Sourozenci 3 - kapitola první

14. června 2007 v 22:29 | Severusis |  Sourozenci 3
Zážitky

"Tak povídej, Severusi. Jak se ti líbí prázdniny s tvýma dětma? Odpočinul sis vůbec?" zeptal se jej ředitel, když jej jednoho krásného rána navštívil, u šálku čaje.
"Pane řediteli, co se týče odpočinku, tak jsem odpočatý ažaž, protože hned toho dnes co jsem je sem přivedl, jsem našel před spaním, pod polštářem jsem našel bylinný sáček na klidný spánek s nadpisem "Pro zasloužený odpočinek", připadal jsem si jako by mne odsuzovali k důchodu, ale i tak jsem v hloubi duše doufal, že to touto věcí skončí. No, ovšem jsem doufal zbytečně, protože poté co jsem se probudil a sešel do kuchyně si vypít kávu, mne čekalo další překvapení. Byla na stole snídaně, včetně kávy a Denního věštce. Uklidili to tu všechno co tu vidíte. Utřeli prach, napastovali podlahu, tak dobře, že jsem málem udělal nohama rozštěp. … No teď se také směju, ale zprvu jsem měl pocit, že jsem přišel o své mužství." Řekl mu, když se ředitel začal smát.
"Máš další takové zážitky?" zeptal se pln smíchu
"Ano, mnoho. … Tak třeba… I když jsem byl, předtím na ně nas…štvaný, tak už teď mne to pobaví. …Jednoho dne v noci mne probudila křeč lýtka, ale taková, že jsem vyskočil jako zamlada, skuhral, nadával na tu křeč a masíroval lýtko jako o závod. Slyšel jsem že se ti dva tím bavili. Šel jsem jim vyčinit, ale oni mi řekli: "Nezlob se tati, ale hrozně jsme se lekli a když jsme zjistili, že to bylo tou křečí, tak jsme přese všechny snahy smích zastavit nedokázali, promiň" Za to jsem se nemohl za ně zlobit ale hněval jsem se na sebe, že jsem dal bolesti průchod. … No, ale musím zaklepat, že se křeč znovu neobjevila. Asi díky tomu Tasmánskému čertovi…"
"Čemu?"
"Takovej čaj co posiluje imunitu. … No den co den ráno stelou postele, dělají snídaně, vaří, uklízí, čtou si, chodí ven, cvičí, přeměňují se… "
"Jak? Na co?"
"Všechno možné. Co snad ještě nezkusili a doufám, že nezkusí, je nějaký druh tlustokožce."
"Takže se nenudíš a odpočíváš."
"Sám bych to neřekl lépe."
"Co to voní, Severusi?"
"Že by něco pekli?"
"Vypadá to tak… hm, a voní to slibně."
V tu chvíli někdo jemně zaklepal.Byla to Sevena, která se mile zeptala mužů zda by si nedali koláč.
Ředitel odpověděl že ano, načeš dívka poděkovala a odešla.
"To už je hotová slečna."
"Dítě." Zasyčel otec
"Kdo jí pomáhal s podprsenkou? …Neříkej, že ty!?!"
"Ne, a to je další zážitek. Před týdnem mi oznámila Sevena, že jde do města, ale že Joudy zůstává doma. Zdůvodnila to tím, že se jedná o choulostivou věc. Samozřejmě mi to nedalo a sledoval jsem jí. Setkala se tam s Nymfadorou. Předtím mi nebylo divné, že u okna vídávám Lupinovic výra, protože jsem měl za to, že si píše s Romulou. Obě spolu zašli do obchodu s dámským oblečením. Čekal jsem asi hodinu. Když vyšli měla Sevena tašku. Ukázal jsem se oběma. Nymfadora se nedala zaskočit, a stejně i má dcera, která se tvářila, že to byl můj poslední husarský kousek. Zeptal jsem se jich co tam dělali, i když mi to bylo jasné. Nymfadora zašeptala, že mladá potřebovala podprsenku. Namítl jsem že mi to mohla říct. To už se ale moje drahá dceruška neudržela a řekla mi rázně, aniž by musela zvýšit hlas: "Měla jsem ti říct:, Tati, vyrostla mi prsa, pomůžeš mi vybrat podprsenku?´ " To mne tak překvapilo, že jsem nebyl schopen argumentu. "
Ředitel se opět smál, přičemž se zeptal:
"A jak je možné, že na ní nebylo nic vidět?"
"Také jsem se zeptal a odpovědí bylo, že si prsa stahovala nějakým kusem látky a nosila volnější tričko. Řeknu Vám , že kdybych si měl já v jejím věku stáhnout genitálie, jen proto že by byly větší, tak dnes mluvím sopránem."
Tahle odpověď vyvolala další vlnu smíchu.


Zanedlouho vstoupila po zaklepání Sevena nesouc plechový tác, na němž byl koláč z kterého se ještě kouřilo a vůně z něho provoněla celou místnost. Dívku následoval bratr, který nesl pro změnu dva talířky s dezertními vidličkami.

Oboje děti položily na stůl před muže a po popřání dobré chuti se otočili k odchodu.
K tomu nedošlo, protože je ředitel zastavil otázkou: "Vy si nedáte?"
"Snad později." Odpověděli oba naráz a s dovolením odešli.

Oba si pochutnali na jablečném koláči s drobenkou.
"Teda Severusi, jestli ti takhle vyvařují, tak se divím, že jsi stále takhle štíhlý. To já bych měl o dobrých dvacet kilo navíc."
"Vaří opravdu dobře, a mohu teď být vděčný přírodě, že mi nadělila takovou postavu."
"A Joudy neměl žádné problémy s dospíváním?"
"No vlastně … měl i neměl… Nedávno viděl v časopise pohlednou dívku v jeho věku … ve dvojdílných plavkách a on se mu… Vy víte … nemusím to vysvětlovat, že ne? On se za to styděl. Tak jsem mu vysvětlil, že to není ostuda a jemu se tak rozzářily oči, že to nelze ani popsat."
"Vím co myslíš, a je dobře, že komunikace mezi tebou a tvými dětmi nevázne, to je polovina úspěchu. "
"Děkuji."

Poté následovala čtvrt hodina ticha, při které si užívali hrobového ticha, které v místnosti právě panovalo.

"Co ti dva dělají?" podivoval se ředitel
"Kdoví co, je xy možností, pane řediteli."

Následující dobu se spolu bavili o prázdninách, jak je strávili. Ředitel se pochlubil, že většinu času strávil s rodinou, ale i navštívil Bystrozora Alastora Moodyho, který si na dvojčata postěžoval, že mu řekli před prázdninami, aby nekulil tak to oko jinak, že mu vypadne. Čemuž se otec dvojčat zařehtal. Také ředitel zavítal k profesoru a Bystrozorovi Potterovi, u kterého byl i jeho kmotr Sirius Black, který se při zmínce o Snapeových ratolestech zašklebil . To už se Snape dusil smíchy. Co jej však dostalo, že až ho bolelo břicho smíchy, bylo to, že profesorka Weasleyová řekla rázně manželovi, aby nezkoušel před ní mluvit špatně o dvojčatech a čelist zrzavého profesora poklesla ke kolenům.

Po chvíli debatování slyšeli muži dvojčata jak se čemusi smějí. Netrvalo dlouho a oba vešli do místnosti.
"Copak Vás rozesmálo?" zeptal se s úsměvem ředitel
"Víte, pane řediteli, tato šikulka při příletu porazila sestru na zem." Zubil se chlapec a ukázal malou bílou sovičku, která zmateně pokukovala a jakmile spatřila ředitele vydala ze sebe chabé "HUHUHUHUUUUUUUU"
"Ano, ten dopis je nejspíš pro mne.." řekl překvapeně ředitel
Joudy podal tvorečka do adresátových rukou a šel pomoci Sevenu očistit od peříček které na ní nechala vykulená sovička.

"Tak tebe porazí i takové stvoření, jo?" dobíral si dceru otec.
Dívka si nato jen povzdychla a aby nevybuchla zatnula pevně zuby.

"Severusi, mohl by Alastor dnes večer sem přijít.?" Zeptal se zdvořile ředitel
Tázaný se nejprve podíval na své ratolesti, kteří s touto skutečností očividně nesympatizovali. To mu nahrálo, že i když se mu do toho dvakrát nechtělo, souhlasil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanako Hanako | Web | 15. června 2007 v 14:10 | Reagovat

dva dny mě trvalo, než sem přelouskala oba díli dvojčat. Skvělé, nápadité, dobře propracované. Už se těším na pokračování:)

2 Falkira Falkira | E-mail | Web | 15. června 2007 v 15:50 | Reagovat

Moc hezká kapitolka. Opravdu jsi mi udělala radost. :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama