Sourozenci 3 - kapitola šestnáctá

10. července 2007 v 22:03 | Severusis |  Sourozenci 3
Domov a Rodina

"Judy, nebuďte smutná. Ti dva se snaží…" uklidňoval jí ředitel po jejím neúspěšném týdnu se s dvojčaty sblížit.
"Vždyť oni mne ignorujou. Když je pozdravím tak se na mne jen usmějou a řeknou "DOBRÝ DEN, MAMI."." řekla zarmouceně.
"To je ještě dobrý začátek." Řekl zamyšleně Snape.
"Myslíš, Severusi?" vyštěkla na něj "Tobě klidně řeknou před panem ředitelem, tati, ale …"
"Já s nima ty začátky také zrovna neměl nejjednodušší, tak jak se domníváš!!"
"Jo? Jak se můžu divit, že jsou takoví jsou stejní jako ty. Jak vizážně, tak i temperamentem. Pro tebe to musí být procházka růžovým sadem, co?"
Ředitel se začal smát.
"Co? … Proč se smějete?" zeptala se nechápavě žena.
"To nic, Judy. Jen jsem si vzpomněl, co ti dva Severusovi za ty tři roky provedli. A nejen jemu. Kdybych se to rozhodl napsat tak by jeden svazek nestačil. " uchechtl se
"Fakt?" zeptala se překvapeně žena.
"Budu ti to vyprávět, ale ne teď. Za dvacet minut mám hodinu se sedmým ročníkem. Před večeří se zastavím." Řekl a odvlál z ředitelny.
"Hm. Dobře. Záleželo jim někdy na mě." Řekla zamyšleně se zarmouceným tónem.
Ředitel si všiml jak se Snapea tato myšlenka dotkla, protože se mezi dveřma zarazil a pak jakoby nic neslyšel se rozešel pryč.

"Řekla jsem snad něco? Co …?"
"Judy, to ti musí říct buď tvé děti nebo Severus. Do toho se plést nebudu. … Vypadáš už líp."
"Děkuju, také se tak cítím, ale cítila bych se líp, kdyby se mnou ti dva mluvili."
"Chápu tě, ale musíš pochopit ty je. Nechala jsi je u úplně cizích lidí."
"Jo, ale dali jim zázemí a vše co potřebovali."
Ředitel viděl, že tato debata nemá cenu, protože je matka dvojčat, Joudy Corvus Crammerová, úplně vedle a na to bude třeba víc než půlhodina debaty, ale hlavně aby u toho byl i Snape s dětmi.


Proto se po večeři dohodl s oběma rodiči Seveny a Joudyho, že by bylo nejrozumnější, kdyby si s nimi zítra večer promluvili o samotě, třeba ve Snapeově kabinetě, a všechno si vyříkali.
Dvojčatům se to oznámilo jako hotová věc, že se dostavit musí.
Ti se na oznamující podívali s takovým výrazem, že z něj nemohli vyčíst reakci.


Druhý den ti dva na hodinách sotva utrousili jediné slovo a když se profesoři na něco při hodinách zeptal tak dostal odpověď, která byla plná vzteku.
To se nelíbilo jak Hagridovi, který jim TEDY Zmijozelské koleji ubral pět bodů. Petrifitovi, který je na jednu stranu chápal a tudíž se na ně prosebně podíval, aby toho nechali. Ke štěstí profesora Longbottoma se o nich nenavážela nechal je se učit po svém, protože už znal jejich nálady, a že bude lepší je nechat v klidu. Tak tedy tak učinil.

Do večeře trvala pro všechny dlouhá hodina, ale pro sourozence to byla chvilka. Tak krátká, že je to až děsilo.
Celou dobu nepromluvili a zadumaně se dívali před sebe. Kdyby je Romula neupozornila na večeři, tak by tam snad seděli dodnes.

Na večeři sice přišli, ale ani se jí nedotkly. Matka dětí by byla na tom stejně, kdyby jí povzbudivě nepobídl Remus, který zůstal s manželkou pro všechny případy v Bradavicích.
Žena se tedy do lákavé večeře pustila, i když jí nebylo do chuti, když si uvědomila, že její děti nejedí.

I oni byli povzbuzováni Romulou a Basilem povzbudivým poplácáním po zádech. Oni však se na povzbuzující podívali rozzlobeně tak, že si toho všiml celý čestný stůl. Sevena s Joudym se na něco Crabbea a Goylea zeptali, ti neurčitě přikývli a reakcí toho bylo, že jim dali havrani své talíře a odešli ze sálu. Před odchodem řekla dívka otci přes Nitrovzpyt: "Budeme před kabinetem, tati. Dobrou chuť." A odešli.
Chvíli všichni udiveně civěli za odcházející dvojicí a pak se pustili znovu do své večeře.


"Proč odešli?" zeptala se otce jejích vlastně i jeho dětí, Judy, sedíc vedle něj.
"Asi nemají hlad. Určitě budou čekat před kabinetem včas. Jsou jako hodinky. No…Spíš
chodí napřed." Odpověděl a pokračoval mlčky ve večeření, přičemž doufal, že se mýlí v tom na co myslí.

Po večeři se oba rozešli ke kabinetu. Tam už stáli obě děti se zkříženými rukama na hrudi.
"Pojďte dovnitř!" zavrčel otec autoritativně, při otevření dveře,.načeš oba přikývla a beze slova vešli.
Chvíli všichni mlčeli.
"Tati, proč tu jsme? … Určitě ne proto, abychom si poslouchali navzájem rytmus dechu a srdce, že ne?" zeptala se nakvašeně dívka
"Nebuď drzá!!! Matka by si s Vámi ráda popovídala." Zasyčel na ní
"Ano?" zeptal se pro změnu stroze chlapec.
"Proč jste na mne takoví? Vždyť jsem Vás dala k rodině s dvěma holčičkama. Museli jste mít krásné dětství. Určitě Vás milovali a dali Vám rodinu a domov.." Nato Snape ztuhl,protože si dovedl dost živě přestavit co bude následovat
"Ty jsi měla jako vždy opravdu, Seveno. Neví o nás nic." Zanitrovzpytil sestře Joudy.
"A mami, mohu se na něco zeptat?" zeptal se jí dcera
"Jistě."
"Co si představuješ pod pojmem DOMOV a RODINA?"
"Proč?"
"Prosím, řekneš nám to?"
"No, …" zrozpačitěla. "Domov je to…"
"Nějak se k tomu nemáš, tak ti řeknu já co si pod pojmem DOMOV a RODINA představujeme. Rodina a domov pro nás má stejný význam, protože to má stejné synonymum a tím je láska. Tu jestli nám někdy Foxovi dali tak o tom nevíme. Dal nám jí až cizí člověk, když nebylo pro nás hlídání a odvedli nás na ministerstvo. A Petrifitus byl první kdo se k nám choval slušně. Klidně bychom žili pod mostem ale s tebou, než s Foxovými. Jak si myslíš, že jsme vstávali? Že by pusinka na čelíčko a věta typu "Dobré ráno!" ? Kdepak mami. Ve čtyři hodiny jsme museli být na nohách a kmitat . Když ne tak nás z těch postelí vytáhli a třískali hlava nehlava. Už ve třech letech. Pak přišel ten … On s tím že Mortiferus si vyžaduje pořádné použití té hnusárny. … " řvala už tentokrát dívka derouc se jí slzy do očí.
"Seveno!" zděsil se bratr, když viděl jak jí to vzpomínání drásá nervy. Byl na tom trošku lépe, ale k tomu také neměl daleko.
"To byla nádhera, že si můžeme vůbec stěžovat. Dělali jsme Rowence a Eileence poskoky, naučili jsme se číst poměrně rychle. A tak jsme učily ty dvě. Všechno co uměly, než sem přišli, znali od nás. A když si ty dvě umanuli tak nás nechali zkruciátovat. Jednou se však karta obrátila …On zkruciátoval i je. Měl vztek na Martyho. To ale vypudilo paní Luc a ona upozornila ministerstvo a dušovala se že o tom nevěděla. Stejně poputovala do Tartasu a ten její manžílek do Azkabanu. "
"Seveno, Joudy, to jsem netušila." Řekla kajícně a položila jim jemně dlaně na ramena.
"Nezlob se, mami, ale potřebujeme čas se tím prohavranit."
"Pro…co?"
"Prohavranit. Potřebujeme čas se vschopit. Jsme rádi že jsi tu, ale byl to takovej menší … šok."
"Já přece nejsem tak špatná … ani mne neznáte…"
"A ty neznáš nás… Co ty o nás víš, kromě toho že máme tvé geny?"
"Máš pravdu, ale chtěla bych se všechno dozvědět. Dejte mi šanci."
"Dobře,…"
"Děkuju."
"Můžeme se na to všichni posadit?"
"Jistě."
Sevena se s Joudym dala do vyprávění o jejich dětství. Úspěších a neúspěších. Pozorovali matčin udivený výraz. Co jen vynechali bylo, že ovládají Zvěromagii, Nitrovzpyt a Kanomanti. Jinak se se skoro se vším pochlubili. Matčino překvapení se vystupňovalo až tak že její pusa se otevřela do nadměrných rozměrů. Co jí udivilo, bylo, že ti dva jsou hráči ve Famfrpálu. Jelikož se debatování prodloužilo až do desáté hodiny večerní, Sevena s Joudym museli odejít na svou kolej, a jít si lehnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama