Sourozenci 4 - kapitola druhá

30. července 2007 v 21:20 | Severusis |  Sourozenci 4

Zubař

Remus byl první kdo se přestal smát a přečetl si články.
Poté se mu zamotala hlava, čehož si Sevena s bratrem všimli a instinktivně jej jak z levé tak z pravé strany obstoupili a aniž by to muž mohl nějak ovlivnit., zatmělo se mu před očima a omdlel.
Siláci Black a Snape se ujali zemdletého muže a odnesli jej na pohovku, kterou , obratným mávnutím hůlky, vykouzlil ředitel.
"Ta cesta pro něj musela být dost těžká. " řekla dívka
"Jo a ještě těžší muselo být, že předstíral lepší stav než jak mu skutečně bylo. " dodal chlapec
"Joudy, ten extrakt!" řekla Sevena velitelským tónem
"Co to…?"
"Když pro nás táta přišel, tak jsme zapomněli, že jsme chtěli Remusovi dát takový , říkejme tomu "Vitamínová bomba."
Než se všichni stačili vzpamatovat. Chlapec vytasil, i když bylo záhadou jak se do jeho kapsy mohla vejít, aniž by byla vidět, decilitrovou lahvičku s tekutinou nevábivě žluté až močové barvy a nalil všechen obsah do Remusových úst. Nato se jeho mandlové oči se prudce otevřely, ba i vykulily. Jeho pohled se jednoznačně ptal : "Co se to děje?" Chytil se za krk, vyskočil z gauče a začal prskat na všechny strany. Po chvíli se jeho křečovitý stav zlepšil.
Ředitel zase odčaroval otoman a pokynul, všem, aby se posadili.
"Co … ehm ehm ehm …" zaskřehotal Remus a zakašlal si
"Omdlel jsi a tihle dva tě …" Začal Black
"probrali." Dodal ředitel dívajíc se na ty dva.
"Co jste mi to dali?" divil se Remus držíc si ještě, byť trochu pálivé hrdlo.
"Vitamíny na posílení imunity. Tu jsi měl značně zesláblou. Jinak by jsi neomdlel. Romule jsme podobnou, no o trošku menší dávku, ale spolu s ovocem, což nepoznala, dali také. Oslabená imunita, zvláště pro Vás dva, je velkým nepřítelem. "
"To je pravda. … Děkuju." Potvrdil zesláblý muž.
Nato se oba jen usmáli.
Jelikož se blížil čas večeře, oba se omluvili a odešli dělat večeři, s čímž jim pomohli Romula s Naturisem. Byly obložené chleby a nakrájená zelenina k tomu.
Romula spíš na chleby máslo patlala, místo toho aby jej mazala. Pořád se omlouvala, že je spíš na obtíž, ale v tu chvíli k k ní zbylá trojice se naklonila, zamračila se a řekla naráz:
"NIKDY!"
To dívku tak překvapilo a uklidnilo, že se začala smát a dále jen sledovala své kamarády s bratrem jak se činí s večeří.
Úplněk proběhl podle plánu. Nebyly žádné komplikace což přidalo na klidu těhulek.
Po úplňku, byli jak Romula tak i Remus znatelně unavení. Takže dvojčata s Naturisem měli o zábavu postaráno. Starali se o budoucí maminky a zotavujícího se Remuse s dcerou.
Práce bylo čím dál tím víc. Naturis nikam nespěchal, říkal si že se to nějak zvládne, ale Sourozenci byli v tom jiní. Měli to co Mladému Lupinovi chybělo, zodpovědnost.. Sevena s Joudym jedli za chůze a ve spěchu. Otec jim to nejednou vytýkal, ale jak jinak, ani jeden ho neposlouchal a věnovali se povinné nepovinné činnosti.
Jednou však Joudy se ve spěchu zakousl do jablka a …
"Auuuuuuu" zasténal, držíc si pravou tvář.
"Co je?" vyděsila se Sevena.
"Bojhí mje žub. " zašišlal bolestí odpověď
"Ukaž!"
"NE!"
"Co se stalo?" zeptal se, už dobře vypadající, odpočinutý Remus.
"Žub." Zažvatlal hoch
"Co šup?"
"Žub!!"
"Žu…jo zub!"
"Huu…auuu."
"Počkej, já ti to…" nedořekl, když přivlál otec dvojčat.
"Co je děje?" zavrčel otráveně otázku.
"Tvého syna bolí zub, Severusi. Chtěl jsem…"
"Snad jsi mu nechtěl pomoci kouzlem? Jen ať zkusí mudlovského zubaře. Neumí poslouchat, tak ať je pořádně potrestán."
"Auuee …!"
"Žádné, ale!!!"
"Tati, ty to ne…"
"Nechci nic slyšet! … Ty se také necháš prohlédnout!!!"
"A ty půjdeš s námi?"
"Ne!"
"Hm."
"Remusi, mohl bys…"
"Samozřejmě."
"Dík." štěkl a odvlál
Remus tedy šel s Joudym a jeho sestrou k zubaři. Ordinace byla plná. Ani jedna židle nebyla volná k sezení.
Joudy držíc si pevně svou tvář se díval na pacinty, kteří jeho pohled opětovali.
Chvíli se čekalo. Přese dveře ordinace se ozýval zvuk vrtačky, který roztřásl nejednoho pacienta.
Zvuk utichl a z ordinace po pár minutách vyšel mladý muž, který koukal odtamtud co možná nejrychleji vypadnout.
Všichni ještě víc usadili do svých židlí, zřejmě doufajíc že zrovna oni nepřijdou na řadu. Remus vyhověl jejich neverbální žádosti, když zubák si prohlížel pacienty pichlavým nenávistným pohledem.
"Ehm, prosím Vás, …" začal "nemohl byste vzít tady mého …" ukázal na vystrašeného , s bolavým zubem, Joudyho.
"Jistě." Odpověděl doktor, kterému se štěstím rozzářily oči, asi že ho bude moci potrápit. "Tak pojď, chlapečku!"
"Kdo je u Vás chlapeček, frajere?" pomyslel si rozzlobeně Joudy.
"Klid brácha."
"Nemáme ale kartičku pojišťovny. Víte, rodiče mi je poslali na prázdniny a potřebné doklady zapomněli dodat."
"Nevadí." Řekl s ještě šťastnějším tónem lékař.
"Mohl byste pak prohlédnout i jeho sestru?"
"Samozřejmě."
"Samozřejmě vše zaplatíme na ruku. "
"Hm. Tak chlapečku, jdeme, jdeme!"
Joudy tedy vešel a zašišlal:
"Plhosím Váž, když mje něšo bojhí, tak…"
"Ticho!!!"
Štekl a silou usadil Joudyho do křesla a rozevřel mu pusu. A pomocí jeho nádobíčka a podpíráním si prsty chlapcovu horní čelist, mu prohlížel a šťoural se v jeho zubech.
Lékař měl očividně špatnou náladu.
"Tebe nic nebolí?" zeptal se šeptem mezitím starostlivě Remus.
"Ne." Šeptla odpověď
Náhle přes dveře ordinace bylo slyšet doktorovo:
"JAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU!!!!!"
To byl takový řev, že Tarzan, by záviděl.
Remus se Sevenou byli z toho tak překvapeni, že si ani jeden nevšiml, že čekárna, ve které nebylo ani jedno místo k sezení, náhle zela prázdnotou. Všichni se totiž rozutekli.
Dveře čekárny se otevřely a z nich vyběhl Joudy.
"Kde je pan doktor?" zeptal se Remus
"Chladí si prsty." Pípl roztřeseně Joudy
"Coooo?"
"Já ho…"
"Ne!" Vyděsil je muž
"Kousl." Dodal klučina jehož pleť ještě ví zbledla.
"Jak…?"
"Já ho chtěl varovat, že když mne něco bolí, tak zatnu zuby, ale nechtěl to slyšet. Ale ten bolavej zub vypadl, takže bolest polevila."
Muž se šel na doktorovy prsty podívat. Stomatolog skutečně stál u umyvadla a chladil si ukazováček s prostředníkem. Remus si nemohl nevšimnout fialových rýh, které způsobil Joudy.
"Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě.
"Vypadám na to?" snažil se lékař tu odpověď zavrčet, ale zaznělo to jako pípání.
"Přišel jsem Vám zaplatit …"
"To je dobrý."
"To přece…"
"Nechte to. Jen prosím pošlete pacienty domů."
"Hmmm. … Jistě. …Na shledanou."
"S Vámi ano, ale jen ne s ním."
Po těchto slovech všichni tři odešli domů.
Joudy si po cestě schoval stoličku a vzpamatovával se z šoku.
Remus byl stále jako opařený. Čekal totiž všechno, všecičko, ale ne tohle.
"Já ho chtěl varovat, ale on mi řekl ať mlčím." Hájil se doma chlapec doma před otcem. Když to Black slyšel chechtal se jako by měl nějakou chechtavici. Ne a ne, nemohl přestat.
Ženy v pokročilém stádiu těhotenství se zděsily.
"Ale kdybys ho slyšel, tati. Hejkal by šel na dlažbu, kdyby se rozhodovalo mezi ním a tím chlapem." Řekla k dobru Sevena
To už se, ale všichni bez výjimky svíjeli smíchy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama