Sourozenci - kapitola jedenáctá

16. dubna 2007 v 20:59 | Severusis |  Sourozenci
Ples

Večeře byla klidná, studenti tiše mezi sebou debatovali o plese, který bude už ve čtvrtek. Někteří se těšili, někteří se ho spíše děsili.
Prváci jen v klidu jedli a pokud možno se nezapojovali do konverzace. Po večeři je totiž čekala ještě hodinová lekce tance, kterou vedla Serena s Johnem.
I když to bylo k podivu všech tančili všichni o mnohem lépe. Jen Basil, jak jen mohl, pošlapal Sereně nohy. Ta to snášela s úsměvem.
Po několikátém pošlapání to Serena zastavila slovy: "Basile, netřes se pořád, víš co? Mysli si, že je to hodina přeměňování, tam machruješ a strach tě netrýzní, i když by měl. Uvolni se, zavři oči a poslouchej hudbu." Řekla uklidňujícím tónem a zatřásla s ním
Na znovu zapnutý valčík začali oba tančit, a k překvapení všech jí chlapec ani jednou nešlápl na nohu.
Po dokončení tance se sobě uklonili a zatleskali si.
"Dnes končíme, zítra ve stejnou dobu před Velkým sálem, děkuji a blahopřeji všem k pokroku." Řekla povzbudivě a všichni se rozprchli do svých kolejí.
Známá zmijozelská trojice Serena, John a Romula zůstali v místnosti jako poslední.
Sourozenci vzali gramofon a odnesli jej za Romulinýho doprovodu k profesorovi Weasleyemu, který na ně čekal u Velkého sálu.
Už chtěli ti tři zmizet znovu ve sklepení, ale to je zastavila zamračená profesorka McGonagallová s ředitelem Brumbálem a ředitelem jejich koleje, profesorem Snapeem.
"Slečno Foxová, mohu se Vás zeptat, jak jste myslela to s hodinou přeměňování?" zeptala se bez okolků žena, přičemž se John s Romulou dívali jako by jim uletěly včely, jen Serena se nedala zaskočit a s úsměvem odpověděla.
"Znáte Malfoye, pokud jde o něco vážného, machruje jak může, ale pokud jde o něco banálního, tak se třese jak rosol a dělá trolloviny. Tak jsem ho trošku uklidnila a musíte uznat, že se mi to povedlo, paní profesorko."
"Slečno Lupinová, mohla byste jít sama na svou kolej? Potřebovali bychom si promluvit zde s Foxovými." Řekl s úsměvem Brumbál
"A…aaa…ano pane." Vykoktala dívka odpověď a podívala se vyděšeně na Serenu. Serena jí něco rychle pošeptala, což dívce očividně zvedlo náladu, protože se jí rozzářily oči, rozloučila se s dospělými a zmizela ve sklepení .
"Copak jste potřebovali?" zeptal se John
"Kde jste se naučili takhle tančit?" začala profesorka.
"Odkoukali jsme to." Odpověděl hoch
"Nelžete!" zavrčel Snape
"To se může, lhát profesorům?" zeptala se dívka rýpavě s vážným výrazem
Snape chtěla zareagovat, ale předběhl jej ředitel
"Samozřejmě, že se to nesmí, ale je záhadou, že vy dva v tomto věku umíte tančit valčík. To jste se to museli učit, nebo jste chtěli?" zeptal se
"Hmmm, pane řediteli, je to složitější. Víte, že jsme byli součástí výzkumu. Žádali jsme nějakou formu odpočinku. Nejdříve to bylo nemožné, ale po neustálém prošení nám tedy svolili, že jako forma odpočinku bude se učit tancovat jakýkoliv tanec, který jsme jen sledovali a večer jsme to zkoušeli." Začal chlapec
"Tudíž přes den jsme studovali a praktikovali vše co souviselo se získanými znalostmi a večer jsme tančili. " dodala jeho sestra
"Slyšel jsem, že nemáte rádi Vánoce, je to pravda?" zeptal se ředitel
"Při vší úctě, pane řediteli, tohle nebudeme komentovat. Máme k tomu mnoho důvodů a ještě teď to bolí, když si na to vzpomeneme." Řekla dívka
"Proč byste nám to neměli vysvětlit?" divila se profesorka
"Kdyby …uhmm" vykřikl chlapec, když mu sestra zacpala rukou pusu
"Co tady řvete?" reagoval ředitel jejich koleje
"Omlouvám se." Šeptl chlapec.
"Zkráceně řečeno, matka nás na Vánoce dala k Foxům. Kdyby nás matka nedarovala jako nějakou věc a alespoň se snažila najít našeho otce a dát nás k němu, to by bylo určitě lepší. Navíc to muselo být na Vánoce. Foxovi byli nadšení jako my. Nakonec jsme to pak po tu dobu znatelně cítili." Řekla ironicky holčina
"Vidím, že jste unaveni, tak si jděte odpočinout a popřemýšlejte nad tím, že Vánoce i tak můžou být hezké." Řekl konejšivě ředitel
"Ne, pane řediteli. Matka se nás vzdala a to na Vánoce. Navíc jsme to ještě nechápali. Žádný dopis, nic, žádné vysvětlení. Aby toho nebylo, málo tak budeme pro někoho na letní prázdniny závažím na krku a nad tím musíme přemýšlet." Řekla vzpurně dívka
"Jděte spát, nebo chcete snad nějaký školní trest?" zavrčel Snape
"To záleží na Vás pane, jestli bude trest nebo ne, pane. Omlouvám se za nás, pane. Bylo toho na nás moc. Dobrou noc!" řekl chlapec a odtáhl sestru do sklepení.

"Měli jste s kolegou Pythonem pravdu, Severusi. Ti dva tyto svátky opravdu nemají v oblibě. Půjdeme ke mně do ředitelny, čeká tam na nás." Jak řekl stařec, tak ředitelé kolejí učinili.
"Dobrý večer." Pozdravil příchozí Petrifitus.
Tři dospěli pozdrav opětovali. Poté spolu všichni čtyři debatovali o těch dvou. Profesorka McGonagallová se neubránila a utrousila o nich, že jsou rozmazlení, protože její bývalý student a nynější profesor létání a Bystrozor Harry Potter musel bydlet u svých příbuzných, kde neprožil zrovna lehké dětství.
Tato poznámka popudila hosta, který zrudl, rozloučil se, otočil se a odešel z místnosti. Snapeovi bylo jasné proč odešel a byl na McGonagallovou jaksepatří naštvanej a pustil se do ní.
"Minervo, nevím jak jste na to přišla, že ti dva jsou rozmazlení? Víme všichni jaký měl Harry život u Dursleyových, jejich postoj k našemu světu. Až se kolegovi Pythonovi patřičně omluvíte, možná Vám řekne co ti dva prožili."
"Severusi, nepokládám za důležité, vědět, co ti dva prožili." Řekl uraženě profesorka
Oba však překvapil ředitel, který jí řekl jak se hluboce mýlí. Nato lektorka k překvapení všech sklapla.
"Víš Minervo, dnes jsem prožil zajímavé dopoledne po boku kolegy Pythona, který mě seznámil s jejich životem u Lucretie a Muzretise Foxových, myslím, že ty by sis to také měla vyslechnout." Řekl zasmušile kmet
"Pane řediteli, rád bych už šel, protože se musím ještě připravit na následující den. " řekl Snape
"Jistě Severusi," přitakal ředitel
"Pokud můžeš, Severusi, omluv se za mě panu Pythonovi." Dodala profesorka
"To tedy nemůžu, Minervo. Nejsem Vaše sova, ani Váš poskok. Máte pusu a mnohdy dost proříznutou, tak ji použijte! Na shledanou." Zavrčel muž a odešel z kanceláře.
McGonagallová zůstala stát s otevřenou pusou dokořán. Avšak, jen co zaklaply dveře začala vřeštět.
"Co si o sobě vůbec myslí? Mentorovat mě jako nějakého studenta…"
"Minervo, kdyby to neudělal Severus, učinil bych tak sám." Řekl uklidňujícím tónem ředitel
"Ale Albusi, ty se ho snad zastáváš?" vyhrkla nevěřícně
"Minervo, já byl sám překvapen tím, co jsem od Vás slyšel. Nedivím se, že kolega odešel. Kdyby zde nebyla moje pracovna, tak bych odešel sám."
"To jsem byla tak děsná?"
Brumbál neurčitě přikývl.
"Lezou mi na nervy, ne přímo oni, ale ty jejich nevlastní sestřičky. Jak jen mohou tak šikanují Nebelvír. "
"Minervo, John a Serena jsou dle názoru duchů, a skřítků, kteří je na mou žádost pronásledovali na každém kroku spíše Nebervírkou kolej chrání. "
Nato žena vytřeštila oči.
"Je to tak Minervo. Dobby se svou dcerkou Debbie pronásledovali zase ty jejich sestřičky. Ty dvě jsou s Malfoyem postrachem Nebelvíru. Ti dva, které nemůžeš vystát pro změnu jsou ochránci tvé koleje a jakmile jí něco Malfoy se sestrami provedou, tak je "spravedlivě" potrestají."
"Takže mám ve Zmijozelu příznivce Nebelvíru? Kdyby se to Severus dozvěděl, asi by ho kleplo."
"Severus to ví, ale nijak mu to nevadí. Spíše mu vadí něco jiného, ale nemohu přijít na to, co."
"Je pozdě, měli bychom si odpočinout a nelam si hlavu s tím, co zase straší Severusovi v hlavě. Dobrou noc, Albusi."
"Dobrou noc, Minervo." Odpověděl s úsměve a ředitelka Nebelvírské koleje odešla.

Ty tři zbývající dny utekly jako voda. Serena s Johnem se činili při učení ostatních prváků tance. Snape měl vztek na McGonagallovou a jak jen mohl dobíral si její kolej, aniž by měl důvod. To se nezměnilo ani, když se omluvila Petrifitovi Pythonovi, který jí něco málo řekl o dosavadním životě dvojčat, což jí trochu přesvědčilo, aby se nad tím zamyslela a od té doby se na ně dívala jinak.
Čtvrtek byl pro každého symbolem radosti, a pro některé symbolem strachu.
Petrifitus Python se snažil Johnovi i Sereně domluvit, aby změnili na Vánoce názor.
Ti mu popřáli hezké prožití Vánoc a dívka jej požádala, jestli by si mohla s ním na plese zatančit. Ten souhlasil, načež mu oba poděkovali a těšili se na ples.

Ve čtvrtek se všichni pečlivě připravovali na blížící se ples. Všichni se při hodinách tak soustředili, že každý učící profesor byl značně nervózní. Čekali nějakou habaďůru, která se však nedostavila.

"Sereno, tím že si oblečeš šaty se kráskou nestaneš!" popíchla Eileen dívku.
"Tím, že si načešeš vlasy, se nestaneš chytřejší. Není důležité co máš na hlavě, ale co máš v ní, Eileen. " vrátila jí dívka jízlivost.
"No jo, ale má přednosti oproti tobě," bránila sestru Rowena "Je hezká a ty ne, má tělo které se nezlomí při větru a ty ne, máme správné kamarády a ty máš s Johnem za kamarády jen póvl. My budeme na letní prázdniny doma a vy dva budete někde v sirotčinci. " zastala se sestry Rowena
"Správně, Roweno. Avšak tě musím opravit, vy dvě se bratříčkujete s těmi co by vraždili za vaší přízeň, ale já s Johnem máme to co ty s Eileen v životě mít nebudete. Srdce, rozum a opravdové přátele. Naši přátelé se mohou rozhodnout zda se chtějí či nechtějí kamarádit, ale vy dvě je nutíte."
"Co ty o tom Víš ty nechtěná, vyhublá, bledá, nevděčná, věčně s bratrem po boku, mrcho!" vyjela na ní Eileen
"Drž hubu, nebo tě přes ní dostaneš, jasný?" vyštěkla Serena
"To by sis před Romulou nedovolila." řekla sebejistě dívka
"Romulo, vidím, že už jsi oblečená, načesaná a sluší ti to. Mohla bys prosím tě, jít do společenské místnosti a říct Johnovi, že se trošku zdržím? Děkuji!" řekla jí kamarádsky Serena.
"Jistě," přitakala dívka a odešla

Jakmile došla Romula do společenské místnosti, srazila se s Johnem, který jí ihned složil kompliment, že jí to opravdu sluší.
Romula se začervenala a poděkovala.
"Kde je Serena?" zeptal se jí
Dívka mu vypověděla vše co Sereně, Rowena s Eileen řekli, a že jí požádala, aby sem odešla.
V tu chvíli se Johnův obličej zkřivil a začal se modlit, aby sestra neudělala žádnou hloupost.
Jeho obava se rychle vytratila, jakmile se objevila v místnosti se sestrami v patách.
"Ach, tady jste. Sluší ti to sestřičko, půjdeme?" zeptal se přičemž se podíval i na Romulu, nabídl jim rámě a odešli spolu do Velkého sálu.
Jejich nevlastní sestry je mlčky následovaly.

Sál byl nádherně až kouzelně vyzdobený. Uvnitř byli všichni profesoři. Profesor Snape se stále na ně tvářil nepřístupně. Petrifitus se na ně pro změnu ustavičně usmívali. Stejně jako ředitel Brumbál, který se s profesory o něčem bavil. Náhle se všichni dospělí vesele zasmáli.
Do sálu náhle vešli některým známí a některým cizí manželé Lupinovi. Nato jim Lupinovic dvojčata vběhla do náručí a vítali se s nimi.

Zábava se začala konat hned po Brumbálově projevu. Hrála hudba, bylo tam také skvělé pohoštění. Snape pozoroval dvojici Serena a John, kteří si kromě dýňového džusu nic nevzali a jen si povídali. S nikým netancovali, jen stáli, debatovali a pozorovali okolí. Malfoy tančil s Rowenou a Eileen, kteří si po jeho výkonu ještě pěknou chvíli masírovali nohy a holeně, jelikož je, i když nerad, několikrát kopl a šlápl jim na nohu. Serena si zatančila s Petrifitem a John s Romulou.

Blížil se konec plesu a ředitel se rozhodl, že vyhlásí volenku, pro studenty, kteří se odváží tančit s profesory. Tak ji tedy vyhlásil.
Nejdříve se všichni mačkali k sobě a vyděšeně si profesory prohlíželi. Nejvíce se třásl Malfoy, který věděl, že taneční umění není jeho parketa.
Ředitel zmijozelské koleje si svým hadím pohledem prohlížel všechny přítomné studenty. Byl si jist, že se nikdo neodváží jej požádat o tanec. Nikdo se doposud totiž nepohnul. Avšak… náhle zkoprněl, když z davu studentů vystoupili John se Serenou. Ti sebejistě kráčeli přímo k profesorům Snapeovi a McGonagallové. Ti se na ně překvapeně podívali a na Brumbálovo pobídnutí odešli tedy s nimi na parket a začali tančit valčík, který začal hrát.
Snape se chtěl tvářit kysele, což se mu zpočátku dařilo, ale k jeho překvapení dívka opravdu skvěle ovládala taneční kreace, tak se spokojeně usmál. Profesorka McGonagallová byla také překvapena, ale tím jak chlapec dokáže neuvěřitelně skvěle vést a též se usmála.
Během jejich tance se odhodlalo i více studentů, kteří vyzvali všechny dospělé, kromě Petrifita a ředitele Brumbála , kteří si prohlíželi tanečníky. Dokonce tancovali i Lupinovi, ale spolu, přičemž vzpomínali na svou svatbu.
Jen co přestala hrát hudba, všichni profesoři se znovu shlukli.
Studenti, ti co tancovali, ale i ti co jen pozorovali lektorům zatleskali.
Někteří studenti začali být ospalí, a rozcházeli se do svých kolejí.
Totéž chtěli udělat i bratr se sestrou, kteří se šli rozloučit s Petrifitem.
"Opravdu si myslíte, že Vánoce nejsou Veselé?" zeptal se ji šeptem stařec
"Teď jsme si vybrali dárky, které nás potěšili Petrifite, i když předem. Tančili jsme s odborníky." Šeptli mu "Vánoce, už nikdy nebudou veselé, budou to navždy svátky, a vzpomínka na matku, která nás opustila. Ale máme jedno přání, můžeme?" dodali
"Jistě!" opáčil
"Nelam si s tím hlavu, ty Vánoce musíš mít veselé, slib nám to." Řekli opět šeptem
"Dobře, slibuji." Odpověděl
"Děkujeme, dobrou noc. Dobrou noc, všem." Řekli a odešli ze sálu.
Zanedlouho se ze sálu vytratili i poslední studenti. Poté se rozešli i profesoři. Snape a Petrifitus se opět spolu rozešli přímo do kabinetu, kde slavili začátek Vánočních prázdnin.
Petrifitus se bavil, a Snape jakbysmet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama