Sourozenci 3 - kapitola třináctá

5. července 2007 v 21:23 | Severusis |  Sourozenci 3
Vzkříšení


Nikomu sice nešlo pod fousy, že je ti dva dirigují takhle na dálku, ale nějaké vnitřní přesvědčení je nutilo se zapojovat do příprav na útok a záchranu těch dvou každou chvíli.
Přípravy se konaly samozřejmě i po prázdninách, které utekly neskutečně rychle. Basil dal Romule k Vánocům knížku, kterou si moc přála a dostala od něj dárek, který jí potěšil ještě víc. Zůstal s ní při úplňkové noci, aby dokázal, že mu na ní moc záleží.

Nymfadoře, ani Remusovi se to sice nelíbilo, ale co nadělali, podle všeho byli oba zamilovaní.

Petrifitus Python se svým kolegou stále vařil nějaký lektvar. Měli už skoro všechny hotové, ale byli značně znepokojeni tím, že neví co se vlastně děje s těmi dvěmi. Plánek odmítal prozradit byť lživě, jak se jim daří..

Nálada jak jinak byla hrozná. Kdykoliv se někdo byť nechtěně zmínil o dvojčatech, byly odebrány příslušné koleji body. Brzy se každý bál vyslovit nebo jen použít jejich jméno.

Nejvíce podrážděnější byl jak jinak otec dvojčat, který si dával za vinu, že je neohlídal a neodhalil jejich plány. "Na co je mi Nitrovzpyt?" zlobil se na sebe každou chvíli.

Prázdniny utekly strašně rychle a než se stačili všichni rozkoukat seděli studenti zase v lavicích a profesoři se svýma nevrlýma náladama z nic nevědění v katedrách.

Nejhorší byl, snad horší než-li dřív, noční můra před nástupem sourozenců, profesor lektvarů a obrany proti černé magii, Severus Snape.
Stačilo totiž jen, aby se někdo špatně podíval, pohnul či nějaká jiná maličkost a přišel ten dotyčný o body. Jiné to bylo zase u profesorky Weasleyové. Ta byla pro změnu nevyspalá a během hodin usínala. Což mělo za následek že se toho moc neprobralo a hodiny profesorky Weasleyové byly k smíchu.

Romula s Basilem spolu trávili čím dál tím víc času. To se vůbec nelíbilo jejímu bratrovi, který je pronásledoval na každém kroku a nejednou je přistihl při políbení. Vždycky se tak zašklebil, že nynější profesor Snape, by byl proti němu žabař.

Nejvíce zlobivou kolejí byla k překvapení všech profesorů Nebelvírští, kteří si mysleli, že když většinu profesorskému sboru tvoří bývalí nebelvírští studenti v čele Potterových.

To pobuřovalo Snapea, kterému většina ze zmíněné koleje předhazovala, že Sevena s Joudym se nemusí učit, i když by měli a že se oni učit tedy také nebudou. To způsobilo, že se muž tak naštval, že začal pobouřené studenty zkoušet a jak si všichni určitě dovedeme představit, nemělo to zrovna dobrý konec. Zmijozelci by se jindy bavili, ale protože Snapeovi smrtelně zbělala pleť a jeho rty vytvořili tenkou linku. Kdo jej znal, věděl, že to je znamení , že je lepší mlčet. To zřejmě Nebelvírská kolej odmítala akceptovat.

Když se chtěl na ně rozkřičet, někdo zaklepal naléhavě na dveře a vešel dovnitř. Byla to udýchaná profesorka Weasleyová, která na něj gestem ukázala, ať jde za ní ke dveřím.
Tam muž učinil a co se dozvěděl ho šokovalo.
"Pa…,pane profesore … to… tohle…to…oni…jsou….jsou vzhůru. Probrali se." Vyhrkla ze sebe udýchaně žena.
Nato Snape zadal úkoly a zaburácel, že ten kdo je nebude mít příští hodinu, tak celá jeho skupina bude až do odvolání vykonávat trest dle jeho uvážení a po boku Weasleyové běžel tryskem na ošetřovnu.

Na ošetřovně už pobíhala zdravotnice jako smyslu zbavená stále cosi drmolíc, což bylo s největší pravděpodobností způsobené tím, že se tři, ještě před malou chvílí komatózní, profesoři v bezvědomí, seděli překvapeně na lůžkách a udiveně na sebe zírali.
Snape přejel užasle pohledem.
"Dobrý den, pane profesore." Pozdravil Potter Snapea
"Dobrý, jak…?"
"To je nám také záhadou." řekl překvapeně Weasley
"Víte co je divné?" přidala se k debatě Ginny Weasleyová.
"Co?" zeptal se Snape
"Pamatuju si, hlas těch dvou, že máte, pane profesore následovat enigmy. Vůbec to nechápu."
"Ale já ano, za češ Vám děkuju, kolegyně "
"Cože? To si pamatuju také" řekli ohromeně Weasley
"To já také. Co se s náma vlastně stalo? Pamatuji si, že jsem hlídal pozemek a pak už jen takovej krákavej vyřvanej zlomyslnej smích. "
"Ty také?" zeptali se zrzaví sourozenci na ošetřovně.
"Tak moment. A od té doby jste nic neviděli , ale slyšeli?"
"Asi tak, jako bychom byli v temné místnosti, ale bylo to … divné. "
"Dobrá. Ten smích, byste poznali?"
"Normálně ne, ale nějakej chlapeckej hlas jej oslovil Mortiferem. Sice vím že je to jeho syn, ale nikdy jsem ho neslyšela ani neviděla." Řekla Potterová
"Harry!!!" vykřikl na ošetřovnu přibíhající jeho kmotr Sirius Black.
"Siriusi!!!" opětoval výkřik brýlatý čaroděj a objeli se

Následující chvíle byla jak plná dojetí, tak i napětí, protože Snape přešlapoval nervózně na místě doufajíc, že se ještě dnes něco dozví. I když byl rád, že oni se vzbudili, stále nevěděl zda ti dva jsou v pořádku a přál si z hlouby srdce, aby toto období měl už za sebou.

Profesorka starodávných run viděla jak je muž nervózní a tak mu řekla všechno co věděla.

Odezva byla taková, že zrzka zůstala s otevřenou pusou civět na odcházejícího černě oděného muže.
Snape totiž jí řekl: "Kdybych mohl tak Vás políbím."

Snape zmizel ve svém kabinetě, kde cosi kutil. Vše bylo ve vší tajnosti, dokonce i pro ředitele, kterého odbyl s tím, že se omlouvá, ale že nemá čas.

Během té tajné práce, usnul ani nevěděl jak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama