Sourozenci 2 - kapitola čtrnáctá

6. června 2007 v 22:10 | Severusis |  Sourozenci 2
Upíři

V tu chvíli oba zmizeli z ředitelny a ve stejnou chvíli se objevili na bojišti.

Dospělý muž se zděsil. Jeho děti bojovali, i když by to mělo být správně nemožné, s dobrou stovkou upírů a neviděl žádné dítě, i když si to nechtěl přiznat, měl o ty ostatní děti také strach.
"Klid, pane." šeptl, tam již neviditelný Metty "všechny děti jsou v bezpečí vespod Neviditelných plášťů. "
"Copak jich mají víc?"
"Ano. Dvacet pět s tím Vaším dvacet šest a ten bych Vám doporučil obléci." Řekl chlapec, a v tu chvíli se na muže chystal vrhnout upír, který hned poté zpopelněl a rozplynul se. Snape se podíval kdo mu zachránil život. Byla to jeho dcera, která vrhala s bratrem flaštičky a zabodávali dřevěné kolíky do srdce, čehož v obojích případech měli velkou zásobu, do všech stran.
Muž si oblékl plášť a zmizel jednomu upírovi před očima, který byl tak překvapen, že si nevšiml přilétající lahvičky, která mu byla osudná.
I když měla dvojčata lahviček nadbytek, tak jim to bylo k ničemu protože pomalu ztráceli sílu na vrážení kolíků do srdce. Sevena začala házet lektvary a vrážet kolíky ostošest, jakmile její bratr se napil posilujícího lektvaru. Jenže po dívce skočil upír a snažil se jí kousnout. To mu však nevyšlo, protože "někdo" hodil flaštičku, se stejným zabíjejícím obsahem, a tím ho zabil.
Dívka hbitě vyskočila, napila se stejného lektvaru co bratr a pokračovala v boji.
K bojujícím se brzy přidal i , stále inkognito, Snape.
Tomu připadalo, že bojují už celé hodiny. Chtěl se na to zeptat chlapce, ale ten jej předběhl.
"Tady utíká čas jinak. Ale za chvíli vyjde slunce a bude to."
"Co je to, ta chvíle?"
"Ve Vašem čase?"
"Ano!" zavrčel tak nahlas, že upíři zpozorněli.To byla, některých osudová chyba. Než se ti někteří naděli, proměnili se v prach.
"Tak … půl hodiny."
"Nevím jestli to ti dva vydrží."
"Tak s pár šrámy z toho vyváznou. "
Upír vrhající se na Joudyho, než se rozplynul, jej podrápal na hrudi, přičemž mu začala tryskat krev z ran. V ten okamžik se chlapci pod ztrátou krve začala podlomovat kolena. Muž, stále skryt pod pláštěm, schoval chlapce a pokračoval za něj ve vrhání smrtonosných lahviček, které se rozbíjely a po kontaktu upíra, který následně shořel. Na okamžik toho nechal a věnoval se zahojení ran na jeho prsou.

Konečně nadešla doba na kterou oba dva bojovníci čekali.Východ slunce. V té chvíli se všichni upíři rozutekli, do všech možných tmavých koutů. Jenže bylo jim to mnohdy nanic, sluneční paprsek se jich dotkl a zabíjel ještě bolestivěji než lektvar.

Jakmile dohořel poslední, před sluncem neskrytý, upír dívka se začala rozhlížet a volala bratrovo jméno. Ten byl však schovaný po pláštěm a vnímá jen bolest, která mu probíhá tělem. Muž se snažil svému synovi šrámy zacelit a přitom zapomněl, že má přes sebe hozený plášť a tudíž jej dívka nevidí.
Když dívka volala jméno bratra potřetí a to už začal být hysterická, tak ze sebe strhl plášť a začal dívku uklidňovat.
"Uklidněte se, slečno Crammerová, už je po všem."
"Joudy…" podívala se na bratra, který ležel bezvládně na zemi.
"Je v pořádku, jen pod tíhou únavy usnul." Řekl a ukázal na spícího chlapce.
"Děkuji, … děti…" řekla dívka a rozeběhla se ke zdi u níž začala odhalovat děti pod skrytými plášti.
Trvalo to než odhalila všech pětadvacet skupinek skrytých, vyděšených dětí.
U té poslední skupinky spatřil klidně spící batolata, Holly a Dolly v náručí roztřesené přibližně osmileté holčičky a zhruba třesoucího se desetiletého chlapce.

"Kolik je těch dětí?"
"A…a…a…a…"
"Kolik?" zavrčel otázku
"Moment… 86… 34 mudlů, 21 nic netušících, že patří do naší komunity, 29 čarodějů a dvě batolata paní profesorky Weasleyové, pane. "
"Děkuji za prezentaci." Řekl jízlivě.
"Prosím?" řekla zmoženě dívka a podíval se na profesora
"Seveno, sbalte děti a vraťme se do Bradavic. " řekl Metty a zmizel
"Jo." Odpověděla a vytasila svou hůlku a namířila na děti tak aby nemusela formuli opakovat.
"Mdloby na Vás!!!"

Všechny vykulené děti upadli do mdlob a Sevena.se rozeběhla k zemdletému bratrovi a začala jej popleskáváním probouzet.
Krátce nato Joudy otevřel oči a usmál se na sestru se slovy:
"Už je po všem?"
"Skoro, jen dopravit všechny mrňouse do bezpečí. "
"Jo, … pomoz mi vstát prosím … Seveno, ty krvácíš!!!"
"Kde?" vyjekla dívka a začala se prohledávat, než to však stačila dokončit, profesor Snape hbitě přiskočil a rychlým pohledem jí přejel. Jeho pohled spočinul na dívčiným levém boku, po kterém jí stékala krev.
"Ukažte, je to hodně ošklivé. Neříkejte,že jste o tom nevěděla? Zacelím Vám rány." Zavrčel a pomocí hůlky tu hlubokou ránu začal zavírat.
"Nevěděla jsem to, asi v zápalu boje…"
"Jste málem vykrvácela!!!" štěkl přičemž dívce zaceloval ránu, která byla už o poznání menší.
V tu chvíli se po boku těch třech bojovníků se opět objevil Metty s jeho matkou Morganou.
"Ahoj Metty, ahoj Morgano."
"Zdravím. " řekla žena
"Jak jste zvládli ty tři…au…" sykla dívka bolestí "proměny?"
"Na jedničku. Pan ředitel Brumbál byl milý, když jsme jej informovali o tom přemístění dětí. Už bude tam čekat nějaká Puppy…, to jméno si nepamatuji a zkontroluje, zda jsou děti v pořádku. A ty dvě holčičky si nechejte nakonec, ty přenesu i s Vámi."
Sevena se s bratrem uchychtla a nemohla nepostřehnout, že se ředitel jejich koleje kouše do rtu. Nebylo pro ně těžké se dovtípit toho proč.
"Poppy, Morgano, jmenuje se Poppy, tedy pro nás, madam Pomfreyová." Řekla dívka a vzali do náručí spící miminka.
"Ano, tak já vezmu dvě děti a ty Metty se chop jednoho dítěte. "
"Jistě mami." Odpověděl poslušně chlapec a učinil tak s matkou přičemž oba zmizeli.
Zanedlouho se oba vrátili a vzali si další děti a zmizeli s nimi. Tak to šlo pořád dokola.

Muž byl značně napružený a chtěl na hodně věcí zeptat, ale nevěděl kde začít.
"Pane profesore, museli jsme sem jít sami. To by…"
"Málem jste přišli o život. Co bych asi řekl Vaší matce až se probere a bude se po Vás ptát. Zabili je upíři, když chtěli spasit svět?"
"To je nápad."
"Kdyby jste nedrželi ta mimina, tak bych Vám stáhl kalhoty a nasekal Vám!" řekl tak vážně jako nikdy.

Na to neměl žádný "havran" argument a zmohli se jen na pootevření úst.
Celou dobu, co Morgana se svým synem , přenášela omráčené kouzlem, děti do Bradavic se děti vzpamatovávali z šoku, který jim tou poslední větou způsobil profesor.
Muž z toho, i když to nebylo vidět, byl také celý vedle. Svázal všechny pláště a držel je pevně v ruce.
"Za chvíli přijdeme na řadu my a už bude konec této noční můře." Pomyslel si muž

Joudy se Sevenou drželi děcka tak profesionálně, že by to tak sám nezvládl.

Konečně přišla řada na zbylé tři s miminky.
Morgana popadla dvojčata držící pevně druhá spící dvojčata a přemístila přemístila se s nimi ve stejnou chvíli co Metty popadl, beze slova, Snapeovu dlaň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 allishka allishka | 17. června 2007 v 21:57 | Reagovat

čtvrnáctá? víš to jistě? není to náhodou čtrnáctá?

2 Severusis Severusis | 21. června 2007 v 21:21 | Reagovat

Pardon, práce přes den, a večerní studování ... TO mi občas prst ujede. Díky za upozornění. :-D A OPRAVÍM

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama