Sourozenci - kapitola dvacátáprvní

16. dubna 2007 v 21:39 | Severusis |  Sourozenci
Dohodnutý útěk

Zkouškové období uteklo tak rychle jak nastalo.
Někteří se u nich pořádně zpotili, ale dvojčata, se kterými Snape učinil dohodu, to zvládli, k překvapení všech studentů tak perfektně, že jim museli všichni zkoušející profesoři dát vynikající.
Nejeden profesor řekl Petrifitovi, že kdyby se mělo rozřazovat studenty podle znalostí, museli by ti dva rovnou minimálně do pátého ročníku, ale to by ztratili dětství.

Serena s Johnem napsali různé práce na různá témata, která jim byla uložena. Madam Pomfreyová pomoc dvojčat nepotřebovala a školník Filch měl ponurou náladu, protože jeho léta věrná společnice, kočka paní Norrisová, přestala žrát a ani už moc nechodila na oblíbené noční výlety po hradě.

Všichni si oddychli, že to nejhorší mají za sebou. Blížil se konec června a všichni studenti si začali balit. Serena s Johnem dali Pitymu za odměnu, že se nenervoval a zvládl zkoušky, obrovskou čokoládu "Mňamka, která nemá konce." u které prohlásil:
"Pane jo, touhle krásou si budu moci léčit nervy celé prázdniny, to ještě pro mne nikdo neudělal, děkuji." A usmál se.

Čas nekompromisně utíkal.

Nastal poslední večer v Bradavicích.
"Další rok, je za námi. Chtěl bych všem poblahopřát k úspěšnému složení zkoušek." Začal svůj projev ředitel. "Dnes také byla ukončena soutěž o školní pohár. Kolejní stav bodů je následující: Na čtvrtém místě Havraspár s 317 body," všichni mdle zatleskali "na třetím místě Mrzimor s 389 body," opět všichni nepatrně zatleskali "na druhém místě Nebelvír s 435 body" potlesk byl silnější "a na prvním místě Zmijozel s 505 body. " potlesk zazněl celým sálem.
"Zmijozelská kolej vyhrála, zase pro změnu místo Nebelvírské koleje, školní pohár."
Řekl svým uklidňujícím hlasem ředitel Bradavické školy.
Sálem se rozlehlo od zmijozelského stolu samé "Hurááá! ; Vyhráli jsme! ; Jupííííí! a Výborně!"

Malfoy by určitě něco rád řekl, ale ještě byl radši, že nepropadl. Rowena s Eileen se bavili, ne zrovna potichu, o tom že jsou zvědaví jak jim to bude v sirotčinci slušet.
Nato se jejich nevlastní sourozenci usmáli, věnovali se hostině, která se před nimi zrovna objevila a vesele se dál bavili s Pitym a Romulou, kteří jim povídali o svých plánech na prázdniny. Jakmile se Romula pochlubila co by si přála o prázdninách dělat, Basil neodolal a řekl jí, že musí vše pustit z hlavy, protože bude musí myslet na to své Vlkodlactví. Čekal, že zakročí Serena, nebo její bratr, ale chyba lávky.
Romula se usmála a řekla: "Fero os, Bacillus."
V tu chvíli klučina, neměl argumenty, protože se mu celý stůl, bez výjimek, začal smát.
Serena s Johnem si vyměnili překvapené pohledy a Romula jim šeptla:
"To se mi povedlo."
"Povedlo?" řekla užasle Serena
"To byla senzace, gratulujeme. Komu by se tak vydařilo, říci tomu Bacilovi, aby konečně zmlknul. " Doplnil sestru John, načež jí opět celý zmijozelský stůl, kromě Malfoye zatleskal, který byl červený jak ředkvička. Dokonce jí zatleskali i Goyle s Crabbem a Rowena s Eileen, kterým se její reakce líbila.

Další den byl pro Serenu a Johna velmi důležitý. Tento den právě rozhodoval o jejich svobodě nebo o ubytování v sirotčinci.
"Ti dva poslední dva týdny cosi plánovali, takže asi budou mít strategii." Řekl Remusovi a Nymfadoře Potter.
"Harry, je jasné, po tom co jsem o nich slyšel, že budou mít strategii, ale kde jsou ostatní? Měli by tu být i ostatní Bystrozoři. Hele támhle jdou Seamus, Bradley Collins a Tobias Grewsired. Koho to vedou? Co je to za dítě?" divil se Remus.
Opravdu tam šli mladí Bystrozoři, kterým šel po boku blonďatý nabručený, asi šestiletý chlapeček, který byl všem třem nějak povědomý.
Rychle jim však svitlo, když na ně klučina promluvil.
"Co tak civíte?" zavrčelo dítě dětským hláskem
"Alastor Moody?" podivila se Nymfadora.
"Jo! Bohužel." Zavrčelo opět děcko.
"Co…?"
"Neptejte se Pottere, jak víte tak ti dva, které máme dnes na starosti, dělali na Ministerstvu i lektvary. No,já je kdysi urazil a tohle je výsledek. … Ozvalo se mé revma a vypil jsem místo protirevmatického lektvaru, no bylo tam napsáno "Mládí vpřed!". … Jen se smějte. Cizímu neštěstí." Pípl Moody, když se všech šest dospělých začalo třískat smíchy.
Nastala doba, kdy se studenti shromažďovali na nádraží a čekali na Bradavický expres.
Na nádraží rovněž čekali Bystrozoři s Remusem a nazlobeným chlapečkem, který měl takovou smůlu, že k němu každou chvíli přišla nějaká studentka, štípla jej do tváře, začala jej opěvovat jak je to krásnej chlapeček a často dodávala s nadějí v hlase: "Doufám, že budeš studovat zde v Bradavicích, takového krasavce by byla škoda."
To už "chlapeček" Moody rudnul a vypadalo to, že vybuchne. Avšak to nebyl ještě konec.
Na nádraží dorazila i dvojčata, kvůli kterým je takhle mrňavej v doprovodu Snapea a Petrifita Pythona.
"Dobrý den, všem." Pozdravili příchozí sourozenci svůj budoucí doprovod
"Alastor Moody?" podivil se Petrifitus.
"Jo, jen díky těma dvěma." Zabručel klučina "Co je Snape? Bavíte se?"
"Nevím proč!" zavrčel dotazovaný, přičemž jeho ret se prohnul do zadostiučiněného úsměvu.
"Tak vy dva pojedete s námi v kupé číslo 126, rozumíte?
"Ano, chlapče, tedy pane Moody." Řekly děti a postavily se do pozoru.
Nato rozzlobený "prcek" Moody odešel do již zmíněného kupé.
"Na shledanou, pane profesore. Na shledanou, Petrifite." Usmáli se nastoupili do vlaku. Ostatní dospělí je následovali.

Cesta byla dlouhá, ale to sourozencům nijak nevadilo, protože Naturis s Romulou byli s nimi a povídali si celou cestu.
Před tím, než dojeli na nádraží King´s Cross, se všichni čtyři kamarádi převlékli do běžného pohodlného "mudlovského" oděvu.
Serena měla na sobě dívčí tmavě modré odrbané džíny, tričko s dlouhým rukávem a džínovou bundu. Totéž měl i John, ale v chlapeckém provedení.
Romula měla také odřené džíny, ale měla tričko s krátkým rukávem a červenou mikinu na zip s kapucou. Naturis měl na sobě též obnošené kalhoty, ale s modrou mikinou s kapucou a hlavu mu pokrývala kšiltovka s kšiltem dozadu.
"Nemyslete si, že Vás nechám utéct." Zavrčel na Foxovic dvojčata neústupný Moody.
Děti přikývly a dusily svůj smích v dlaních.
Poté se Vrány Foxovi rozloučili s Romulou a jejím bratem, kteří zůstali s Weasleyovými.

"Tak teď nedělejte žádné hlouposti, jsem připraven na všechno, co Vás může napadnout a nic mě nepřekvapí." Řekl dvojčatům s ruksaky na zádech, Moody když prošli bránou na nástupišti 9 a ¾ .
"Ano, pane." Řekli oslovení naoko nervózním tónem, přičemž se rozhlédli po nástupišti.
Bylo tam vše co potřebovali. Mrzutý výpravčí, hodně lidu a hromada dětí na které dohlížely vychovatelky s kterými se pravděpodobně chystaly na tábor.
Moody se zrovna domlouval ostatními Bystrozory, jak to vše provedou, když v tu chvíli jej obě děti popadly a běželi s ním přímo k ženám dohlížejícím na dětinu, kterým vzpouzejícího se blonďáčka dali do náručí se slovy "Chtěl Vám utéct." Načež jim jedna z žen zmateně poděkovala a Serena s Johnem utekli pryč.

Remus spolu s Bystrozory Tobiasem Grewsiredem a Potterem ihned pronásledovali sourozence, kteří jim, ať si to chtěli přiznat nebo ne, šikovně utekli a zmizeli v nedohlednu. Zbylí lidé ze skupiny, která měla za úkol dopravit dvojčata do sirotčince, se pokoušeli vysvětlit, že plavovlasý klučina patří k nim. Po takové půlhodince si konečně, vychovatelka držící vzpírajícího se a klejícího chlapce, dala říct, protože si přepočítala své svěřence a pustila jej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama