Sourozenci - kapitola dvacátá

16. dubna 2007 v 21:32 | Severusis |  Sourozenci
Proč je tak těžké říct pravdu

Začalo zkouškové období a všichni se učili až se jim z hlavy kouřilo.
John pomáhal Dorris Longbottomové, aby zvládla zkoušky, protože poslední dobou čím dál tím víc spackala všechny možné nejjednodušší lektvary, které existovaly.
Serena pro změnu usměrňovala Malfoye, který se do Romuly a dalších slabých článků navážel s patolízaly a jejími nevlastními sestrami .
Několikrát Basila upozorňovala, že má držet jazyk za zuby, ale chlapec se jen ušklíbl a pokračoval.
Jednoho krásného rána se Bacilovi a spol zachtělo provokovat Romulu, která to těžce nesla.
Jakmile se rozešli do společenské místnosti John, Serena a Romula, že půjdou na snídani, tak Crabbe s Goylem přitiskli Serenu s Johnem v místnosti ke zdi a Basil zase Romulu, přičemž řekl.
"Tak co ty jedna příšero, Víš co? Mám nápad. Ty mě necháš, abych na tobě ozkoušel jednu kletbu a nechám tě."
"Ne." Pípla Romula
"Nemáš na vybranou jinak tě nepustím. A tví kamarádíčkové tady nepoužijí hůlky." Řekl posměvačně chlapec vyděšené dívence a s jedovatým výsměšným výrazem se Romulu a Eileen s Rowenou se pochechtávali.
V tu chvíli Malfoy uslyšel skučení, ze strany jeho poskoků, kteří klečeli, se zkříženýma očima se dívali ke stropu a pevně si drželi v rozkroku.
"Co, co, co se děje?" vyjekl chlapec
"Hůlku jsme nepoužili, ale nohy ano." Vysvětlila Serena.
V tu chvíli Romulu chlapec pustil. Trojice kamarádů se rozešla na snídani a Rowena s Eileen pomáhali kolohnátům se zase postavit na nohy. Basil běžel hned za trojicí která zneškodnila jeho gorily.

Doběhl je až ve Velkém sále.
Měl však to štěstí, že v místnosti nebyl nikdo kromě profesora Pottera a profesorky Weasleyové, kteří se spolu vesele o něčem bavili a několika studentů, kteří si jich raději nevšímali.
"To mám ale kliku," začal se opět naparovat Malfoy, přičemž špacíroval kolem masivních dveří. "vidíš Lupinová? Taková bestie jako jsi ty nikoho nezajímá."
John chtěl něco namítnout, ale Serena jej zastavila jemným gestem a řekla sladce.
"Malfoyi, jednou v životě mě poslechni a jdi od těch dveří, jinak to dnes pro tebe špatně skončí."
"To teda ne,…proč?"
"Někdo půjde," pokračovala sladkým tónem "vrazí do dveří, ty tu budeš stát a…"
"To by si mohl někdo zkusit anebo toho dotyčného přivítám s otevřenou náručí." A rozpřáhl klučina ruce.
Co čert nechtěl dveře se opravdu otevřely, ba i rozlítly. Basil Malfoy to nestačil postřehnout a masivní brána jej připlácla ke zdi.
Dovnitř vešel Snape po jehož boku byl Petrifitus.
"Pane profesore, vy jste …" vykoktal John
"Co!!!" vyštěkl
"nás zbavil Ba…Ba…Bacila. Dokonale." Dokoktala za bratra sestra a oba se dívali na masivní dveře.
Snape nechápavě popošel ke dveřím a zavřel je.
Malfoy stál s vytřeštěnýma očima a s rozpřaženýma rukama jakoby se jej chystal obejmout.
"Malfoyi, co tu u Salazara děláte." Zavrčel nechápavě profesor
"Hajíííí si na cho…va…vanou." Vyšlo z chlapce
"Prosím?" řekl pro změnu Petrifitus, přičemž se mu na tváři objevil překvapený úšklebek.
"Asi říkal, že si hraje na schovávanou." Řekla Serena se stále vytřeštěnýma očima
V tu chvíli se Basil svezl po zdi a ruce mu klesly. Zanedlouho se ve dveřích objevil zbytek Malfoyovy tlupy. Chlapci měli nazelenalou pleť a holky je podpíraly.
"Vy dva s panem Malfoyem půjdete na ošetřovnu, a pro jistotu se také necháte prohlédnout." Řekl Crabbeovi s Goyleem. Nato oba vazouni popadli Malfoye a vedli jej na ošetřovnu.
"A vy se jděte nasnídat, hned!" zavelel Snape odvlál s Petrifitem k čestnému stolu.

U zmijozelského stolu seděl sklíčený Pity.
"Co je Pity?" zeptala se Serena
"Dnes mám NKÚ z lektvarů a obrany , proboha, já nevím vůbec nic. " zašeptal chlapec a pobledl v obličeji
"My máme dnes volno, nechtěl by sis to s námi zopakovat, než půjdeš na zkoušky? V kolik je vůbec máš?" zeptala se dívka
"Po obědě, to nezvládnu. "
"No tak, zmuž se. Co máš rád?" zeptal se chlapec a kousl do napůl namazané topinky.
"Co? Já mám rád čokoládu, spíše jí zbožňuji, proč?"
"Neptej se, a po snídani buď ve společenské místnosti. Vše s tebou ještě probereme." Štěkla dívka
"Proč to pro mě děláte, jak jsem mohl tak jsem Vás …"
"Chceš udělat zkoušky z Lektvarů a Obrany proti černé magii?" zeptal se Vážně John
"No že se ptáš."
"Tak nežvaň a čekej tam na nás po snídani."
"Dobře." Pípl klučina
Po snídani vyběhl Pity z sálu rychlostí světla, což Snapea dost překvapilo.

O chvilku později odešla i dvojčata John se Serenou s vykutáleným úsměvem na rtu. Romula šla na školní pozemek s bratrem a zbytkem nebelvírských prváků.
Ve společenské zmijozelské místnosti na zmijozelská černovlasá dvojčata opravdu čekal ještě víc rozklepaný Pity.
"Ukaž mi učebnice z těch dvou předmětů. A o tomhle nikomu neřekneš, rozumíš?" Zavelela Serena
Klučina jí je podal a ustrašeně přikývl.
"Brácha, ty si vezmi o té obraně a já lektvary, potom si je vyměníme." Podala potrhanou učebnici bratrovi.
"To nestihnete si přečíst a vyzkoušet mě." Řekl nevěřícně páťák
"Sklapni a nech nás dělat svou práci. " zasyčel John
Jak Johny chtěl tak Pity učinil. Pity si všiml, že ti dva obracejí stránky tak často, jako by se dívali na obrázky, které je nijak nezajímají.
Za necelou půl hodinku oba zavřeli knihy a vyměnili si je. Pity to vůbec nechápal, ale co mu zbývalo, než jim důvěřovat. Když každý dočetl i tu druhou knihu tak nařídili Pitymu, aby se posadil. Ten tak učinil bez připomínek. V tu chvíli jej oba začali zkoušet.
Pity věděl všechno co potřeboval, jediný problém byl v tom, že si vůbec nevěřil.
"Pity víš vše podstatné na co s nejvyšší pravděpodobností můžou zeptat."
"Zeptají se na to co nevím a …"
"Žádný NEVÍM, máme pro tebe motivaci. Dostaneš tu největší čokoládu, když…zaprvé se nebudeš nervovat, zadruhé užiješ tu chladnou logiku, kterou máš, ale nepoužíváš a za třetí teď si odpočineš a nebudeš se zabývat nesmysly, ano?"
řekla mu povzbudivě dvojice sourozenců.
"Dobře, je mi líto Vaší matky. Ten mladej Potter to řekl Jaselymu a ten to řekl mě, jsme kamarádi od malička." Řekl jim soustrastně.
"Díky! Teď si odpočiň!" nedali sourozenci na sobě překvapení znát a odešli z místnosti.

Před vchodem na zmijozelskou kolej dívka zastavila bratra slovy:
"Tak ten Potter ví, co je s naší matkou. Musíme ho naštvat, aby nám to řekl."
"Pravda Sereno, nemohli jsme před Pitym dát najevo, že nevíme nic."
"Takže, půjdeme?"
"Jistě."

Oba vyšli na pozemek školy, kde byli všichni nebelvírští prváci s Romulou, která byla nějak zamlklá.
"Heleďme se kdo tu je." Upozornil spolužáky Jack Potter
"Koukám, že jsi nás očekával."
"Jo a mluvili jsme o Vás a Vaší hloupé matce, která má opět smůlu. Nejen že porodila takové zrůdy, jako jste vy, ale bohužel" řekl posměvačným tónem "také chtěla našeho otce vyšachovat a slíznout všechnu smetanu. To se jí však nevyplatilo. Určitě skončila jako hadr na podlahu, ale to se nedozvíme." Zasmál se pohrdavě a ostatní, kromě Romuly se přidaly.
V tu chvíli jak Serena tak John vytasili hůlky v bojovné pozici.
"To byste neudělali, protože Vás za tohle vyloučí ze školy." Řekla klidně Jenifer Potterová
"Jo? Na to jsem nepomyslela, takhle to bude jednodušší. Stejně se sem už nechceme vrátit. Šli jsme sem jen proto, že sem chodila naše maminka a teď je s nevětší pravděpodobností na pravdě Boží. Co nás tu drží? Prozraď!" řekla ledově klidná Serena zatímco se Romula nenápadně rozeběhla ke hradu.
Všichni přítomní Nebelvírovci také vytasili hůlky.
"Kdo chce přijít první na řadu? Ty Pottere? Nebo ty Weasleyi? Naturisi? Librisene anebo někdo z Vás?" zamířila na ostatní nebelvírské studenty zmijozelská dívka
"Víš co, Foxová. Rád bych viděl tvou matku jak žadonila o svůj ubohý život." Řekli arogantně Andrew Weasley a Jack Potter
"Impedimenta!!!" zaburáceli sourozenci.
Oba chlapci se skáceli k zemi a bojovali s kletbou, kterou na ně dvojčata poslala.
Serena si zaklekla na Jacka a John na Andrewa, přičemž oba zamířili hůlkami svým nebelvírským nynějším nepřátelům na krk.
"Tak, a co teď. Co řeknete na svou obhajobu, než Vás potrestáme?" zavrčela Serena
Oba chlapci se snažili něco říct anebo se pohnout, ale zbytečně. Kletba měla ještě navrch.
"Nechte je na pokoji, prosím!" žadonila Dorris Longbottomová.
Oba sinalí sourozenci nehnuli brvou, jen si nenávistně prohlíželi Pottera a Weasleyho.
"Foxovi! Okamžitě odložte své hůlky!" zavelel profesor Snape, který přiběhl s profesorem Potterem a Petrifitem po boku.
"Proč se vždy všechno musíme dozvídat od cizích? Je to tak těžké nám říct pravdu?"
řekla dívka se slzami v očích a odstoupila s bratrem od očarovaných chlapců .
"Ty jsi jim to vážně řekl, Jacku?" zeptal se jej otec, když ho odčaroval
"Ano tati." Řekl kajícně chlapec.
"Neříkal jsem ti, že to nesmíš nikomu říct?" řekl popuzeně profesor Potter
"Kolego, tato zpráva byla jen pro Vás, protože jste pracovníkem na Ministerstvu kouzel. Jinak by jste to nevěděl. Asi jste nečetl první řádek, tak to připomenu. Bylo tam "PŘÍSNĚ TAJNÉ!". To jste Bystrozor? Ti mají udržet veškeré tajemství a vy jste udělal pravý opak." Řekl mu Petrifitus.
"Petrifite, řekni, že není maminka mrtvá, prosím." žadonil chlapec a Serena měla upřený pohled k Zapovězenému lesu.
"Nevím, nejsou o ní žádné zprávy." Odpověděl stařec
"Takže je šance, že je naživu." Řekl chlapec s nadějí v hlase.
"Určitá šance tu je, pane Foxi." Řekl Snape a stále pokukoval po Sereně.
"Všichni, kromě Foxových a vás čtyř, " řekl Snape a ukázal na Weasleyovi s Potterovými "odejdou ke hradu, kde na ně čeká profesorka McGonagallová. Ta Vám už řekne co a jak."
Všichni poslušně odešli a šestice vyžádaných studentů zde zůstala
"Pane Pythone, omlouvám se Vám." Řekl profesor Potter
"Proč? Ublížil jste také těm dvěma. " zareagoval Snape
"Petrifite, doufám, že je ti jasné co bude následovat." Řekla rozzlobeně Serena
"Prosím, nech si to vysvětlit." Žádal Python
Serena švihla hůlkou směrem ke Snapeovi, ale nic se nestalo, alespoň ne z jeho pohledu.
"Víš, myslela jsem, že jsme si vyjasnili, že nesnášíme lež, alespoň, která nás, nebo maminku či Vás dva s profesorem Snapem, může ohrozit nebo poškodit."
"Jistě, ale vžij se do mé situace, Sereno. Chtěl jsem Vám to říct, ale nebyl jsem si jist. Hlavně jsem nevěděl jak Vám to říct."
"To je pravda." Přidal se Snape
"Jak to, že rozumí té Vaší Hybridštině?" divil se šokovaný staroch, přičemž Snapeovi svitlo. To švihnutí hůlkou k němu, zapříčinilo, že rozumí jejich jazyku
"Víš, jemu jsem začali důvěřovat. To ovšem neznamená, že neutečeme. Znal jsi rizika." Řekl John
"Co budete dělat?" zeptal se Snape.
" Uděláme si prázdniny a doufám, že se mezitím najde matka, pane. A začneme hledat otce." Odpověděl chlapec
"Ano? A jak by měl asi vypadat?" zeptal se s úšklebkem.
"Kdyby jste to byl Vy, svět by byl hezčí. I když jste nám lezl hodně na nervy, stejně jste si získal naší důvěru a přízeň, což se málokomu podaří." Řekla dívka přičemž provrtala Petrifita pohledem.
"Petrifitus udělal chybu, ale neudělejte ji i Vy. Pro mě za mě si na prázdniny klidně dělejte co chcete. Udělejte si prázdniny dle svého, ale vraťte se do Bradavic. Může se klidně stát, že se Vaše matka objeví během školního roku a bude Vás chtít vidět."
Řekl pohotově Snape
"Pane? Já nevěřím svým uším. Vy byste nás klidně nechal si udělat vlastní prázdniny?" rozzářily se oči dívce
"Pokud, ty co na Vás dohlížet obelstíte, vyhnete se tomu sirotčinci a během té doby Vás nikdo nenajde, máte mé požehnání. Petrifitus bude o tom mlčet, určitě je také zvědavý jak to zvládnete." Odpověděl s úšklebkem
"Dobře, domluveno, 1. září tady budeme jako na Testrálovi, pane." Přitakala dvojčata s úsměvem.
"Dobrá, tak uděláte zkoušky a zbytek je na Vás." Řekl Snape
"Děkujeme. " poděkovaly děti
Poté začali mluvit "normálně", aby jim rozuměla rozvrkočená přístojící pětice, která nevěděla o co kráčí.
"Tak tedy Pottere, uděláme to takhle. Tihle čtyři udělají totéž, co udělala slečna Foxová, ve Velkém sále když se každý vysmíval kolegovi Weasleyemu, vy víte proč."
Řekl tak profesor Snape, že to vyznělo jako příkaz.
"Omluvit se jim na veřejnosti? To ani náhodou." Řekli tvrdošíjně mladí Potterovci a Weasleyovci naráz
"To nevadí." Řekli spokojeně Foxovi a odešli ke hradu.
"To se tedy omluvíte! Alespoň vy dva." Nařídil svým dětem profesor Potter.

Při obědě se opravdu čtveřice nebelvírských studentů, chtě nechtě omluvila na celý sál Foxovým, kteří omluvu přijali a mile se usmáli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama