Sourozenci 2 - kapitola šestnáctá

6. června 2007 v 22:19 | Severusis |  Sourozenci 2
Pomsta

Noc byla klidná, žádné dítě se nebudilo noční můrou tudíž.se i ošetřovatelka po několika rutinních prohlídek, zda je všechno v pořádku, se také vyspala.

Ráno skutečně přiletěli z ministerstva a odvezli děti tam kam patří.
Profesor Potter odevzdal také veškerá jména a adresy, které mu minulý den nadiktovaly děti .

Dvojčata přišla na snídani, už díky Merlinovi, v jejich školním hábitu.
U stolu uviděli cpoucí se Crabbea s Goylem. To jim na náladě nepřidalo, ale naopak jim udělali radost Romula s Claire a Boasem, kteří se jich vyptávali, kde byli těch pětadvacet dní.
Sourozenci se z toho vykrucovali jak mohli a přežvykovali nasucho míchaná vajíčka.

Crabbe s Goylem bavili na úkor dvojčat a chechtali se tomu.
Sevena spolkla poslední sousto a řekla: "Crabbe, Goyle, včera na ošetřovně jsme si na Vás vzpomněli, když jsme oblékali pyžama, protože bychom se do toho vešli dvakrát a mohli bychom přibrat i Romulu s Claire a Boasem."

To zase celý zmijozelský stůl nevydržel a vybuchl smíchy.
Sevena se napila citronového čaje a zeptala se tiše Romuly co je za den.
Ta jí bez jakýchkoliv průtahů sdělila, že je pondělí.. Sevena s Joudym poděkovali a odešli a odešli s ní a dvěma zmijozelkými, jim dobře známými prváky do společenské místnosti Zmijozelské koleje.

Tam si vzali učebnice a šli na hodinu.
Sevena s Joudym si vysloužili, za prázdniny navíc, mnoho jízlivých poznámek, urážek a vyzkoušení od profesorů Weasleyho, McGonagallové, včetně jejich přítele Petrifita Pythona, doufajíc že nebudou nic vědět. Všichni profesoři se mýlili. Ti dva totiž kolikrát věděli i to co profesor si sotva pamatoval, ale v zájmu reputace přece nemohl nechat nic znát.
Zkoušející neměli na vybranou a přidali Zmijozelu za každého 10 bodů.
Petrifitus neměl, k překvapení dvojčat, radost, že získali body a věděli vše důležité.
Rozhodli se, že se jej na to po večeři zeptají.
Po hodině přeměňování s McGonagallovou měli zmijozelští a nebelvírští prváci volnou dvouhodinovku, kdy si spolu sedli na lavičku, venku na školním pozemku a vnímali, i když chladný, líbezný lednový vánek.

"Co myslíš, ségra? Proč je na nás Petrifitus takový?" přerušil rozjímání při větříku Joudy.
"Nevím. Asi je na nás naštvaný, protože jsme v kontaktu s Mettym a Morganou a neinformovali jsme jej." Odpověděla zamyšleně
"Hm, celkem logické, až nato, že nejsme povinni mu všechno hlásit."
"Jasně, ale není důležité jestli se na nás zlobí, nebo ne, ale je podstatné, že všechny děti to přežily bez újmy na zdraví."
"Samozřejmě, a také jde o to aby se maminka uzdravila."
"Přesně."

Následně nato odešli zpět do hradu, a zamířili přímo na Astronomii. Na hodinu přišli první.
U katedry seděla profesorka Lamarková, která hrála všemi barvami.
"Dobrý večer." Pozdravili a posadili se na své místo.
"Do…do…dobrý."
"Stalo se něco?" zeptala se dívka vážným tónem, i když jim bylo jasné proč se její pleť tak různorodě zbarvuje.
"Doběhla mne minulost. Musíte mi pomoci."
"My?"
"Ano, jste přeci znalí v nekromantii. "
"No a?"
"Straší mne mé děti."
"Proč?"
"Nemůžu to nikomu říct."
"Tak v tom případě nemůžeme sloužit."
"Ne, prosím pomozte."
"Jsme jen děti. A vy jste dospělá, měl byste si umět pomoci sama!" Zasyčela dívka.
V tu chvíli žena začala uskakovat do všech možných světových stran, jakoby se snažila něčemu uhýbat.
Začali přicházet i ostatní druháci. Ti viděli jak tam profesorka poskakuje ze strany na stranu.

Mezi právě příchozími studenty byl i Basil, který prohlásil:
"Tak to můžeme zase odejít. Znovu ji chytil rapl."
"Jak zase?" zeptala se nevině Sevena.
"No, od začátku ledna takhle vyvádí hodinu co hodinu. Je to hotová katastrofa. Uvidíš, že za chvilku vystřelí z učebny a začne vřeštět: "Moje minulost mne doběhla, pomóóóóóóóóc." Když to bylo poprvé tak to byla zábava, ale už to začíná být nuda. Jedinej, kdo se tím baví je Protiva. "
"Aha." Řekli sourozenci přičemž začala skutečně profesorka vřískat a vyběhla z učebny.
To už Joudy nevydržel a začal se třískat smíchy, k němuž se přidala sestra a několik, nemálo, druháků, kteří zřejmě neměli profesorčina trápení dost.



Po večeři se skutečně rozešli ke Snapeovu kabinetu, kde Petrifitus trávil většinu času.
Po příchodu ke dveřím se upravili a zaklepali.
Dveře jim otevřel rozladěný Snape.
"Dobrý večer pane profesore, prosím Vás, je tu pan profesor Python?"
"Není tady!"
"Dobře, tak mu prosím vyřiďte, že až se příště bude před námi skrývat, ať neodkládá svůj plášť na místo, které je dobře od dveří vidět a neskřípe zubama. Na shledanou." Řekla Sevena a s bratrem po boku odešla.
Muž se na chvíli zíral za dětmi a hned co zmizeli v nedohlednu zavřel dveře a řekl sedícímu muži u skleničky červeného vína:
"Petrifite, slyšel jsi to, nebo ti to mám zopakovat?"
"Není třeba, jen nevím jak s nimi teď mluvit, když mi lhali."
"Nelhali, jen ses jich na to nezeptal a to je rozdíl. Už nejsou na ministerstvu, kde ti museli vše hlásit."
"To je pravda."
"Víš, ty jsi dneska nějak podrážděný. A oni si chtěli o tom promluvit. Ty jsi udělal přesně to co bych čekal od nějaké baby, ale od tebe to bylo až dětinské ."
"Hm. "
"Než jsem "zmizel" tak mi tvůj vnuk řekl, že Lamarkavá bude prožívat pomstu svých "svou rukou" zavražděných ratolestí. Jak to bylo?"
"No, ona jednoho dne, to už byli Sevena a Joudy na ministerstvu, přišla celá od krve a hystericky řvala, že Mortiferus jí zabil děti a neznámo kam odnesl."
"Jenomže, po lektvarech, které zrovna vyráběli ti dva a řekli jí, že to uklidní její nervovou soustavu, přičemž se napila. Řekla Seveně a Joudymu a tudíž i mně, že je zabila, aby měl Mortiferus takovou pověst jako jeho otec. Nechala je neupravené ležet pod schody a jako když se nechumelí šla dělat scénu. Sevena s Joudym mne prosili, abych jim kryl záda, že ty děti mají právo na řádný pohřeb. Souhlasil jsem. Dolores odešla a nepamatovala si, že vůbec něco těm dvěma řekla. … Naučil jsem Sevenu kouzlo, které nedávno použili při útěku či nějakém zmizení, aniž by si toho všiml. Pohřbili je a tehdy se s nimi Derreck, Chris a Emily spojili. Asi… zbytek si můžu jen domýšlet."
"Aha. Víš, byli jsme tam přece jen … 25 dní a ti dva se svěřili, že měsíc se budou ti tři mstít."
"Jsou na ní rozzlobený, i já. … Asi víš proč, ale i tak trochu jí lituju. "
Snape mlčel a nepřítomně zíral před sebe, jakoby nad něčím přemýšlel.
"Co mlčíš?"
"To není důležité."
"Hm. … Severusi, rozhodl jsem se že už s těma dvěma nebudu sympatizovat. Je s nimi čím dál tím víc problémů. Nehodlám se dostat do dalších problémů. Už mne kvůli nim vyhodili z ministerstva a tahle práce mne baví. Nechci o tu práci přijít. Rozhodl jsem se."
"Nebudu ti v tom bránit, ale připadá mi to ukvapené…"
"Není to ukvapené, mám těch dvou plné zuby. Bylo fajn když jsem je učil, ale teď by mohli oni učit mne. Chápeš to dilema?" zaštěkal muž
"To bych pochopil, ale vidím v tom také něco jiného, nemýlím - li se."
"Nemýlíš se, ale neřeknu ti to. "řekl rázně muž a upřel svůj pohled na zeď před sebou.
"Dobře, já teď musím jít. Mám dozor ve sklepení. Buď tady jak dlouho chceš. Snad přijdeš nato, že by bylo možná lepší se svěřit, než v sobě ty Bubáky dusit. " řekl a odešel.
"Ach jo, Severusi, kdybys jen tušil." Šeptl a položil si smutně obličej do svých dlaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama