Sourozenci - kapitola osmnáctá

16. dubna 2007 v 21:25 | Severusis |  Sourozenci
Trénink po boku profesora Snapea

U kamenné zdi se chystal chlapec říct heslo, ale…
"Foxovi! Pojďte sem!" přikázal Snape, který stál nedaleko nich
"Ano, pane?"
"Zítra na Vás budu dohlížet na tom tréninku a pan Python mě bude zastupovat. Už jsme se dohodli, že mě bude suplovat na všech hodinách, úplně na všech."
"Ano, pane."
"Slyšel jsem co se stalo v kabinetě paní profesorky Weasleyové."
Oba si povzdychli. "Tak do toho pane, ať to máme za sebou." Řekl chlapec a dívka upřela pohled na podlahu.
Snape na ně chvíli udiveně hleděl a nebyl schopen slova.
"Jsme připraveni přijmout jakýkoliv trest, pane." Řekla po chvilce dívka
"Pojďte se mnou do kabinetu." Zasyčel s nechápavým tónem
Kabinet nebyl prázdný. Byli tam ještě čtyři muži: Petrifitus Python, profesor Weasley, profesor Potter a Remus Lupin.
Všichni na příchozí trojici upřeli překvapené pohledy.
"Kolego Weasley, mohl byste prosím zopakovat, co jste řekl mě ohledně profesorky Weasleyové?" požádal ho Snape zachmuřeně .
Dvojčata společně upnula pohled na Weasleyho.
"Řekl jsem, že zachránili jak život mé ženě, tak i mým budoucím dětem." Řekl nechápavě profesor
"Za tohle jste chtěli trest?" řekl udiveně Snape a ostatní na ně uvrhli ještě udivenější pohledy.
Děti nejistě přikývli.
"Asi jste unavení." Řekl Petrifitus
"Jděte, ať už jste v posteli." Zavrčel Snape.
"Nejdřív povinnosti, potom odpočinek, pane." Řekli oba naráz a odešli.

"Co to s nimi je?" podivil se Petrifitus
"Asi výčitky svědomí, prý tě ponížili, Rone." Řekl Lupin
"Vůbec ne, Remusi, ponížil jsem se sám." začervenal se Ron
"V tom případě ty dva byli napadeni bezdůvodně." Zapřemýšlel nahlas Remus
"Napadeni?" zeptal se překvapeně Potter
"Jo, tvé děti, můj syn, Ronovi děti a Dorris. Prý je napadli , spíš Serenu a očividně jí to uvízlo v paměti." Vysvětlil Lupin
"Serena není typ, který by se jen tak zalekl. … Nepraštili s ní o zeď?" zeptal se Python.
"Ano, prý to dokonce i rozdejchávala přičemž se sesunula k zemi, a John jí odvedl na kolej. Romula mi nechtěla nic říct, protože jim to prý slíbila." Řekl podrážděně Lupin
Snapeovi to bylo jasné i Pythonovi, kteří si vzájemně vyměnili pohledy.

"Kolegové, žádám Vás o diskrétnost, i když to zřejmě už ví celá škola, ale i tak pomlčte. Děkuji." Požádal Python
"Jistě." Přitakali všichni přítomní.

Čtvrtek proběhl tak jak sourozenci se Snapeem plánovali. Trénovali jak zběsilí. Na oběd vůbec nemysleli, dokonce i Snape na něj zapomněl. Profesor na vše dohlížel. Překvapila jej ta jejich skvělá propracovanost.
Když přišla na řadu část s lektvarem "Háčko" Snape se zarazil.
Serena se zeptala, zda při tom bádání a expertýzování zjistil něco, co by bylo zdraví škodlivé.
Nato muž jen zavrtěl hlavou, ale nařídil, že se tohoto tréninku zúčastní také.
Vypil stejně jako dvojčat zelenkavou břečku a posadil se na vznášející se topory.
Tento trénink jej bavil. Ani si nevšiml, že se usmívá.
Serenino hulákání o Potloucích způsobilo, že je opravdu profesor viděl. Neustále se nějakému vyhýbal, stejně tak i sourozenci.
Po tréninku všichni sestoupili z toporů, které kouzlem se vznášeli a vypili protisérum.
Po vypití krvavé látky se profesor začal zase šklebit.

Podíval se na hodiny a zjistil, že už jsou čtyři hodiny.
"Trénujete dobře, má to styl. Ty parakotouly a salta , bylo to zajímavé. To jak jste se proměnili v netopýry a dělali na sebe nálety, excelentní. Potom ty halucinace s Potloukama. Mimochodem. Jsou čtyři nemáte hlad? Zapomněli jste na oběd!" řekl s úšklebkem.
"Trošku." Šeptly děti. "Ale na večeři vydržíme."
"Skoro jste nic nesnídali!" zavrčel.
"Alespoň nám nebylo při tréninku zle." zažertovala dívka.
"Než bude večeře, můžeme se připravit na zítřejší hodiny, pane." Přidal se chlapec.
"Hm." Zabručel.
"Můžeme jít?" zeptali se oba naráz.
"Jděte, a ať Vás vidím na večeři."
"Ano." Přitakali a odešli z prázdné místnosti.
"To snad není možné." Zavrtěl hlavou,odešel též a zamířil ke svému kabinetu.
Byla přestávka, tudíž se sklepení zaplnilo studenty. To jej nijak nemuselo dráždit, protože se mu všichni studenti vyhýbali takovým způsobem, že udělali tak prostornou uličku že by se do ní vešel dvakrát, přičemž se všichni studenti začali na sebe mačkat.

U kabinetu na něj čekal s úsměvem od ucha k uchu Petrifitus, kterému se hodiny očividně líbily.
"Pojď Petrifite, " pokynul mu přátelsky profesor.
"Ach Severusi to byla nádhera. Chtěl jsem si to vyzkoušet a naplnilo mne to. A nejsi někdy unavený? Ten Obraceč času je skvělá věc, ale používat dennodenně to by musí být unavující, není? Učit lektvary a tu obranu. Jsi pašák, že zvládáš obojí."
"Je, ale nic jiného mi nezbývá!"
"Jak se ti líbil jejich trénink?"
"Perfektní, cítil jsem se jako dítě, moc mě to bavilo. Doufám, že si toho nevšimli."
"Neboj se Severusi, ti dva by nic neudělali nic co by tě poškodilo."
"Dobře, a co ty jaký byl den. Strhl jsi nějaké body?"
"Ano, Zmijozelu jsem sebral 15 bodů za neposlušnost a dal 30 bodů za bystrost, Nebelvíru, jsem vzal 10 a dal 15 bodů. Havraspáru, jsem vzal 20 a dal 10 bodů a Mrzimoru jsem vzal 10 a dal 15 bodů. Moc mne to bavilo."
"Hm. Dobře, jsem rád, že jsi se bavil. Ten jejich trénink mě trochu unavil."
"Chápu. Já to kdysi jen pozoroval a byl jsem tak vyčerpaný, že jsem z toho usnul."
"Ty jsi je učil lektvary, Petrifite?"
"Ano i ne, já je zkoušel a oni si zapisovali mé postřehy, které jsem jim vylíčil."
Bavili se spolu až do večeře.
Oba muži přišli do velkého sálu, kde už byla Serena s Johnem a vesele se bavili s Romulou, která se občas podívala smutně na bratra, který jí nevěnoval ani jeden pohled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama