Sourozenci 3 - kapitola dvacátádruhá

22. července 2007 v 22:50 | Severusis |  Sourozenci 3
Hysterka
Judy nepromluvila se svým protějškem skoro týden. To on byl schopen akceptovat. Bylo to totiž jednodušší než to měly její ratolesti. Těm totiž na každém kroku dávala najevo jak jí zklamali.
Joudy to zvládal mnohem lépe než jeho sestra. Tu kolikrát, i když se snažila to zakrýt, přistihl jak brečí.
To jej mrzelo, ale věděl, že s tím nic nenadělá, protože hrdost jeho sestry nedovolí, aby se to řešilo. Oni oba byli vychováni tak, že si své problémy řešil každý sám, i když se tím každý z nich trápil.
Sevena čím dál tím častěji chodívala k jezeru odkud sledovala krajinu a své myšlenky nechala volně plout prostorem. I když se, opravdu hodně snažila nemohla z myšlenek dostat to, že jejich matka je jimi zklamaná. Brala to jako své chybování.
Při hodinách byla honě nesoustředěná což bylo tématem na profesorské schůzi, kromě přicházejících zkoušek.
"To mi neříkejte, pane řediteli, že je to její chování normální. Ne že bych oplýval k ní láskou, ale dělá mi vážné starosti."
"Co tím chcete říct, Weasley?" zareagoval otec zmíněné dívky.
"To co říkám. Většinu času tráví u toho jezera a civí bezcílně do prostoru. Na hodiny sice chodí, ale jakoby tam nebyla. "
"Severusi, Judy s nimi ještě nemluví?"
"Ne a dokonce se spolu nejednou pohádali. Nakonec to dopadlo tak, že Judy to nevydržela a nazvala je takovvými slovy, že takhle mne nazvat, byť můj přítel, tak madam Pomfreyová bude mít, minimálně, na měsíc práci. Oni dva ale odešli se vztyčenou hlavou. I když jejich srdce a myšlenky byly očividně plné bolesti."
"Měli bychom něco udělat pane řediteli, nebo to špatně skončí."
"Už jsem si obě strany zavolal. Za deset minut tu budou."
"Cože?"
"Dobře to dopadne. Vás všechny, kromě Severuse, Siriuse a Remuse bych požádal, abyste odešli. Budu Vás informovat."
Všichni k překvapení všech čtyř odešli bez připomínek.
Za deset minut se do ředitelny, postupně dostavila dvojčata a krátce po nich matka.
Sevena vypadala tak hrozně sešle , že byl děs na ní pohledět. Vypadala, že od té doby nezamhouřila oko.
"Zavolal jsem si Vás, protože Vaše hádky obracejí chod Bradavic vzhůru nohama."
"Pane řediteli. Já už problémy dělat nebudu. Jen to prosím neřešte. Prosím." řekla tiše dívka, které její tužby se nevyplnily, protože se to řešilo dál.
"Je mi líto Seveno, ale musím to vyřešit. … Judy. Zřejmě nevíš o těch dvou všechno." Řekl svým milým tónem ředitel
"Co?" podivila se žena
"Víš o jejich Zvěromagii?"
"Cože ? … oni jsou… a v co se umí přeměnit?"
"Ve psa!" přerušila jí pohotově dcera.
"Ukážete mi to?" zeptala se nevěřícným tónem.
Dvojčata se podívala na přítomné muže, kteří viděli, že se jim do toho nechce, ale co zmůžou, když ví o jedné z těch proměn.
Joudy se sestrou se dohodli, že se promění v Labradory a učinili tak.
Oba byli černí jako jejich havraní kadeře.
Na žádost ředitele se přeměnili zpět.
"Proč jste mi to neřekli?"¨
"Proč?… Rozrušit, nebo rozčílit v tomto stavu? Tak to si na svědomí nevezmeme. Stejně ses to dozvěděla. Ale jinak než jsme plánovali." Řekla rozlítostněně dívka
"Já jsem byla na Vás tak …"
"My o ničem nevíme. … O čem to prosím tě mluvíš?" zeptal se nechápavým tónem hoch
"Pánové, doufám že se nezlobíte, že jsem byla taková … Hysterka."
"To nic, Judy. Kdybys je viděla v akci, tak budeš na ně hrdá. …" řekl, i když to očividně nerad přiznával, Black
"Judy nedělej si starosti. Já se to minulý rok sám, se Siriusem, dozvěděl minulý rok. Jsem těm dvěma vděčný. Víš o tom úplňku jak neúčinkoval lektvar?"
"Samozřejmě."
"Tak při něm jak mě tak mé dceři pomohli. Nechápal jsem jak nás mohli uhlídat. A mohu ti říct, že i přese mé zkušenosti mne nenapadlo, že jsou to Zvěromágové."
"Hezky se nám maminka kulatí, co?" zeptala se Nitrovzpytní cestou bratra.
"Jo, tak takhle asi vypadala, když čekala nás."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama