Sourozenci 2 - kapitola dvanáctá

6. června 2007 v 22:00 | Severusis |  Sourozenci 2
Rvačka

U večeře se nemluvilo o ničem jiném, než o vítězství famfrpálu. Že určitě podváděli, a dobírali si všechny studenty bez rozdílu.
Crammerovic dvojčata, Romula, Claire a Boas se rozhodli, že to nebudou poslouchat a chystali se odejít na svou kolej.

Těsně před kamennou zdí si na ně, "opět" , počkali studenti všech ostatních kolejí, kteří pětici zmijozelských studentů zastavili, tak že jim zastoupili cestu.

"Helemese, Crammerovi. " začal posměvačně havraspárský, zavalitý čtvrťák. "Vyhrajou zápas a myslí si, že jsou něco víc než my…"
"Víš, kdybychom měli být jako ty, tak si raději hodíme mašli. " řekla Sevena
"Ty jedna mrňavá vychrtlá…"
"Máš pravdu oproti tobě jsme vychrtlí."
"Mluví jak by jim patřil svět, asi jim ukážeme, kdo je tady pán." Řekl mrzimorský čtvrťák
"Žádného profesora nevidím, vy jo?" zeptala se byť s vážným výrazem tak posměšně bratra a kamarádů.
"Vy …"
"Nechte nás projít, chceme si odpočinout." Řekl Joudy a prorážel si přes studenty cestu.
"Jako Vaše máti?" řekl znovu havraspárský čtvrťák s mstivým úsměvem
"Drž hubu!!!"
"Áááááhhaaaaa citlivé téma, co?" pokračovala chlapec a všichni se tomu začali smát
"Zavři zobák!!!"
"Vím všechno. Vaše matka leží U Svatého Munga. Mám to ověřené a prý je to hrůza se na ní podívat, ale jak tak na Vás koukám tak je to dědičné…"
"Naposledy tě varuju, nebo…"
"Nebo co? Tvá matka je prý… jak to říct slušně… už vím… hrozná držka. "
"Tos trefil kámo…" přidal se mrzimorský čtvrťák a než se stačili rozkoukat Sevena i Joudy se na ně vrhli.

Náhle slyšeli ze všech stran skandované : "BOJ! BOJ! BOJ! BOJ! BOJ! BOJ! BOJ!"

Dvojčata se rvala jako tygři. Chlapci měli co dělat, aby se ubránili. Rvali se dost dlouho, dokud skandování náhle neutichlo a někdo čtyři rvoucí se studenty od sebe neodtrhl.

Byli to Snape s Blackem, který nechápal jak mohli takhle velcí kluci utržit tolik ran a mít od dvojčat tak potrhaný hábit. Zatímco Sevena s Joudym měli jen natržené obočí a sotva viditelnou trhlinku na hábitu.

"Kdo to začal?" zasyčel Snape.
Jak jinak všichni neZmijozelští studenti ukázali na dvojčata.
"Vidím, že se tomu Zmijozelští jinak nebrání, tak Mrzimoru a Havraspáru odebírám 10 bodů, a Zmijozelu… 20 bodů, za dětinské chování!" zasoptil Snape
Nikdo nic nenamítal. Poté se všichni rozuprchli do svých kolejí.
"Nebyl jsi příliš přísný?" divil se Black "jaký to mělo důvod? Co myslíš?"
"Jestli takový co myslím, tak se máme na co těšit."
Nato Black jen pokrčil nechápavě rameny a dál se už v tom nešťoural.

Dva dny nato se začaly, jak Snape očekával, dít věci.
Ingredience do lektvarů jak mrzimorského tak havraspárského čtvrťáka byly jim zaměněny tak, že místo chtěného lektvaru si uvařili dětský heřmánkový čajíček, který byl "odměněn" odečetem bodů. Při obraně dostali za úkol, si na určité stránce vyhledat informace o tématu na straně a udělat dvou svitkovou deskripci. Jenomže oba místo toho díky, neznámo jak očarovaně straně, psali o znacích domácího skřítka. Tím se bavila celá jejich třída, protože by měli přijít na to, že by se jednalo o učivo prvního ročníku. A jak jinak, byl odebrán určitý počet bodů a trest, který jim uloží Snape, kterého stále překvapovalo, jak ty finty ti dva provedli. Doufal, že už je to všechno, ale bohužel se mýlil, protože si přinesli oba adolescenční chlapci, z hodiny přeměňování, suvenýr v podobě koňských žíní místo vlasů, protože jejich hůlka, místo toho aby ze sebe vytryskla světle žlutý paprsek, tak prskla, kýchla a očarovala je. Chlapci koukali jak trollové, ale o nic lépe nevypadal ani suplující, Black.
Těch trapasů měli chlapci plné zuby, protože kamkoliv se vydali tam je potkala nějaká "havraní" pomsta. Chlapci se odmítli pohybovat po hradě, mimo svou kolej, protože jedině tam byli snad v bezpečí.

V ten večer co se tak chlapci rozhodli, svolal ředitel schůzi vybraných profesorů, aby se s nimi dohodl, jak zastavit mstu těch dvou a dlouho o tom s nimi debatoval.

"To jistě máte pravdu pane řediteli, že by neměli mít správně přístup k určitým věcem, ale Vy jste neviděl jak ta nejmírumilovnější a laskající se rostlina kousla ty dva do nosu. " řekl nechápavě s úšklebkem na rtu profesor bylinkářství Neville Longbottom

To rozesmálo všechny přítomné.

"Takže svým způsobem totéž co v loni. Navrhuji toto. Zeptal jsem se Seveny a Joudyho, zda by toho nechtěli nechat, a oni souhlasili pod podmínkou, že se omluví, ale že to prý nemusí být veřejně."
"To je dobrý nápad, pane řediteli, ale pochybuji, že by ti dva souhlasili."
"Máš pravdu Severusi, také pochybuji, ale nechal jsem si ty dva chlapce zavolat."

V ten okamžik někdo jemně zaklepal na dveře.
Byli to dospívající, teď klepající se chlapci.
"Dobrý večer." Pípli chlapci naráz.
"Dobrý. Měl bych pro Vás návrh. Určitě máte po krk těch problémů. Crammerovic dvojčata by toho byli ochotni nechat pod podmínkou, že se jim omluvíte."

Všichni čekali bouřlivou reakci, ale dočkali se k jejich překvapení pravého opaku.
Chlapci se ani nenadechli a řekli: "Ano, pane. Omluvíme se."

"Dobrá." Řekl mile ředitel
"Nešlo by to hned, prosím?" řekl mrzimorťák a havraspárťák souhlasně přikyvoval.
"Šlo."
"Mám pro ně dojít, pane řediteli?" nabídl se Black.
"Ne, půjde kolegyně Potterová."

Ta přikývla a rychle odešla. Za deset minut se vrátila s dvojčaty, kteří drželi v podpaží dvě bichle bez nadpisu.

"Slečno Crammerová, pane Creammere. Tady pánové Hoof a Kronk, by Vám rádi něco řekli."

Kronk a Hoof nečekali a vyhrkli ze sebe:
"Omlouváme se, a doufáme, že se Vaše matka brzy uzdraví."
"Žádná země není bez kamení, ani maso bez kosti." Řekla dvojčata a usmála se
"Já Sevena Corvus Crammerová Vám dvěma puberťákům odpouštím."
"A já Joudy Corvus Crammer Vám dvěma také pubescentům odpouštím."

"Můžeme jít, pane řediteli?" zeptal se chlapec
"Jistě pane Crammere."
"Děkujeme." Odpověděla dívka za ně a s oddychnutými čtvrťáky odešli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama