Sourozenci 2 - kapitola desátá

6. června 2007 v 21:51 | Severusis |  Sourozenci 2
Sen nebo skutečnost?

Sevena i Joudy prospali celou sobotu, až to všem připadalo divné. I Snapeovi, který věděl, že mají v sobě uspávací lektvar. Jenomže, ten měl už dávno přestat účinkovat. Raději se zašel , v neděli místo snídaně, za nimi podívat.

Nejdříve na dívku. Uviděl jí jak spí na břiše. Deku měla do půli zad. Ta spala tak klidně, že to nahánělo až strach. V její bledé pleti byly její mastné, slepené pramínky černých vlasů.
Bylo vidět, že ať se jí zdálo cokoliv tak jí to děsilo, protože se její obličej začal náhle křivit strachem, ale ne a ne se probudit. Probouzel se v něm náhle pocit viny.

"Kdybych jí nedal ten lektvar, tak by se z toho zlého snu probudila." Pomyslel si

Dívka se začala chvět. Pro jistotu jí přikryl, vzal jí za její studenou ruku a změřil jí tep. Ten byl tak rychlý a rázný, že i tak se dal špatně kontrolovat.
Znenadání se její tep tak zklidnil, že to muže vyděsilo, ale byl rád že alespoň tep je chvályhodný.

Dívka zvolna oddychovala. To profesora uklidnilo a šel zkontrolovat chlapce.

U něj to bylo přibližně totéž. Také spal na břiše, dekou byl přikrytý do půli zad, klidný strach nahánějící spánek a mastné prameny vlasů spadané do obličeje.
Byl také vyděšený, ale zároveň to vypadalo, že by se spíš mstil.

Nechvěl se, ale cosi jej přiměl, aby zatnul ruku v pěst.
Tep, měl klidný, ale občas se zrychlil. Nato zase tak zpomalil, že se horko - těžko hledal.

V tu chvíli se rozhodl, vyběhl z chlapeckých ložnic a zamířil si to přímo do svého kabinetu.

U jeho dveří stála vyděšená ošetřovatelka, madam Pomfreyová, kterou pozdravil a vrazil do své pracovny.
Namířil si to přímo, bez rozmyšlení, ke svému stolu. Tam otevřel zásuvku a cosi úpěnlivě hledal.

"Severusi," začala vystrašeně žena, která šla za Snapem dovnitř.
Snape stále cosi ve svém stole hledal.
"Severusi, já udělala zásadní chybu, Musíš mi pomoci. Ztratilo se mi ze skříňky silné sedativum."
V tu chvíli přestal muž kramařit v zásuvce a podíval se na ženu.
"Sedativum?"
"Ano."
"Kolik ho bylo? Dalo by se nějak rozeznat v jídle?"
"Dalo a navíc to může mít halucinogenní účinky."
"Co je proti tomu?"
"Záleží na tom v jaké síle, ale pokud vím, tak by pro začátek mohl pomoci nějaký silný detoxikační lektvar."
"Pojďte se mnou, Poppy. Buď jsem našel ty zloděje, o čemž pochybuji anebo oběti těch záškodníků." Dořekl a konečně našel to co hledal, své zásoby detoxikačního lektvaru.
Vzal je a rozeběhl se z kabinetu, tak rychle, že málem zapomněl zamknout.
Žena pelášila za profesorem co jí nohy stačily. Což nebylo lehké. Hlavně, když poněkolikáté zakopla o svou sukni.

Ve společenské místnosti, když celá udýchaná konečně doběhla jí vtiskl do malé svrásčelé ručky dvě lahvičky, se slovy:
"Toto vlijte do Seveny Crammerové. Pokud je pravda co říkáte jde o vteřiny. Pak když to půjde ji doprovoďte do společenské místnosti. " A odběhl do chlapeckých ložnic za chlapcem.
Žena se nenechala pobízet, a běže do dívčích ložnic tam jí uviděla. Ležel přikrytá a celá se chvěla, asi strachem. Začaly jí modrat rty a dech byl přerývavý.
Otočila jí na záda a nalila do ní obě lahvičky.
Netrvalo dlouhou a dostavil se efekt.
Dívka otevřela oči a zmateně se strachem se dívala kolem. Žena viděla jak si dívka oddychla, nevěděla však co se jí zdálo, ale byla si jistá, že to nejhorší má za sebou.
"Slečno Crammerová, jak se cítíte?"
"Jak… Kde to jsem?" vykoktala zmateně dívka.
"Jak se cítíte."
"Motá se mi hlava."
"To bude dobré. Zvládnete se obléci sama?"
"Ano… madam. " šeptla a začal se oblékat.
Po několika minutách se dívce podařilo obléci. Jen s čím jí musela žena pomoci, bylo obouvání, protože se málem při pokusu obutí skutálela k zemi.
Pak se obě, i když pomalu rozešli do společenské místnosti.


Tam, za pomoci profesora Snapea, přicházel i dívčin bratr, který nevypadal o nic lépe, než jeho sestra.
Oba byli posazeni do křesel a vystaveni výslechu, ze strany profesora Snapea.
"Víte o je za den?"
"Sobota, pane?"
"Neděle." Odpověděla žena a protože se na ženu muž nakvašeně podíval tak, že odešla na ošetřovnu. Děti se na sebe nevěřícně podívali. Snape dál pokračoval ve výslechu.

"Vypili jste ten lektvar? A kromě něj nic jiného?"
"Jen to, pane. Hned po večeři jsme to vypili a šli spát."
"Nebylo Vám na tom jídle něco divného?"
"Kdybychom jedli vatu, vyšlo by to nastejno, náš mozek byl tak unavenej, že by nepoznal ani to že jíme dřevo, pane."
"Jak se cítíte?"
"Jako by nás převálcovalo stádo kentaurů, pane. Děkujeme za optání a vy, pane?"
odpověděli sborově.
"Něco Vás ve spánku děsilo, co se Vám zdálo?"
"O smrti, pane. Mnoho nevinných mrtvých." Řekla roztřeseně dívka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama