Sourozenci 3 - kapitola sedmnáctá

10. července 2007 v 22:07 | Severusis |  Sourozenci 3
Dupat nebo spát

Rodiče dětí si chvilku povídali u skleničky červeného vína. Jenomže z jedné skleničky byly nakonec tři lahvinky. Snape si stačil postěžovat co mu ti dva za tu dobu co je zná, provedli. To ženu nejednou rozesmálo a také udivilo. Mezi nimi to začalo jako před lety jiskřit. Jeho prsty se začaly prohrabávat v jejích hebkých vlase. Její ruka popadla jeho tvář.Jejich pohledy se střetly a bylo to. Jiskra přeskočila. Bylo to jak magnet. Jak jeden tak druhej se naráz popadli a začali se vášnivě líbat. Ani jeden nechápal jak byli v jeho ložnici. Pomohla se mu dostat z té jeho mnoho knoflíčkové košile
"Proč máš ty , Merlinova dobroto, tolik knoflíčků. To minule nebylo."
Zalamentovala, když se jí ne a ne podařit všechny rozepnout.
"Minule jsem měl jen trenky. Uznávám, že to mohlo být jednodušší. "
"To jjjjo, alllllle, ehmmm, … ty trenky s monogramy byly strašně sexy. Máš je ještě dnes?"
"Uvidíš." Řekl laškovně a pokračovali.
Byla to práce, ale povedlo se. Poslední knoflík rozepnut tak mu jí horlivě sundala. On jí na oplátku pomohl z halenky, s kterou bylo o poznání méně práce. Měla oproti jeho vestě jen pět a ještě k tomu poddajných knoflíčků. Zbytek si raději sundal sám. Judy se rozzářily oči, když viděla jeho trenýrky. Černé barvy s vyšitým zářivě zeleným monogramem S. S.

Když oba měli veškeré šatstvo dole, a byli na Adama a Evu. Hupsli, do postele a pokračovali v krasojízdě.
Ani jeden nad ničím nepřemýšlel, jen si to po dlouhodobé abstinenci užívali.


Někdo zaklepal na jeho dveře. Hodil přes sebe svůj plášť a otevřel mrzutě dveře.
Byl to Remus
"Co chceš?" štěkl
"Chtěl jsem se zeptat, jestli nevíš, kde je Judy."
"Nestarej se!!!" procedil skrze zuby a bouchl mu dveřmi před nosem.
"Aha. Ještě že tu nebyl Sirius, to by za chvíli věděla celá škola. Tak nic tak já jdu také dupat … teda…spát." Řekl si a odešel
Vášeň a jejich představivost neměla meze. Byla to nejvášnivější noc jejich života.

Druhý den se muž probudil a jeho hlava začala třeštit a volala po detoxikačním lektvaru. Ale i přesto byl spokojený. Ona se ze spaní usmívala a měla stále svůj krásný úsměv jako tehdy.
Podíval se na hodiny se zděšením zjistil, že je 9: 20.
"To se mi ještě nestalo, že bych zaspal. Ale stálo to za to." pomyslel si, když se zase připomněla kocovina, v podobě nesnesitelné bolesti hlavy. Oblékl se.
Co možná nejtišeji, což mu nedělalo problém, zašátral v zásuvce svého stolu a vytáhl si detoxikační lektvar. Hodil ho do sebe takovou vervou, že se málem zakuckal. Přikryl poodhalenou Judy a políbil jí něžně na tvář a tiše odešel do svého kabinetu, kde se připravoval na hodinu po obědě.
Na dveře jeho kabinetu znovu někdo zaklepal. Tentokrát to nebyl Remus ale ředitel.
"Ty jsi také nějaký spokojený."
"To víte, je nádherný den."
"Opravdu?" divil se naoko ředitel, protože věděl, že právě venku prší.
"Řekl jste "TAKÉ"?"
"Ano, Severusi. Chtěl jsem vědět zda jsi v pořádku. Dlouho, hodně dlouho jsi snídani nevynechal. Vidím že jsi v nejlepším pořádku, tak půjdu."
"Ano, pane řediteli, děkuju."
"Není za co. … A pozdravuj jí." Řekl ředitel zaklapávajíc za sebou dveře, když odcházel
"Budu." Zarazil se. "To je to na mě tolik vidět? … Říkal také? Kdo asi? To je fuk… Do práce!" nařídil si a bedlivě sledoval hodiny, aby nepřišel pozdě. Ono by se stejně nic nestalo, má přeci Obraceč času.

Za hodinu přišla, i když se snažila usmívat, zelená v obličeji, žena.
"Dobré ráno." Pozdravil a bavil se jejím vzhledem
"Dobré?" pozdravila držíc si hlavu.
"Hlava?" dobíral si ji
"Vtipnej!" zaskuhrala
"Viď?" zalaškoval a vytáhl další lahvičku zázračného detoxikačního moku a vítězně jí ji ukázal.
"Ty máš…ten…detox…ikační lektvar?"
"Chceš?" zeptal se prohnaně
"Že se ptáš." Podívala se na lahvičku a v očích se jí zablesklo
"A co pusu, dáš?"
"Vyděrači."
"Pusu." Řekl a našpulil rty.
"Nebude … ti ta… pusa…ach…chutnat , když tě pozvracím.Mám žal…žaludek jako… na vodě. Tak … se …slituj, prosíííím."
"Pak dáš?"
"Slibu…ju."
Snape se tedy slitoval nad zelenou ženou a dal jí lahvičku. Tu vypila ne jeden mocný hlt.
"Ach,… to je úleva." Řekla zachráněně
"Co odměna?" řekl a našpulil rty.
Ona k němu přišla a vzala mu hlavu do svých dlaní. Následoval dlouhý vášnivý polibek.

"Uhhh tak to tedy stálo za to." zaliboval si
"Že jo? Kdy jdeš na hodinu?"
"Po obědě."
"Co učíš?"
"Lektvary i Obranu."
"Najednou?"
"Jo."
"Proč ti nepomůže ten…"
"Petrifitus? Máme to rozdělené. Oba máme zálibu používat Obraceč."
"Aha. Tak to jo. … Ta noc byla… nezapomenutelná."
"Hm, také si myslím." Dodal s dalším políbením

Na hodinách to byl starý dobrý mrzout, ale v soukromí, tedy hlavně ve společnosti matky jejich společný povedených dvojčat, to byl svatoušek, který si vysloužil pravidelně polibek, nebo prohrábnutí ve vlasech, které vždy vyvolalo u něj příjemnou husí kůži.

Chodil s ní ven. Povídali si vzpomínali na studijní léta a na vše co spolu prožili.

Sevena s Joudym si dlouho lámali hlavu s tím, co jej přimělo aby měl takové vrtkavé nálady.
Měli podezření, a oprávněné, že mezi nimi zase přeskočila jiskra, tak se do toho raději nemíchali, aby neudělali nějakou trollovinu.

Další měsíce utekly jako voda. Blížil se konec března a tudíž byl Famfrpálový zápas, po ředitelově povolení, na krku.
Zmijozel měl hrát s Nebelvírem.
Obě družstva trénovala jak kdyby na tom závisel jejich život.

Pity byl nervózní a nejen z Famfrpálu. Blížil se totiž závěr školního roku a sním nejtěžší závěrečná zkouška.
Sevena s Joudym dělali vše pro jeho povzbuzení, ale nebylo to nic platné. Poslední dobou měl problémy s přeměňováním.
"Nedělej si s tím hlavu. Nemysli si, že si tě tu necháme napořád. Jsi skvělej kapitán, ale budou tě potřebovat i jinde."
"To jo a co mám asi tak dělat? Mám z Blacka trému. Je hrozně zákeřnej."
"Tak víš co?"
"Co?"
"Máš dvě možnosti. Buď tě to naučíme, že budeš odpovědi mrskat i ze spaní, nebo si představíš Blacka v nějaké situaci, která tě rozesměje. Jasné?"
"A šlo by obojí?" usmál se
"Jasně, a uvědomuješ si, že tě ten pes chce znejistět, abys dělal při zápase chyby? Snad nechceš, abychom my dva dělali tvou práci. To bys chtěl moc nemyslíš?"
"To mne nenapadlo."
"Že se necháš… on jenom štěká, štěká, štěká a zase jenom štěká."
To se Pity začal třískat smíchy.
"Já… já z Vás jednou umřu smíchy…Co vy ještě nevymyslíte…cha cha cha cha. On…šššššš….štěká!! Chá chá chá."
"Hele za deset dní bude Famfrpál tak se vzchop a my tě to jeho štěkání naučíme."
"Haf." Štěkl dusíc se smíchy
"Asi tak, ale chce to vybrousit."

Na jejich tréninky se chodila potají dívat matka dvojčat. Byla překvapena z jejich hbitosti. Sice umí také létat na koštěti, ale… "oni jsou hotoví Netopýři." Pomyslela si
"Jsou dobří, co?" zeptal se jí potichu přicházející Snape
"To je slabý slovo. Jsou jako ty."¨
"Děkuji za poklonu."

"Famfrpál bude už popozítří." Zakňučel Pity u večeře, pijíc dýňovou šťávu.
"Pity já ti jednu štěknu a uvidíš." Špitla na něj
Pity chtě nechtě vyprskl obsah úst a začal se chechtat.
"Takhle se mi líbíš. A zítra tě chci vidět takhle při zápase, jasný?" řekla Sevena s úšklebkem
"Jo." Řekl nadšeně Pity
"Tak a vidíte to? Já Vám teď říkám: "Nezlobte Sevenu, protože když se rozzlobí…tak to stojí za to." že jo?" řekl Joudy celému zmijozelskému stolu, který se začal chechtat jako by na ně působilo RICTUSEMBRA.

To pobavilo i ostatní studenty, kteří se začali stejně hlasitě bavit, jako by to bylo nakažlivé.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama