Sourozenci 2 - kapitola jedenáctá

6. června 2007 v 21:58 | Severusis |  Sourozenci 2

Famfrpál

Od té doby, co byla Snapeova dvojčata otrávená a zdál se jim ten sen, jak sourozenci tak Snape byli ještě více ostražitější a agresivnější, než předtím.

Nikdo o tom, nebo o otravě kromě Snapea, možná těch co to zapříčinili, a dvojčat nevěděl.

I přes veškerou ostražitost dělali všichni tři že se nic nestalo. I ředitel, který se tuto zprávu dozvěděl od vystrašené a trošičku naštvané ošetřovatelky, Poppy Pomfreyové. Ten jí uklidnil, že se nic nestalo a ženě spadl ze srdce balvan.

Horečnatě se všichni připravovali na famfrpálový zápas mezi Mrzimorem a Zmijozelem
Sevena s Joudym, neznámo proč, vytvářeli taková tajemná setkání s ostatními hráči i soupeřových famfrpálových družstev a cosi kutili.
Takhle se setkali dvakrát, třikrát a nakonec si podali ruku a jakoby nic se rozešli.

To vše bylo tajemství jak pro Snapea, tak i pro ředitele a ostatní lektory a pracovníky Bradavické školy čar a kouzel.

Hodiny probíhaly celkem normálně až nato, že stačilo, aby někdo neomaleně postavil lahvičku, která sebou zakymácela, nebo nějaká jiná prkotina a ti dva sebou vyplašeně škubli a rozhlíželi se co se asi stalo.

Poté se zpravidla na sebe polekaně podívali a dál se věnovali činnosti.

Tak to šlo až do famfrpálu.


Famfrpál byl konečně tady. Všichni už byli nedočkaví. Však vše začalo, až když se posadila, tradičně vedle Jordana, profesorka McGonagallová.
Luis Jordan poslušně pozdravil ředitelku jeho koleje a začal vítat všechny diváky.
"Dobré ráno, přeji všem divákům. Tím myslím Vás studenty,…" ozval se nadšený potlesk studentů ze všech stran. "Všechny profesory, kteří nás nezbedné studenty musí dennodenně snášet a trpět naše chyby. …" ozval se znovu aplaus.
"Tak i pana ředitele,…" tentokrát byl až ohlušující.
"Nejvíc zde však vítám paní profesorku McGonagallovou, …" v tu chvíli se ozval skoro stejně silný aplaus, který byl doprovázen příletem všech hráčů, všech čtyř famfrpálových družstev, kteří nacvičeně vzlétli a provedli pár akrobacíí a za letu pomocí hůlek a formule Avis formationis byl, z hůlek vzlétlých ptáčků, vytvořen nápis.

"MOC NÁM CHYBÍTE, PANÍ PROFESORKO MCGONAGALLOVÁ "
A pod ním byl Bradavický erb, kde se zvířata přirozeně pohybovala.

Nato se žena začervenala až za ušima.
Poté se nápis rozplynul a hráči týmů, kteří dnes nehráli se vrátili zpět na zem.


"Tak,… abych se vrátil k famfrpálu. Dnes hraje Mrzimor se Zmijozelem. Pro Mrzimor platí, že kde mají mravní sílu, jsou čestní a vždy ochotní přiložit ruku k dílu. Ale pro Zmijozel zase toto: Kde nastane ta chvíle - ti ničeho se neštítí, by svého došli cíle. Z toho, alespoň pro mne plyne, že se máme letos na hodně těšit. … Ano, už vidím, že rozhodčí, pan profesor Potter, se chystá vypustil potlouky, … jeden je ve vzduchu, … druhý je ve vzduchu a dokonce tam je i Zlatonka. Ukazuje se triumfálně chytačům a mizí v nedohlednu. Už byl vyhozen i Camrál a má jej Zmijozel. "
Zápas pokračoval celkem tradičně, tudíž i tak, že jej komentoval už několikrát za tu dobu opravovaný Luis Jordan.
"Zápas trvá už 95 minut a je skoro vyrovnaný… skóre je 80 : 70 pro Zmijozel. I když je to k nevíře, ještě se tu neobjevil potlouk. Dnes je ta hra velmi napínavá…"

V tu chvíli se objevil potlouk, který si to namířil přímo na nic netušící mrzimorskou střelkyni, Susan Stoneovou. Než jí stačili spoluhráči upozornit, tak už letěla z koštěte a potlouk si vesele letěl dál.

"Auuuuuu, tak to jsem zakřikl, jak se mi zdá. Mno, tak jak jste viděli potlouk se objevil a vybral si svou první oběť. … Ale co to…, že bych viděl … záblesk? Ano… je tomu tak , "vrána" Crammerová se rozletěla za Zlatonkou a za ní soupeřův chytač Samuel Cookie."


V tu chvíli se k horlivým chytačům rozletěl druhý potlouk, který se teprve z neznáma vrátil.
I navzdory násilné kouli, chytači neztratili z dohledu tolik cenný, mrňavý, okřídlený, zlatý míček.

Joudy se rozletěl za potloukem aby jej odpálil, pro zlepšení podmínek, pro chycení Zlatonky.
Jak Joudy chtěl tak učinil.
Poté co odrážeč Joudy Crammer odpálil agresivní míč, tak se zlatonka rozletěla nad mraky až do závratné výšky.Dívka byla nesmírně klidná, aniž by se po Zlatonce natahovala, pomalu zbržďovala až zastavila. To vše komentoval Jordan a Snape myslel, že tu holku roztrhne jak hada, protože věděl, že je to jeho dcera a žádný rodič jej nebude kárat.

Než se však vzpamatoval chytač soupeřova týmu zbrzdil tak prudce, že přepadl přes topor, ale naštěstí se pevně držel koštěte a volně se na něm houpal.

Sevena se nato konečně rozletěla za Zlatonkou, kterou začala honit v takové rychlosti, že jí ledový vichr zmrazoval tváře.

Mezitím co horečnatě dívka honila Zlatonku a musela několikrát svého protihráče, který se znovu vyhoupl na topor a následoval Zlatonku, setřást, stačil Jordan několikrát zaklít což se očividně nelíbilo profesorce, která začala naštvaně rvát mikrofon studentovi z ruky. Také se změnilo skóre na 130 : 110 pro Zmijozel.

Sevena už chladem tělo necítila. Všimla si že Zlatonka zpomaluje a než stačil protihráč chytač Cookie dívku dohonit, tak jí držela zmrzlá dívka v ruce.

"A je to tady… Zmijozel … zvítězil." Řekl zklamaně Jordan a rozhodčí Potter odpískal konec hry a zvolal, že Zmijozel zvítězil.

Snapeovi se ulevilo, nejen že neuškrtí svou dceru, ale také, že nebude terčem posměchu.

Všichni Zmijozelští studenti se radovali, ale Nebelvírští, Havraspárští a Mrzimorští měli sklopenou hlavu, nebo nakvašeně pozorovali Zmijozeskou sebranku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama