Sourozenci 2 - kapitola osmnáctá

6. června 2007 v 22:28 | Severusis |  Sourozenci 2
Deník

Toho následujícího rána skutečně byla suplující profesorka na hvězdářství deportována Bystrozory na Ministerstvo čar a kouzel.

Od té doby se mnoho změnilo. Nejen pro dvojčata, ale i pro všechny, bylo hodně změn za dva měsíce, které uběhly a nikdo by nedokázal říct jak.
Jedna se vrátila profesorka Weasleyová, která byla všemi oblíbená a všichni si libovali v jejím výkladu, protože to vždy uměla a umí skvěle vyložit čímž všichni dobře pochopili látku a z hodiny si tím studenti odnesli jak mnoho zážitků z hodiny, ale i mnoho znalostí, které nepochytili během hodin s nenáviděnou Lamarkovou.
Basil Malfoy byl sice stále takový uzavřený, ale když šlo o nějaký problém tak jej k překvapení všech pomohl vyřešit a začal i trochu vtipkovat. Seveně se zdálo že pokukuje po Romule, ale to je samozřejmě pitomost.

Všichni druháci se divili, proč nechodí Joudy se sestrou na hodiny dějin, ale když se na to zeptali lektora, který je učil, ten jen klidně řekl, že se o to nemají starat, protože jim do toho nic není a pokračoval ve výkladu. To zapůsobilo, že potom všichni pobouření druháci pátrali a byli odhodláni tomu přijít na kloub. Sice se opravdu snažili a málem na to přišli, ale dvojčata byla fikanější, než by kdo čekal, protože vždy vyklouzla z pastí a šla hlídat Holly s Dolly, které jim a jejich rodičům dělali, den co den, radost. Holčičky totiž začala vyslovovat první slůvka čímž byli pochopitelně rodiče celí na větvi. Co je také zarazilo bylo, že kdykoliv jim Sevena nebo Joudy předčítali nějakou knihu tak zpozorněli a tvářili se dospěle, což způsobilo, že si málem profesorka s chotěm sedli na zadek.
Jen co dvojčatům zřejmě moc nešlo bylo krmení, protože většina jídla, kterým krmili děvčátka, jim skončila všude, jen je v puse holčiček.
Tím se bavil jak profesor Weasley, tak i ostatní profesoři, kterým se svěřil škodolibě se posmívající zrzek.
Sevena se, při jednom takové vysmívání profesorem Weasleym, usmála a řekla:
"Holly, Dolly, tatínek Vás chce nakrmit, není to od něj krásné?"
Nato sedící holčičky sourozencům na klíně s bryndáčkem kolem krku, se začaly nevysvětlitelně chechtat.
"Já…já…já…no…já to ještě vlastně nezkoušel."
"Máte šanci pane…"
"To není moje práce!!"
"Naše s nad jo? A mimochodem je to Vaše povinnost! Za práci se snad platí, ale my chceme být nápomocní, pane. Zřejmě si pletete pojmy s dojmy!!!" zasyčel chlapec
"Nebuďte drzá!!! Nebo…!!!" zavrčel
"Co? Nebo nás potrestáte? Jak? Že nám uberete body? To uděláte stejně, protože jste takový, takže nás to nepřekvapí-" šeptala dívka rázně
"Aha, vidím, že chceš je nakrmit sám, Rone. Ale pozor na… " nedořekla jeho žena, která zrovna přišla z hodiny.
Pozdě. Holly strčila svou malou ručičku do mrkvové kašičky a ručičku si otřela tatínkova do obličeje
Weasley chtěl hudrovat, ale před svou manželkou se neodvážil, ale zato Sevena s Joudym se řezali smíchy až se prohýbali, protože bylo konečně spravedlnosti učiněno zadost.
Profesorka propustila sourozence a poděkovala jim. Jakmile ti dva odešli, řekla rozzlobeně:
"Na něčem jsme se snad domluvili, Rone. Řekli jsme si, že ty dva nebudeme popichovat, a hold ne když nám hlídají děti. Ještě že jsou rozumní, alespoň oni, když ne ty! "
"Ale no tak, miláčku."
"Nech si toho miláčka a krm. Byl jsi plný posměchu a teď budeš plný karotkové kaše, tak šup šup."
Nato muž bledl a snažil se do Holly nacpat lžičku kaše, aniž by byl celý upatlaný, ale vypadal nakonec hůř než Corvusovci, kteří na rozdíl od profesora si jej nedobírali před ostatními, ale jen ve svých myšlenkách a řehtali se v nich, až se jim mozek otřásal.
Po dalším nezdařeném pokusu, profesora Weasleyho, nakrmit svou dceru, vybuchl , že i ti dva to zvládají lépe.
Manželka jej uklidnila, že to zvládají lépe, možná proto, že mají všestranné nadání a trpělivost, přičemž strčila Dolly lžičku s mrkvovým blafem, přičemž se děvčátko trefně zašklebilo.
Profesorka se, náhodou, podívala na postýlku Dolly, kde ležela, jí neznámá, kniha.
Vstala s dcerou šla si pro ni.
Otevřela a nestačila se divit, bylo tam cosi zapsáno neznámým jazykem. Byla si jista, že je to nějaký kód, jenom co dávalo smysl bylo datum, které vždy sedělo na den, kdy Sevena s Joudym dohlíželi na jejich ratolesti. Byla hodně zvědavá, ale zároveň jí to děsilo. Věděla však, že to nesmí , prozatím říct svému muži, který má neskutečně výbušnou povahu a zároveň jí pohlcovala nejistota, proč by si ti dva měli dělat poznámky během hlídání jejích poupátek. Rozhodla se tedy ve vší tichosti, že večer zajde k řediteli a poprosí jej o radu, netušila však jaké překvapení jí u ředitele večer čeká…

Večer po večeři, když její choť hlídal spící Holly a Dolly zašla se svazkem zápisků do kabinetu ředitele, který jí uvítal slovy:
"Aha, už jste tady, Hermiono, už tu na Vás čekáme. Pojďte dál."
"Děkuji." Řekla poněkud rozpačitě a podívala se koho tím, my, myslel. Byla tam ta dvojčata co si dělala ty zápisky a ředitel jejich koleje, profesor Snape a zástupkyně McGonagallová.
"Pokud jsem dobře pochopil slečnu Crammerovou a jejího bratra, tak Vám nejspíš půjde o jejich deník."
"No, … vlastně ano."
"Nemohla jste ho přečíst až na datum, je to tak?"
"A…ano."
Do debaty se vmísila Sevena.
"Nemějte nám to za zlé, paní profesorko, ale během našeho života jsme byli vedeni, k tomu, že veškeré zajímavosti, veškeré novinky, se mají zapisovat. My bychom nemohli spát, kdybychom to neudělali a tak jsme všechny úspěchy a neúspěchy vašich kvítků zapisovat."
"Úspěchy?… Neúspěchy?"
"No… neúspěchy je špatný výraz, ale nevím jak to říct, ale… asi jako pokusy o úspěšné provedení. " přidal se do debaty Joudy.
"A to všechno jste zapsali?" zeptala se překvapeně žena a děti přikývli, přičemž si nemohli nevšimnout, že se diví i profesor Snape, kterému se jeho levé obočí vyzvedávalo stále výš a výš, až málem zmizelo pod jeho zmaštěnou kadeří.
"Mohla bych…?"
"Dáte nám náš deník?" zeptal se vážně chlapec.
"Jistě." Znejistěla žena a podala zápisník chlapci.
Ten jej dal sestře která se posadila na zem do tureckého sedu a bratr jí napodobil.
Oba vytáhli své hůlky a dotkli se jimi notesu, který začal stříbro -zlatě světélkovat.
Všichni i ředitel byli znejistěni tím co se asi děje. Jen jeho Fénix byl v ledovém klidu, protože věděl, že žádné nebezpečí nehrozí.
Po fluoreskování se oba postavili a podali profesorce sešit, který žena otevřela a začala nahlas číst. :

28.ledna. 2011

Dnes poprvé jsme byli s Holly a Dolly v pokoji a ony se na nás usmívali a natahovaly své drobné ručičky. Dokonce si nás i svým způsobem pojmenovaly. Řekly po necelé hodině "Mac Mac" Asi měli na mysli latinské macer, protože, když jsme je opravovali, že nejsme máma, tak stále opakovaly "Mac Mac" … roztomilé, … asi si jejich maminka část ráda přečte latinský slovník, a asi i během očekávání těch dvou… Chvíli byly v klidu, tak jsme je nakrmili a pak začaly být značně neklidné, natahovaly ručičky a neustále vykřikovaly: "Pag Pag"
Mysleli jsme že chtějí chovat a odříhnout si, ale brzy jsme poznaly jak jsme se hluboce mýlili. Jejich křik sílil na intenzitě. Jelikož jsme se báli, že na nás někdo vlítne, že ty dvě škrtíme tak jsme použili tišící kouzlo, čímž jsme zamezili tomu a jekot pronikl přes zdi pokoje profesorů Weaslyových.
Konečně jsme zjistili co to "Pag Pag" znamená.
Byly to jak jinak … knihy …
Předčítali jsme jím pohádky, které měly připravené pro dobu před spaním, ale to je spíš rozrušilo, než uklidnilo.
Zkusili jsme tedy jinou taktiku. Vzali prázdné sešity dělali , že čteme, přičemž jsme jim vyprávěli naše poznámky z prvního ročníku. …
Neuvěřitelné … usnuly.
Uložili jsme je do postýlek … jsou jako andílci.



3. února. 2011

"Mac Mac!" "Mac Mac!"
Takhle nás znovu vítaly ty dvě dnes se obě culily a opakovaly slova: "Mama, tata, baba, mac mac a pag pag."
Bylo to roztomilé a my jsem jim přitom dávali jídlo, které jim připravila jejich maminka.
Podařilo se nám je nakrmit, i když pravda, podle toho jak vypadáme, ony krmily nás.
Zase usnuly a opakovaly si přitom ta slova.

No vysloužili jsme si zase posměch, ale co směje se hlupák a další jej napodobují. Doufáme, že to jednou nikdo nevezme jako urážku, ale spíš se z toho poučí.


5. února. 2011

Dnes se obě postavily, přičemž se držely opěradla křesla a řekly: "ta…" … kdybychom si mohli domyslet, řekli by: "tak a je to!"
Také neúnavně se batolily sem tam a s úsměvem od ouška k oušku drmolily ta slovíčka, jako básničku, protože to znělo jako verše.
Budou to dobré čarodějky, také mají po kom zdědit předpoklady.
Doufáme, že budou také tak střeštěné jako jejich strýcové Fred s Georgem, alespoň by byla sranda…
Přišel čas na krmení… jak jinak dopadli jsme jako posledně…
Snad se to naučíme …není lehké, i když si mnozí myslí, že ano. Ale co…



Žena četla dále, až se dostala k datu:

16. dubna. 2011

Pro Merlinovu spravedlnost, dnes je to už měsíc co se profesoři McGonagallová a Snape dohadují kdo vyhraje famfrpálový zápas všude možně. Nejčastěji však u pokoje, kde bydlí profesoři Weasleyovi a ty šikulky, které už za pomoci ťapají, vyslovují další slova, gestikulují a stále během krmení nás oplácávájí svým dlabancem a chichotají se tomu, je to nádherné, i když jsme terčem posměchu, ale co, to je fuk.

Holčičky jsou za posledních deset dní mrzuťější a nechtějí vůbec spát a když se nám to povede, je uspat, tak co se nestane… profesoři přijdou a neústupně se dohadují kdo může asi vyhrát zápas… jako malí…
Nevíme proč je nikdo neupozorní, že jsou tu dětí, kterým musí jít příkladem, když si toho v zápalu boje nejsou schopni všimnout sami.
Jestli se to tu ale stane ještě jednou nám probudí Hollynku a Dollynku tak už se neznáme!!!


19. dubna. 2011

Dnes je den velmi poklidný a prosluněný. Jedním slovem nádhera. Děvčátka poslouchala naše vyprávění pohádky, kterou jsme si včera vymysleli. … Usnuli, výborně, alespoň dnes se vyspí. … - dále to pokračovalo roztřeseným písmem, které už profesorka četla hůř a občas se zadrhla. - Tak jsme to udělali … je to k nevíře, ale … vyčinili jsme … profesorovi Snapeovi a jeho nynější sokyni profesorce McGonagallové … museli jsme to udělat, i když asi teď jsme si podepsali rozsudek smrti. V zbudili totiž ty spící andílky, kteří při naší snaze ne a ne utišit svůj pláč. Tak jsme je tedy vzali do náruče, čímž se trochu ztišili a vylezli jsme s nimi na chodbu a zařvali jsme:
"Klid tu bude … tady se spí…!!!" To způsobilo, že oba ztuhli a začali tentokrát řvát na nás bez ohledu, že chováme Holly s Dolly, které si unaveně mnuly očíčka , že nám odebrali 20 bodů za každého pro drzost a nasadili nám školní trest. To nám bylo jedno, protože oba konečně zmlkli a holčičky mohly konečně klidně spinkat. … No co, školní trest ještě nikoho nezabil.



25. dubna. 2011

Jééé, Holly s Dolly řekly svou první formuli… ještě že neměli hůlku… :-D
Řekly , i když trošku váhavě, ale co bychom od nich hned nechtěli: IMMOBILIS

Škoda že u toho paní profesorka nebyla, byla by určitě hrdá. Jsem ráda, že už konkurenti, pan profesor Snape a paní profesorka McGonagallová, se už nehádaly na veřejnosti… takže se ten trest vyplatil … :-D
Krmení je stále katastrofální , ale už je to lepší . Ale uvidíme, teď se to dozvíme jak jsme pokročili.
Uffff… ještě že, to utíká…
Zítra bude FAMFRPÁL, takže ta atmosféra možná opadne až nějaká kolej konečně vyhraje a bude klid...


Jakmile profesorka Weasleyová dočetla, zvedla hlavu a podívala se na havraní dvojčata, která se neurčitě dívala na zástupkyni a profesora, a uvnitř jim bylo úzko.

"Tak proto jste ten notes začarovali." Řekl chápavě ředitel, který se jejich popisy očividně bavil. " Tak vidíte Minervo, Severusi, ti dva měli důvod, proč byli drzí."
"Ale…" chtěla zaprotestoval stařenka
"Minervo, propustíme nejdříve ty dva a pak si můžeme promluvit."
"Jistě…"
"Opravdu řekly "immobilis"?" řekla dojatě, se slzami v očích, matka děvčátek.
"Ano, paní profesorko bylo to bez "s" , IMMOBILI , ale nebojte ještě takovejch krasochvil bude mnoho. Hlavně neplačte, jinak už příště radši chytíme kentaura, než, abychom Vám to ukázali, či řekli."
"Dobře, děkuji."
"Není za co."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama