Sourozenci 2 - kapitola první

6. června 2007 v 21:06 | Severusis |  Sourozenci 2
Pravda

"No tak, Remusi. Uklidni se. Moody Nymfadoru najde." Uklidňoval jej přátelsky Harry Potter
"Tobě žena nezmizela. Navíc, … nevěřím tomu, že by jí ti dva nějak ublížili, ale mám strach. Chápeš?"
"Chápu tě. Co mě znepokojuje, je to, že viděli na tom místě se zdržovat muže, na kterého seděl popis Snapea a … ."
"Severuse?"
"Ano. A Siriuse."
"Harry, Sirius je mrtvý."
"Já vím, ale slyšel jsem tu ženu. Popis, na ty dva, dokonale seděl."
"Hm. Proč ale Serenu a Johnyho nemůže Ministerstvo vypátrat pomocí toho jejich lokátoru? "
"Dle pana Pythona, jej snadno přelstili, protože při školení se seznamovali s jeho funkcí. To jim nahrálo pro jejich útěk. Navíc nepoužívají kouzla, proto je těžké je najít."
"Chci zpátky svou ženu, Harry. Kde je? " posteskl si muž a přitiskl své dlaně na obličej.
Harry jej soucitně objal kolem ramen.
Následovalo dlouhých dvacet minut ticha. Když se náhle ozvalo: PRÁSK!!!
Před oběma dospělými muži se zjevili Alastor Moody a Sirius Black, který držel zemdlenou Nymfadorou.
"Proboha, Nymfadoro!" přiskočil k jejímu bezvládnému tělu Lupin, které držel jeho starý přítel. Oba odešli do pokoje, zavřeli za sebou dveře a opečovávali Remusovu manželku.
"Siriusi,… já myslel,…že jsi…" koktal brýlatý čaroděj otočený k zavřeným dveřím
"To si řeknete později Pottere, teď potřebuji, abyste mi s něčím pomohl." Zavrčel Moody
"S čím?"
"Dojdete do sklepení, přinesete mi sem dvě lahvičky Veritaséra."
"Proč Veritaséra?"
"Něco se mi na těch dvou nezdá a lžou. Určitě lžou. Sice je bude chtít sem doprovodit Snape, ale já ho pro jistotu pošlu pro toho podivína Pythona a pro Albuse, tedy Brumbála."
Mladému brýlatému Bystrozorovi se zamlouvalo , ty dva vyslechnout a ještě víc, že u toho nebude jeho věčná noční můra, profesor lektvarů a obrany proti černé magii, Severus Snape.
"Dobře, pane."
"Tak já jdu pro ty dva. Buďte připraven, a nepřipravené je zneškodníme a vlijeme do nich tu břečku."
"Domluveno." Řekl mladík a odešel do sklepení.
Mezitím se Moody vrátil pro dvojčata.

Potter čekal na dvojčata s kolegou. Nečekal dlouho a ozvalo se, znovu: PRÁSK!!!
Byli tam opravdu jen ti dva se starým Bystrozorem, který okamžitě popadl nic netušícího chlapce a obsah lahvičky, kterou mu pohotově mladý muž podal, mu nalil do krku. Totéž udělal i mladík s dívčinou.

Mezitím co v dětech začal lektvar působit, je muži dotáhli do pokoje, který byl kouzlen odhlučněn, aby nikdo jiný z domu nic neslyšel.
Potterovi sice připadalo, že reakce na sérum divná, ale nijak jej to neznepokojovalo. Sevena s Joudym byli usazeni do rohu místnosti.
Starý muž se začal ptát:
"Jak se jmenujete?"
Sourozenci, byť malátně, odpověděli společně: "Sevena a Joudy Corvus Crammerovi."
"Ptám se znovu. Jak se jmenujete?" zavrčel muž a mladík poslouchal
Sourozenci odpověděli ještě ochableji stejnou odpověď.
"Jak se jmenuji?" štěkl.
"Alastor Moody, též přezdívaný "Pošuk Moody" odpověděla dvojčata tak slabě, že nebyla téměř slyšet a znatelně pobledla.
"Jak se jmenujete?" štěkl znovu otázku starý muž
"Sevena a Joudy Corvus Crammerovi." Zasípali oba a začali se klepat zimou, která jim proběhla tělem.
"Něco se mi tu nelíbí, pane Moody. Takovou reakci by to mít nemělo."
"Tentokrát s Vámi souhlasím, Pottere." Řekl zaraženě a prohlédl dívku, která mezitím ze sedu klesla do lehu.
Dívka byla studená jak led. Totéž i chlapec, kterého muž také prohlédl.
Oba muži byli zavaleni nejistotou a ještě větší, když uslyšeli dunivé prásknutí ze společenské místnosti, které značilo, že ředitel Bradavické školy Brumbál, ředitel zmijozelské koleje Snape a jeho přítel Petrifitus Python, jsou zde.
Oba Bystrozoři si vyměnili pochybné pohledy. Děti zavřely oči a upadli do hlubokého spánku.
Než však oba dospělí muži stihli cokoliv udělat, tak se ve dveřích objevila vysoká štíhlá postava Snapea .
"Co jim je?" zavrčel a naklonil se k nim.
"Chtěli jsme z nich dostat, co se tam stalo s Nymfadorou. Dali jsme jim Veritasérum, ale i přes něj lhali. Tvrdili, že se jmenují Sevena a Joudy Corvus Cramme …" nedořekl Moody
"Kde jste to Veritasérum vzali? "
"Ve sklepení." Odpověděl pohotově Potter
"Hm, a šel jste pro něj vy, že Pottere?"
"Ano, ale jak…"
"Vy jste ta to nikdy neměl talent. Vsadím se, že jste k tomu ani nepřičichl." Vrčel vysoký muž, který dívce měřil puls.
Mladík mlčel, protože si k obsahu skutečně nečuchl.
"Pomozte mi, Pottere . Nestůjte jak solný sloup, vezměte chlapce a pojďte za mnou.." řekl mu podrážděně.
Mladý muž vzal Joudyho, který hluboce spal a slabě dýchal, a odnesl jej do pokoje, kam jej dovedl nesoucí dívku, Snape.
Do pokoje se kromě nich a Moodyho, nahrnuli i Brumbál s Pythonem.
Muži položili děti na postel.
"Alastore, můžeš mi prosím tě vysvětlit co se stalo s těma dvěma?"
"Víš, Albusi, měl jsem pocit, že ti dva lžou. Řekl jsem Potterovi, aby přinesl ze sklepení dvě lahvičky Veritaséra. " začal dotazovaný
"Jenomže, Potter jako vždy nezkontroloval čichem obsah. Kdyby to udělal, tak by poznal, že tento přípravek je silně koncentrovaný. " dodal stroze Snape, načež pobledl i zmíněný muž.
"Takže, chcete … chcete říct, že … že jsem je …"
"Správně Pottere, otrávil jste je. Jen ta jedna lahvička stačila pro rozdělení do deseti takovejch. … Alastore, měl byste vědět, že by stačily jen tři kapky. Vy jim dáte dávku, která by i obyčejně stačila na nás všechny jak tu stojíme. Udělejte něco užitečného a jděte se podívat za Nymfadorou. Tady jste pohnojili co jste mohli." Zavrčel znovu a vlil dvojčatům do krku jakýsi obsah lahviček
"Jen se nezblázni, Snape. Oni nejsou zcela bez chyby. Viděl jsi v jakém je stavu Nymfado…"
"Viděl jsem v jakém je stavu, Alastore, ale jen díky pohotovosti těch dvou a jejich dobroty přežila. Nikdy jsem neviděl takové pohotové myšlení, ani u Grangerové v tomto věku."
Podíval se na děti a oba sourozenci mezitím získali zase zdravou barvu, ale stále spali.
"Počkat ty jsi byl u toho?" zareagoval Moody.
"Byl i nebyl. Potom co jsi odvedl ty dva, použil jsem obraceč času, abych zjistil jak to bylo. Nymfadora nedbala na veškerá varování, která jí ti dva dávali. Týkalo se to toho, aby nechodila sama do jedné tmavé uličky. No, šla tam. Existoval důvod proč to ti dva nechtěli. Zrovna dnes se shlukuje taková skupina, která se nazývá "Salamandři." Ti mají oblibu, podle toho co jsem viděl, mučit každého nezvaného hosta. Tím se stala i Nymfadora. Čapli jí, ani nevěděla jak a už přemýšleli jak jí budou trýznit. První fáze tortury, byl paralyzér. Chystali se pokračovat. Ale tihle dva…" ukázal na dvojčata "na sebe upozornili, čímž se přivedli do nebezpečí. Pak jste se tam s Blackem objevili. Já se schoval a pak jsem, tedy mé druhé já, přišel a pomohl Nymfadoře. Mezitím skupinka zmizela. Zbytek znáte, nebo to chcete také vyprávět? Mimochodem ti dva se jmenují Sevena a Joudy Corvus Crammerovi." řekl nasoptěně muž.
Oba sourozenci už vypadali o poznání lépe.
"Tak mi se jdeme podívat jak se daří Nym…"
"To bude nejlepší, Alastore." Přisvědčil Brumbál a usmál se svým klidným úsměvem.
Moody i Potter odešli za již zmíněnou ženou.
"Už vypadají lépe." Řekl s nadějí v hlase Petrifitus.
"Ano, to ano. Ale stejně se probudí nejdříve za hodinu. Bylo to moc silné, a jejich tělo i po těch preparátech to vstřebá tak nejdřív za hodinu. " řekl znalecky Snape
"Dobře, Severusi. Řeknu Harrymu, aby na ně přes noc dohlédl." Nabídl Brumbál
"Při vší úctě, pane řediteli, raději bych to udělal sám."
"Jsi vážně dobrý člověk, Severusi." Řekl mu jeho přítel "Musím odjet, něco se děje na ministerstvu. Uvidíme se později. Na shledanou." Rozloučil se a odešel.

"Pane řediteli, … ti dva vyrostli, co?" řekl po minutě ticha Snape.
"Ano, Severusi. Opravdu vyrostli. Jsou ti čím dál tím víc podobnější. Jak chlapec, tak dívka jsou ty v tvém věku." Přisvědčil kmet
"Ne, no možná trošku. … "
"Něco ti ukážu, Severusi. Když jsi pro mne přišel, tak jsem zrovna prohlížel fotoalba. Narazil jsem na tvou fotku, asi ve čtvrtém ročníku a porovnal jsem ji s fotografiíí těch dvou. Nechci se s tebou dohadovat, ale ta podobnost je neskutečně pozoruhodná. Podívej se." řekl a podal mu z kapsy svého tyrkysového hábitu dvě fotografie. Na jedné by on jako student a na druhé ti dva.
"To…Kdy … kdo to vyfotil? Já … to netušil. Ti dva jsou vážně…celí … já." Řekl nevěřícně.
"To je mé tajemství." Usmál se ředitel.
"Hm,…"
"Jdu se také podívat na Nymfadoru, ano?"
"Jistě, a … pozdravujte ji."
"Budu." Řekl s úsměvem od ucha k uchu ředitel, který následovně odešel z pokoje.


V místnosti bylo strašidelné ticho. Police s knihami byly zaprášené a na postelích leželi Sevena s Joudy, kteří klidně oddychovali. Poblíž jejich postelí byl masivní stůl u nějž seděl Snape, který odpočíval po náročném dni.
Chystal se zavřít oči a usnout, když jej vyrušilo klepání na dveře.
Vstal tedy a šel otevřít. Za dveřmi stál Sirius Black, který řekl bez pozdravu.
"Máš jít za ostatními do kuchyně a já mám dohlídnout na ty dva."
"Co se děje?"
"Celkem nic, Brumbál chce, abys byl u toho, až se bude Harrymu vysvětlovat, to mé a jeho zmrtvýchvstání."
"Hm. Když to musí být. Zvládneš to?"
"Neštvi mě, Snape. Myslíš, že neumím pohlídat dvě spící děti?"
"Jak myslíš." Opáčil chladně muž a odešel.


"Dobrý večer." Pozdravil otráveně, právě vcházející muž do místnosti.
"Dobrý. Posaď se, Severusi. Už jste tu všichni. Výborně." Odpověděl ředitel.
Sedající muž si všiml, že si jej všichni prohlížejí. Mezi nimi byla i Nymfadora, která se usmívala. Bylo mu to nepříjemné, ale neměl náladu se s nikým hádat a koukal se před sebe.
"Tak kde jsem to skončil. Ach ano, už vím. Jak jsem ti tehdy říkal Harry, jednou se dozvíš jak to bylo s tím mým zmrtvýchvstání. To musel tehdy se mnou provést, aby mohl pomoci s… "
"Pomoci? Pomoci? Nevím jak Vám pomohl, když Vás musel "zabít", pane řediteli. Stále nechápu, jak Vás vzkřísili." vřískl Potter
"Harry, vždyť jsem ti to tehdy vysvětloval. Musel to udělat, abychom zachránili Dracův život. Sám si musíš pamatovat, že se k tomu sám neměl a to by ohrozilo situaci . Jen díky tomu "zabití" mohl vyjít ten plán, který bylo těžké splnit. Vždyť si to sám dobře pamatuješ. Byl jsem také hodně zraněný a to mi dalo šanci na vyléčení. Pokud jde o to vzkříšení, tak by jsi to měl vědět sám." Vysvětloval stále klidný kmet
"Jak to myslíte?"
"Pamatujete si na první hodinu lektvarů, Pottere?" zeptal se jej ironicky Snape, který stále koukal před sebe a vyhýbal se jakémukoliv očnímu kontaktu
"Jistě. Kdo by na ní mohl zapomenout." Řekl dotazovaný
"Co jsem tehdy říkal?"
"V mých hodinách … "
"To přeskočte! Co jsem říkal, že můžu naučit ty vyvolené?"
"Jak očarovat mysl a omámit smysly. Naučit, jak stáčet slávu, připravit věhlas a jak uložit a zachovat smrt. Ale to … to je …"
"Tak přece jen jste dával pozor." Řekl vítězně "S Blackem to bylo složitější, stejnej paličák jako vy, ale hlavní je že žije. Myslím, že jste se dozvěděl vše podstatné. Tak já půjdu…"
"Za těmi Foxovými, Severusi?" řekl kousavě Moody.
"Ne, Alastore. Za Crammerovými." Odpověděl s úšklebkem tázaný a odvlál z kuchyně.
"Takže, on Vám tím, před patnácti lety vlastně, zachránil život?" zeptal se stále šokovaný Potter
"Nejen mě, Harry, ale i tobě. A ne jednou, během toho boje." Řekl klidně ředitel. "Mimochodem Nymfadoro, už vypadáte lépe."
"Děkuji, pane řediteli." Odpověděla
V tu chvíli uslyšeli všichni, ač škodolibý, tak srdečný a pobavený smích, který patřil Snapeovi.
Nikomu z přítomných to nedalo a šli se podívat, co zrovna toho nejzamračenějšího člověka v domě pobavilo.
Jakmile k němu všichni dorazili, viděli jak se muž prohýbá smíchy a ukazuje do pokoje, měl dohlížet na děti Black.
Ten byl však svázaný do kozelce a cosi se snažil říct.
"Siriusi." Zděsil se Potter
"Co se stalo, Blacku? Děti tě svázaly?" ušklíbl se stále chechtající muž.
Black se vztekle snažil něco Snapeovi říct přes roubík..
"Musíš mluvit srozumitelněji, nerozumím ti." Dobíral si ho
"Nech toho, Severusi." Okřikl ho Remus. "Počkej Siriusi, hned tě rozvážu." Řekl rozvázal mu za asistence Harryho Pottera. Jakmile jej oba rozvázali tak se muž roznadával:
"Já ty dva přerazím, když jsem se nekoukal, tak na mne oba skočili. Svázali mě a dali roubík. Potom se něčeho napili a prohlásili, že zase dýchají i ušima. Vše se stalo takovou rychlostí, že…"
"Když o nich mluvíš, Siriusi, kde jsou?" zeptal se ředitel.
"Na posteli pod polštář strčili dopis a řekli mi ať ho potom předám … Severusovi."
Snape se nenechal pobízet a sáhl pod polštář a skutečně tam byl dopis.
Otevřel jej a mlčky si ho přečetl.

Vrátíme se zítra kolem poledne. Musíme splnit slib.
S. a J. C. Crammerovi.


"Co tam píší, Severusi?" zeptala se netrpělivě Nymfadora
"Že se vrátí kolem poledne, protože musí splnit nějaký slib." Řekl opět nakvašený muž
"Co nechápu, proč tě spoutali, Siriusi." Řekl nechápavě Remus
"Moment, … neurážel jsi náhodou Judy?" zeptal se šklebící Snape
"Ne, jen jsem prohlásil, že kdyby dělala to co je pro matku přirozené, tak bych ty dva hlídat nemusel."
"Tak je to jasné." Řekl vítězně stále pobavený muž.
"Chtěl bych s Vámi, pane řediteli, s tebou, Severusi, a s Remusem mluvit." Řekl Black
"Proč u toho nechceš mne, Blacku?" zavrčel Moody.
"To je jen má věc." Štěkl Black
"A proč ne mne, Siriusi?" zakňučel Potter
"Proto!" štěkl rázněji muž
I přes různé protesty nakonec všichni nevyžádaní lidé odešli.

"Ti dva se proměnili ve vrány a vyletěli z okna." Řekl šokovaně Sirius
"Ano, je to možné. Jsou to totiž Zvěromágové." Řekl klidně ředitel.
Remusovi při jeho slovech poklesla brada a bylo vidět, že nad něčím přemýšlí.
"Zvěromágové?" divil se Black
"Počkat, ale jak se o mne a Romulu mohli v prosinci postarat, když se proměňují ve vrány?" žasnul pro změnu Lupin
"Nato ti odpovím dvěmi slovy: Arbitrární Zvěromágové." Řekl vážně Snape.
"Řeknu ti, že jsem dlouho přemýšlel jak nás udržovali v klidu, ale na tohle jsem nepřišel. Libovolní Zvěromágové." Žasl Remus
"Nekecej, Remusi. Ti dva se nemohli postarat o dva Vlkodlaky. Vždyť byste je, s prominutím, překousli vejpůl."
"Budeš se divit Blacku, ale jen díky těm dvěma existuje Zákon o Vlkodlacích. Neříkej, že jsi o tom neslyšel. "
"Nevěš mi bulíky na nos, Snape!" štěkl
"Má pravdu, Siriusi. Já je kdysi učil znaky, podle kterých poznáš Vlkodlaka. I když to asi už znali, protože se mne, aniž by věděli kdo jsem, na úvod zeptali:
"Vážně má ten Vlkodlačí lektvar takovou hnusnou chuť?"
V tu chvíli se Black rozchechtal, tak prazvláštně, že to znělo, jako by vyl.
"Jaké zvíře si vybrali, aby nás zkrotili?" zeptal se znovu Remus
"Byli psi, Lupine. Co jsi myslel, že ti způsobilo ty hluboké rány na vašem těle, myš?"
"Nech toho. Pamatuji si ty její rány. Ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu."
"Jo, ale jim to bylo očividně jedno." Zasyčel muž se sinalou pletí
"Máš tušení, kam mohli ti dva jít, Severusi?"
"Ne, pane řediteli. I když … jedna možnost by se nabízela."
"Ano?"
"Před dvěma dny, se na něčem domlouvali v jednom obrovitánském koncertním sále. Zaslechl jsem … dnešní datum, okolo sedmé hodiny."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama