Sourozenci 2 - kapitola devátá

6. června 2007 v 21:49 | Severusis |  Sourozenci 2
Reflex

"Slečno Crammerová, doufám, že ten famfrpálový zápas vyhrajete!" vyštěkl na ní jakmile k němu na jeho rozkaz večer před večeří sama dorazila
"Budu se snažit, paneueeee" zazívala dívka
"Měla byste si lehnout." Řekl starostlivě sladkým tónem Snape.
"Až to pomine, tak na spánek bude času dost, paneueeee." Zívla si znovu.
"Jste stejně drzá jako Vaše matka. To byla také pěkná mrcha a takovou zůstane."

V tu chvíli Sevena viděla rudě a její ruka vystřelila se zatnutou pěstí přímo do jeho rozkroku.

To způsobilo, že Snapeova bledá pleť zezelenala a jeho zadostiučiněný úšklebek zjihnul a na kolena klesnul.

Sevena viděla, že by muž nejraději hromoval, ale místo očekávaných nadávek se z jeho úst ozývalo spíš jen takové slabé zasípání.

"Pardon,…" pípla "reflex. To je … no… vždycky, když někdo uráží maminku,…pane."

"Kdy…kdy…kdy jsem… khaahhaahhhaaaaaaaach… kdy jsem jí urážel?" zasténal

"Teď, řekl jste…,ehm, že byla a zůstane mrchou."

"Teď? A kde…jste se tu vzala ...aaaach?"

"No, zavolal jste si mne."

Snape se zamyslel, stále si držíc bolestivé partie těla.

"Opravte mne jestli se mýlím. Je dnes druhého října?"

"Dvacátého, pane."

"Co jsem dělal těch osmnáct dní?"

"Nadával, pomáhal slabším studentům a usmíval se."

To už bylo, na profesora, silné kafe. Celých osmnáct dní ze sebe dělal trolla a jeho vlastní dcera ho praštila do genitálií.

Z přemýšlení ho vytrhla dívka, která se ho zeptala:

"Co si pamatujete naposledy?"

"Byl jsem s novou kolegyní a o něčem jsme mluvili."

"Hm… tak vy jste mluvil z Krvavou Dolores. A ona se před Vámi voněla, že?"
zapřemýšlela dívka nahlas.

"Jak to víte? Proč Krvavou?"

"Známe jí. Takže to co jste dělal vy, a co se s Vámi dělo se děje nejspíš i s ostatními profesory. Jak je ale … nerada bych…. No … víte. Krvavá… no to Vám jednou vysvětlím."

"Můžete mi laskavě vysvětlit, proč vypadáte jako byste poslední dobou nespala?"

"No, my s bráchou opravdu poslední dobou vůbec nespíme."

"Proč?"

"Máme starosti."

"O co jde?"

"O…, ehm , o…, no… o upíry."

"Snad si nemyslíte, že Vám zde o nich něco hrozí?" řekl posměšně.

"Ne Nám, ani ne tady, paneueeee."

"Mluvte k věci!"

"Můžeme počkat na bratra? Je už na cestě?"

"Neříkejte, že jste ve spojení s bratrem i když s ním nejste!"

"Ne, pane. Jen jsme byli domluveni, že když nepřijdu na kolej za půl hodiny tak mě přijde podpořit."

Za necelých pár minut skutečně někdo zaklepal na dveře a ten "někdo" byl Joudy.

"Dobrý večer." Pozdravil chlapec jakmile mu otevřel stále nazelenalý profesor Snape.

"Snad si ho…" špitl chlapec vyděšeně

"Jo, bohužel ano." Odpověděla též šeptem.

Chlapec o poznání pobledl a zkřížil své oči.

"Pane profesore, když už teď jste se dozvěděl o těch upírech, potřebovali bychom profesionální radu. Tedy Vaší."

"Proč nepoprosíte pana Pythona?" řekl jízlivě, i když jej hřálo, že jeho děti ho považují za profesionála.

"Zaprvé: Jste a vždy budete expert Vy! … Zadruhé: Pan Python by nás poslal za Vámi. … A zatřetí: Kdyby se dozvěděl o co se jedná, měla by paní profesorka McGonagallová na ošetřovně společnost."

"Tak co chcete?" zavrčel o poznání mírněji.

"No, ehm, už jsme vyrobili pár lektvarů. Máme i napsané ingredience s postupem. Jenomže nevíme, zda by se to nedalo ještě vylepšit. Je to sice novinka, námi vymyšlená, ale i tak bude stoprocentně účinná. Žádáme Vás o Vámi prostudování těchto vzorků," vydala dívka z pláště osm lahviček, přičemž každá měla na první pohled odlišné obsahy, které muž neurčitě převzal " a zda byste nám nemohl říct Vaše postřehy, zda by se to nedalo vylepšit."

"Myslel jsem, že jste odborníci." Řekl uštěpačným tónem a položil právě převzaté věci na svůj obrovský masivní stůl.

"To ano, ale doposud jsme si vystačili s upíří krví, pane."

"Čím?"

"Upíří…"

"Slyšel jsem! To byste už byli upíři!"

"Ne nezbytně. Po dlouhém bádání a přemýšlení jsme došli k závěru, že se musí vypít, nejpozději do 75 minut, protilátku. "

"Ale, co vnuk, pana Pythona?"

"To bylo trochu jiné! … No vlastně tu krev nepotřebujeme, ale je to jistější, aby nás neodhalili."

"V čem je to jiné?"

"Ty preparáty, měli a máme po nich větší postřeh a sílu."

"To jsem poznal…" zavrčel

Děti pro jistotu mlčely a kousali se do rtu, aby nevybuchli smíchy.

"Podívám se na to pod jednou podmínkou."

Sevena se s bratrem zhrozila.

"Půjdete si po večeři lehnout a před spaním vypijete tohle!" vytáhl ze šuplíku dvě lahvičky s odpudivě vypadajícím mokem.

"Ano, pane." Řekli a cítili, že únava bude ještě silnější než ten lektvar, ale už si netroufli profesora prudit.

"Tak jděte!" štěkl tak rázně, že oba povyskočili.

Oba tedy mlčky odešli na večeři, kterou si v té vší únavě nebyli schopni vychutnat a sousta, která nastrkali do úst jen polykali.

Rowena se známou zmijozelskou posmívající se skupinkou, do které už Basil, neznámo proč nepatří.
Dojedli a namířili si to přímo na zmijozelskou kolej. Šli spolu s Boasema, Claire a Romulou, kteří na ně mluvili a dvojčata se vždy na konci jejich věty mdle usmála.
Ve společenské místnosti si všichni popřáli "Dobrou noc" a rozešli se do svých pokojů.

Sevena s Romulou bydlely na stejném pokoji, takže to bylo jednodušší.
Romula dohlédla na to, aby Sevena nešla spát ve školním hábitu, a Sevena jí pak slíbila, že tu laskavost jí určitě vrátí.

Nato se znavená dívenka s havraními vlasy napila lektvaru od Snapea a od té doby byla, doslova, tuhá.

Romula ještě kamarádku přikryla a také si šla lehnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama