto křápech?" zeptal se udiveně chlapec.
"Mají snad na vybranou?" zavrčel Snape
"Pane profesore, nevím jestli znáte košťata "Evanesco", ale my bychom mohli napsat matce a ona by nám je poslala." Řekl John
"Pochybuji, že by Vám matka chtěla koupit takhle drahá košťata." Odpověděl místo profesora adolescenční chlapec
"Nemusí nám je kupovat, my je vyhráli jako první cenu v létání. Před pěti měsíci." Dodala Serena nabroušeně.
"Tak to máme štěstí, že jste v naší koleji." Zajásal mládenec
"Were, pokud se nemýlím, Foxovi mluvili ke mně. Tak mlčte!" Zařval na něj.
"Ano pane." Řekl kajícně mladík
"Já se postaral o obsazení a vy je naučte, vše co bude potřebné, rozumíte? Jděte. " nařídil Snape a s dvojčaty před Velký sál, kde odevzdali profesoru Potterovi košťata a pak šli do sklepení.
Zavedl je k sobě do kabinetu a tam je vyslýchal.
"Řekněte mi, jak je možné, že umíte takhle létat? Znám Vaší matku a ta uměla jen ta tak a to jen za klidného počasí. Vysvětlete mi to." Vyzvídal
"Naší pravou matku neznáme, Lucretie Foxová nás našla na prahu svého domu s dopisem, že je nejvhodnější osoba, pro naší výchovu. Zrovna se jí narodily holky, vypadali podobně, tak nás "matka" vychovávala stejně. Jednou se na nás rozzlobila a vyklouzlo jí, že kdyby mohla, tak by nás vrátila biologické matce. Létali jsme od osmi let. A už tenkrát nám matka říkala "Vrány". Nevíme, kdo z rodiny byl takový netopýr." Řekl John
"Vy tedy nejste Foxovi?"
"Řekněme to takhle pane profesore, jsme jiní a s tím žijeme." dodala Serena
"Máte nějaké znalosti o Famfrpálu?"
Oba se uchechtli "Ano, pane profesore, ta košťata "Evanesco "jsme vyhráli na Dětském Famfrpálu. Chytač a odrážeči získali košťata. Druhý odrážeč je můj kamarád, který studuje v Rumunsku." Řekla Serena
"Ostatní hráči získali libovolný zájezd kamsi. My jsme byli vděční, že jsme dostali košťata." dodal John
"Hm, tak jděte, mám hodinu." Zavrčel a děcka odešla z místnosti a zamířili ke Zmijozelské koleji.

Od té doby se pro Johna se Serenou mnoho změnilo, všichni studenti si je prohlíželi a šuškali si. I profesoři neodolali a ptali se jich zda nemají strach hrát Famfrpál, že je to nebezpečná hra. Nejvíce si jich dobírala profesorka McGonagallová, která na ně každou chvíli zavolala místo jména "Famfrpálovci". To přestalo jakmile se profesorka rozhodla, že na post chytače pro Nebelvírský tým dosadí dceru profesora Pottera, Jenifer. Ze zamračené vitální stařenky se stala usměvavá milá dáma v letech, která vše brala s úsměvem. Kdo to bral s ledovým klidem byla profesorka Weasleyová, která dbala na to, aby se všichni na její hodinu pilně připravovali. Čtyřčatům, připadalo, že profesorka nadržuje svým dětem a také Potterovým, Longbottomovým a Lupinovým, ale ti to respektovali.
I pověstný profesor "Bručoun" Snape, byl den ode dne horší.
Johny a Serena trénovali tak často, až je to najednou začal tento stereotyp nudit a štvát. Dokonce několikrát s bratrem radili jak to vylepšit, což se jejich veliteli nelíbilo. Navíc byla středa večer a chtěli se připravit na hodiny. Kapitán Zmijozeského družstva Peter Thomas Were proháněl každého, ale nejvíc Johna a Serenu, ti začali mít pocit, že ho přinutil Snape a měla pravdu. Po jednom úmorném tréninku s "Pitym" jak ho Serena pojmenovala s bratrem, hnědovlasého klučinu sledovala. Měla tu výhodu, že chodila jako duch, takže si ji nikdo nevšiml.
Klučina vážně šel do sklepení, aby informoval Snapea o tréninku.
"Tak jak to s tréninkem vypadá a hlavně s těmi Foxovými?" zeptal se ho "Pojďte dovnitř." Zavrčel načež klučina vešel .
Opatrně přešla ke dveřím a napnula sluch.
"Takže je proháníte?"
"Ano pane profesore, jen mám pocit, že už je to nudí. Kolikrát udělají to co chci, aniž bych jim to řekl."
"Tak dělejte různé metody, vylepšete to. Jestli tento zápas nevyhrajeme, Were, tak si můžete být jist, že vaše NKÚ nebude taková jakou byste si představoval."
"Ale pane profesore, nemohl byste těm dvěma říct, ať mi neradí? Pořád mají nějaké připomínky, já jim vždy vyhovím, aby mi konečně dali pokoj a poslouchali mě."
"Were, to co Vám radí, mohlo by to fungovat při zápase?"
"Asi ano, možná. Ona má dobré nápady. Je bystrá a co mne překvapilo, při tréninku řekla bratrovi něco v tom smyslu, že on musí ten lektvar co budete zítra připravovat, míchat v protisměru hodinových ručiček, jinak by to prý byla břečka. Před týdnem se bavili o kouzelných formulích a o obraně proti černé magii. Vše zvládali najednou."
"Zavolejte mi ji a toho její bratra."
Serena rychle utekla do Zmijozelské společenské místnosti, kde na ni čekal bratr. Vše mu v rychlosti vylíčila a čekali na klučinu až přijde do místnosti.
Ten tam přímo vletěl, celý udýchaný a aniž by jim něco řekl vzal je za rukávy a vláčel je přes celou chodbu ke Snapeovu kabinetu. Zaklepal na dveře tak jemně, že to pomalu nebylo ani slyšet, ale dveře se otevřely.
Načež všichni tři vešli.
"Víte, proč tu jste?" zeptal se nabroušeně dvojčat
"Ne, pane profesore. Pity vběhl do společenské místnosti, popadl nás za rukávy a jsme tady." řekla nevinně Serena
"Were, Famfrpál bude za deset dní. Máte nějaké návrhy, jak vylepšit trénink?" zeptal se uříceného klučiny
"V tuto chvíli ne, pane." Zasípal
"A vy Foxová?"
"Pane profesore, jen bych byla radši, kdybychom měli nějaký smyslný trénink. I v dětském Famfrpálovém družstvu jsme měli smysluplnější tréninky, které nás dokonce bavili a to je polovina úspěchu."
"Were, v sobotu se o trénink postará slečna Foxová a vy jí poslechnete ve všem a budete jí po ruce, rozumíte? Jděte! Foxovi tu zůstanou."
Pitymu to nemusel říkat dvakrát, kývl a zmizel ve dveřích.

"Je nám to jasné, pane. Chcete, aby Zmijozel vyhrál." Prolomil pětiminutové ticho John
"Ani nevíte, jak mi profesorka McGonagallová leze na nervy s tím, že má v týmu dceru nejlepšího Nebelvírského chytače posledních dob. Na každém kroku mi předhazuje, že jsem nejspíš přišel o rozum, když jsem volná místa zaplnil Vámi." Zarazil se, nevěděl proč jim to řekl.
"Pane profesore, víme jak Vám to musí být nepříjemné, ale přehnaným tréninkem bez odpočinku a zábavy se to nevyřeší. Jsme více než odhodláni, ten zápas vyhrát, ať to stojí, co to stojí. Paní profesorka McGonagallová má u nás vroubek, takže jí také chceme ukázat, že urážet "Vrány", které létali s "Netopýry" se nevyplácí. Jen Vás poprosím jestli můžu. Všimla jsem si, že kdykoliv se Vás paní profesorka zeptá na něco okolo Famfrpálu, tak jí hrubě odseknete. Potřebovali bychom, abyste jí zítra, třeba u snídaně, vyvedl z rovnováhy. Myslím, že by stačilo, abyste až přijde ji pozdravil a usmál se na ni a zeptat se jí na něco všedního. Třeba na počasí. Potřebujeme, aby byla v nejistotě, to se pak člověk víc dozví a víc zmůže." Řekla Serena a nadzvedla své prvé obočí
"To myslíte vážně, slečno Foxová?" vytřeštil na ní profesor oči.
"Ano pane, to znejistí Nebelvírovce a ti budou tak horečnatě trénovat, že odpočinek bude tabu." Vysvětlila
"Ty jsi hlava, Sereno. Já nad tím přemýšlím celou dobu , jak je vykolejit, ale na nic tak geniálního jsem nepřišel." Zazářili se Johnovi nad tou myšlenkou oči
"Tak dobrá. Ještě jedna věc, slyšel jsem, že vy dva při tréninku probíráte učivo a stíháte i trénink."
"Ano, pane profesore, to je nejlepší forma odpočinku pro nás dva, my snad přemýšlíme i ve spaní." Zažertovala dívka
"Dobře, zítra, ehm, jak tomu říkáte? Vykolejím profesorku McGonagallovou." A na tváři se mu vytvořilo něco, co vypadalo jako úsměv
"Můžete jít!" zavrčel tradičně

Sourozenci se slušně jaksepatří rozloučili a odešli z kabinetu
Snape stále užasle kroutil hlavou jakou má dívka fantazii. Vzal zrcátko a trénoval milý úsměv na následující den. Z počátku to byla katastrofa, ale nakonec…

John se Serenou nemohli dospat, tradičně vstali ve čtyři hodiny a sešli se ve společenské místnosti. Serena šla v sedm hodin vzbudit sestry s Romulou a běžela zpět do společenské místnosti, kde na ní stále čekal bratr. Netrvalo dlouho a nadešel čas snídaně. Bratr se sestrou spěchali do sálu, aby nezmeškali tu podívanou.
Při příchodu do sálu zjistili, že tam je jen pár studentů, profesor Brumbál, profesor Potter a profesor Snape, který vážně o něčem debatoval s ředitelem.
Posadili se tedy ke stolu a pustili se do snídaně, která už byla připravená. Brzy dorazili i ostatní studenti, kteří též začali snídat. Dorazila i profesorka McGonagallová, sourozenci se nemohli o podívanou připravit, tak upřeli pohled na Čestný stůl, kde profesor Snape vstal a řekl : "Dobré ráno Minervo" políbil jí ruku "To je dnes krásné počasí, že?" dodal s nacvičeným úsměvem, který se mu mimochodem povedl.
Sourozenci sice nic neslyšeli, ale úsměv profesora a reakce profesorky mluvilo za vše. Profesor galantně pomohl profesorce se posadit a posadil se také.
Profesorka s otevřenou pusou pozorovala Snapea a přemýšlela jestli se náhodou nezbláznil, asi si ho neměla tolik dobírat, ale mohla by toho využít k tréninku svých nebelvírských miláčků.

Snape byl překvapen, že ten trik vyšel, ale nedal na sobě nic znát.
Nebelvírští dřeli jako na galejích a tím byli víc a víc unavení. Serena vzala v sobotu velení, které všem vyhovovalo. Serena všem však zakázala, aby vyzradili komukoliv tajemství tréninku, že by to mohla ostatní družstva využít a nebyl by to originál. Všichni jí to slíbili. Trénink byl záhadou i pro profesora Snapea, který však dívce věřil, protože měla pravdu i s profesorkou, která se mu začala vyhýbat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama