Sourozenci 4 - kapitola třetí

30. července 2007 v 21:24 | Severusis |  Sourozenci 4
Vděčnost
"Tak jsme se tu sešli. Jak dojemné, celá rodinka pohromadě." Řekl posměvačným tónem, v noci kdesi v lese, Mortiferus, když před ním stáli sourozenci i s rodiči
"Co chceš!" zasyčel Joudy.
"Zbavit se nepřátel a rozhodl jsem se, že začnu Vámi, Snapeovci!" rozchechtal se zlomyslně po vyřčení odpovědi.
"Zbabělče!" sykl Snape
"Ty máš co mluvit, Snape, ale abys věděl. Půjdeš na řadu jako první!" zamířil na něj hůlkou a zamumlal kletbu. Z hůlky vytryskl oslepující krvavě červený paprsek a on padl zkrvavený k zemi.
"Ne! Severusi!" rozplakala se odhodlaná ke svému muži se sklonit a obejmout ho.
"Tati!!!"zakřičely jeho děti.
Sevena chtěla něco udělat, ale nemohla. Měla pocit strachu, netušila kde se v ní tak náhle vzal, ale nezmohla se ani na pohyb. Bratr jí vybízel nitrovzpytně, ať něco udělá, protože jen ona má hůlku, ale i když byla jí nadosah, nemohla jí uchopit. Náhle však další smrtící krvavý paprsek zabil, jejich matku.
"Mami!!!" vykřikly opět oba a chlapce zasáhla další kletba a chlapcův zrak spočinul po jeho dopadu k zemi na dívce, která stále stála jak solný sloup. Žádný pohyb nemohla udělat, jako by byla očarovaná.
"Tebe nechám naživu. Aby sis pamatovala, že mne už nikdy neporazíš a že jsi svou bojácností zavinila smrt své rodiny…" řekl muž s jizvou na tváři, po čemž se jeho poslední holčině rozléhala v hlavě jako ozvěna.
V tu chvíli se Sevena probudila celá zpocená a puls byl přiměřený k maratonovému běhu. Byla ráda, že to byl sen, ale děsilo jí, že se jí tento sen už poněkolikáté vrátil. Rychle se podívala, zda nikoho nezbudila, a co nejtišeji odešla z pokoje do koupelny. Tam si opláchla studenou vodou obličej a vypláchla si ústa. Měla v nich divnou pachuť.
Dívala se chvíli do zrcadla, a pořád dokola se jí vracel ten sen. Promítala si ho pořád dokola a čím dál tím víc nechápala, proč nic nemohla udělat pro záchranu své rodiny. Žaludek měla jako na vodě. Zavalil jí pocit horkosti, oplachovala se donekonečna studenou vodou.
Měla na sebe vztek, i když se nic nestalo měla se za zbabělce.
Při dalším pohledu do zrcadla uviděla Romulu jak jí pozoruje a opírajíc se o futra dveří.
"Ahoj." Pozdravila jí.
"Co se s tebou poslední dobu děje?"
"Co by …?"
"Jíš jak vrabec, zhubla jsi ještě víc než jsi byla hubená. Noc co noc sebou meleš ze spaní a probouzíš se vyděšená, tak mi neříkej, že to nic není."¨
"Není." Řekla rázně odhodlaná odejít.
V tom jí však Romula zastrčením zpět do koupelny zamezila. Zavřela za zebou dveře a…
"Vidíš? Nejen že jsi hubenější, ale i slabší. I já týden, před úplňkem, tě přeperu.Tak povídej!"
"Není co!"
"To si povídej někomu jinému. Řekni to buď mě nebo to řeknu tátovi!"
"To neuděláš! Prosím tě!"
Otevřely se dveře do koupelny. Stál tam Remus. Sice oslabený přicházejícím úplňkem, ale i překvapen, že dívky o půlnoci jsou vzhůru.
"Co tu děláte?"
"Nic." Řekla Sevena
"Romulo?"
"Sevena má noční můry, ale nechce o tom mluvit. Všiml sis, že dokonce ani poslední dobou nejí?"
"Romulo!" zděsila se ještě bledší Sevena.
"Já tě varovala!" ohradila se rázně Remusova dcera.
"Seveno jestli tě něco trápí, měla bys to někomu říct. Třeba otci-"
"Ani otci, ani matce. Nikomu!" rzokřikla se, zakryla si zděšeně ústa a roztřásla se.
"Romulo, jdi si lehnout! A nikomu jinému to neříkej, ano? "
"Ano, tati. Dobrou noc." Řekla nechápavě a odešla zpátky do pokoje.
Pochvíli hrobového až strašidelného ticha:
"Pojď, dáme si šálek čaje." Podal jí ruku.
Dívka přijala a odešla s ním do kuchyňky, kde sama čaje uvařila.
Posadili ke stolu naproti sobě.
"Seveno, tak co se děje?"
"Jsem … srab!" pípla
"Prosím?" vytřeštil na ní svá mandlová očka.
"Pořád se mi poslední dobou vrací jeden sen, kde celá má rodina, jen kvůli mé podlosti zemřou. "
"Kvůli tomu jsi taková … nesvá? "
"Bylo to tak skutečné. Nemohla jsem nic dělat. Nejdříve Mortiferus zabil tátu, pak mámu. Bratr zemřel krátce nato a jeho …pohled..." rozbrečela se
"Byl to jen sen, Seveno."
"Jen sen? Remusi, já …"
"Nejsi zbabělec, Seveno. Takové sny se zdávají. Hold, když se blíží úplněk a takové sny se zdávají."
"Remusi, co když je ten sen skutečný."
"Ta se tomu musíš vyvarovat."
"Hm. …Dobře…. A omlouvám se že jsem tě otravovala tak pozdě." Usrkla si čaje.
"Ale prosím tě. Když potřebuju já, jsi tu, a teď jsi potřebovala helfnout ty."
"Jo, děkuju."
"A koukej pořádně jíst, jasný?"
"Jasný."
Pak už se nebavili jen upíjeli čaje a po tom si šli lehnout.
Předtím než se rozešli, tak muž dívka požádala, aby to nikomu neříkal.
On to slíbil a popřál Dobrou noc. Ona poděkovala a šla si lehnout.
Následující dny byly plné příprav na další úplněk. I když byly už všem moc dobře známé, tak se stejně, preventivně se vše plánovalo do poslední detailů I když existuje Vlkodlačí lektvar, je nutné myslet na náhodu Blbce.
Sevena zase jedla normálně. Byla veselejší, ale stejně jí ty sny uvnitř trápily. Remus nevěděl zda se s tím má někomu svěřit, nebo ne. A protože to slíbil nechal to, alespoň prozatím, být.
Protože se blížil konec prázdnin, šlo se do Příčné ulice.
Tam se koupily veškeré potřebné učebnice. Aby se mohly tyto učebnice koupit, Musel Remus jít do banky ke Gringottovým. Sevena s Joudym se nabídli, že jej doprovodí. Jejich sebevědomost tak Remuse překvapila, že kývl.
Jakmile vešli sourozenci po boku muže a skřeti se na ně podívali svým typickým výrazem, skřeti ztuhli.
"Co se děje?" pomyslel si Lupin
"Dobrý den!" pozdravil skřípavým hlasem přicházející skřet a před trojicí čarodějů se hluboce uklonil. Tak hluboce, že se jeho špičatý noc, dotkl podlahy.
"Dobrý, Mrewi." Odpověděl Joudy a Remusovi div nespadla čelist překvapením.
"Co byste si přáli?" zeptal se Mrew.
"Rád bych si vybral peníze." Řekl muž
"Neptal jsem se Vás!" zaskřípal skřetův hlas.
"Mrewi, to je náš přítel." Řekla Sevena trošku víc nahlas než chtěla
To co následovalo, bylo neuvěřitelné. Všichni skřeti strnuli a podívali se na Remuse a jejich typický škleb se proměnil v neuvěřitelný úsměv od ucha k uchu. Sice to vypadalo jako křečovitý úsměv, ale bylo mu to jedno. Měl nutkání se smát, ale naštěstí to puzení udržel.
Mrew se zeptal Remuse, kolik by chtěl vybrat.
Remus řekl nemalou částku, načeš se chtěl skřet zaškaredit, ale kvůli dvojčatům, neznámo proč , si to nedovolil.
Remus byl odveden Mrewem k jeho trezoru a zpět.
Potom se všichni tři se skřety rozloučili a každý skřet vystřihl takovou poklonu, až se znovu dotkli nosy podlahy. Po odchodu z banky se Remus vyptával dvojčat na podivné chování skřetů ale dostalo se mu jen odpovědi, že to s nimi udělala vděčnost. Víc z nich nevypáčil
V Příčné ulici nakoupili všechny učebnice a pomůcky.
Black, vše potřebné koupil pro syna, s kterým se setká až na vlakovém nádraží King´s Cross.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antea Antea | Web | 2. srpna 2007 v 10:56 | Reagovat

Jedním slovem DOKONALÝ :-))

2 Jaruš Jaruš | Web | 6. srpna 2007 v 13:32 | Reagovat

fakt dobrý ... mno když jsem si přečetla ten začátek, tak se mi úplně zatajil dech :d má to atmošku :d každopádně doblý :d

3 Falkira Falkira | E-mail | Web | 9. srpna 2007 v 10:01 | Reagovat

Super. :)) Já jsem moc zvědavá na toho Blackova syna :)

4 Idril Idril | Web | 13. srpna 2007 v 13:07 | Reagovat

Prosím Idrilušák se ptá zda si tě může dát do oblíbených:)

5 Severusis Severusis | Web | 13. srpna 2007 v 21:02 | Reagovat

IDRIL to je na tobě, jestli chceš, tak klidně. :-D

6 Idril Idril | Web | 13. srpna 2007 v 21:57 | Reagovat

tak Idril děkuje a dává si tě tam8-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama