Sourozenci 2 - kapitola pátá

6. června 2007 v 21:29 | Severusis |  Sourozenci 2

Odpuštění



"Teď se tu posaďte, a vysvětlete nám, proč jste utekli." Štěkl Black a ukázal na dvě rozvyklané židle ve svém domě .
"Neutekli!"
"Nelžete, slečno Foxová."
"Crammerová, pane Blacku."
"To je jedno."
"Nám ne, jsme rádi, že máme konečně svá jména a ne toho tyrana, co nás nadšeně kruciátoval!" zařvala dívka vztekle.
Nato neměl Black slov.
"Jen se uklidni, Seveno. Jen nám řekněte proč jste opustili toto místo." Řekl klidně ředitel.
"Museli jsme. Dali jsme slib. Koncert, který se konal mohl vyjít jen za naší asistence. A bylo důležité, aby vyšel, už kvůli Jasminině operaci. Kombinovaná vada, která se ve většině případů projevuje až ve stáří . Dá se operovat, ale musí se za tento zákrok platit. Řekli jsme si s Claire a Boasem, že uděláme takový charitativní koncert, který by mohl pomoci nejen Jasmine, ale i jiným. Tak jsme předtím než Nymfadora se rozhodla ignorovat naše varování, zajeli za kapelami, které si publikum vyžádalo. To co chtěli na oplátku víte a tak jsme to mohli uskutečnit. Jedna dětská nemocnice, má na důležité přístroje. Bez nás by to padlo."
"Dobrá. Děkujeme. Hlavně nezapomínejte, že za týden Vám začíná škola." Řekl ředitel
"Ano, pane." Přitakaly děti.
"A mimochodem, nesmíte chodit ven, budete tu zavření…"
"Když není nic horšího. Hlavně, aby bylo něco co nás zabaví, pane." Přerušila ho dívka
"Všichni, včetně profesora Snapea, budou Vás tu hlídat…"
"Proč ti co mají rodinou nemají být s rodinou o prázdninách? Co je to za logiku?"
řekl pro změnu chlapec
"Dobrá … Nymfadoro, Remusi a ty Harry, vrátíte se domů a užijete si svých ratolestí, ano?"
"Může jít s námi Sirius?" zaptal se Potter
Než mu však ředitel stačil odpovědět tam vyžádaný muž odpověděl:
"Chci tu zůstat! Nechci, aby mi tu ti dva z baráku udělali kůlničku na dříví. …"
"Nic bychom neudělali."
"Nevěřím. Jste stejní jako Vaše matka, škubne Vám v hlavě a já abych bydlel na ulici."
"Siriusi!" okřikl jej ředitel
"Dělá Vám to dobře? … Urážet toho, kdo se nemůže bránit? … Myslíte si, že víte úplně všechno, že?" kladla holčina otázky jedu za druhou.
Muž nic neodpověděl.
"Nezlob se na něj, Seveno." Žádal jí bratr.
"Ovšem, pán přežil ve zdraví Azkaban, schovával se 18 let přičemž spolkl moudrost světa …" pokračovala klidně aniž by se jí hlas chvěl. "Trpěl tím, že musel mlčet o tom že je naživu. Viděl svatbu svého kmotřence a nemohl mu poblahopřát a být přitom, když se mu narodily děti. Také je viděl vyrůstat a srdce mu to mohlo utrhnout, když mu s tím nemohl pomáhat. Já a zlobit se? To ani nejde. Nezlobím se na Vás, pane Blacku, ale na sebe, že mne bolí, to co jste řekl." Dořekla dívka a mlčky odběhla z místnosti.
"Můžu jít za ní pane řediteli?" zeptal se Joudy.
"Jen běž, chlapče." Řekl s uklidňujícím úsměvem muž.
"Děkuji." Odpověděl a rozeběhl se za sestrou.

"Siriusi, ty jsi snad zešílel! Mluvit před nimi o Judy, ještě takhle!" rozeřval se Remus.
Muže překvapilo, že to slyší z úst, kdysi mlčenlivého kamaráda ze školy, a nebyl schopen slova.
"Siriusi, pokud nechceš, tak je přestěhujeme někam jinam." Řekl sebejistě Brumbál.
"To…to jsem byl tak…"
"Hroznej!!!" štěkla Nymfadora.

Náhle se ozvalo hluboké "P R Á S K ! ! ! "

Poté se ozval dětské, nadšené zvolání "PETRITITE!!!"


V tu chvíli se všichni dospělí rozeběhli do místnosti, kam děcka odešla.

"Ty jsi plakala, Seveno?" zeptal sed Petrifitus Python.
"Ne!" zalhala
"Dobrá. Dobrý den!" pozdravil přicházející.
"Dobrý." Odpověděli oslovení zaraženě
"Mohl, bych si s Vámi promluvit kolego?" zeptal se bez okolků ředitel
"Už jste to slyšel?" vrátil mu otázku.
"Ano."
"Dobře."
"Severusi, ty pojď s námi, prosím."
"Jistě, pane řediteli." Řekl, aniž by věděl proč.


Jakmile se zavřeli oni tři muži ve vedlejší místnosti tak Brumbál prolomil nepříjemné ticho, které v místnosti panovalo.
"Měl bych pro Vás nabídku, pane kolego. Staňte se mým profesorem."
"Co bych učil?"
"Pokud by to Severusovi nevadilo tak byste si mohli rozdělit hodiny tak, aby Vám to vyhovovalo. … Vím, Severusi, že by ses nerad vzdával hodin obrany, ale také ne lektvarů a pokud vím tak kolega Python ovládá totéž a právě přišel o práci. Byl bys ochoten se s ním o své hodiny podělit?" řekl tak , že už kmet odpověď tušil.
"Rád." Řekl nadšeně dotazovaný a v jeho temných, černých očích se zablesklo.
"Tobě by to vůbec nevadilo?" řekl překvapený Petrifitus.
"Vůbec ne! Určitě se nějak domluvíme."
"Ani se nezeptáš, proč mne vyhodili?"
"Nijak mne to nenapadlo. Proč?"
"Vyhodili mne, protože nejsem už nijak důležitý. Nechávali si mne jen kvůli těm dvěma. Navíc jsem zjistil, že …" pobledl "že Judy … ona je …" to pobledl i Snape s ředitelem. "našli jí … je na speciálním oddělení v Nemocnici Sv. Munga. Je v bezvědomí … viděl jsem jí … je v takovém zuboženém stavu, že … podle odborníků … jí prý může zachránit jen zázrak …"
"U Merlinova vousu." Vyhrkl ředitel.
"Musíme to Seveně a Joudymu nějak říct. Jinak to budou brát jako zradu. Vždyť to víš, Severusi."
"To je … je to pravda … protože už minule … když jsme lhali o jejím vyzrazení málem utekli. …Kdybych s nimi neudělal kompromis, tak … tak utekli. " vykoktal bledší než kdy jindy, všem známý "Nic mne nevykolejí" Severus Snape.
"Navrhuji jim to říct ještě dnes, protože budou mít víc času vstřebat tuto informaci než odjedou do Bradavic." Řekl vážně ředitel
"Dobře. Ano… to bude určitě nejlepší…určitě." Řekl rozpačitě Python.
"Řekneme jim to teď?" zeptal se ještě rozpačitěji Snape
"Ano, Severusi, pokládám to za nutné. Nevadí ti to?"
"Ne, pane řediteli. Řeknete jim to Vy?!" snažil se to říct jako otázku, ale vyznělo to spíš jako příkaz.
"Ano, řeknu jim to."
"Děkuji." Pípl místo odpovědi.

Potom odešli muži do místnosti, kde zůstali ostatní.
Ředitel oznámil, jemně, dětem zprávu o matce.
Ti začali couvat , jakoby ustupovali před nebezpečím. Po chvíli však narazili na zeď , kvůli které byli nuceni se zastavit.
Dívali se na Petrifita, jakoby jej prosili, aby řekl, že to není pravda.
Ten jejich pohled nemohl snést a podíval se na ušmudlanou podlahu.
V tu chvíli promluvil Black:
"No tak, to se občas stane, když někdo chce slíznout smetanu."
"Drž už tu svou tlamu, Siriusi!" zařval Remus "Já byl u toho, když ty dva Judy nechávala u těch Foxovejch. Kdybych měl odvahu a nebál se tolik o Harryho… tak by možná na Judyiným místě ležel Harry. " dodal rozzlobeně.
"To … to jako myslíš … vážně?" zeptal se jej brýlatý čaroděj.
"Smrtelně, Harry. " rozkřikl se muž
V tu chvíli k rozklepanému Remusovi přišla Sevena a chytla jej něžně za levou paži. To však muž už psychicky nevydržel a klesl na kolena, stále dívajíc se na dívku.
Přišel k němu dívčin bratr a položil jemnocitně svou levou ruku na jeho pravé rameno. Nikdo z přítomných neměl slov, lépe řečeno, všichni byli v šoku z jejich jednání.
Okamžik bylo v místnosti takové ticho, že byl slyšet i hromadný tep srdce.

Stojící dospělí, na Brumbálovo němé gesto, mlčky odešli a nechali Remuse s dvojčaty.

"Udělal jsi správně. Tvé srdce bylo plné bolesti a ta tě ubíjela. Cítili jsme to. Nemohli jsme však nic dělat. Naše maminka je v nemocnici, to ano, ale jedno víme určitě, nechtěla by aby ses trápil." Řekla dívka
"Odpusťte mi." Řekl rozechvěle klečící muž.
"Není co ti odpouštět. Svůj trest sis odtrpěl." Řekl pro změnu chlapec.
Remus se rozplakal. Sevena ho objala a bratr jí napodobil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama