Sourozenci 2 - kapitola dvacátádruhá

6. června 2007 v 22:55 | Severusis |  Sourozenci 2
Prázdniny

Ráno se šli všichni nasnídat. Na Sevenu a Joudy ho tam čekalo nepříjemné překvapení v podobě Bystrozorů a Remuse, kteří jim , stejně jako v loni, už svým pohledem značili ať si nic nezačínají.
Dvojčata se snažila zachovat klid, protože jejich otec si je přece vezme na prázdniny k sobě. Ale znervóznilo je, že tam ještě nebyl žádný profesor kromě Pottera, který na ně má políčeno, celý školní rok.
Posadili se a pochroupávali toast s džemem a popíjeli hořký čaj.
Během snídaně se konečně objevil i další profesor. Kterým byl bohužel profesor Weasley, který se přidal k hloučku Bystrozorů střežící každý pohyb dvojčat.
Ty pohledy se do dětí přímo zabodávaly. To nemohl ani jeden z nich snést tak vstali a chtěli odejít se místnosti.
V tom jim zamezil Bystrozor Moody, slovy:
"Kampak? Chcete nám vzít roha? Nato raději zapomeňte. Dnes Vás odvezu do toho sirotčince, i kdyby to mělo být poslední co udělám, rozumíte?"
"Když myslíte, pane." Odpověděli.
"Víte, Vy dva se mi ani trochu nelíbíte."
"My Vás také zrovna nebaštíme."
"Vy jedni…spratci, bastardi, haj…" nedořekl muž kulící obě či.
"Alastore!" sykl Potter
"Nekulte tak to oko, nebo Vám vypadne." Řekla dívka
"Seveno!" sykla pro změnu Nymfadora.
"Je to pravda." Odvětil chlapec
"Tak dost! Jdeme na nádraží a tam s námi počkáte na vlak!" řekl a čapl je za jejich hubené paže a chtěl je odtáhnout.
"Tak to ani náhodou! My s Vámi nikam nepůjdeme! Nechte nás být!"
"Tak to tedy ne, jinak bychom dopadli jako minule."
"Mohl jste mít výlet do přírody zadarmo, ale vy ne…, jste totiž moooooc poctivej a raději si to zaplatíte, že?"
V tu chvíli ji Moody udeřil hřbetem ruky přes obličej a ona spadla na zem.
Nehýbala se, Joudy se k ní sklonil.
"Seveno, dobrý?" zeptal se pomohl jí zpět na nohy.
"Jo, ještě že jsem zvyklá přijímat rány. Tohle byla tedy pecka, ale Fox dával větší." Zasmála se utřela si kapesníkem nos, z kterého jí tekla krev.
"To jste přehnal Alastore." Řekl mu Remus. "Jsi v pořádku, Seveno? Posaď se."
"Nechci sedět. Jdu se projít . " vyběhla ze sálu a bratr s ní.
"Jdu za nimi." Řekla Nymfadora a místo toho aby vyběhla ze dveří vrazila do Snapea, který měl ještě vražednější výraz než obvykle.
"Proč ti dva odsud vyběhli?" zeptal se ředitel, který přišel se Snapem.
Alastor Moody, i když se mu dvakrát nechtělo musel s barvou ven.
Přiznal se i facce, která holčinu srazila k zemi.
V tu, otec dvojčat, Moodyho vytáhl z místnosti a přitiskl ho ke zdi. Všichni dospělí vyběhli za nimi, nechápajíc proč zrovna takhle zareagoval, mlčeli.
"Víš co jsi udělal,Alastore?"
"Přehnal jsem to!"
"Udeřil jsi mou dceru!!!"
To způsobilo, že všichni málem spadli naznak .
"Něco ti povím, Alastore. Ještě jednou se dotkneš ty nebo někdo z tvých spolupracovníků se dotkne mé rodiny, tak si mne nepřej!!!"
"Netušil jsem…."
"Severusi, Alastor to přehnal, sám to přiznal. Raději se podívejme zda je ta dívka v pořádku."
"Modli se , aby byla!" zavrčel otec na Moodyho a vztekle jej od sebe odstrčil.

To je sourozenci opět předběhli, protože oni přišli za nimi.
"Jsi v pořádku, Seveno?" zeptal se ředitel.
"Ano, pane. Nebylo to nic na co bych nebyla zvyklá."
"Opravdu??" zeptala se Nymfadora.
"Ano. Nemohla jsem to uvnitř vydržet, asi to bylo z toho dusna co vevnitř sálu panovalo."
"Dobrá, abys věděl, Alastore, dnes mi došlo od Ministerstva, že vzhledem ke skutečnostem, že Severus je otcem Seveny a Joudyho, je Vy Bystrozoři nemáte právo někam odvážet, bez jeho souhlasu. Severus jako jejich otec si je vezme na prázdniny k sobě domů. "
"Také to mohli ti dva říct rovnou. "
"Zeptal ses jich na to?" zeptal se s úšklebkem Snape
"Dobrá, tak pokud zde nechcete zůstat a máte ještě nějakou práci, tak můžete jít. Severus se ujme své otcovské povinnosti."
No, my tu ještě počkáme a pojedeme vlakem zpátky."
"Tak tedy. Vy dva už jste dosnídali?" zeptal se ředitel dvojčat.
"Ano, pane."
"Tak se jděte připravit na odjezd, pojedete s ostatními, a na nádraží si Vás pan profesor… pardon otec vyzvedne. Aby to nebylo tolik nápadné. Ano?"
"Jistě." Odpověděli a odešli.
"Teď Vás všechny požádám o diskrétnost."
"To znamená, Pottere, Weasleyi, že máte držet jazyk za zuby." Zasyčel Snape.
"My … … … ano, pane řediteli". Hlesli oba.


V předem učenou dobu se studenti dostavili na nástupiště a odjeli Bradavickým expresem, zpět do Londýna. Tam se převlékli a čekali až vlak zastaví

Na nádraží na ně už opravdu čekal jejich otec. Co bylo pro dvojčata šokem, že měl také mudlovský oděv a moc mu slušel.
Měl modré džíny s koženým černým páskem a černou košili. Jeho vlasy na ramena měl svázané gumičkou.
Sourozenci měli také džíny, ale měli místo toho tričko se tříčtvrtečním rukávem. Vlasy měli také svázané, ale hlavu jim pokrývala kšiltovka,
Dvojčata se rozloučila s Romulou, Naturisem, Boasem, Claire i s Basilem, na kterého, jak jinak pouštěl jejich otec hrůzu. Slíbili si, že si budou psát a sourozenci odešli s otcem do jejich nového domova.


Poté co své děti otec Severus Snape doprovodil večer, také dnes do jejich domu, děti oněměli úžasem.
"To je barák, ne to je … páni." Hlesl chlapec
"Támhle je kuchyň, tam knihovna a támhle koupelna a toaleta. " začal s ukazováním k jednotlivým dveřím.
"Aha…" přitakávali sourozenci
"V patře napravo od schodů je také, o něco větší koupelna a přes chodbu naproti je záchod. Pokojů je tam celkem pět. Vedle koupelny mám pracovnu, vedle ní mám ložnici, vedle knihovna, vedle pokoj pro hosty, kde budete spát vy - vlastně bych to měl přejmenovat na "Dětský pokoj"… " ušklíbl se " a hned vedle je další pokoj pro návštěvy."
"Aha, děkujeme. Můžeme se jít podívat nahoru? "
"Už jste tam?" zeptal se laškovně
Než se jejich otec naděl tak oba vyběhli schody po třech a byli tam. On už jen slyšel samé nadšené.:
"To je paráda… Má to systém… Tolik knih… Je to paráda… Koukej na to takhle obrovský pokoj a je jen náš… Táta je skvělej…"
Tato slova způsobovala, že Snape cítil jak pomalu, ale jistě se nafukuje pýchou, že mu jeho vlastní děti pochvalují jeho příbytek.
Na večeři si sourozenci vychutnávali ten pocit, že mohou být s člověkem, kterého si nejen váží, ale dokonce i s jejich otcem. Ten si skoro nic nedal, jen hrnek čaje Tasmánského čerta, kterého si od dětí vyžádal.

Po večeři oba beze slova umyli nádobí a šli si , jak jinak číst do knihovny, kde se posadili na taburetky . Kam je brzy následoval i otec, který se pro změnu posadil do svého oblíbeného křesla hůlkou rozdělal oheň v krbu. Pomocí formule "Accio" si přičaroval knihu, kterou loni dostal spolu s vícerem, od kolegy a přítele Petrifita Pythona.

Děti dočetli kapitolu a už se jim klížili oči.
"Jdeme si lehnout, tati. Dobrou noc." Řekli a dali otci pusu na tvář.
To jej zarazilo, ale nedal na sobě nic znát.
Jeho ratolesti odešli nahoru se vysprchovat a spát.

Po hodině udělal totéž, ale před tím než si šel lehnout, ani nevěděl jak jej to napadlo šel zkontrolovat ty dva.
Ti spali v jedné posteli. Ona ležela čelem ke zdi, on též, ale měl přes ní položenou ruku. Ten jejich klidný spánek jej utvrdil, že je všechno v pořádku a odešel do svého pokoje.

Ve tmě došel do postele, zachumlal se do peřiny a strčil ruku pod polštář. Tam nahmatal takový malý bylinkový polštářek. V překvapení vyskočil z postele a opět si rozsvítil.
Polštářek voněl, muž jej pečlivě očichal a zjistil, že obsahuje starou dobrou směs na klidnější spaní. Na něm bylo také napsáno :

"PRO ZASLOUŽENÝ ODPOČINEK."

"No to snad neeeeee co to..., tak to ty prázdniny hezky začínají. Ještě že mne nepošloudou do důchodu." Ušklíbl se, strčil automaticky bylinkový polštářek pod polštář a lehl si. Než stačil nad čímkoliv zapřemýšlet… usnul…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama