Sourozenci - kapitola sedmá

16. dubna 2007 v 20:48 | Severusis |  Sourozenci
Vzpomínka

Uviděla Snapea, je ještě student v Bradavicích, sedí na lavičce úplně sám a čte si tlustou knihu.
"Co to čteš Srabusi, snad se zase neučíš." Řekl jeden ze čtveřice studentů z Nebelvíru, kteří se k němu připlížili .
Všechny Serena neznala, ale stoprocentně poznala Remuse, a pravděpodobně otce pana profesora Pottera, jako by to byl on.
"Ukaž, možná se také k něčemu přiučím." Řekl a vyškubl mu knihu z ruky jeden ze čtveřice, kterého dívka neznala.
"Dej to sem, Blacku! "zavrčel Snape a snažil se vzít knihu zpět.
"No tak Srabusi, poděl se o tu zajímavost se svými kamarády." Řekl mu mladík podobný profesorovi Potterovi.
"Nejste mí kamarádi!" zasyčel a vytasil hůlku
"Nechte toho, kluci." Řekl spolužákům Remus
"Buď zticha, Remusi. Teď se bavíme. Tak kušuj." Křikl klučina, kterého Snape nazval Black, který hůlku vytáhnul též
"Hele, to musí být dost zajímavé. "Začátky, které nikdy nekončí, aneb lektvary, které Vás budou bavit.".Teda Srabusi, musíš být zoufalej, když čteš knihy pro začátečníky." Řekl s výsměškem Potter a hodil ji od něj, aby na ni nemohl Snape dosáhnout.
Ten vstal a chystal se odejít, když na něj "Black" zamířil svou hůlkou a Snape byl náhle hlavou dolů.
Trojice kamarádů vysmívala Snapeovu nepříznivému stavu. Jen Remus vypadal, jako by z toho neměl radost.

Serena se podívala na knihu, aby zjistila, kdo ji napsal a oči ji div nevypadly z důlku.
Bylo tam napsáno "Petrifitus Python"

Náhle jí stáhla další vzpomínka.
Byl večer, čtveřice Nebelvírských puberťáků odcházela do úkrytu pod vrbou Mlátičkou. Zanedlouho se ukázal i profesor Snape. Prošel vchodem, ale Serena nešla za ním bylo jí jasné co se tam bude dít, protože jí o tom Remus, když byla malá, vyprávěl. Netrvalo dlouho a Snape vyběhl z pod vrby Mlátičky a běžel přímo ke hradu.

Serena si řekla, že už viděla dost, tak vyšla z profesorovy mysli.
Jakmile se vrátila zpět, zkontrolovala, zda si nikdo nevšiml, že se vyskytovala mimo přítomnost.
Měla štěstí, všichni se zabývali tím, jak provedou ten příští úplněk.
"Slečno Foxová, takže, jsme dohodnuti. Týden před úplňkem se za mnou oba zastavíte a naplánujeme celou tu akci. Pokud bude slečna Lupinová malátnější, bude agresivnější či něco jiného, okamžitě mi dáte vědět, i kdyby jste měla hodinu a Váš bratr prozatím na ní dohlédne, co budete u mě. Rozumíte? " řekl rozhodně Snape.
"Ano, pane profesore." Přikývli sourozenci.
"Asi bych měl letět." Řekl Python "Na shle…"
"Počkejte, přeci nepoletíte takhle v noci. Dnes přespíte u mě v pokoji, mám práci na které budu dlouho pracovat, takže většinu noci strávím v kabinetě." Řekl Snape
"Děkuji příteli." Řekl mu host Python
Snapea to hřálo, protože to slyšel od člověka, který je od jeho mládí jeho vzorem.
"Sereno, promluvme si." Řekl jí Petrifitus
"Jistě."
Oba začali konverzovat všem neznámým jazykem.
Jen kdo jim rozumě byl John, ale ten se jen tajemně šklebil.
Snapea to jako jediného znepokojovalo, tak se snažil chlapci nabourat bariéru a doufal, že se mu nerozřinčí v hlavě. Nestalo se to, ale přece byl nemile překvapen. Viděl sám sebe jak cumlá dudlík.
Snape vzal zpátečku a už se o to nepokusil.
Jen si všiml, že se chlapec směje.

Zanedlouho Serena s Petrifitem domluvila a objala ho.
"Vím, že jsi s Johnem udělala maximum a děkuji za radu." Řekl jí přátelsky a mrkl na ni.
John se kulišácky ušklíbl.
"Na shledanou." řekly děti a odešly z ředitelny

"Kolegyně McGonagallová. Doufám, že se nikdo nedoví o jejich Zvěromagii, měli těžký život. Takový bych nepřál ani nepříteli. Zrovna oni nemají, kromě mě nikoho s kým si popovídat o svých problémech." Řekl "Chtěl bych Vás poprosit, Vás všechny. Před týdnem jsem se dozvěděl od Lucretie, jejich pěstounky, že už se nebude o ně starat. Tudíž, na Vánoce pokud mohu poprosit, zůstanou zde. Musím vymyslet, kam je dám na letní prázdniny. Řeknu jim to po tom úplňku, protože by mohlo být nebezpečné, jim o tom říct, před ním. Mohli by dělat chyby."
Řekl s obavou Python
"Jistě, slibuji to za profesory, a dohlédnu na to."řekl ředitel s úsměvem
"Děkuji"
"Pokud, už ode mne nic nepotřebujete, tak bych šel. Musím se připravit na zítřejší den. " řekl Snape důležitě.
"Jistě, jen běž, také musím ještě něco podepsat. Přeji všem dobrou noc, a Vás pane Pythone jsem rád poznal, byla to čest. " řekl ředitel
"Pro mě též, pane Brumbále, na shledanou." Řekl host a odešel se Snapeem a McGonagallovou.
Profesorka se rozloučila s muži u Velkého sálu, načež oba zmizeli ve sklepení.
Šli kolem Snapeova kabinetu, když profesor se zastavil a vešel dovnitř.
Chvilku se přehraboval na stole. Python nakoukl do místnosti a zvolal nadšením.
"Teda, příteli, to je nádhera, tolik knih a ty jste všechny přečetl? Koukám, že všechny jsou jako nové a některé si pamatuji i já."
"Pane Pythone, proč mi vlastně říkáte příteli? Ne, že by mi to nějak vadilo, ale nechápu to." Řekl překvapeně Snape
"Příteli, já jsem takový podivín, pokud se mi někdo líbí, říkám mu "příteli", ale musím přiznat, že moc takových lidí není. Navíc máme mnoho společného."
"Co jste tím myslel, že měli těžký život?"
"Nevykej mi, jsem Petrifitus a zadruhé: Fox si na nich, vždy vybíjel zlost a použil kletbu Cruciátus. Jednou však nestačili a udělal to i Roweně s Eileen. To Lucretie kontaktovala Ministerstvo a řekla, že si nikdy nevšimla, že jim to dělal. Lhala. Kdyby jí dali Veritasérum, tak by se něco dozvěděli."
"Jsem Severus." A podal mu ruku, kterou mu Petrifitus podal též. "Nevím, že by si ztěžovali."
"A ty sis ztěžoval, když jsi měl někdy problémy se spolužáky, nebo doma? Nevím jak to bylo s tebou Severusi, ale ti dva byli šťastní, že budou školeni jako experti na Vlkodlaky a Upíry. Navíc byli nadšení, že půjdou studovat do Bradavic. Kam se nikdy netěšili byl Foxovic domek a myslím, že možná už tušíš proč. " Řekl smutně Petrifitus
"Kruciáty. Petrifite, mohou to ti dva zvládnout?"
"Jestli ne oni, tak nikdo. Musejí si tě hodně vážit, když to chtějí udělat za tvé asistence. "
"Možná nemají na výběr." Zavrčel Snape "Co dělá tvůj vnuk?"
"Na výběr mají, ale váží si tě. A co se týče mého vnuka, ach jo, ten mě jednou utrápí. Už ho vyhodili z třetí školy. Dělá problémy, jen proto, že jsem schválil, to testování. Serena měla ráda Mettyho, mého druhého vnuka, proto se jej snažila zachránit toho dne, co…" přikryl si dlaněmi tvář.
"Nezlob se." Řekl kajícně Severus.
"Nic se neděje." Povzdychl si muž "Uděláme to takhle, Severusi. Dnes večer tuto debatu ukončíme a ty napíšeš mi vše co by tě zajímalo o dvojčatech, o mě, o výzkumu apod. Neostýchej se, když se ti to bude zdát intimní, protože ti chci odpovědět na vše co tě zajímá. Totéž jsem udělal u dvojčat a ti se nesčetně zdráhali se mě zeptat. Nakonec vědí vše podstatné, co chtěli, nechci mít před nimi tajemství, ale to o jejich pěstounce, jim teď tajit musím. Mohlo by to ohrozit mnoho lidí. Jsem unavený."
"Jistě." Přitakal profesor a doprovodil jej do svého pokoje.

Poté co jej doprovodil do pokoje, ukázal mu kde co je, popřál mu "Dobrou noc" a odešel do svého kabinetu, kde začal opravovat písemné práce studentů, které dnes vybral.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama