Sourozenci 2 - kapitola patnáctá

6. června 2007 v 22:17 | Severusis |  Sourozenci 2
Návrat

Konečně se ocitli v ředitelně Bradavické školy čar a kouzel.
Sevena s bratrem byli ještě přemístěním značně otřeseni, když si Holly s Dolly vzala jejich matka s otcem.
Šli od sourozenců takovým způsobem, že to vypadalo, jakoby čekali že na ně pošlou kletbu.
Než se černovlasá, bledá dvojčata stačila vzpamatovat, začal na ně profesor Weasley nelidsky řvát:
"Vidíte co jste udělali?"
"Co…?…" pípla dívka a podívala se na mlčícího Snapea.
"Ticho!!! Tak vy nevíte? Málem jste zabili naše holčičky!!!" štěkl zrzavý profesor.
"Ale, to není pravda, pa…" pípl pro změnu chlapec.
"Řeknete mi teda proč spí?!?"
"Jo … tak, ony se probudí za takové dvě nebo tři minuty. " vysvětlila dívka
"Lžete!!!" zařval na ně jakoby měli při bojování s upíry ohluchnout.
"Před ukrytím Holly s Dolly jsme ji dali vypít lektvar, který je jedna nasytil a jednak uspal. Věřte mi." Řekl mile hoch
"Vám? Nikdy!!! Jste bastardi, které bych ve svém domě nikdy nesnesl. …"
"Weasley!!!" zařval tentokrát před chvílí mlčící muž, který viděl, že se jeho ratolestí poznámka profesora kouzelných formulí , i když jí trochu čekali, dotkla.
"Co? Vy nevíte co je to mít strach o děti tak mlčte!!!"
"Možná, ale ti dva dali v šanc svůj život, aby zachránili všechny ty děti, které jste určitě viděl,… kolego. "
"Je nám líto, že byste nás nesnesl, ale možná Vás potěší, že bychom k Vám stejně nešli, protože máte právo na svou rodinu , pane."řekla holčina

Nato Sevena s Joudym zbledli, čehož si nikdo nevšiml až na Fawkese který začal vřeštět jako by ho na nože braly a rozletěl se k nim.
"Co…? Ach ano, … vy dva doprovodíte paní profesorku Weasleyovou s dětmi na ošetřovnu a při té příležitosti se necháte také prohlédnout." Nařídil a ředitel.
"Půjdu s nimi!" řekl rozhodně manžel profesorky.
"Rone…potřebuji Vás tady." Řekl ředitel
"Jsou vzhůru…" řekla Sevena

Náhle se v místnosti rozezněl dětský smích ze strany Holly a Dolly, které se culily na svou maminku s tatínkem.

"Zatraceně…" zaklel překvapeně otec děvčátek.
"Jděte na tu ošetřovnu, Hermiono." Řekl ředitel a očima jí odkázal na ještě bledší dvojčata.
Ta brzy pochopila a vydala se s nimi , po rozloučení, na cestu.

"Severusi, co se tam dělo?" zeptal se ředitel jen co se zavřely dveře.
"Když mne tam ten hoch dopravil, tak už byly všechny děti před upíry ukryté a ti dva bojovali s upíry."
"Prosím Vás a jak měli asi bojovat? " řekl kousavě zrzavý profesor
"Kolego, jak byste zabil stovky upírů Vy?"¨
"Já… no… asi…"
"Ti dva měli strategii. Házeli lahvičky se smrtonosným obsahem do všech možných světových stran a zabodávali kolíky do srdce. Měli také posilující lektvary. Vlastně všechno co potřebovali pro boj měli. "
"Ty lektvary mohly být na nic."
"To jistě ano, ale ty jsem po jejich žádosti prozkoumal a schválil."
"Jak schovali děti?"
"Přes tyto pláště." Řekla Morgana a krátce nato se objevila a postavila je před muže.
"Neviditelné pláště?" divil se zrzek
"Šili je ručně. Za naší pomoci získali kůže, které mělo Ministerstvo v plánu spálit. Jo… bylo pošetilé." řekla žena a beze slova zmizela.
"Teda, my jsme také s Harrym a Hermionou podnikali výpravy, ale na ně nemáme ani zdaleka… promyšlené…propracované… neurazte se, pane profesore Snape, ale jsou tak trochu jako…Vy. "
"Patří do mé koleje, co dodat." Řekl hrdě oslovený muž

Mezitím dorazila dvojčata s matkou děvčátek, profesorkou Weasleyovou na ošetřovnu, kde si všechny čtyři vzala ošetřovatelka do péče. U Holly s Dolly řekla, že jsou v naprostém pořádku, a o stále blednoucích sourozencích řekla:
"Vy dva si okamžitě lehněte. Přinesu dokrvující lektvar s esencí meduňky a oblékněte si zatím tato pyžama." Sáhla přitom do skříňky a hodila po každém pyžamo se svislými modrými pruhy a odešla do svého kamrlíku, kde vyrábí a schovává veškeré lektvary.
Když se vracela, slyšela Sevenu jak brblá:
"Připadám si, jako bych to pyžamo zdědila po Goyleovi,…, vždyť bychom se do těch kalhot a kabátu vešli oba a mohli bychom ještě někoho přibrat."
"To mi povídej, já měl na mysli totéž, akorát jsem myslel na Grabbea." Přitakal Joudy, přičemž si oba sourozenci pracně zavazovali kalhoty na trojitou kličku.

Kalhoty na raubířích vypadali komicky, a o kabátku, vůbec, nemluvě.

Profesorka Hermiona Weasleyová se smála jejich nepříznivé situaci, a proto bylo obtížné kojení jejích holčiček.

Vrány Crammerovi seděli na posteli a přijali lektvary s grimasami odporu a vypili jej na jeden mocnej hlt.

"BLLLLEEEEE." Zaškaredili se a lehli si.

Netrvalo dlouho a aniž by se přikryli už spali.

"Poppy, Vím, že to bude znít hloupě, ale opravdu jsou ty dvě v pořádku?"

"Holčičky jsou v takovém pořádku, že jim ani nemůže být líp. Sevena s Joudym tolik štěstí neměli, ale jsou mladí, z toho vyrostou."

"Jak to myslíte, Poppy?"

"Moment…" šeptla zdravotnice a klidně oddychující Zmijozeská dvojčata přikryla.
"ty kruciáty." Dořekla šeptem

"To se to ještě nezahojilo?"

"Je to divné, ale ne."

"Tolik dětí jste tu nikdy pohromadě neměla, co?"

"Ne, opravdu ne. Zítra, ale půjdou domů. Ministerstvo vyšle sem pár pracovníků a budou zase doma."

"Dobrá, dám je spát a půjdu si také odpočinout. Také byste měla. Dobrou noc, Poppy."

"Dobrou noc."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama