Sourozenci - kapitola dvanáctá

16. dubna 2007 v 21:01 | Severusis |  Sourozenci
Procházka s překvapením

Od té doby byli neustále spolu, kdyby je chtěl někdo nachytat, když budou odloučeni od sebe byť na jedinou chvilku, měl by smůlu.
Mezi studenty, kteří zůstali na prázdniny ve škole kolovaly zvěsti, že snad i spolu spí v jednom pokoji. Když to slyšela Serena začala se s bratrem nezadržitelně smát.
Vánoční svátky si užívali jako vždy jen s bratrem, s kterým si vyprávěla o nových, právě vymyšlených lektvarech. Romula se sice s Naturisem snažila nalákat ty dva, aby se přidali k nim a jejich rodičům. To jim však nevyšlo, protože jim ti dva řekli, že to nejdůležitější na Vánoce, je strávit ho s rodinou a poslali je zpět za Remusem a Nymfadorou.
Od té doby trávili Foxovic venku. Mnozí hloubali o tom, zda jsou ti dva normální, protože venkovní teplota byla - 6 °C a foukal ledový vítr. To však ti dva přehlíželi a užívali si chladného počasí. Když je chtěl Snape nahnat zpět do hradu, Petrifitus jej zadržel, protože tohle prý dělali každé Vánoce a vzpomínají na matku, i když si to nechtějí přiznat.
"Nemůžou onemocnět?" zeptal se ředitel, který zrovna šel kolem.
"Ne pane kolego, ti dva mají v sobě něco, co posiluje jejich imunitu. Možná to posílily ty preparáty co museli násilím pozřít." Poznamenal Python
"Dobrá, tak zatím, na shledanou." Opáčil ředitel a zmizel ve své pracovně.

Prázdniny pomalu, ale jistě končily. Python si, jak slíbil, prázdniny užil jako nikdy.
Dal svému příteli, Severusovi, dárek, který mu doporučila Serena při jejich prvním setkání v ředitelově kanceláři. Dal mu své výtisky, které, za celý svůj život napsal, a že jich nebylo málo. Všechny byly podepsané, což způsobilo, že profesor, který má vždy na všechno odpověď, zcela oněměl.
Trvalo pěknou chvíli, než jej opět Python přivedl zpět k mluvení. Na to však musel použít starý trik, že se jej zeptal:
"Nelíbí se ti, Severusi?"
"Líbí, a jak se mi líbí. Jsem v šoku. Nikdy jsem nikomu neřekl, že rád čtu tvé knihy, jsi od mého dospívání můj vzor. U Merlinovy brady, vždyť ty výtisky jsou…jsou…tak skvělé, nikde se nedají sehnat." Vyhrkl dotazovaný a kulil své černé oči
"Jsem rád, že zase mluvíš. Bylo to divné, když jsi mlčel a já hovořil. Vypadalo, to jako, kdybych trpěl samomluvou." Řekl s úsměvem.
"Kdo ti to řekl?" podivil se Snape.
"Přemýšlej!"
"Minerva, ne. Pan ředitel také ne. Ti dva raraši?" řekl neurčitě
"Tak napůl. Jen Serena. John se jen podílel na uchování tajemství. Nevím jak to před tebou uchránil, že jsi se mu nedostal přes bariéru." Odpověděl nevěřícně stařec.
"Cumlal jsem dudlík." Pomyslel si Snape a pokrčil rameny. "Já pro tebe nic nemám, Petrifite." Řekl kajícně
"Ale, já nic nepotřebuji. Jsem rád, že jsem ti udělal radost."
"Radost? Radost??" opakoval překvapeně Snape "To je víc než radost, jen to nedovedu popsat." Dodal
"Severusi, nepůjdeme se projít?" nabídl mu
"Jistě, venku je sice mráz, ale i tak to bude pěkná procházka." Přijal nadšeně nabídku profesor

Avšak co venku na cestě k Zapovězenému lesu potkalo nečekal ani jeden z nich. Spíše koho potkali. Potkali Serenu s Johnem v plášti s kápí, kteří si u Zapovězeného lesa hladili klisnu Jednorožce. Petrifitus jen taktak zabránil, aby na ně jeho přítel zakřičel, ať od ní ustoupí.
Zanedlouho oba k ní poklekli. Klisna se k nim sklonila a zmizela v lese.
Sourozenci vstali, se otočili a chystali se vrátit ke hradu. Setkali se však oběmi dospělými, kteří na ně vrhali překvapené pohledy.
"Je březí!" řekla Serena aniž by se stačil některý muž zeptat
"a porodí krásné hříbátko." Doplnil ji bratr a rozešli se oba ke hradu.
Oba dospělí se za nimi mlčky dívali, dokud nezmizeli uvnitř hradu.
Oba se mohli jen domýšlet, jak to oba zjistili a zda nelhali.
Od té doby se ničemu raději nedivili, a většinu času trávili ve Snapeově kabinetě kde cosi kutili, probírali a čemusi se smáli. O žádném studentovi, natož o Johnovi a jeho povedené sestře nikdo nevěděl.
Petrifitus zůstal v Bradavicích i po prázdninách, které utekly jak voda. Po prázdninách přijeli všichni studenti, co byli na Vánoční svátky doma a vyprávěli si mezi sebou co prožili, co dostali k Vánocům. Serena s Johnem se takovým debatám raději stranili, protože neměli na takové přehnané chvástání co všude kolem slyšeli, žaludek.
Sourozenci si dali navzájem náramek, který vlastnoručně vyrobili.
Petrifitus jim byl vděčný, že mu poradili dárek pro Snapea, ale chtěl nějakým způsobem udělat radost i jim. Čas utíkal tak rychle, že by mohl každý přísahat, že leden s únorem letos vůbec nebyl. Březen se blížil ke konci a Petrifitus stále horečnatě přemýšlel čím by těm dvěma, kteří stále dělají vše pro to, aby na ně někteří profesoři pěli chválu a některým nad jejím chování zůstal rozum stát, udělal radost a tak při jednom takovém večerním víkendovém dýchánku se Severusem, se kterým jej pořádal pravidelně, se o tom náhodou zmínil před ním , načež on po několika skleničkách whisky jízlivě řekl: "Jim by snad udělala radost nějaká chemická sada na výrobu lektvarů, podle toho že neustále by vyráběli nějaké nové."
"Severusi, ty jsi na to kápl. Tohle jim udělá radost a budou to denně používat. Kdybys byl ženská tak bych tě políbil." Řekl se zářivýma očima Python.
"To mám štěstí," škytnul "Tolik sťatej nejsem, abych to snesl."
"Severusi, říkal jsem "kdyby"." Řekl s úsměvem. "Jsi v pořádku?" dodal vážněji
"Jen mám starosti." Řekl tiše
"Mohu ti pomoci?" zeptal se starostlivě
"Ne to musím vyřešit sám."
"Severusi, zítra brzy ráno musím odcestovat, kvůli nějakému povyku na Ministerstvu, ale počítám, že nejpozději za 14 dní bych se měl vrátit. "
"Jo," škytl "dej na sebe pozor!" dodal
"Jistě, ty udělej totéž, ano?" řekl prosebně stařec
"Samozřejmě." Přitakal podroušený profesor
"Jdu si odpočinout, a ty bys měl udělat totéž. " řekl mu otcovsky muž
"Ano, zajisté." Souhlasil načež Petrifitus odešel z kabinetu. Snape chvíli pozoroval zavřené dveře a klesnul pohodlněji do křesla a než by řekl "lektvary", usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama