Sourozenci 2 - kapitola dvacátá

6. června 2007 v 22:43 | Severusis |  Sourozenci 2
Zjištění


Profesor Snape vhodil, po chvíli samoty, do ohně letax a zeptal se ředitele jestli by měl na něj pět minut čas.
"Jen pojď dál, Severusi." pozval jej.
"Pane řediteli," řekl po příchodu do ředitelny skrz krb. "S Judy to prý nevypadá dobře."
"Také jsem se to dozvěděl od Harryho. Zítra přijede Alastor, aby jim to řekl."
"Vím, že to bude znít trochu moc troufale, ale chtěl bych ty dva, když ještě Judy bude v tomto stavu, na prázdniny k sobě."
"To je výborný nápad."
"Vážně?"
"Ano, chlapče. Ale , abychom předešli průtahům, ze strany ministerstva, tak necháme udělat testy, díky kterým budeme mít v ruce, že jsi jejich otec a máš tedy právo je mít ve své péči, po dobu Judyiny hospitalizace."
"To…Dobře…a na ty testy je potřeba krev?"
"Ano, Severusi. Domluvím to s Poppy ta jim odebere vzorek krve, pod záminkou, že se jí něco nezdá a pak je pošle za tebou, aby ses za ní zastavil. "
"A …Mohu se spolehnout, že to bude v tajnosti?"
"Samozřejmě, bude to vědět jen Poppy."
"Děkuju."
"Severusi, jsi pro mne jako syn, a nehodlám ti dokolečka opakovat, že ti rád pomůžu." Řekl mu otcovsky, přičemž on stydlivě mlčel. "Jdi si odpočinout, chlapče. Vypadáš unaveně. "
"Ano, pane. Dobrou noc."
"Dobrou noc."

Nato Snape odešel přes krb z ředitelny a jakmile se oheň za ním zavřel, odešel pro změnu ředitel z ředitelny, který si to namířil na ošetřovnu, která byla prázdná. Ale i tak tam našel tu, kterou hledal, ošetřovatelku Poppy Pomfreyovou

Tu zpravil o tom co naplánovali se Snapem. Žena souhlasila s překvapeným výrazem, protože se právě dozvěděla, že ti dva, i když to bylo na první pohled zřejmé, jsou potomci jejího kolegy, profesora Severuse Snapea.
"Zítra je tedy sem pošlete, že jim potřebuji udělat vyšetření, kvůli těm jizvám po kruciátech. To nebude nápadné, protože se otevřely a ne a ne se zahojit. To bude dobrá záminka."
"Výborná, Poppy. A pak mne informujte, jak je to s těmi jizvami, ano?"
"Jistě, Albusi."
Ředitel poděkoval a se svým tradičním, milým úsměvem, odešel do své kanceláře.


Další den ráno, po snídani, dle dohody poslal nic netušící a rozzlobené, že musí znovu na ošetřovnu, sourozence.
Tam jim žena udělala vyšetření, těch ošklivých ran, které vypadaly ještě hůř a pod záminkou, jestli nemají v sobě nějaké bakterie, které brání hojení, jim nadvakrát - pro testy a na prozkoumání na pozitivitu bakterií, odebrala vzorek krve.
"Teď půjdete za profesorem Snapem, že s ním potřebuju nutně mluvit."
"Neříkejte mu o těch kruciátech madam, prosím." žadonila dívka
"Je mi líto, ale je to ředitel Vaší koleje a je mojí povinností jej o tom zpravit."
"Prosím." přidal se k prosbě chlapec.
"Musím, tak jděte!"
"Ano, madam." Řekly zdrceně děti a odešli za Snapem, který po jejich zaklepání otevřel dveře s takovým výrazem, že se ho až lekli.

"Co chcete?" zavrčel
"Madam …"
"Jsem pan!"
"Ano pane, ale madam Pomfreyová, vás žádá, abyste za ní přišel na ošetřovnu."
"O co jde?" dělal nic netušícího
"Ehm,…to Vám prý řekne sama, pane."
"Tak jděte!"
"Ano, pane. Děkujeme, pane." Řekli zmateně a utekli pryč.


"Ach už jsi tady, Severusi, tak teď si vyhrň rukávek, ať ti můžu odebrat krev, neboj se nebude to bolet.
"Na tohle jsem trochu starý, Poppy."
"Jé, promiň to je zvyk."
"Chápu." Řekl a natáhl svou, byť hubenou, tak šlachovitě svalnatou ruku.
Zdravotnice mu odebrala mu , stejně jako u dvojčat krev do zkumavek a dala ji do obálky v které i ty zbylé dvě, pošle na expertízu.
"Tak za dva dny to bude potvrzené."
"Hm, tak to budou nejdelší dny v mém životě, Poppy." Zašeptal
"Severusi, těm dvěma se otevřely zase jizvy po kruciátech. Při těch genových testech udělají i testy na bakterie a protilátky, díky nimž se i kouzlem málokdy rány hojí. "
"Děkuju." Řekl s náznakem obavy a odvlál.

Jak se očekávalo, Bystrozor Alastor Moody přijel do Bradavic, aby zpravil Sevenu s Joudym, že stav jejich matky se vůbec nelepší a spíše naopak,
Reakce obou byla taková, že od té doby mluvili jen hybridštinou. Tudíž jim nikdo nerozuměl až na jejich "otce" profesora Severuse Snapea a přítele profesora Petrifita Pythona.

Výsledky přišly a byly pozitivní. Snape je, jak se očekávalo, otcem Crammerových. Jizvy z kruciátů se, dle názoru jak ošetřovatelky Poppy, tak i experta na takováto zranění, nehojí, protože na ně působí nějaký stres.

Sourozenci byli, od dozvědění se stavu matky, při hodinách impulzivní, nervní a agresivní. Pro toto jednání se profesorka Hermiona Weasleyová, i když při hlídání děvčátek nebyly problémy, spíše naopak, "dokonce mluvili na ně normálně",se rozhodla s velkou podporou manžela, aniž by se poradila s ředitelem, že už nechce, aby ti dva je hlídali. Tak je při dalším dohodnutém hlídání vyhodila ze dveří.
Od té doby se Joudyho a Sevenina povaha změnila z výbušnosti na apatii.
Nebyl s nimi co probírat, protože se dívali nepřítomně před sebe a jejich mysl, jak viděl profesor lektvarů a obrany proti černé magii, profesor Snape, byla prázdná. Snažil se jim dokonce domluvit, ale mělo to stejný účinek jako kdyby prosil vrbu mlátičku, aby nebyla taková útočná.
Jeho přítomnost i jeho rozmluva byla ignorována, tak se šel poradit s ředitelem, který mu vždy dobře poradil, protože měl o své děti nemalý strach.

"Takže říkáš, že jsou apatičtí a jejich mysl je prázdná? To se mi ani trochu nelíbí, Severusi. Proč mi to ale Hermiona neřekla, když hlídají Holly s Dolly?"
"Nevím, pane řediteli."
"Tak se Hermiony zeptáme." Řekl ředitel a vhodil letax do krbu řekl:
"Hermiono, mohla byste na chvilku?"
"Ano, pane řediteli." Odpověděla a přišla do ředitelny krbem.
"Stalo se něco?" zeptala se a podívala se na nervózně vyhlížejícího Snapea.
"Ano, stalo Hermiono. Chtěl bych se Vás zeptat. Sevena s Joudym dělají problémy při hlídání děvčátek?"
"Víte, pane řediteli. … Řekla jsem Ronovi, že mám strach nechávat Holly s Dolly u nich, když mívají takové nálady. I když je pravda, že u nich mluvili normálně, ne tím divným jazykem. "
"Na to jste měla jistě právo, Hermiono, ale asi jsem našel důvod, proč ti dva tak zapatičtěli z té jejich zuřivosti, na kterou měli také nárok. "
"Jak to?"
"Neříkejte Weasleyová, že Vám ten Váš manžílek, nebo kamarád Potter neřekl, že jejich matka je na tom hůř? Tudíž ti dva se zlobí na ministerstvo a nejspíš na sebe. "
V tu chvíli se rozžhnul oheň do kterého začal znít dětský pláč holčiček stále volající: "Mac Mac, Mac Mac."
"Hermiono, prosím tě, nevím co mám dělat, nejdou utišit." Volal do krbu zoufalý otec holčiček.
"Mac Mac, je přece označení Crammerových, Kde jsou?" zeptala se matka děvčátek.
"Ve společenské místnosti. Jinde jsem je poslední dobou neviděl. Dojdu pro ně." Řekl Snape
Pláč holčiček neustával, spíš sílil.
"Za chvíli se ozveme, Rone." Řekl ředitel a ukončil spojení.
"Jdi krbem, to bude rychlejší." Dodal a vhodil prášek do krbu.
Muž vběhl do krbu a hned nato se vrátil s dvojčaty, která s ním šla tak že jej následovali dívajíc se sále na zem.
"Víte proč jste tady?" zeptal se ředitel ale jejich reakce byla nulová.
"Jste nazýváni Dollynkou a Hollynkou "Mac Mac" je to tak?"
Opět nijak nereagovali.
"Pláčou a volají "Mac Mac"proč? "
"Pláčou?" zeptala se náhle dívka.
"Ano."
"Volají naše přezdívky?" zeptal se chlapec.
"Ano."
"Musíme za nimi." Řekli oba rozhodně.
"Dobrá." Řekl ředitel a vhozením letaxu do krbu jej otevřel a dvojčata vešla do pokoje profesorů Weasleyových, kde zrzek stále se snažil utišit děvčátka.
Muž už byl zoufalej.
Oba dva si vzali jednu z holčiček a začali je utěšovat slovy:: "Mac Mac jsou tady, no co pak se Vám zdálo? Něco ošklivého? Je to pryč. Jsme tady. Pšt, pšt, pšt, pšt, pšt, pšt."
Náhle byl hlučný pláč vystřídán hrobovým tichem, protože obě se uklidnily a usnuly.
"Jak jste to dokázali?" šeptl Weasley
Nic mlčeli.
"Tak jak?" naléhal
"Nechte je, Rone. A pojďte sem také. Krb zůstane otevřený, takže je když tak uslyšíme."
"Dobrá."

Dvojčata stále mlčela a protože je Weasley přitiskl ke zdi, protože chtěl vědět jak to udělali. Vytryskli jim bolestí slzy.
"Uhněte, Weasley!" zařval na něj Snape a přiběhl k dětem. Otočil je k sobě zády a vysvlékl jim horní část hábitu. Takový pohled vyděsil i zkušeného ředitele se Snapem, když viděl zkrvavená záda a rozšklebené rány.
"Ježíšku na křížku." Zvolala vyděšeně profesorka a přikryla si svá ústa.
"Musí na ošetřovnu, pane řediteli."
"Ne!!!" vykřikla dívka a spolu s bratrem vytáhli své hůlky, kterými namířili na přítomné.
"Nedělejte to slečno Crammerová., pane Crammere." Domlouval jim Snape
"Ne ošetřovna…žádná ošetřovna, prosím."
"Musíte, ty rány jsou ošklivé." Přimluvil se ředitel
"Ne…" rozbrečeli se a dřepli se.
Snape k nim také podřepl a řekl jim: "Kvůli mně také ne?"
Chvíli mlčeli a dívali se mu do jejich temných , černých očí.
"Jenom kvůli Vám." Řekl chlapec a dívka přitakávala.
"Hermiono, Rone, už můžete jít.'
"Dobře, dobrou noc." A zaraženě odešli, po nichž zabezpečil ředitel krb, aby nic už manželé neslyšeli a měli také soukromí.

"Severusi, myslím, že by bylo nejlepší těm dvěma říct pravdu."
"Pravdu?" divil se chlapec
"Jsem Váš otec." Řekl tiše a čekal na bouřlivou reakci, která se však nedostavila. Místo toho jej oba pevně objali a brečeli mu na jeho vždy upravený plášť.
Přitom si ředitel všiml, že jejich rány se pomalu ale jistě uzavírají.
"Tati." Štkaly děti
"Tati." Tato slova, zněla otci, Severusovi Snapeovi jako rajská hudba, až se začal chvět po celém těle.
"Severusi, ty rány jsou …pryč." Řekl i když překvapeně s radostí v hlase ředitel Brumbál
"To je dobře." Řekl roztřeseně otec dvojčat stále je objímajíc.
"Tati, můžeme ti tak tady říkat?" zeptal se chlapec.
"To víte, že můžete." Řekl dojatý ředitel
"Děkujeme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama