Sourozenci 4 - kapitola čtvrtá

31. srpna 2007 v 22:32 | Severusis |  Sourozenci 4

Swain

Konečně nadešel den, nového školního roku, na který se dvojčata moc těšila a Sevena se zároveň děsila.
Všech šest dospělých se čtyřmi dětmi se dostali po trošku delší době na nádraží, odkud budou dopraveni přímo do Bradavic. Předtím se děti s dospělými dohodli, že pojedou odděleně.
Dospělí souhlasili.
Před přepážkou na nástupišti 9 ¾ stála starší kyprá žena s obarvenými světle fialovými vlasy, po jejím levém boku stál adolescenční chlapec, s černými vlasy , včetně ofiny na ramena a nabručeným a znechuceným výrazem, dívajíc se k zemi. Nevšiml si ani hloučku přicházejících, ne na první pohled, čarodějů s vozíky s nákladem, oblečených do typických mudlovských oděvů.
Podle Blackova výrazu to byl zřejmě jeho syn Swain.
Chvíli tam muž stál jako by tam zapustily jeho nohy kořeny a nemohly se od země vůbec odlepit.
"Ahoj Swaine, jsem tvůj otec." Začal muž, když k němu přišel
"Hm." Zahučel odpověď klučina a postavil se před přepážku.
Sevena si všimla, že by si těhulky rády se svými bříšky sedly, ale v tom jsi bránil Blackův syn, dohadující se s ním, že nikam nepojede, který se jak se zdálo nehodlal hnout z místa
Ona už to nevydržela a došla k nim.
"Hele, … Swain, že ? Možná sis toho nevšiml pro tu tvou nadutost, ale nejsi tu sám! Popojdi trochu stranou ať si můžou jít ty ženy sednout."
Chlapec se podíval na dívku se vztekem v očích. Ustoupil tedy a tři zbylé děti prošly přepážkou a za nimi dospělí. Před přepážkou zůstali jen Black se synem a Sevena, spolu se dvěma vozíky s kufry.
"Tak, pane profesore, zatím na viděnou.." řekl dívka a proběhla přepážkou se svým vozíkem.
Swain zůstal udiveně zírat na zděnou přepážku.
"Tak pojď!" vybídl chlapce muž.
"No jo!" zabručel chlapec, popadl svůj vozík a projel přepážkou. Black šel hned za ním.
Před nástupem do vlaku dal chlapci jízdenku a řekl mu, aby jí neztratil.
Nato oba nastoupili do vlaku a rozešli se každý na jinou stranu. Black věděl kam jde, ale mladík byl ve voze, plný neznámých studentů Bradavické školy čar a kouzel zcela ztracen. Kromě toho všechna kupé byla plná.
Nevěděl kam se vrtnout, vláčejíc kufr s hábitem.
Došel k poslednímu kupé a nahlédl dovnitř. Seděla tam Sevena s bratrem, Lupinovými a Basilem Malfoyem. Spolu se vesele bavili. Spíše jen Romula s Basilem, kteří si navzájem vyprávěli zážitky z prázdnin. Sevena s Joudym si četli knižní svazek s nesrozumitelně napsaným názvem.
Naturis podřimoval, přikrytý svou džínovou bundou.
"Je tu volno?" zeptal se Swain
"Jo. " řekla dívka aniž by zvedla oči od knížky.
Swain se tedy posadil a pozoroval pětici adolescentů jeho věku.
Hoch sledoval nejčastěji Sevenu, která dělala že o tom neví,. Bavila se tím, jak se usilovně chlapec snaží přečíst název knihy. Jeho ústa vystřídala všechny možné tvary, křivené tichým čtením písmenek.

"Hele brácha, to je zvědavec, co?" zanitrovzpytila Sevena

"Jo, ale přestal by jím být, kdyby rozuměl překladu našeho deníku, který právě čteme."
"To jo, pojďme se mu trochu věnovat."
"Také tě to čtení pořád dokola přestává bavit?"
"Hm." Zahučela v myšlenkách a s bratrem naráz zaklapla desky knihy, načeš se na něj podívali svýma modrofialovýma očima.
"Jmenuji se Swain." Začal hoch
"Ahoj, já jsem Joudy a to je má sestra Sevena." Představil sebe a svou sestru hoch
"Vy jste v jakém ročníku?"
"Ve čtvrtém."
"Hm."
Nato následovala dobrá půlhodina ticha, než přijela stařenka s vozíkem plným dobrot.
Naturis si v tu chvíli probudil a šel si koupit dýňové taštičky.
Poté se vrátil k ostatním a vychutnával si pochoutku.
"Uhm, jsem Naturis a tohle je má sestra Romula." Představil se , s plnou pusou hoch s mahagonovými vlasy.
Swain se také představil a seznámil se i s Basilem.
Všichni byli zvědaví do jaké koleje by rád chlapec patřil, ale on se zdráhal odpovědi.
Po příjezdu do Bradavic,všichni převlečení do hábitů, studenti vystoupili z vlaku.
Prváci šli s poloobrem Hagridem a ostatní šli ke kočárům, které byly taženy, pro některé kozlem a pro další podivným stvoření připomínající i když by se o tom dalo diskutovat, koně, které známe jako Testrály.
Před hradem byl Swain upozorněn na to že u něj proběhne stejný rozřazovací rituál jako u prváků a vzhledem k učebním výsledkům, které ředitel získal z předchozí školy, a po dohodě se všemi profesory , bude studovat ve čtvrtém ročníku.
Tak tedy chlapec zůstal, po rozloučení se se spolucestujícímu, stát před Velkým sálem, do příchodu prvňáčků.
Krátce po jejich příchodu. Přišla s úsměvem od ucha k uchu profesorka Weasleyová.
"Dobrý večer." Pozdravila "za malý okamžik budete rozřazeni do jednotlivých kolejí této školy. A to buď do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru, či Zmijozelu. Od té doby bude kolej do které budete zařazeni Váš domov. Má někdo nějaké otázky?" zeptala se mile
Nikdo se z třesoucích se prváčků neodhodlal se na cokoliv zeptat. Swain mlčel.
"Dobrá, …" odešla na pár minut, během kterých všichni zarytě mlčeli.
Čarodějka Weasleyová přišla zpět k nemalé skupince prvňáčků a trošku odrostlejšímu Swainovi a odvedla je do Velkého sálu.
Tam vysvětlila princip rozřazování a začala vyvolávat jednotlivá jména prvňáčků.
Ti byli rozřazováni docela rychle. Bylo to celkem vyrovnané ke všem kolejím. V čele byl Zmijozel, v závěsu Nebelvír a Havraspár s Mrzimorem.
Nakonec přišel na řadu Swain.
Moudrý klobouk si dával načas, chvílemi to vypadalo že usnul, avšak náhle sebou trhnul a nakonec zvolal "Nebelvír!!!"
Swainovi to očividně radost neudělalo, protože se ke kolejnímu stolu vlekl tak pomalu, že slimák by jej předběhl.
Black se tvářil nadšeně, ale i zarmouceně. Zřejmě proto že jeho radost syn nesdílí.
Profesorka Weasleyová a zacinkáním na skleničku vyžádala ticho, do kterého promluvil ředitel: "Poslední student byl zařazen do své koleje. A co nový rok to změny. Profesor Petrifitus Python letos nebude moci vyučovat své předměty a z části jej zastoupí profesor R. J. Lupin. Hodně štěstí, profesore. " Všichni začali aplaudovat. Včetně Swaina, který sice muže neznal ale měl z něj , i přese unavený a zjizvený zevnějšek, dobrý pocit.
"Všem Vám přeji dobrou chuť!" dodal ředitel a na jeho znamení, němého gesta, se objevila před studenty hromada jídla, které všichni cpali do svých hladových u některých nenasytných krků.
"Teda to je jídla. Začíná se mi tu líbit." Hlesl sotva slyšitelně Black jr.
"Jídlo je tu skvělé, to máš pravdu." Šeptl Jack Potter, vedle kterého si hoch sedl a začal se sním bavit
"Jací jsou profesoři?"
"Všichni jsou fajn, kromě jednoho." Zabrblala sestra Jacka Jenifer
"Co učí ten s černými mastnými vlasy?" zeptal se Swain
"Snape? Lektvary a obranu." Řekla nakvašeně, i když se na profesora bála podívat.
"A ten Lupin?"
"Obranu."¨
"Neučí ji ten…Snape?"¨
"Taky."
"Ty jsi přišel z jiné školy, že jo? Odkud?"
"Z Heroidské v Rumunsku. Tam to bylo děsný. Chtěli, abych se držel pravidel a nesměl jsem si dělat poznámky."

"Tady si jich užiješ ažaž. " odvětila Paula Weasleyová, která vyslechla

Po jídle všichni odešli do svých kolejí a rozešli se do svých pokojů.
Druhý den byl všem studentům, během snídaně, rozdán rozvrh.
"Aha, aha, aha. …" huhlal Joudy "Myslím že takový normální den, co ty na to Seveno?" zeptala se , po snídani před velkým sálem, bratra Sevena
"Přímo skvělý!" zvolal chlapec
"Co je na něm skvělého?" divil se kolemjdoucí Swain "Koho to vlastně máme dnes?"
"Weasleyho, Snapea, Weasleyovou, Hagrida a Greenovou."
"Weasleyová je ta co nás vedla k tomu Ukecanýmu klobouku?"
"Moudrýmu."
"To je jedno." Odsekl podrážděně.
"Jo to je ona."
"Weasley je ten zrzek?"
"Trefa. Už se orientuješ."
"Greenovou znám a budu znát." Zamumlal si nazlobeně
"Ale no tak… Je fajn jen jí musíš poznat." Řekla povzbudivě dívka
"Hm."
"Hele , Swaine, co se s nimi bavíš? Ti dva nestojí ani za to, abychom se na ně dívali." Řekl pichlavě Jack Potter, jdouc spolu s Weasleyovými dvojčaty, kteří se hihňali poznámce, která se Swainovi, ani trochu nelíbila
"Zato ale Vám stojíme, aby jste nám zatančili , co? Nechceš si to zopakovat, jako v loni?" odpověděla hbitě Sevena
Nato Potter zezelenal , následně zčervenal a s Weasleyovými odběhl pryč.
Sourozenci se ušklíbli a sledovali notnou chvíli Swainův udivený výraz plný nepochopení,
Hodina formulí, byla plná poznámek mířených na osobu Seveny s Joudym. Poznámkám se k překvapení všech nevyhnul ani Swain, na kterého profesor Weasley prskal spolu s připomínkami, které se chlapci očividně nelíbily ani trochu. Klučina se snažil mlčet. Několikrát se ohradil, ale to , uprskanou pusu profesora Weasleyho nezavřelo, ba naopak. Na poslední poznámku, týkající se jeho života, už hoch vystartoval a se zamířením na profesora hůlkou zaburácel: "Infinetenit risus!!!"
V tu chvíli se profesorův zamračený výraz změnil v křečovitě usměvavou, zubatou, tvář.
Po jeho několika nevydařených pokusech si úsměv odčarovat se podíval na smíchy se svíjející třídu mezi něž nepatřila šestice Basil, Romula, Naturis, Sevena s Joudym a Swain.
Zrzka mrzelo, že se mu vysmívají jeho ratolesti a bylo vidět, že kdyby se nestyděl, tak se rozbrečí protože , i když si to nechtěl přiznat, úsměv ho neskutečně bolel.
Sevena už ten pohled nesnesla a domlouvala Swainovi, aby profesora odčaroval.
Chlapec to však rezolutně odmítl, že ho naštval.
"Swaine, odčaruj ho, nebo to udělám já!" šeptla
"To neuděláš. Je to má formule." Odpověděl šeptem
"Tak mrkej!" vytasila hůlku a pomyslila si "Retrodis normalis!!"
Nato se zrzkovi jeho pusa uvolnila, což mělo za následek, že třídu o nějakou dobu dřív propustil. Všichni nadšeně, svíjející se smíchy, vyběhli z učebny. Sevena s Joudym ve třídě, proti vůli profesora zůstali.
"Jděte!!!"
"Pane profesore, že se trefujete do nás, to je nám šumák, avšak ne vždy budeme po ruce , při napraování unáhleností, které nedělají jen studenti, že? Ale to nechceme řešit. Tuhle směs si zalijte vroucí vodou a vlažné si poválejte v ústech a pomaloučku to polkněte. Přestane to bolet." Řekl Joudy a položil mu na stůl plátěný sáček s jakousi bylinnou směsí.
"Jak to…?" nestačil doříct otázku a havranní dvojčata odešla z učebny.
Další hodina byla , Lektvary.
Snape zkoušel znalosti nového čtvrťáka, které byly nejen dle jeho úsudku dost chabé.
Muž si to však nenechal ani při hodině pro sebe:
"No, Longbottomová, máte konkurenci." Řekl s úšklebkem , čemuž se začali Zmijozelští smát. Ovšem kromě Seveny, Joudyho, Romuly a Basila. Ti měli vztek na posměváčky.
Rowena s Eileen se smíchy téměř dusily. Crabbe s Goylem byly s posmívání lidštější. Asi proto, že viděli pohled sourozenců, který je propaloval pohledem.
Toho pohledu si všiml i jejich otec, kterému bylo jasné, že se mají vysměváčci na co těšit.
Hodina skončila tak rychle jak začala.
Po hodině všichni odešli na oběd. Tam se už celá škola bavila tím, že přibyl do Nebelvíru, další moula na lektvary.
Těchto poznámek bylo víc než dost. Až to lezlo sourozencům ušima.
Swain byl , už jen podle pohledu, tak rozzlobený, že kdyby jeho pohled křičel, tak všichni přítomní ohluchnou.
Sevena s Joudym byli dosti znechuceni narážkami na Swaina a Dorris. Hlavou se Zmijozelským dvojčatům , v tu chvíli, honil plán jak , jednak dívce a chlapci pomoci, ale i jak je pomstít.
Co by Snape dal za to, aby jejich myšlenky alespoň slyšel. Pravda snažil se , během obědové pauzy, se usilovně jim do hlavy dostat, ale dostalo se mu zpětné vazby, ve vizualizaci jak se na něj oba mračí, říkajíc : "Máme rádi, i když se nám srdce mračí. Věř nám, ale zvědavost se nevyplácí."
Pochopil, že to nemá smysl, ale i to, že to co plánují brzy zjistí. Proto odešel z jejich mysli a vychutnával si oběd spolu s pohledem na jeho družku, která pod srdcem nosí plod jejich lásky.
Ta po obědě, za jeho doprovodu odešla zpět do pokoje, kde po obědě odpočívala a užívala si pohyby děťátka.
Na studenty čtvrtého ročníku čekala ještě studia mudlů, Péče o kouzelné tvory a starodávné runy.
Všechny tyto hodiny dvojčata excelovala. Exceloval také Swain. I když vynikal svými postřehy zatímco, dvojčata praxí ze života.
Swain se sourozenců zeptal, kde se vše naučili, že určitě ne v Bradavicí, se mu dostalo odpovědi:
"Léta četby."
Tato odpověď chlapce nijak neuspokojila. Snažil se znich dostat nějakou uspokojující odpověď, ale tentokrát neuspěl. Neřekli nic, jen se na něj zadívali výrazem. Nebuď zvědavej!
Nezbývalo chlapci nic jiného než to akceptovat, protože on není jiný.
Swain byl chytrý, učenlivý a nechyběla mu ani nápaditost.
Jeho problém se jmenoval lektvary a ještě víc, když se následující den, když měli další hodinu lektvarů, dozvěděl, že budou studenti psát práci a vyrábět lektvary, za čtrnáct dní.
To se začali určití jedinci posmívat jak Swainovi tak i Dorris. Dorris začala být z toho tak nervní, že při každé zmínce o lektvarech začala brečet.
Rowena s Eileen se toho chytili a při další hodině lektvarů se jí, ale i Swainovi vysmívali.
I samotný Snape si řekl, že už toho bylo dost. Tak uložil Foxovým dívkám, aby společně přečetli kapitolu o lektvarech proti hadímu jedu.
Netušil však že se do toho vložili jeho ratolesti.
Dívky však společně, místo čtení , začaly falešně zpívat :
"Yesterday, …" přikryly si zděšeně ústa, když se začala celá třída smát
"Čtěte!" zavrčel, i když věděl proč dívky vyjí, pardon, zpívají.
"all my troubles seemed so far away" zazpívaly ještě falešněji a to už nejeden student se svíjel pod lavicí smíchy,
Baculky Foxovy si přitiskly dlaně na ústa a podívala se odkud vítr vál. K Seveně a Joudymu, kteří na ně laškovně mrkli.
Zanedlouho skončila hodina tudíž i otec dvojčat mohl, po vyprázdnění učebny dát emocím průběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | 1. září 2007 v 11:18 | Reagovat

úžasný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama