Sourozenci 3 - kapitola patnáctá

5. července 2007 v 22:03 | Severusis |  Sourozenci 3
Matka X Zoufalství


Než se čtyři dospělí stačili vzpamatovat byli v jim cizí místnosti. Nebyli tam ale sami.
Byl tam i manžel Lily Potterové, který dohlížel na albínského chlapce, který byl pevně svázaný a přes ústa měl daný roubík, který mu bránil v mluvení.
"Ahoj, zlato." Pozdravila manžela
"Ahoj. Tak už je to domluvené?" muž odpověděl
"Ano."
"Dobrá." Spatřil Snape "Kouzelnickou čapku dolů, Snape. Ti dva jsou neskuteční. Ani se nedivím. Jsou tvoji."
"Dík."
"Jamesi, jak…" řekl nadšeně muž
"Potom, Siriusi. Slibuju!"
"Hm." zamručel
"Takže. Teď se všichni kochají tím jejich bojem se sérem šílenství, takže my dva s Lily je rozptýlíme a Vy … víte co máte dělat?"
"Jasně." Zabručel Snape.
"Mdloby na tebe!" zašeptal formuli Black na svázaného klučinu.

Přitom manželé Potterovi upoutali na sebe pozornost. Většina ze skupiny se začala s nimi honit po celém území jejich působiště. Ale i tak zůstalo pár kliďasů, kteří si v klídku postávali u trpících dvojčat.

Ti byli zanedlouho zneškodněni, zase čtveřicí dospělých.
Chtěli jednoduše vzít děti a jít, ale ti dva byli už omámeni sérem natolik, že se bránili jakémukoliv doteku.

Ti dva se prali jako lvi, báli se jakéhokoliv doteku. Dospělácké dvojce popadly třesoucího se studenta a pevně jej držely u země. Oba sourozenci se pořád bránili, i když jim to bylo tak trochu na nic.

Dvojčata se tak snažně bránila, až pomalu ale jistě ztrácela sílu a sérum získávalo na intenzitě.
Nato oba polevili a začali vzlykat. Přičemž, štkali jednu omluvu za druhou.
To je silnější z dvojce, tedy Snape a Remus Lupin vzal do náručí než se opět čtveřice dospělých naděla byli znovu v Bradavicích na ošetřovně.
Ošetřovatelka je doprovodila do prázdných místností, kde byla jen postel.
Na ní byli oba sourozenci položeni. Oba jako na povel, i když jim to na první pohled dělalo velké problémy slezli z postele a odplazili se do prázdného rohu místnosti a v prenatální skrčené poloze spočinuli.

"Co jim to udělali?" sykl Snape, cítíc vztek jak na Mortifera s jeho poskoky, ale i na sebe že to dopustil.
"To bude dobrý, Severusi." Utěšoval ho Remus.
"Určitě, pane profesore. " přišel za ním, sice zmožený, ale už lépe vypadající Potter.
Snape cítil nechuť se k tomu nějak vyjadřovat proto, se otočil na podpatku a odvlál z ošetřovny do svého kabinetu.

Hned jak do něj vešel, zavřel za sebou dveře, tak se o ně opřel a chvíli zůstal v této poloze. Pocítil jak mu po tváři tečou slzy. Jindy by si je otřel ale teď na to neměl sílu. "Co mám dělat? Co jen můžu udělat? Jak jim pomoci?" roztřásl se a svezl po dveří bezmocí k zemi.

Nemalou chvíli setrval v této pozici. Tak by jistě zůstal, kdyby někdo nezaklepal jemně na dveře. Nechtělo se mu otvírat. Ale po několikátém opakování se vzchopil, utřel slzy a vstal.
Otevřel dveře, za kterými stál ředitel.
"Pane řediteli." Řekl poněkud rozpačitě
"Mohu dál?" zeptal se kmet
"Jistě." Pípl
Stařec tedy vešel.
"Severusi, co se stalo?" zeptal se jemnocitně
"Vy jste je neviděl? Zachránili mnoho rodin a za jakou cenu? Jsou z nich teď jen … trosky. Zklamal jsem." Řekl sotva slyšitelně. Opřel se nato o křeslo a rozklepal se. Slzy však nenechali na sebe dlouho čekat a zase mu stékaly po tvářích.
"Ach, Severusi." Přešel k němu stařec a objal svého skorosyna, přítele a profesora.

Takhle zničeného, ho dlouho neviděl. Chtěl mu dodat odvahy, ale on potřeboval víc než to. Věděl jak se on cítil Nejednou to zažil. Podíval se na jeho vždy papírama a popiskama zaneřáděný stůl na němž byly, kromě zmíněných popisků i lahvičky.
"Co je v těch lahvičkách?" zeptal se
"Potterová, Ginny mi řekla, že slyšela Mortifera mluvit o tom séru. Protože jsem nevěděl jaké použijí. Zda to, které šílenství stvoří sám podavatel s fantazií, nebo to čeho se bojí. Tak jsem vytvořil … jsem to ale trulant, … "
"Prosím? Nechápu tě." zrozpačitěl tentokrát ředitel
"Protisérum, pane řediteli."
"A působit bude…"
"Když jim to dáme hned, tak v poledne bude výrazné zlepšení."

Podání této látky se oba sourozenci pod vlivem " šílené" látky se zuby nehty bránili pozření protilátky. Poté co každého z nich drželi skoro všichni dospělí, tak látku pozřeli. Po ní dvojčata usnula a armáda držících si ulevila, že že už to mají za sebou. Ale ne tak docela jak si mysleli,. Čekala je dlouhá debata s Lily Potterovou a jejím manželem.

Sevena s Joudym po jejich procitnutí ze séra byli propuštěni z prázdných místností a šli si pro změnu, veřejně, lehnout na ošetřovnu, kde jim ještě několik hodin dělali různé tety zda to nezanechalo žádné následky. To vše si vyžádalo nejeden údiv, protože neměli na sobě ani jeden náznak, že by na nich byla použita ta prokletá neodpustitelná bolestivá kletba Cruciátus.

I když se to Madam Pomfreyové dvakrát nezdálo, na žádost těch dvou a pana ředitele je v týž poledne propustila. Dvojčatům bylo řečeno, aby se po obědě dostavili ke chrliči u ředitelny, kde na ně počká Remus s Nymfadorou a mile se na ně usmál
Děti slíbili a po obědě se tam dostavili. Nymfadora byla značně nervózní, což bylo vidět jajím častém měnění vzhledu. Nejdříve měla nos jak knoflík, potom skobu, a pak zase jako Pinocchio . Oba sourozenci měli nutkání se od srdce zasmát, ale pohled na zničeného, za týden přicházejícím úplňkem, jim v tom zabránil. Vypadal jako před posledním tažením.
"Tak pojďte!!" štěkla znenadání žena se žvýkačkovými vlasy zaštěkala heslo na chrlič, který se otevřel. Dvojčata bez vyzvání vyšla schody a čekala u dveří ředitele. Remus mdle zaklepal
a dveře se otevřely.

Stál tam ředitel, jejich otec, Moody, profesor létání a Bystrozor Potter spolu s přáteli Weasleyovými a manželkou, profesor Black s nynější tajnou přítelkyní, profesorkou Shirley May Greenovou a Lily s Jamesem Potterovými, kteří se z těch všech tvářili nejpříznivěji a to jim nahánělo strach.

"Posaďte se prosím." vyzval je ředitel a ukázal na čtyři prázdná křesla.
"Děkujeme." Poděkovali všichni čtyři příchozí a usadili se do křesel.
"Lily, prosím …" dodal kmet
"Děkuji. Svolala jsem Vás, abych Vás informovala o těchto dvou. Je jsem sem také, za pomoci pana ředitele, pozvala, že se snad k tomu chtěli jak vyjádřit, nebo o tom promluvit sami." Podívala se na ně.
"Nechcete?" zeptala se její manžel
"Nemáme potřebu vykládat každému co se tam dělo a kdyby tak stejně o tom pomlčíme, do toho je každému…" nedořekla dívka
"Dobrá, dobrá, dobrá." Zareagoval hbitě ředitel "Pokračujte, Lily."
"To bude nejlepší, děkuji." Vzala si zpět slovo a pokračovala rozpačitě: "No, Sevena s Joudym udělali Mortiferovi velkou čáru přes rozpočet, kde všechny jeho plány díky nim zklamaly. … Ano byli jsme s Jamesem u toho, ale nesměli jsme zasáhnout, dokud by nešlo do tuhého. Zbavili se toho poskoka, který onehdy zaútočil na Romulu a odnesl to mladý Malfoy. Toho omráčili svázali a za naší asistence jej nechali "zmizet" Mortiferus se je snažil podmanit a … "
"Jo a dělali to pro sebe!" zamručel si Moody nahlas.
"Nechte toho, Moody. Byly tam věci, které…"
"Vy, nechte toho!!! Na co rozpitvávat!!! Kvůli tomu parchantovi by trpěla miminka a batolata.. My jsme to nemohli jen tak nechat. Stačí to co jsme zažili my dva v dětství. Nehrabejte se v tom!!! " zařval Joudy a Seveně se vařila krev v žilách.
"Řekněte buď Vy jak to bylo nebo to řeknu já!" pohrozil ženin muž
Všichni byli strnulí, protože oba sourozenci se prudce zvedli z křesel a přejeli všechny svým pohledem, který značil, že i když se jim nechce o tom mluvit, že to udělají, aby měli klid a víc ať od nich nečekají a nenávistně zkřížili ruce na hrudi.
"Tak se pohodlně posaďte a poslouchejte, když Vám … na tom tak záleží. " začala Sevena a zhluboka se nadechla. "Nebudu Vás nudit tím jak jsme se tam dostali, ani to není nijak zajímavé. Prozkoumali jsme okolí, místnosti a následně se vzdali, aby získali sebevědomí, které je koplo mezi nohy… pardon… které jim hodilo klacek pod nohy."
Nato se všichni bez výjimek uchechtli a někteří, většinou muži, nasadili soucitný výraz.
"nechali jsme je do nás pořádně bušit a simulováním mdlob, jsme se dozvěděli jisté věci..."
"Které?" zeptal se zvědavě zmoženě znavený Remus
"Měli připravené Viteály, pro miminka a batolata vybraná náhodně. Těm měli v plánu zabít rodiče a odnést sem, aby jim ten Viteál …"
"To snad ne!" pípla profesorka Greenová zacpávajíc si zděšením pusu.
"Ty viteály jsme s pomocí jisté věci, kterou neprozradíme… Zničili jsme je a on nás při tom chytil. Byl na nás rozzlobený a ne zrovna málo. To je asi všechno. " řekl Joudy a zkřížil své ruce na hrudi.
"Vážně? A co ty kruciáty a to sérum?" řekl chtivě Moody, přičemž všichni sebou leknutím škubli, protože si nebyli v tomto ohledu jistí jak ti dva zareagují.
To už oba soptili,ale zachovali klid, v kterém řekli: "Do toho nikomu nic není, pane."
"A co to naše probuzení?" zeptal se Weasley.
"Albín Cid nosil takový řetízek s přívěskem ve tvaru Netřesku v něm střežil Vaše duše. Přišli jsme na to náhodou, když jej odložil, ale Marty jej za to odměnil kruciáty … Tak jsme si Cida pohlídali a zneškodnili. Ten Přívěsek zničili a Marty se po ubrání Vaší síly začal shánět po tom albínovi. A zbytek snad víte."
"Zatraceně." Vyhrkl zrzek
"Remusi, vezmi si, pomůže ti to." řekla podávajíc mu lahvičku, kterou bez rozmýšlení vyndala ze svého hábitu.
"Co to je?" Zeptala se Nymfadora, které se nos už neměnil
"Pomůže to." řekl Joudy
Remus to do sebe hodil a zornice se mu roztáhly a zase stáhly do původních rozměrů a jeho chatrný stav byl tutam a on se rozpačitě překvapením usmál.
"Zázrak!" vyhrkla tentokrát překvapeně Nymfadora.
"Můžeme jít, prosím?" zeptala se Sevena
"Odcházet od otevřené debaty, je neslušné, slečno Crammerová." Ušklíbl se Moody.
"Vrtat se v citlivé záležitosti také, pane Moody." Vrátila mu jízlivost dívka. "Ačkoliv očekávat, že Vy byste se toho nějak štítil, je pošetilost, že? "
"Jestli hodláte být takhle uštěpačná až sem Vaše matka přijede tak se hodně podiví."
"Cccoo?" vykoktal Joudy
"Seveno, Joudy. Pokud jste si všimli, tak tu není pan Python. Jel spolu s dvěma Bystrozory pro Vaší matku, která se rozhodla opustit špitál na revers."
"Takže, …" nedokázala to říct.
"Ano, probrala se v přibližně stejnou dobu, co zde profesoři Potterovi a profesor Weasley." Řekl ředitel vidíc sourozence, kteří byli v takové nejistotě, že snad ani nevěděli snad brečet, smát se , křičet, nebo se radovat.

Aniž by dostali šanci se nějak tou šokující zprávou prokousat, někdo zaklepal na dveře. Seveně i Joudymu zdřevěněly nohy. Nemohli se ani pohnout. Ředitel gestem otevřel dveře a jimi vešla ona… Jejich matka. Sice pošramocená, ale to neskrylo její krásu.
"Dobrý den." Pozdravila, k níž se přidal i cestou vyčerpaný Petrifitus.
Moody se bavil pohledenm na dvojčata.
Snape okamžitě vstal a nabídla poraněné ženě, matce jeho dětí, své křeslo k sezení.
"Děkuji ti, Severusi." Řekla s úsměvem a její pohled zamířil jejím dětem
"Ty jsi Sevena?" zeptala se s chvějícím hlasem
"Hm." Zahučela souhlas
"A ty Joudy?"
"Hm." Napodobil sestru
"Vy jste ale vyrostli…ehm…no…já nevím kde začít."
"Měla byste si odpočinout po cestě , mami. Cesta do Bradavic je dlouhá a náročná i pro zdravého. Musíme se učit. Zatím na viděnou."
"Zítra je neděle. Zrovna Vám přijela matka a nevím co se chcete učit, když umíte látku do pátého ročníku."
"Ještě neumíme šestý." Odpověděl pohotově Joudy, cítíc jak se sestra uvnitř trápí bezmocí se odtamtud dostat. Špatně se jí dýchalo.Nohy měla jako z tvarohu. "Buď se složím, nebo prorazím si těma masivníma dveřma cestu ven." Pomyslela si v zoufalství
To zachytil jak bratr, který její pocit plně sdílel, ale i ředitel s otce, kteří se stejnou cestou domluvili, že je tedy propustí.
"Dobrá, tak tedy jděte a chci Vás vidět na večeři, ano?" řekl ředitel s pochopením, protože tušil jaký to musel být po tom všem pro ně šok.
"Dík, tedy děkuju, pro Merlinovu moudrost, co jsem to řekla." Zrozpačitěla ještě víc dívka a vystřelila z ošetřovny a bratr jí jako stín následoval
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antea Antea | Web | 6. července 2007 v 10:37 | Reagovat

To je nádhera :-)) Začíná to být čím dál víc citovější :))

2 Falkira Falkira | E-mail | Web | 6. července 2007 v 15:14 | Reagovat

Páni, přečetla jsem to jedním dechem. Opravdu, kam na ty nápady chodíš, to je prostě senzační. :))

Jo a jen malinké upozornění. V kapitolce, kde se Harry probudí z komatu tam máš :

"Harry!!!" vykřikl na ošetřovnu přibíhající jeho kmotr Sirius Black.

"Siriusi!!!" opětoval výkřik brýlatý čaroděj a objeli se.

Objeli se je prostě nádhernej překlep, málem jsem spadla pod stůl. :))) Možná je to dáno mojí zvrhlou částí, jen si nemyslím, že tam na sebe skočili. :))) Ale klid, to už se mi stalo taky. :))

3 Severusis Severusis | 6. července 2007 v 20:03 | Reagovat

:-D Děkuji za upozornění. Dám na to pozor. No ...alespoň to pobavilo.

:-D

4 venca.raketak venca.raketak | E-mail | 7. července 2007 v 12:43 | Reagovat

:-) moc hezké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama