Sourozenci 2 - kapitola devatenáctá

6. června 2007 v 22:33 | Severusis |  Sourozenci 2
Famfrpál

Po předání deníku do vlastníkových rukou, oba začarovali notes, hůlkami pomocí věty: "Střež svá tajemství !!!" po čemž se kniha zakývala a vytryskly z ní
fialovo-červené jiskřičky, otevřela se a sklapla.
"Hotovo." Řekli sourozenci a mrkli na sebe.

"Jděte si odpočinout. Zítra hrajete Famfrpál."
"Ano, pane."
"Stejně jste drzí." Zabrblala profesorka McGonagallová
"Ano, paní profesorko."

"Jen pro zajímavost, " přidal se do debaty ředitel "Kdo myslíte, že vyhraje?"
"No, Zmijozel, o rovných dvě stě bodů, pane."
"Vážně?"
"Ano, pane."
"A bude někdo zraněn?"
"Ne, pane."
"Vážně?"
"To neřekneme, to byste se nekoukal a mohl si číst ty zajímavé svazky co Vám poslala Vaše praprapravnučka k narozeninám." Řekla dívka s tak vážným výrazem, že se ředitel nejdříve zarazil a pak se začal smát.

"Co se ještě od Vás nedozvím, … cha cha cha cha cha cha cha …"
"Já to nechápu, Albusi."
"Víš, Minervo, včera jsem dostal od praprapravnučky svazky o nových poznatcích v magii. A nikomu jsem to neřekl"
"Ale jeden to přec věděl." řekl s vítězným úšklebkem chlapec
"Kdo?" divila se profesorka Weasleyová.
"Náš tajný, zlobivý zdroj, který to už nevyžvaní."
"Kdo? Snad ne…" nedořekl ředitel, když jej přerušil jeho oblíbenec Severus Snape:
"Protiva?"
"Trefa, pane."
"Víte jistě, že to neřekne?" zeptal se nedůvěřivě ředitel.
"Ano, pane. Nechce se totiž nechat vytočit. On ví, že bychom si ho našli."
"Už té zábavy bylo dost. Nechte si něco napříště. A jděte si lehnout."
"Ano, pane." Přitakali sourozenci a odešli.

Poté propustil ředitel i profesory, kteří, až na Snapea, nechápavě kroutili hlavou.


Druhý den na snídani byla cítit napjatá atmosféra.
Jak jinak sázelo se zda vyhraje Nebelvír nebo Zmijozel. Na Zmijozel si sázelo jen pár jedinců, zatímco na protihráče si sázely mraky studentů. To naopak přidávalo Crammerovým úsměv na rtu, což nikdo nechápal, ani jejich spoluhráči.

Luis Jordan opět seděl na svém místě a vítal přes mikrofon všechny diváky.
"Vítám Vás tu opět na famfrpálovém zápasu na kterém se utká Zmijozel…" Zmijozelští zatleskali a vyvolávali: "Zmijozel, Zmijozel, Zmijozel…"
"A Nebelvír…" To už tleskaly tři zbylé koleje a vykřikovali: "Nebelvír, Nebelvír, Nebelvír "

" Bude to hodně napínavé. Nejen že Zmijozel v loni neprohrál, ale dokonce ani letos už při podzimním utkání neutrpělo porážku. Crammerovi se stali silným článkem jejich družstva a mají vždy taktiku. I tak jsou to blbci…"
"Jordane!!!"
"To není jen můj názor, paní profesorko." Dodal a všichni, včetně Zmijozelských se rozchechtali.
"Za chvíli začne zápas, tak tedy přivítejte Zmijozelské aaaaaaaaaaaaaa Nebelvírské famfrpálisty."
V tu chvíli se do vzduchu vznesli hráči obou družstev, kteří se měřili nenávistnými pohledy.

"Profesor Potter, vypouští Potlouky a Zlatonku, kteří mizí v nedohlednu. … A Camrál je ve vzduchu… má jej Nebelvír , ale ne… má jej Zmijozel, který střílí a získává prvních deset bodů.
Camrál má zase Nebelvír. Camrál si střelci přehazují jako horký brambor. … Co to má být? Zase má Camrál Zmijozel, ale ne … Zmijozel získává dalších deset bodů. …"

Tak to šlo dokud neměli Zmijozelci dobrých osmdesát bodů náskok a pak hráči v zeleném dresu , dá se říct, předali štafetu a nechali Nebelvír si také nastřílet pár gólů. To očividně nesedlo Snapeovi, který byl čím dál tím víc bělejší vzteky, když se na něj vysměvačně dívala jeho nynější sokyně, profesorka McGonagallová.

"Konečně se karta obrátila. Nebelvír získává prvních deset bodů." … "Dvacet" … "třicet no to je neuvěřitelné. Jako by se vůbec soupeři nesnažili bránit své obruče…"


Vysmíval se hovořící chlapec, když se náhle objevily potlouky, které zaútočili na oba chytače. Joudy, tedy Zmijozelský odrážeč, agresivní kouli odpálil, ale Nebelvírský odrážeč se ne a ne trefit. To bylo zase lékem pro Snapea, který se tím tak bavil, že se dokonce usmál.
Všiml si přitom, že jeho dcera mrkla na šesťáka Pityho Wereho, který jemně přikývl a dívka se rozletěla do závratné výšky nad mraky.
Když se konečně jeden z mávajících odrážečů holí , trefil do Potlouku, který zase zmizel a chytačka se rozletěla za protivnicí, která honila Zlatonku, která kličkovala, klesala, nebo vzlétala , aby se zbavila chytačů.
Chytačky honily zlatonku skoro dvě hodiny.
Sevena se natáhla po zlatonce, přičemž si nevšimla, že se na ní řítí obrovskou rychlostí Potlouk. Dokonce si ho nevšimla ani Jenifer Potterová, která se snažila předhonit, ale bezúspěšně.
Jenifer Potterová stále narážela do protivnice, doufajíc, že jí vychýlí, ale i tak se začala chovat i Sevena.
"Crammerová? Řekl ti někdo někdy, že vypadáš jako ropucha?" rýpla si dívka v červeném dresu.
"Jsi první! " odpověděla holčina v zeleném dresu a značně začala, přikloněním se ke koštěti zrychlovat. Potterová se také předklonila ke koštěti, ale na rozdíl od protihráčky zrychlila jen o kousek.
Jak se říká o nebelvírských studentech, že se nevzdávají a odvážně se rvou, tak to dělala i Jenifer Potterová, která se dívala na záda soupeřce, která se čím dál tím víc blížila ke Zlatonce.
Sevena si náhle všimla, že se neznámo odkud vynořil Potlouk a míří přímo na Potterovou..
"Jenifer, pozor!!! Potlouk!!!"
"To ti tak věřím!!!…Na to ti neskočííííííííííííííííímmmmm!!!." Zakvílela dívka, když ztratila kvůli Potlouku balanc, a než se naděla letěla volným pádem k zemi. Sevena chvatně čapla Zlatonku a rozletěla se za, z jejího pohledu, červeným puntíkem, který křičel o pomoc.
To doprovázel křik diváků, většinou dívek, které tam div neomdleli při pohledu na padající chytačku.

Zeleně oděná dívka se rozletěla šusem za dívkou a než by někdo řekl "FAMFRPÁL" tak byla Sevena u ní a strhla jí k sobě na koště , rukou ve které neměla Zlatonku, přičemž se protihráčky chytila vyděšená Jenifer , a pomalu se s dívkou snesla k zemi.
To zase doprovázelo hrobové ticho, které prolomil komentující Jordan, který rozpačitě řekl:
"Tak to by zasloužilo potlesk a pokud se nemýlím, tak zase Zmijozel vyhrál, protože vidím vzpouzející se Zlatonku v ruce Seveny Corvus Cramerové. Jenifer měla z pr…pekla štěstí díky ďáblici Crammerové. No to je neuvěřitelné. Zmijozel vyhrál o celých dvě stě bodů. Zmijozel zvítězil." Všichni začali náruživě tleskat
K oběma chytačkám, při aplausu, přiletěl rozhodčí, který odpískal konec hry a zeptal se rychle své dcery, zda jí nic není.
"Ne, tati. Díky ní." A ukázala na Sevenu.
Profesor Potter se podíval vděčně na Zmijozelskou dívku, přes své kulaté brýle a dívka mu beze slova vtiskla do ruky Zlatonku a šla se radovat z vítězství.
"Vážně jsi v pořádku?" zeptal se pro jistotu.
"Ano, tati. Kdybych jí poslechla nemusela jsem sletět z toho koštěte."
"Varovala tě před Potloukem?"
"Ano, a zbytek víš."
"Dobře." Řekl zadumaně
Sevena přišla mezi spoluhráče,. Kteří jí vyzvedli nad ramena a zvolali:

"Zmijozel pravý poklad v Crammerových má, kteří vždy nápad jak vyhrát zápas maj ."

Nato se Sevena s Joudym podívali na Snapea, který měl opět hrdý výraz.

Zmijozel oslavoval výhru a Nebelvír, že nikdo nepřišel k úrazu. Zvlášť Potterrová.

Jelikož Petrifitus nebyl na zápase, ale zavřený, ve svém pokoji, tak jej přítel Severus po večeři, kdy se konečně objevil, informovalo tom co se tam dělo. Jakmile se muž dozvěděl od Snapea jak probíhal zápas, tak zezelenal.

"Co se děje, Petrifite? To že jsi nebyl na zápase pochopím, ale to proč máš takovou barvu, nechápu ani trochu."
"To je těžké na pochopení, víš?"
"Tak mi to zkus vysvětlit."
"Mám i tak o ně strach."
"Petrifite, to trochu přeháníš. Nejdříve s nimi nemluvíš, pak jim děláš naschvály a nakonec máš o ně strach. "
"No, mluvil jsem s Mettym a Morganou. Zlobili se na mne za mé chování k Seveně a Joudymu. Řekli mi co všechno vlastně udělali pro záchranu těch dětí, i když jsem to věděl. Víš, mám přítele , který pracuje u svatého Munga a sdělil mi, jen ze známosti, že se Judyin stav nelepší spíš naopak."
"Doufám, že jsi jim to neřekl."
"Ne, Severusi, nejsem hlupák. "
"Ví to ještě někdo?"
"Už to musí vědět na ministerstvu a ti to řeknou buď kolegovi Potterovi, nebo pošlou někoho jiného."
"Dobrá, tak tedy počkáme a možná se dozvíme něco víc."
"Severusi, já nevím co dělat. Ti dva zase utečou. Nejhorší je, že jejich otec je velký otazník. Žádné záznamy. Kdybys to byl třeba ty, tak bych to nevěděl."
"Kdybys tak věděl jakou máš pravdu." Pomyslel si Snape.

Petrifitus chvíli ještě pobyl ve Snapeově společnosti, kdy setrvali oba v hrobovém tichu. Nakonec se stařec sebral a se slovy: "Dobrou noc." Odešel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama