Sourozenci 3 - kapitola třetí

17. června 2007 v 21:38 | Severusis |  Sourozenci 3
Škola je tu zas…

"Tak, na nádraží trefíte sami?" zeptal se otec, Severus Snape, svých dětí v poslední srpnové ráno.
"Ano, tati." Odpověděli.
"Zavazadla Vám tam donese Dobby, kterého pověřil pane ředitel."
"Máme na něj počkat před nebo za přepážkou?" zeptal se hoch.
"Hloupá otázka." Zavrčel na něj otec
"Já tě jen zkoušel, tak se uvidíme večer, tati." Řekl chlapec a udělal takový kajícný obličej, že se už na něj zase otec nezlobil.
"Tak jděte a ne abyste vyváděli zase nějakou neplechu…"
"A hlavně si nic nepředstavovat." Doplnila jej pro změnu dcera.
"Asi tak…máte sebou nějaké peníze?"
"Jistě, Gringotovi byli moc milí." Odpověděl chlapec.
"Mluvíte o těch skřetech?" divil se muž
"Ano, jen co nás spatřili, tak nám nabídli limonádu a usmívali se od ucha k uchu. "
"Jak to?" stále se divil
"Asi proto, že jsme se jim přes ten jejich bezpečnostní systém dostali a navrhli jsme jim účinnější. "
"Oni … jsou Vám vděční?"
"To jsi řekl ty." Odpověděla usměvavě dívka
"Tak jděte…" řekl, otevřel jim dveře a dal jim jízdenky.
"Tak pa, tati." Řekli společně a za plášť si jej přitáhli, aby mu dali pusu.
Tomu se neubránil, i kdyby chtěl.


Cesta vlakem byla poklidná. Lupinovi jim vyprávěli o prázdninách v Rumunsku. Vše poslouchali i Claire s Boasem, a také Basil, který vypadal, že přes prázdniny neviděl slunce. Jeho pleť byla tak bílá, že působila až mrtvolně. Romula s bratrem Naturisem často používali slova "Máma s tátou." To bylo celkem logické, když strávili celé prázdniny s rodiči, ale Basil po několikátém zmínění o "Mamce a tátovi" vyšel z kupé ven, kde nikdo nebyl a zhluboka se rozdejchával.
Zanedlouho přišla za ním Sevena.
"Co se stalo?"
"Nic."
"Ale jako "nic" to nevypadá."
"Vážně?"
"Tak jinak, jaké byly prázdniny?"¨
"Hrozné, už žádné takové nechci zažít."
"Děcák?"
"Jo, šikanovali mne jak jen mohli. Budili mne v noci, bili, potápěli mi hlavu do ledově studené vody, musel jsem po nich uklízet a vychovatelům to nevadilo, spíše se tím bavili. Tam se už vrátit nechci. To raději um…"
"Ticho! Tohle neříkej. Tohle už nikdy neříkej, rozumíš? Vím, že to bylo pro tebe hrozné, ale to není důvod, abys tohle říkal. Teď se jeden do Bradavic. Raduj se, škola je tu zas a to ti dává šanci se změnit. Tak toho využij. Možná se za ten rok mnoho změní a snad se nebudeš muset do sirotčince vrátit." Řekla mu z naštvaného tónu do povzbuzujícího s úsměvem.
"Máš pravdu, naděje je vždycky."
"To je slovo Zmijozelského studenta, vlastně chlapa. Pojď, koupíme pár sladkostí, ať máme důvod, proč jsme byli pryč."

Basil se usmál a šel se spolužačkou za prodavačkou s vozíčkem plný sladkostí.

"Hmmm…tak to je paurráda. Díky, je to moc dobré." Huhlali všichni poděkování tohoto rázu za velké množství sladkostí , od Bertíkových kouzelných lentilek - tisíckrát jinak po různá známá kouzelná cukrlátka .

Před příjezdem do Bradavic se všichni převlékli do školních hábitů a čekali až vlak zastaví.

Po zastavení vlaku všichni bez rozdílu začali vystupovat.a prváky si, jak jinak, svolával poloobr Hagrid, kterému zase přibylo šedin. Nejeden prváček se jej lekl a dokonce někteří i vykřikli:
"Tééééda to je obr."
"Polovobr." Opravoval a pak je dopravil lodičkami ke hradu, zatímco ostatní studenti se dopravili kočáry tažené , pro mnohé neviditelnými Testrály.

Ve velkém sále to žilo. Mnoho studentů se bavilo o prázdninových zážitcích.
Všichni studenti měli veselou náladu, která byla už zjevná z jejich smíchu, který se rozléhal do všech koutů celého sálu.
Školník Filch tam stále chovajíc a laskajíc kočičku slečnu Norrisovou, která se skutečně čím dál tím víc podobala její předchůdkyni, že by kdekdo mohl říct, že je to ona.

U čestného stolu seděli už skoro všichni profesoři, kromě profesorky McGonagallové, síto které tam seděl, Sirius Black.
To nejen dvojčatům vrtalo hlavou, ale kdo se tím nezaobíral byl skoro celý Nebelvír, který se vítězně šklebil.

Před čestným stolem stála štokrle na níž byl položen potrhaný a nesčetněkrát zašívaný a záplatovaný Moudrý klobouk.

Z přemýšlení , proč sedí Sirius Black na místě profesorky McGonagallové, byli vytrženi příchodem mnoha vykulených a klepajících se prváků.

Většina s největší pravděpodobností byla z mudlovských rodin, protože se koukali jak čerstvě nachytaní trpaslíci po roztočení a vhození za plot.

Jejich roztěkané pohledy mluvily za vše.
Sevena si řekla s bratrem přes Nitrovzpyt, že pokud některý z nich bude patřit do Zmijozelu, tak na ně dohlédnou, aby nepadli do spárů jejich povedených, baculatějších než v loni , sestřiček s kumpány Crabbem a Goylem. To zachytil i jejich otec a pro sebe souhlasil a doufal, že bude více studentů Zmijozelu než loni.

Konečně začalo zařazování, které prováděla profesorka Weasleyová,

Po každém přečtení jména si sedli studenti na stoličku a Moudrý klobouk je, jak se zaváháním tak i s naprostou jistotou poslal na příslušnou kolej.
Nejvíce studentů získal Nebelvír, v závěsu jim byl Havraspár, za nimi byl Zmijozel a nejméně Mrzimor. Nebelvíru přibilo 35 studentů, povětšinou z mudlovských famílií. Havraspáru 27 studentů, z kterých neměl nikdo kouzelnickou krev. Zmijozel získal 22 studentů z nichž byla jedna polovina z mudlů a další měla jak částečně tak úplně potřebné geny. A Mrzimor získal rovněž jako Havraspár, mudlovské studenty.

Po posledním zařazeném studentovi si vzal ředitel slovo.
"Vítám Vás v novém roce.. Dříve než se pustíme do večeře, tak bych Vás rád upozornil na pár změn. Určitě jste si mnozí všimli, že na místě, kde obvykle sedává paní profesorka a ředitelka Nebelvírské koleje, profesorka McGonagallová, sedí profesor Black. Ten převezme za paní profesorku všechny povinnosti… "
"Ale proč?" ozvalo se ze všech koutů sálu.
"Z rodinných důvodů paní profesorky McGonagallové, která se rozhodla, že se bude věnovat své rodině."
Sálem se rozlehlo smutné zahučení.
"Přivítejte tedy se mnou profesora Blacka. Hodně štěstí, profesore." Dodal a zatleskal k němuž se přidali jak profesoři, tak i studenti. Nebelvíští tleskali tak rázně, že si div nezhmoždily ruce. Havraspár s Mrzimorem to sice také přeháněl, ale ještě se tomu dalo říct, že v mezích normy. Ale Zmijozel jen plesal mdle, kromě Seveny s Joudym a Romulou,.
Romula měla nadšený výraz a sinalí sourozenci si tleskání řekli, jak jinak než přes nitrovzpyt:
"Tak jestli on nás bude učit a bude mít jako že určitě bud mít narážky, musíme vymyslet něco jiného než copánky." A podívali se na otce, kterému, neznámo proč, jeho rty vytvořily nepatrný úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama