Sourozenci 2 - kapitola dvacátáprvní

6. června 2007 v 22:48 | Severusis |  Sourozenci 2
Změna


Od té doby byli Joudy se Sevenou zase ve starých kolejích. Byli plné vtipu, zase při hodinách si psali poznámky a odpovídali při hodinách. Dokonce, po konzultaci s ředitelem, dovolila profesorka Weasleyová hlídat její holčičky.
Čas utíkal jako voda. Něž by se někdo stačil otočit, tak nastalo zkouškové období.
Atmosféra byla taková, že by se dala krájet. Studenti se osočovali navzájem, že při zkouškách budou určitě podvádět. Mnoho takových nesmyslů vyvolalo mnoho hádek.
Dvojčata byla ve svém živlu, a protože bylo mnoho těch co byli ze zkoušek celí paf, rozhodla se že založí kroužek pro nejisté studenty, kteří se obávají zkoušek z různých předmětů. Někteří studenti, přišli též na popud Pityho, kterého minulý rok také doučovali a on zkoušky zvládl vynikajícně.
Napoprvé, když Joudy spatřil studenty žádající o pomoc tak se mu ještě více zmastila jeho pleť.
Sevena rozdala brky a pergameny, kde měli podle jejich pokynů napsat co jim dělá problémy.
Jak jim bylo řečeno, tak študáci učinili.

"Dobrá, tak jak vidíme, jsou tu hlavně problémy s obranou a lektvary, to vybrousíme." Řekla povzbudivě dívka, a někdo se při tom uchichtl, ale sourozenci to se rozhodli ignorovat "Dále přeměňování, bylinkářství a formule. Dobrá, dobrá. Tak tedy, dnes nám večer, vy z vyšších ročníků.přinesete učebnice. My je nastudujeme a pak dle našeho uvážení a naší metody Váš proškolíme a prozkoušíme, jo?"
"Tak tady jsou problémy s lektvary a obranou, jo? Vy jste trollové…cha cha cha cha cha."
Prohýbal se smíchy nebelvírský páťák.
"Tak hele něco si vyjasníme. Jsme tu všichni proto, že Vám něco nejde a chcete se to doučit, abyste nemuseli opakovat. My jsme více než ochotní Vás vyzkoušet a vše došrotit, ale jestli se tu bude někdo někomu vysmívat, tak vypadne odsud a ať se to dobifluje kde chce, jasný? " zaburáceli sourozenci
"To byste neudělali." Odpověděl sebejistě chlapec.
"Proč myslíš? Protože je to dobrovolné. Právě proto. Buď se budete tady všichni akceptovat, že máte v jistých věcech mezery a to není ostuda, nebo odsud odejděte a nechte ty ostatní kteří chtějí tento rok zakončit s lepším prospěchem, než by měli ve skutečnosti."
"Jo je to dobrovolné, a můžete být rádi, že jsme tu, že jo?" zeptal se ostatních ze skupinky, kteří mlčeli a nenávistně si jej prohlíželi.
"Naopak, Bubiku, můžeš být ty rád, že tě to co potřebuješ tě chceme doučit." Řekla dívka a všichni se rozchechtali.
"Nejmenuji se Bubik, ale Buli!"
"Tak chceš se to tu doučit nebo, ne? Jestli jo, tak se neposmívej, a jestli ne tak odejdi."
"Bez Vás se obejdu!"
"Dobrá, tak zlom vaz."
"Tak já jdu." Řekl výhružně a otáčel se k odchodu.
"Tak čau. … Takže jak jsem Vám říkala, přineste nám, ti co jsou ve vyšších ročnících, učebnice a my se na Vás připravíme. … Nebojte se, my Vás nenecháme padnout. " řekla s úšklebkem Sevena, čímž vyvolala od nervózních studentů znovu smích.
Buli byl stále u dveří a rozhodoval se zda odejít či ne. Až nakonec se rozhodl že neodejde.

Sevena s Joudym se činili, nejenže přes noc dokázali přečíst všechny učebnice a udělali si zápisky, které použili při zkoušení.
Skupinka , která se chce doučit vše ke zkouškám, byla vždy sourozenci zavedena ven na čerstvý vzduch k jezeru, kde to se všemi probírali. I když to bylo těžko pochopitelné, tak to dávalo i smysl. Ke každé věci uvedli přiklad. Každý si dělal pečlivě poznámku, k tomu, co mu řekli, aby si to zapsali. Následně je postupně zkoušeli, jak co komu, dle jejich názoru, dělalo problémy a tak si oba školitelé uvědomili, že jsou na tom jako Pity minulý rok, protože to umějí, ale nevěří si. Tak jim řekli:
"Za pár dní se všichni dozvíte jak jste se učili. Víme, že se bojíte jak to asi dopadne. Musíte si však věřit, to je totiž polovina úspěchu."
"Ale vy to umíte…"
"Ale Muriel, to je horší vědět všechno. Protože všichni zase na Vás koukají jako na šprty, ale nemůžete za to, protože jste zkrátka takoví. Tak co je horší? Lámat si hlavu s učením, nebo se nudit protože už nemusíš číst ke studiu potřebnou knihu? A hledáš knihu, kterou jsi ještě nečetla, abys měla co dělat. To je horší nemyslíš? Navíc jsme se s Joudym shodli, že vy všechno umíte, ale nevěříte si. Tak spíš budete potřebovat, místo doučování, z předmětů trollskou dávku sebevědomí, protože to je jediné co Vám chybí a prossssíííímmmmeeee Vás, strach nechte pod postelí a pokud ho budete později postrádat tak si ho na prázdniny vezměte, ale jinak… " to všichni vyprskli smíchy.
"Platí." Řekli jen co jim dech dovolil promluvit a řezali se smíchy dál.

Jak všichni slíbili tak to také dodrželi. Nejenže všichni zkoušky zvládli, ale dokonce řekli i to co si mysleli že nevěděli. Jen páťáci byli na vážkách, jak zvládli NKÚ, ale podle toho co vyprávěli že měli v testech, by to měli zvládnout, a tím se jim tak trochu ulevilo.

Kvapem se blížilo poslední večer v Bradavicích. Basil Malfoy byl jedinej kdo si nebalil věci a otázku, proč si nebalí věci , odbyl větou "Nestarej se!"
Na každého to fungovalo, jenom ne na sourozence, kteří ho, když to nikdo neviděl, přitiskli ke zdi a procedili skrze zuby:
"Buď tak laskav a nevybíjej si na nás zlost. Jsi naštvanej. Určitě právem, ale to že to budeš v sobě dusit si nepomůžeš. Stalo se něco? Máš starosti? My nejsme takoví, že to hned vytroubíme, to snad víš?"
"Vím…ale máte dost svých problémů."
"O jeden víc o jeden míň."
"Táta zmizel, a máma utekla, když jsem byl malý. Tátu nikdo od Vánoc neviděl. Víte jak jsem nechtěl jet domů?" pípl a do očí se mu draly slzy.
"Hm."
"On měl nervy nadranc, … a tak mne bil. Kvůli každé pitomosti. Na Vánoce mi řekl že dělám rodu Malfoyových ostudu a že se postará o to, abych dostal za vyučenou a zase mne sbil. Po Vánocích jsem se dozvěděl, když jste byli pryč, že otec zmizel a já prázdniny strávím nevím kde. "
"Tak to ti nezávidíme."
"Ale co mne nejvíc trápí je to, že jsem byl na tolik lidí zlej. Chtěl jsem být jako otec, ale nejsem takovej. Jsem … jinej."
"Nechtěl by ses veřejně omluvit? Možná by to ulehčilo tvému svědomí."
"Hm, možná by to pomohlo. Ale Romula to nepřijme, moc jsem jí ublížil."
"Tak to zkus, za to nic nedáš."


Před poslední večeří se Basil skutečně omluvil, čímž sklidil nejen potlesk, ale i obdiv. Co mu však udělalo neskutečnou radost, že mu Romula řekla, že se zachoval správně a usmála se na něj.

Poté si vzal slovo ředitel:
"Další rok utekl jako voda, a to znamená, že zkouškové období pominulo a musím s radostí poblahopřát Vám všem, že jste je tak skvěle zvládli." … "také dnes se sčítají body za které dostane kolej, školní pohár a stav je následující. Na čtvrtém místě Mrzimor s 245 body….na třetím místě Havraspár s 315 body. …na druhém místě, i když to bylo neskutečně vyrovnané…Nebelvír s 595 body … a na prvním místě Zmijozel s 599 body. … … … Zmijozel získává pohár. Blahopřeji." Následoval hromadný potlesk.
"Dovolte mi abych Vám popřál hezké prožití, zítřkem započatých prázdnin a přeji dobrou chuť" a před studenty se objevilo obrovské menu, do kterého se všichni bez okolků pustili.

Všichni se radovali dokonce i Nebelvírští, kteří měli vykutálený výraz, který značil, že se buď na něco těší, nebo něco kujou.

Sevena se těšila s bratrem jak prožijou prázdniny po boku jejich otce tak si nevšímali pohledů, které na ně civěli ze všech stran.

Po večeři se všichni, bez výjimek, rozprchli do svých pokojů, kde všichni oslavovali až do večerky, která byla dle názoru většiny až moc brzy.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vladka vladka | 2. srpna 2008 v 18:14 | Reagovat

fajn poviedka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama