Sourozenci 3 - kapitola druhá

15. června 2007 v 20:55 | Severusis |  Sourozenci 3
Nedráždi vrány, nebo uvidíš…

Na večer skutečně navštívil usedlost profesora lektvarů a obrany proti černé magii Severuse Snapea, Alastor Moody, který dospělé slušně pozdravil a na sourozence uvrhl nenávistný pohled.
To těm dvěma nevadilo, alespoň nemuseli hrát, jak jsou šťastni, že jej vidí.
Nabídli mu čaj nebo kávu. Ten to hrubě odsekl, že žádnou břečku, zvlášť dělanou jimi, nehodlá pít.
Ředitel požádal o tři čaje, načeš oba přikývli, mile se usmáli a odešli vařit čaj.
Starý Bystrozor Alastor Moody mluvil tak nahlas, že dvojčata slyšela každé jeho slovo.
Povídal o veškerých noviínkách na ministerstvu, které nebyly pro děti nějak důležité, protože to už, kupodivu, věděli. Ve většině případech se dále strefoval do těch dvou, což jim bylo šumafuk Také se dozvěděli, že se stav jejich matky vůbec nelepší.
To je ještě víc znejistělo, zda vůbec v životě někdy svojí matku uvidí.

Čaj už byl hotový, tak jej společně odnesli do místnosti, kde si oni tři muži povídali.
Nato "Kuliočko" Moody přestal mluvit a jeho zrak skončil na nich.
Jeho pohled oba opětovali.
"Co tak civíte? Vejráte jak péra z gauče. Co se divím, Vaše matka, když jsem ji zaškoloval, nečuměla jinak… " máchajíc přitom svou hůlkou.
"Alastore!!!" sykl ředitel
"Mohl byste nám, nebo ještě lépe, naší matce dát konečně pokoj?" řekl chlapec, vidíc naštvaný výraz sestry.
"To teda nemohl… " stále hůlkou mávajíc
Víc už Sevena nevnímala …V myšlenkách jej viděla v latexovém růžové barvy, s elegantními botkami na vysokých jehlách a v ruce měl bičík.
Z myšlenek jej vytrhl jeho zděšený výkřik.
Podívala se na něj a její čelist spadla až ke kotníkům. On tam stál prohlížejíc nevěřícně sebe, protože měl skutečně růžový latexový obleček, který zvýrazňoval jeho špeky, jeho placaté kachní nohy byly obuté do vkusných botek na neskutečně vysokých jehlách a místo hůlky šokovaně švihal bičíkem.

To způsobilo, že nejdříve nastalo v místnosti hrobové, šokem vyvolané ticho a následně neuvěřitelný výbuch smíchu, při kterém se všichni, kromě Moodyho, prohýbali smíchy.
"Moody,….ty…ty jsi tedy kkk….kus…chá chá chá chá cháááá" bavil se otec sourozenců, přičemž se zamýšlel jak k tomu asi "Kuliočko" Moody přišel, ale to jej nepřinutilo, aby se mu přestal smát.

Po dobré půlhodině smíchu, po kterém každého bolel každý břišní sval ředitel svou hůlkou odčaroval Moodyho slušivou garderobu

Nato mu muž poděkoval a pevně tiskl svou hůlku, která už přestala být bičíkem.

"Co to bylo, pane řediteli?" zeptal se překvapeně Snape
"No, asi někdo z těch dvou." Ukázal na dvojčata.
"Já, pane řediteli, jen na to myslela."
"Zlobila ses na pana Moodyho, že?"
"Hrozně, ale musela jsem se odreagovat, jinak bych asi vybuchla, což se stejně stalo, ale jak…?"
"Pravděpodobně hormony, Seveno." Řekl jí usměvavý ředitel.
"Tak to si teda odskáčete!" prskl Moody.
"To tedy, ne Alastore."
"Albusi,…"
"Teď to nech být,Alastore. Harry v jejich věku nafoukl svou tetu a také to bylo vyřešeno beztrestně."
"To bylo něco jiného, to tehdy utekl Black z Azkabanu a bylo v úmyslu chránit jeho bezpečí."
"To jistě, ale ty jistě uznáš, že ti dva si také prožili své, a mělo by se jim to prominout. A pokud si dobře vzpomínám tak se ti také stala podobná nehoda s tvými hormony, které zapříčinily …"
"Dobrá, tak to neřeš, už jsem jim to odpustil." Zavrčel Bystrozor.
Ředitel požádal dvojčata, jestli by nemohli odejít, protože si musí s jejich otcem a Moodym ještě o něčem promluvit.
Dvojčata přikývla a poslušně odešla. Co však nikdo netušil, ani to nečekal, že dvojčata napjatě poslouchají za dveřmi.
"Albusi, snad si před nimi nechtěl říct, že jsem ve svém puberťáckém hormonálním rozpoložení zveličil jedné, stejně staré, holce poprsí. "
"To ne, ale určitě by je to pobavilo."
Ředitel, když tato slova vyslovil, netušil jak moc, protože oba, poslouchající za dveřmi, puberťáci, odcupitali neslyšně do svého pokoje, kde se svíjeli pod křečemi smíchu, a chechtali se jak nejtišeji mohli, ale občas chechot dolehl k mužům, kteří to ještě přisuzovali k Moodyho růžovému oblečku.

"Já jim to stejně jednou oplatím." Řekl si nahlas
"Nedráždi vrány, nebo…" řekl mu otec sourozenců
"Nebo co !?!" štěkl.
"Nevím,… uvidíš." Řekl, laškovně na něj mrkajíc se ušklíbl.

Mezitím si děcka, konečně po neutichajícím smích povídali.
"Tak prázdniny, budou za týden v čudu." Řekl otráveně Joudy
"Jo, ale byly to nejkrásnější prázdniny, co říkáš?" dodala Sevena
"To jo, s tátou to bylo nádherné i zábavné…" odpověděl a oba se rozesmáli.

"Nakoupíme si učebnice a další školní rok je na krku." Posteskla si Sevena
"Jo, co nás asi zase čeká za překvapení? … Pochybuji, že by jednou byla škola bez nějakých problémů." Doplnil sestru hoch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Falkira Falkira | E-mail | Web | 16. června 2007 v 14:26 | Reagovat

To bylo super. :))) Ha háá. Moody v růžovém oblečku...s byčíkem. :)))) To bylo fakt skvělý :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama