Sourozenci - kapitola dvacátá druhá

16. dubna 2007 v 21:47 | Severusi |  Sourozenci
Šok

"Chcete říct, že ti dva Vám utekli?Jak se jim to povedlo?" neskrýval své překvapení ředitel Brumbál, když se vrátili dohlížející do Bradavic.
"Jo, a nechtějte, abych Vám znovu vysvětloval jak. Stačí, že tihle " kývl ke stále usmívajícím se Bystrozorům a Remusovi " se tím bavili celou cestu vlakem."
"Remusi, vidím, že jsi unavený, jděte si s Nymfadorou odpočinout." Řekl s úsměvem ředitel.
"Děkuji, pane řediteli." Poděkoval Lupin a odešel s Nymfadorou.
"Děkuji všem, dělali jste co jste mohli. " řekl Petrifitus.
"Severusi, ti opravdu patří do tvé koleje, ale nedivil bych se, kdyby se klobouk u nich dlouho rozmýšlel, protože na takovou fintu bych nepřišel ani já." Řekl ještě roztřesený blonďáček Moody.
"Mimochodem Alastore, tohle mi přinesla jedna sova spolu s tímto dopisem adresovaný Vám , asi dvě hodiny potom co jste odjeli. S instrukcemi, že Vám to mám předat." Řekl ředitel a podal mu lahvičku s nezalepenou obálkou.

Moody převzal psaní a začal číst nabručeně nahlas.
"Vážený pane Moody,
pokládáme za správné, abychom Vám dali protisérum, abyste nemusel být celé prázdniny v této velikosti.
Pokud jsme nějak využili Vaší nepříznivé situace, píšeme to proto že nad tím přemýšlíme, ale nevíme jestli to vyjde, tak se omlouváme, ale chtěli jsme konečně prázdniny jaksepatří.
Přejeme hodně úspěchů při našem hledání.
S úctou S. a J. "


Hned jakmile dočetl zmuchlal rozhořčeně papír a vypil na jeden hlt celou lahvičku. V tu chvíli se roztomilého chlapečka stal starý zatrpklý stařec s jizvami, s kouzelným okem a s protézou.

"Mimochodem, Severusi, až ty dva najdu, dostaneš je po kouskách, takhle mne ještě nikdo neponížil." Pohrozil Moody
"Jak chceš, ale pozor, nechtěl bych přijít o své nejlepší studenty, Moody, ale nebudu ti bránit po nich pátrat . Jen jsou, jak jsi sám poznal ve svém věku chytřejší, než by se očekávalo a tudíž to bude složitější." Opáčil Snape se škodolibým úšklebkem.
"Na tom něco bude." Přisvědčil Brumbál "Běžte, prosím a odpočiňte si. Jen ty Severusi, zde zůstaneš, prosím, ano?." Dodal
"Hm." Přitakal žádaný profesor a zůstal v ředitelně zatímco všichni ostatní odešli.

"Severusi, tobě také napsali dopis, ale také je tu ještě jeden, od Judy."
"Judy?"
"Ne přímo od ní, ale do její tety, která od ní dostala dopis, aby jej v tuto dobu poslala."
Snape vzal dopisy, roztrhl obálky a dal se do čtení. Ředitel se mezitím posadil ke svému stolu a podepisoval připravené papíry.

"Děkujeme za šanci.
Sevena a Joudy Corvus Crammerovi."


"Děkujeme za šanci?" zapřemýšlel nahlas muž
"Možná šance na prázdniny, Severusi. Důvěřovali ti. Oprávněně." Vysvětlil neurčitě ředitel

"Drahý Severusi,
vím že jsme se dlouho neviděli, možná ani neuvidíme. Nevím co bude za těch 11 let. Jedno se, ale nezměnilo, láska k tobě. Vím, že to co se teď dozvíš, tě asi rozhněvá a to oprávněně. Když jsme se tehdy viděli naposled, ani jeden jsme netušili, že existuje něco, co nám navždy změní život.
Zjistila jsem totiž, že jsem těhotná, s tebou. Přemýšlela jsem, zda ti to říct, a chtěla jsem, věř mi, že ano. Jenže jsme se potkali a ošklivě se pohádali. Myslím, že si to pamatuješ. Kdo by na to zapomněl? Pak jsem ale znovu sebrala odvahu. Hledala jsem tě, dokonce jsem ti posílala poštu, ale nedostalo se mi odpovědi. Nejen že se mi narodily děti, ale byly už od malička celí ty. Jelikož jsem chtěla také udělat něco správného, rozhodla jsem se zachránit alespoň rodinu někomu jinému. Dala jsem své děti, ale i tvé k jedné rodině, kde je určitě milovali. V jejich jedenácti letech jsi je poznal. Doufám, že tě nezklamaly. Prosím dohlédni na ně. Také věřím, že se brzy uvidíme a vše si vysvětlíme.
Nevím jestli ty mě, ale já tě stále miluji a nikdy nepřestanu.
Judy "


Muž náhle cítil jak jej opouští síla a zmocňuje se ho nejistota.
"Severusi, stalo se něco?" zeptal se jej starostlivě Brumbál
Profesor bílý jak stěna nebyl schopen odpovědi, jediné na co se zmohl, bylo to že se rychle chytil něčeho pevného, aby se nesesunul k zemi.
"Severusi, pojď se posadit, nevypadáš dobře." Došel k němu starý ředitel a dovedl jej ke křeslu, které stálo hned naproti jeho stolu.
Nedalo by se říct, že by se pomalinku profesor posadil, ale spíše do něj vpadl.
"Severusi, mohu ti nějak pomoci? "
"Já,…Já…"
"Ano?"
"Já jsem o…o…otec, pane řediteli. Jak mi to mohla udělat? Co mám dělat?"
"Opravdu? To je nádherné a máš z dětí radost?"
"Mám z nich, … šok."
"Neboj, vsadím se, že Sevenu a Joudyho sis už získal, jen na tobě teď leží otcovská povinnost. "
"Máte pravdu, pane ředi…Moment, Vy to víte?"
"Ano Severusi, sice jsem nic neviděl z jejich vzpomínek, ale ta podoba."
"Nemůžu zde učit, …, oni chodí sem do školy."
"Vidím Severusi, že jsi v pořádném šoku. Vždyť Ron, Harry, Hermiona, Ginny a Neville. Ti všichni zde učí a mají zde děti. To znamená co? Že to nevadí, jen jim nesmíš nadržovat."
"To jsem nikdy nedělal a nehodlám s tím začínat." Řekl rázně Snape
"Výborně, šok byl překonán. Dáš si se mnou čaj? Můžeme to probrat."
"Děkuji."
Brumbál mávnutím hůlky vyčaroval konvici s čaje a dva ručně malované šálky se stejně malovanou cukřenkou.
"Pane řediteli, jak víte pravá jména těch dvou? Ty jsem Vám neřekl." Divil se profesor
"Víš Severusi, také jsem dostal dopis od Ministerstva. Tam se píše, že ti dva byli neprávem přejmenováni, v dopise byla žádost, abych je od této chvíle oslovoval pravými jmény. Tudíž…"
"Sevena Corvus Crammerová a Joudy Corvus Crammer." Dořekl za ředitele už lépe vypadající muž, načež stařec přikývl.
"Pro Merlinovu skromnost, musím je najít a dohlédnout na jejich bezpečí." Řekl starostlivě Snape, když se náhle zarazil
"Mluví z tebe otcovská starostlivost, to je normální, Severusi." Řekl s úsměvem ředitel
"Opravdu?"
"Ano, a doufám, že při té své pouti se opravdu nesetkají s Moodym, poté jejich akci se asi usmívat nebude." Zamyslel se ředitel
"Ti dva mají fantazii, takhle rychle bych to nevymyslel." Ušklíbl se profesor
V tu chvíli se oba muži začali smát.

Po chvíli co už muži brečeli smíchy, ředitel zastavil veselí větou:
"Severusi, nechtěl bys zkusit také po nich pátrat? Alespoň zkusíš, to o čem kolega Python stále mluví. Jejich inteligenci a důvtip." Řekl přemlouvavě ředitel
"Dobrá, ale jen pod podmínkou, že je budu hledat na vlastní pěst."
"V tom případě, začni s pátráním, jakmile Alastor s Harrym a ostatními zítra odjedou, ano?"
"Jistě,…já jsem otec. Pořád to nemůžu pochopit a už vůbec tomu uvěřit." Řekl byť zaskočeně, ale i plný pýchy.
"Jdi si odpočinout Severusi, od zítra tě čeká podle toho co vím, další tvrdá práce. Ti dva mají teď proti sobě schopného protivníka. Dej mi občas vědět co se děje, nebo jak jsi pokročil, ano?"
"Jistě, pane řediteli. … Ehm. …Děkuji za čaj a vlastně za všechno. Dobrou noc."
"Dobrou noc, Severusi." Rozloučil se se svým profesorem ředitel

Nato si stařičký ředitel upil čaje, podíval se na svého Fénixe a ušklíbl se.
"Jak to dopadne? Najde je Severus nebo Moody? Co myslíš?" zeptal se jej zvědavě ředitel
Fénix se ani nehnul, jen tajemně mrkl.
"Myslíš, že spíš ti dva najdou Severuse nebo ty Bystrozory?" zeptal se znovu
Dotazovaný tvor se vesele rozepěl.
"To jsem tedy zvědavý, jak tohle dopadne." Dodal s úšklebkem ředitel Brumbál
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 18. dubna 2007 v 17:58 | Reagovat

wow skvělý...na tvou povídku jsem narazila dneska a přečetla jsem to jedním dechem... doufám že brzo bude prokráčko :-))

2 Severusis Severusis | 22. dubna 2007 v 10:50 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti to líbilo a na pokračování se pracuje.

3 Falkira Falkira | Web | 28. dubna 2007 v 0:19 | Reagovat

Jupí. Moc ráda slyším o pokračování. Hrozně se mi to líbilo. :))) Jen tak dál. :)))

4 Kate Kate | 30. dubna 2007 v 19:38 | Reagovat

to je skvělá správa severusis :)) už se mocinky moc těším..

5 Severusis Severusis | 20. května 2007 v 20:06 | Reagovat

Zdravím Vás, co čekají na pokračování povídky.

Žádám Vás o chvilku strpení, potrvá to ještě chvilinku, a také bych se Vás chtěla zeptat jestli byste chtěli Sourozence strpět tak, aby měli dohromady sedm dílů? Nebo to mám zkrátit na tři?

Nechám to na Vás, a těším se na Vaše odpovědi

a žádám ještě o pár dní strpení ... děkuji...

:-D

6 Falkira Falkira | Web | 25. května 2007 v 20:04 | Reagovat

Já se držím pravidla čím víc, tím líp. :)) No, ne vždy to platí ale je to super povídka a móóóc se těším na další. Jsem pro těch sedm dílů. Jen dotaz. Proč to sem nepřidáváš po jednotlivých kapitolkách? Mi bychom nemuseli čekat tak dlouho a ty bys měla čas na psaní dalšího pokračování. :)))

7 Variola Variola | 20. června 2007 v 20:24 | Reagovat

Mně se to také líbí, nečetla jsem to na webu, protože to bych nevydržela, ale vytiskla jsem si to a přelouskala dneska v pelíšku. Skoro na jeden zátah. Moc se mi to líbí, je tam sice pár jasných překlepů a chyb co provedl na 100% Word ale jinak pěkné čtení. Jen mi pár věcí ze začátku unikalo, nečetla jsem totiž ani jednu knihu o HP jelikož mám k jeho autorce jistou averzi...

Jen mi některé pasáže připadají povědomé a otevírají pár starých ran...

Ale jak jsem už psala, líbí se mi to a těším se až budu tisknout druhé pokračování a pak i to třetí. Snad mi čas a zdraví dovolí :-)

PS: kombinace zelené a černé je super, líbila se mi už na Atari 800 a teďka ji také občas používám, ač mi za to občas nadávají jinověrci.

8 Severusis Severusis | 22. června 2007 v 15:01 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti to líbí.

Proti autorce mám také averzi, ale mám ráda Severuse Snapea, a hlavně toho herce, tak proto HP čtu. Na pokračování se pracuje a bude co možná nejdřív.

Zatím se hezky bav... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama