Sourozenci - kapitola třináctá /1/

16. dubna 2007 v 21:09 | Severusis |  Sourozenci
Mozek je nevyzpytatelný

Petrifitus Python skutečně, jak říkal brzy ráno se proměnil v havrana a odletěl.
Blížilo se datum, kdy se bude konat druhý Famfrpál tentokrát to bude
Zmijozel X Havraspár. Už příští týden v sobotu
Ve škole se nemluvilo o ničem jiném, než o něm. Obě družstva co nejusilovněji trénovala. Havraspárští se dřeli v jakémkoliv volném čase, protože jejich kapitán týmu je Jack Monty. Ten je pověstný tím, že pro vítězství by ze spoluhráčů sedřel kůži. Pity Were kapitán Zmijozelského družstva se vždy při nějaké změně radil se Serenou nebo s Johnem. Poslední dobou se stávalo, že Snape vždy pro každou trollovinu napařil sourozencům školní trest a naposled to bylo do odvolání. Proto muselo Zmijozelské famfrpálové družstvo trénovat bez nich. John musel vypomáhat u školníka Filche, což se snažil brát s klidem a Serena musela drhnout kotlíky, utírat mu prach a uklízet to, co naschvál rozbordelařil, aby měl nějakou práci pro její trestání. Štvalo ho, že mu odmítají oba říct, proč někdo na ně pěje chválu a jiný by jim raději pro jejich chování urazil hlavu.
Tentokrát si dal záležet. Měl pro holčinu připravenou velkou hromadu zašpiněných kotlíků, které byly sesbírány za celý týden. Dívka se pustila do práce a překvapivě jí šla práce rychle od ruky. Poté jí přikázal, aby bez žebříku utřela prach na knihovních poličkách. Dívka namočila hadr, vyždímala jej a začala utírat prach. Poličky byly pevné tak se na ně mohla postavit a vykonávat trest , aniž by porušila příkaz ředitelé své koleje, který jí zakázal použít žebřík. Ten si četl jeden svazek z těch co dostal k Vánocům. Vždy když obracel stránku, zkontroloval zda se dívka neulejvá. To co ale viděl nečekal ani v nejdivočejším snu. Dívka šplhala po poličkách jako nějaká veverka. Muž na ní zíral, aniž by si to uvědomoval. Všiml si, že dívka utírá poslední poličku a chystá se slézt. Okamžitě se zavrtal do textu pojednávajícího o lektvarech a dělal, že nic neviděl.
Čekal, že dívka bude dělat vše pro to, aby nemusela už nic dělat, ale chyba lávky. Postavila se před jeho stůl, jemně si odkašlala, čekala až se na ní profesor podívá a řekla mile:
"Máte ještě nějaké přání?"
"Ne!"
"Ani by jste si nedal čaj Tasmánského čerta, či jinou specialitu?"
"Řekl jsem ne!!!"
"Kdy se vrátí Petrifitus?"
"Kdo?"
"Petri…ehm…pan Python?"
"Asi za pět dní, …" zarazil se, zase nevěděl proč to dívce vůbec řekl.
"Děkuji," usmála se na něj "a nemáte na mne otázky?"
"Ona snad chce další trest." pomyslel si
"To ani ne, pane profesore, ale bylo by myslím správné, kdybych Vám odpověděla na pár otázek, které jste chtěl ze mne dostat pomocí Nitrovzpytu."
"Vážně chcete?"
"Mám si to rozmyslet?"
"Ne, teď už nemůžete!" zavrčel a usilovně přemýšlel co by ho nejvíc zajímalo.

"Ehm, dobrá tak, teď mi řekněte jak je to s Nitrovzpytem." Zeptal se nedočkavě.
"Já se dostanu snadněji přes mentální bariéru muži než ženě, ale u těch ženskejch se to většinou také povede. Na to je expert John."
"Myslela jste to vážně s tou klisnou Jednorožce?"
"Jistě, porodí hříbátko. Hřebečka za …" počítala na prstech "7 měsíců, ta příroda je nádherná, že?"
"Jak jste to poznali?"
"Nevím, ale je shřebná."
"Proč jste začala dělat s bratrem naschvály před Vánoci?"
"Ach jo," povzdychla si "Není to jasné? To že jsme si odpykávali trest, za to že jsem na Vás poslala Mdloby, využívali i jiní nejmenovaní profesoři i mnozí studenti. Snažili jsme se to vydejchat, ale čeho je moc, toho je příliš. Shodila jsem Basila ze schodů, protože urážel Lupinovic rodinu, za Metamorfomágství a Vlkodlactví. Dával si záležet, aby to nebylo při hodinách. Na chodbách machroval a tam by se neměla používat kouzla a tak jsem zvolila jiný způsob odplaty. Jenifer řekla o bratrovi a… o mně, že jestli naše matka byla taková šereda jako my, tak není divu, že se šla vydat Mortiferovi. Proto jsem to udělala. A Eileen s Rowenou?" uchychtla se "Víte kdyby si nedobírali Librisena z Nebelvíru, který je na tom s létáním trochu hůř, a Romulu pro její Vlkodlactví, tudíž by "prý" neměla lítat, protože by mohla koště rozkousat. Ti dva se z toho málem zhroutili a já mám vždy u sebe něco, čím někoho spravedlivě ztrestám. Tak jsem spravedlivě zakročila. "
"Co udeření toho mrzimorského studenta a ta očarovaná židle?"
Serena se ušklíbla a dodala "To Johny, …"
"U školníka Filche si vykonává trest, za chvíli jsem zpět!" zavrčel a odvlál z kabinetu
Zanedlouho se objevil ve dveřích s jejím bratrem.
"Postavte se vedle sestry a řekněte mi proč jste praštil toho mrzimorského chlapce a jak to bylo s tou židlí před Vánocemi?"
John se jen podíval na sestru, která pokojně přikývla.
"No, tak ten kluk mě naštval, že urážel naší matku. To si nikdo dovolit nesmí, i když nás zanechala u Foxů. Ach ano, ta židle, dalo mi dost zabrat, aby s ním nedělala salta." Ušklíbl se "Ten se pro změnu posmíval Romule, že prý vypadá jako pacient Nemocnice Sv. Munga. My tam byli povinně na exkurzi a upřímně řečeno nechtěl bych tam znovu jít, ani bych nechtěl, aby tam byl někdo na kom by mi, anebo mé sestře záleželo."
"Jak je možné, že jste tak pokročilí? A co tím pan Python myslel, že jste museli násilím pozřít nějaké preparáty?"
V tu chvíli Serena začala lapat po dechu.
"Sereno, co…to bude dobré, nemyslel tím nic špatného." strachoval se bratr.
"Proč, proč?" rozvzlykala se.
"Já vím." Konejšil jí John.
Snape byl na rozpacích, netušil, že to u ní vyvolá takovou reakci.
"Zkráceně, pane profesore, Pokud by jsme to nepozřeli, prozradili by matku." Vysvětlil chlapec
To zase viděli ti dva, že profesor má co dělat, aby nevybuchl.
"Co to bylo za preparáty?" snažil se říct klidně, ale moc se to nepovedlo, protože na ně zařval.
"Nevíme, byl to tajný experiment. Petrifitus hodně riskuje, že Vám to vyzradil, doufám, že se vrátí brzy." Řekl zamyšleně John načež sestra skousla spodní ret
Snapea zavalila nejistota.
"Jsme pokročilí, protože na nás závisí, …, prostě to musíme ovládat. Vše však neumíme. Věřte nám, že bychom raději byli normální studenti. Už nechceme být pokusné krysy, ale děláme to pro maminku, pane." Řekla dívka
"Vy nevyslovujete formule?" otázal se profesor
"Děláme to, protože to šetří čas, pane." Odpověděla Serena
"Co by se stalo, kdyby stejně Ministerstvo prozradilo vaší matku?"
"Proč, stalo se snad něco mamince, pane?"
"Ne, slečno Foxová, alespoň o ničem takovém nevím, jen čistě teoreticky, co by se stalo?"
"Víte, to by začala krvavá válka, mezi námi, Mortiferusem a Ministerstvem."
"Proč, pane Foxi?"
"To bychom přestali být Foxovi, ale oprávněně Crammerovi. Ministerstvo nám dalo slib, že jestli uděláme vše co se od nás bude chtít tak neudělají nic v neprospěch naší matky. Jakmile by to porušili, tak by smlouva, kterou s námi sepsali byla porušena a naše právo by bylo je všechny ztrestat, Mortiferuse přemoci a pomstít maminku. Čistě teoreticky, pane! " řekl rázně s ledovým výrazem hoch a holčina přikývla se stejně chladným výrazem
Ač byl muž zvyklý na ledacos, jejich rozhodnost a připravenost na tuto možnost mu přivodilo šok, který sourozenci se rozhodli nevnímat, aby nebyl ještě ve větších rozpacích.
"Mohu, Vás slečno Foxová o něco poprosit?"
"Jistě, pane profesore."
"Nechte mě, abych Vám nahlédnout do vzpomínek?"
Nato se John zhrozil, ale jeho sestra v klidu odpověděla "Zajisté, pane. Vstup je volný."A upřela na něj pohled
Snapea pohltila první vzpomínka.
Byli tam oba dva v nějaké temné místnosti, hráli si spolu. Mohlo jim být asi čtyři a půl roku. Náhle se rozrazily dveře v nich stál hnědovlasý obtloustlý muž, řvouc na celou místnost"Dnes mám blbej den. Můj pán Mortiferus mě nebere jako dobrého stoupence, neovládám prý dobře kletbu Cruciátus, tak kdo chce být první?"
Vstala malá vychrtlá holčička, upřeně se dívala na nevlastního otce a řekla tiše "Já chci…první." V tu chvíli ji muž popadl za hubenou ručičku, odtáhl ji pryč z místnosti a zamkl dveře. Profesor šel za nimi, aby věděl co se dělo.
Muž zamkl za nimi dveře, odtáhl dívenku za její kostnatou ručičku a mrštil s ní na zem.
Než se holčička nadála otčím vyřkl, v hlase plný hněvu, "Crucio!"
Bylo vidět jak náhle drobounkým tělíčkem projela bolest, kvůli které byla v křeči.
Johny křičel přes dveře "Ne, ne! Seveno, Seveno!" a přitom bušil do dveří.
Muž si toho nevšímal a kruciátoval děvenku dál.
Podle všeho co profesor na dívce viděl, že už bolestí se nemůže ani pohnout.
Snape už se na to nemohl dívat, i když toto nejednou viděl a dokonce i prováděl, na což nebyl vůbec pyšný.
V tu chvíli jej vtáhla další vzpomínka. Tentokrát vše bylo ve vzpomínce rozmazané. Jen co bylo vidět, že sněžilo a byla zima.
Stála u domu jakási žena držící dvojčata a laská je.
"Pojď Judy, musíme jít." řekl jakýsi muž po jejím boku.Profesor si nebyl jist, ale měl podezření, že ten hlas zná. Jen doufal, že se mýlí.
Nejistota se proměnila v jistotu v okamžiku, když žena položila dvojčata na práh a řekla:
"Je to těžké Remusi, ale dělám to pro Potterovic rodinu, alespoň oni musí mít úplnou rodinu. Sevena s Joudym zde budou také milováni, a budou mít sourozence. A hlavně budou v bezpečí." Dořekla, zabušila na dveře a s Remusem po boku utekla pryč.
Dveře se otevřely a stál tam podle stavby těla muž, kterého Snape viděl už v první vzpomínce.
"No, to snad ne!Lucretie?"štěkl muž
"Ano, dra…hý?" řekla překvapeně žena, která přispěchala ke svému manželovi.
"Co to má být?" řekl znechuceně
"To je zlej sen, nestačí, že máme dost starostí s našimi holčičkami a ještě teď se starat o ty bastardy?" řekla ještě znechuceněji žena, když si přečetla dopis, který byl k nemluvňatům přiložen.
Co čert nechtěl, Snapea vcucla další vzpomínka, ta mu vyrazila dech.
Nebyl v místnosti, která byla v první memoáře. Navíc oba byli mnohem starší než v první vzpomínce.
Byla to spíše knihovna, protože kam se podíval tam byly knihy. Neustále se tam ochomejtaly různé osoby, které nosily různá skripta, různé krabice, či doprovázely jiné osoby. V tu chvíli mu trklo, byl stoprocentně na Ministerstvu kouzel, kde byli oba dle Petrifitova vypravování školeni. V místnosti byla prosklená vitrína, která byla plná obrázků, skrz níž bylo krásně vidět na chodbu.
Ti dva tiše stáli u knihovny a četli tituly knih. Za chvíli přišel do místnosti, s úsměvem od ucha k uchu Petrifitus Python.
V ruce držel dva pergameny a uhlíky.
"Tak, vy dva, jmenuji se Petrifitus a dnes Vás budu hlídat, než se Vaše maminka se sestrami vrátí, ano?" řekl
Snape si nemohl nevšimnout jak oba zareagovali na pojmenování Lucretie "maminka". Ti dva sebou znechuceně škubli a nasadili ledovější výraz, než původně měli.
"Tedy, tady máte pergament, uhlíky a malujte si. Kolik Vám je? Jen pro zajímavost."
Děti se na sebe podívaly, poctili Petrifita opětovně pohledem a řekly naráz
"Šest, pane!"
"Dobrá, neříkejte mi pane, jsem Petrifitus a teď si malujte."
Řekl s překvapením v hlase a odešel z místnosti.
Oba se dali do tvorby, co bylo však pro profesora překvapivé, že oba malovali hlavu ženy, která neměla obličej. Tmavé, kučeravé vlasy a kulatější obličej.
Po dokončení obrázků měli oba špinavé prsty od uhlíků, které si utřeli do kapesníku, a opřeli si hlavu o pravou ruku. Chvíli v této pozici setrvali, ale nuda a zvědavost jim nedala, aby nevstali šli zkoumat knihovnu.

"Co ti dva mohou vědět, tyto knihy budou na ně těžké!" pomyslel si s úšklebkem Snape
Úšklebek se vytratil, hned jak se rozšplhali po knihovně jako veverky, každý jiným směrem a oba se natáhli po knize.
"Sereno? Já mám Lektvary, které zachrání život, i když na to nevypadají."Řekl chlapec
"Dobrá Johny, tak studuj informací není nikdy dost a Bůhví kdy se sem ještě dostaneme. Já mám zase Černá magie naruby, aneb jak se proti Černé magii bránit."
"Sereno, podívej venku, to je bu…bu…bu…bu…"
koktal chlapec a ukazoval směrem k vitríně.
Dívka se podívala stejným směrem, totéž udělal i Snape, a šeptla: "BUBÁK"

Profesor byl překvapen, nebyla tam žádná zrůda, která děsí na první pohled, nýbrž on. Šel po boku ministerské pracovnice, která jej kamsi vedla. Načež si dobře vzpomínal. Když jej nebylo vidět dali se společně do zkoumání knih. Ti dva je studovali rychle a zdálo se, že i pečlivě.
Trvalo to jen dvanáct minut. Naráz zaklapli knihy uklidili je a šli se opět posadit ke stolu, kde malovali své výtvory.
Netrvalo dlouho a objevil se Petrifitus.

"Ještě nejste hotovi?" zeptal se
"Jsme, pane." Řekla dívka
"Ta žena nemá obličej." Řekl překvapeně
"Jako naše pravá maminka, pane." Vysvětlil chlapec.
"Petrifite!" řekl i když rázně tak i s úsměvem muž

"Já se jmenuji John, pane." Opáčil chlapec
"Proč mi říkáte pane?" otázal se
Dvojčata mlčela.
V tu chvíli byl Snape zavalen směsicí různých vzpomínek.
Oni dva v různých věkových obdobích podrobeni kruciátům ; studování těžkých knih pod dohledem různých pracovníků na ministerstvu v čele s Petrifitem; obličej ženy bez tváře; první zkouška o samotě, jak se přemění v havrana (úspěšně); bubák v podobě profesora Snapea po boku Lucretie Foxové a jejího manžela; získávají své první hůlky z kterých se radují, které jim dal samotný Ollivander; ona se s bratrem naklánějí nad mrtvými těly chlapce a mladé ženy; Mortiferus napadá je a Petrifita; dopis z Bradavic doprovázené nadšením a vzájemného obětí chlapce s dívkou; první setkání s profesorem Snapem u Lupinových,…

Náhle však uslyšel Johna naléhavě říkat: "Pane profesore, prosím přestaňte. Sestře je zle!"
Snape se tedy vyprostil z přívalu dívčiných vzpomínek a podíval se směrem k dětem. Chlapec klečel u dívky, která ležela na zemi, na boku a nepřítomně se dívala před sebe.
Profesor okamžitě k dívce přiběhl a naklonil se k ní. Když jí změřil tep zjistil, že jí srdce bije jako splašené. Byla bledší než obvykle a téměř nedýchala.
"Slečno Foxová, slyšíte mě?" zeptal se a připadal si hloupě, při té otázce.
Když dívka nijak neodpověděla, což čekal, jí vzal do náručí a položil do křesla.
"Už se to někdy stalo, pane Foxi?" zeptal se chlapce zatímco se prohraboval ve svém stole.
"Ne, pane profesore. Jednou jsem o takovém stavu se sestrou četl. Prý je to něco jako strach ze vzpomínek, které máme v sobě plus ty které se k tomu přidruží z druhé strany, tedy, ehm, od Vás." Řekl tiše chlapec. To muž přestal kramařit v zásuvce, ztuhl a upřel pohled na chlapce.
"To je nesmysl, …" štěkl
"Proč pane? Protože je jich většina v Myslánce? Snad víte, že mozek je složitý a nevyzpytatelný orgán. To co jste dal do té mísy, byla silnější část, která Vás trápila, ale ta slabší stále dřímá stranou a čeká na objevení, či nejvhodnější dobu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama