Sourozenci 2 - kapitola druhá

6. června 2007 v 21:13 | Severusis |  Sourozenci 2
Bolest musí ven


"Dámy a pánové,
Dnes večer je věnován tajemnému kouzelnému světu.
Úvodní píseň bude od dětské taneční a zpívající skupinky "Čáry máry", dále už známí interpreti, o které jste si měli možnost napsat a naše dobré dušičky z již zmíněné skupinky Sevena a Joudy je neznámo jak přesvědčili a oni se zde objevili. Věřte mi, že to i pro mne byl šok.
Tak přivítejte se mnou "Čáry máry" !!!" řekl chlapecký hlas
Všichni přítomní lidé aplaudovali.
Náhle se v místnosti zhaslo.


Někdo náhle hvízdl, a v sále začala hrát hudba, což odstartovalo společný zpěv čtyř dětí, přičemž je osvítilo světlo které ukázalo, že byli různě oblečeni.:

"Vypadáme stejně, ale přec jsme jiní.
Denně se s ním vypořádat musíme.
Řekneme Vám dnes společně o svém trápení.
Přestože smutní jsme na rtu úsměv povinně nosíme. " .


Náhle se doprostřed pódia postavil malý plavovlasý chlapec s s hlubokou dvojtou jizvou na pravé tváři, měl potrhané kalhoty s ještě více roztrhanou košilí a začal zpívat.:

"Já jsem Vlkodlačí dítě.
Denně se probouzím s tímto faktem.
O mém životě nic nevíte.
Stejně jsem na tom já, když o úplňku nevím co mi prochází traktem.

Měl jsem rodinu velkou, s žila se s tím že kouzlení je ctností mou .
Milovala mne a já ji avšak i tak jsem se právem bál, že jí ztratím.
Jedné noci jsem smůlu měl velkou.
Že jsem se stal obětí Vlkodlačího kousnutí.

Z malého dítěte se ze mne musel téměř dospělý jedinec stát.
Rodina mne jednoduše zavrhla.
Byl jsem nucen se o sebe sám postarat.
Lavina bolesti se mne zavalila.

Naštěstí dnes existuje možnost jak být o úplňku neškodný.
Tou možností je vypití jistého lektvaru.
To se stanu při plném měsíci jako štěně poklidný.
Jsem hodně vděčný tomuto vynálezu."


Po chlapcově sólu se k němu přidaly ostatní děti.

"Vypadáme stejně, ale přec jsme jiní.
Denně se s ním vypořádat musíme.
Řekneme Vám dnes společně o svém trápení.
Přestože smutní jsme na rtu úsměv povinně nosíme."


Potom se zařadil chlapec mezi ostatní a udělali pár tanečních kreací.
Nakonec se všichni zastavili do nacvičených pozic a vystoupila plavovlasá až bělovlasá vyhublá dívka, vyzdobená bílými šaty, s nejen nimi okouzlila, ale také svým vzhledem.

"Já jsem potomek víly.
Nevěřte prosím předsudkům, že dovedeme Vás ke zlatu.
Oplývají nás magické síly.
To co si, ale o nás myslíte nemá hlavu ani patu.

Nejednou se nám vílám pro hamižnost ublížilo.
My jen mohli doufat, že to přebolí.
Kdysi, ach ano, kdysi nás tu miliony žilo.
Jenomže Vy lidské bytosti jste nám nadále do ran přisypávali soli.

Neštěstí nás v tomto světě jen potkává.
Proč se musíme ztěžka vypořádávat s bezmocí?
V životě není potřeba jen bohatství a sláva.
Žádám Vás jménem vílího společenství, pojďte nám pomoci."


Dívka nakonec ladně zatančila a začala zpívat s ostatními refrén, přičemž se zařadila k ostatním. Opět spolu zatančili pár kreací.

"Vypadáme stejně, ale přec jsme jiní.
Denně se s ním vypořádat musíme.
Řekneme Vám dnes společně o svém trápení.
Přestože smutní jsme na rtu úsměv povinně nosíme."


Na scénu přišli Sevena s Joudym, kteří byli oblečeni zcela normálně. Měli džíny, kostkovanou košili a šátek kolem krku. Sevena měla vyčesané vlasy do ohonu a Joudy je měl své, už mnohem delší, vlasy volně. Roztancovali se a spustili svou píseň:

My dva jsme znalí v kouzelnickém světě.
Avšak mnohé trápí nás.
Naše matka nás dala ke zlé tetě.
Což nebyl pro nás špás.

Co na tom, že jsme čarodějové a máme kouzelnické schopnosti.
Můžeme to jen využít k záchraně života či zdraví.
Známe čaroděje a čarodějky co to využívají k blbosti.
My však víme velmi dobře co nás naplní.

Mnozí by se mohli ptát po Upírech, Jednorožcích, či jiných tvorech.
Mohu říci, že je nespatříte a to dobře je.
Jsme hrdí na Náš svět o kouzelných formulích, ctnostech, dokonce i o lektvarech.
Bohužel je, stejně jako u Vás, plný boje.

Přáli bychom si toho tolik změnit.
To naneštěstí u nás dvou teď možné není.
Potkali jsme i takové, kteří o pomoci nám uměli jen žvanit.
My však se nevzdáváme a nepodléháme bezvýznamnému snění.

Dozpívali s vážným výrazem, uklonili se, zatančili, udělali pár přemetů, usmáli se a odešli k ostatním. Společně zazpívali zbytek textu.

Vypadáme stejně, ale přec jsme jiní.
Denně se s ním vypořádat musíme.
Řekneme Vám dnes společně o svém trápení.
Přestože smutní jsme na rtu úsměv povinně nosíme.

Uvnitř stále jsme prázdní a světýlko hledáme.
Tak se zamyslete nad našimi příběhy.
Touto cestou Vás žádáme.
Předejte svým blízkým trochu té něhy.

Všichni jsme stejní ať si to přiznáte nebo ne.
Rozdíl v nás je jen vnitřní tajemství.
Je jedno jestli čarovat umíte či se Vám této možnosti nedostane.
Jedno máme všichni stejné, byť i trošičku toho lidství.

Děkujeme Vám za pozornost, příjemné publikum jste byli.
Teď se ač neradi s Vámi loučíme.
Přejeme Vám, abyste respektovali se více a spokojeně žili.
Sbohem. My příjemnou zábavu přejeme.


Nakonec vytáhli všichni čtyři bílý kapesník, vytřepali je a z nich k překvapení publika vyletěli čtyři krásné bílé holubice.

Děti sklidili potlesk a na pódiu je vystřídala první vyžádaná skupina Speedy. To vyvolalo další velký aplaus.
Skupina začala hrát jejich světoznámé hity.

----


"Seveno, jak jsi dokázala, že se tu všechny ty skupiny objevily?" zeptal se jí chlapec mající na starosti jejich úvod, jakmile se setkal se čtveřicí dětí.
"Trocha magie." Odpověděla s laškovným mrknutím dívka
V tu chvíli se vmísil do debaty otec chlapce.
"Takže, výtěžek z tohoto koncertu bude rozdělen takto … 50000 liber na účet té dětské nemocnice, ale stejně musím říct, že kdyby taková jako jste vy byla vláda, tak je to tu mnohem lepší … pak 2350 liber na výlet dětí z děcáku … a … a 5500 liber pro Vaší tetu Jasmine, je to tak? A proč jste si vyžádali jen 500 liber na osobu? Když jsem to spočítal tak nám ještě zbude 386 750 liber. "
"No, tak víš co Gregore? Když jinak nedáš. Uděláme to takhle. Poplaťte všechny výdaje na provoz koncertu a nechte si vše co zbude, aby se mohla tato aréna udržovat v provozu, dejte 20 000 liber každé skupině a jednou začas zde udělejte koncerty či jiné akce pro děti, a nějaké charitativní akce. Kdybyste měli nějaké potíže, řekněte Jasmine a ona nám napíše dopis a my Vám odpovíme co nejdříve. "
"Dobrá, jste stejně zvláštní."
"To víme." Odpověděla čtveřice.
"To Vám čtyřem nevadí?" zeptal se chlapec
"Ne, Bryane, zvykli jsme si " řekla blond-bělovlasá dívenka
"Tak jo tady máte těch, každý z Vás, 500 liber a tady těch 5500 liber, pro Jasmine a pozdravujte jí." Řekl muž a podal Seveně obálku.
"Jistě." řekl chlapec s jizvou na tváři a chtěl odejít.
"Počkej, Boasi. Já si to jen přepočítám. Znáš to rčení, že pořádek dělá přátele." Řekla Sevena, otevřela obálku, vyndala peníze a začala je přepočítávat.
Dělala to tak mistrně, že by se za takový výkon nemusel stydět ani pokladník.
"V pořádku. Přeji hezký zbytek prázdnin. Na viděnou." Řekla dívka a zbylá trojice se přidala a s úsměvem odešli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama