Sourozenci 4 - kapitola pátá

31. srpna 2007 v 22:38 | Severusis |  Sourozenci 4

Doučování

Ve velkém sále před večeří Dorris zase plakala. Swain jí utěšoval. Za nimi přišla Sevena s návrhem, že je jak ona ale i její bratr doučí vše ohledně lektvarů. Což oba přijali, i když jim vrtalo hlavou proč to dělají.
"Dobře tak zítra se domluvíme kdy a kde, jo? A o tomhle pomlčte, bude to takové mezikolejní tajemství. Hm?" řekl Joudy a po boku sestry odešel ke stolu jejich koleje.
Oba Nebelvířané se za nimi dívali s otevřenými ústy.
Swain uslyšel Dorrisino nadšení. Bylo mu to divné, a proto se Dorris zeptal co jí tak potěšilo.
"Swaine, ty to nechápeš? Sevena a Joudy jsou na lektvary machři. Navíc co možná nevíš, že ti dva jsou Snapeovi…" zašeptala
"Myslel jsem že Crammerovi." Přerušil jí šeptem.
"To jo, jsou pořád. Neříkej, že sis nevšiml té podoby."
"No, vlastně, máš pravdu, ale…"
"Ale co?"
"To nic. Co všechno o nich víš?"
"No,… Ti dva žili,…vyrůstali u Foxových."
"U těch ….nadměrných … holek?"
"Jo, a podle toho co vím, neměli zrovna radostné dětství. "
"Proč nebyli s rodiči?"
"No, to tak známé není, ale co říkala Jenifer s Jackem, že jejich matka byla nebo možná ještě je Bystrozorka a kvůli práci ty dva dala k Foxům. Nevím proč, ale Crammerovi mají averzi vůči nevlastním sestrám a naopak. Mimochodem, jak jsi na tom s létáním?"
"Já? Dobrý, ve škole jsem válel, proč?"
"Určitě bude konkurz na nějaké pozice ve Famfrpálovém družstvu. Nechtěl bys?"
"Nevím, asi ne."
"Škoda, zažil bys na vlastní kůži havrany v akci."
"Koho?"
"Promiň. Sevenu s Joudym. Ti dva jsou skvělí. Kdybys je viděl."
"A myslíš že budou schopni nás všechno doučit do toho testu?"
"Oni? " usmála se "určitě. Doučovali před závěrečkama mnoho studentů z různých ročníků. Stačí ti to?"
"Hm."
"Co by jsi chtěl, bratříčka nebo sestřičku?" změnila náhle dívka téma.
"To je mi jedno!" štěkl hoch
"Co řveš na mou sestru!?!" zaburácel kolemjdoucí bratr Dorris Dean, který vytáhl Swaina od stolu, držíc ho za límec oběma rukama
"Pusť mne." Řekl klidně klučina
"Jestli ještě jednou uslyším, že řveš na Dorris, tak si mne nepřej!!!"
"Jestli můj límec okamžitě nepustíš, tak si nepřej ty mne!!!"
"Už se třesu." Řekl posměšně Dean.
"Varuji tě!" procedil skrze zuby.
"Deane! Nech ho být. My jsme se spolu jen bavili." Řekla zděšeně Dorris, když u obou chlapců viděla vražedný výraz.
"Tenhle maminčin mazánek na tebe řvát nebude!"
Tato věta Swaina očividně naštvala, protože se rozmáchl pravou rukou přes protivníkovy ruce a loktem jej udeřil do nosu.
Ozvalo se, sice chabé ale slyšitelné, křupnutí. Načeš protivník ztratil rovnováhu a padnul k zemi, držíc si kořen nosu.
"Jestli budeš ještě někdy mluvit o mé matce, nebo že jsem mazánek tak ti ještě jednu máznu, Longbottome!!!" zařval na něj ukazujíc na něj výhružně ukazovákem. Náhle se všichni v sále podívali ke vchodovým dveřím. Stál tam profesor Black.
Sevena s Joudy se už skláněli nad Deanem, kterému kouzlem spravili nos a zastavili krvácení
"Co se tu stalo?" zeptal se muž, i když všechno viděl, chtěl to slyšet.
"Uklouzl jsem, pane." Zalhal Dean
"A já mu k té zemi pomohl." Řekl s ledovým klidem Black jr.
"Pane profesore, my jsme se tak trošku špičkovali a přepískl jsem to."
Obhajoval jej Dean
"Dobrá, ale ať se to už neopakuje, jinak vyvodím důsledky, rozumíte?!"
"Ano, pane!" řekli oba naráz
Nato muž odešel ke stolu, kde už seděla jeho družka Shirley, povídajíc si s Nymfadorou.
Následně se šli všichni posadit ke stolům svých kolejí a pustili se do jídla.
Sevena se v jídle jen šťourala. Žaludek měla jako na vodě.
Joudy pobízel sestru, ale ta jej spražila pohledem, který mluvil sám za sebe.
"Jdu si lehnout." Šeptla bratrovi uprostřed večeře a odkráčela pryč. Před kamennou zdí jí zastavil Remus.
"Zase nejíš?" zeptal se
"Jen ten pohled na to jídlo mi rozhoupal žaludek."
"Na to jsem se neptal."
"Bolí mě hlava a jsem unavená. Dobrou noc."
"Kdyby se v noci něco dělo, tak mi dej vědět."
"Tak to bude mít Nymfadora radost, jestli Vás v noci probudím." řekla otráveně
"Dobrá, alespoň ráno mi přijď říct jak…"
"Jistě…" zamotala se jí hlava, což jí přimělo se opřít o zeď
"Na, alespoň sněz tu čokoládu." Podávajíc jí půlku tabulky čokolády.
"Děkuju. Dobrou noc. " řekla heslo a vešla dovnitř.
Remus se chvíli díval na zeď a s pokrčením ramen poté odešel.
Sevena spala klidně.
Jako každý den vstala ve čtyři hodiny, převlékla se a šla do společenské místnosti.
Tam posečkala do příchodu bratra, který na sebe nenechal dlouho čekat.
"Seveno, proč jsi nevečeřela?"
"Neměla jsem chuť."
"A co říkáš Swainovi?"
"Fajn kluk. Něco mu vadí, respektive někdo mu vadí. Doučit ho lektvary nebude problém."
"Koho chceš, Dorris nebo Swaina?"
"Koho ty?"
"Dorris." Začervenal se, a doufal že si toho sestra nevšimne.
Ta si toho všimla, ale dělala že ne.
"Tak já si vezmu Swaina." Řekla klidně a usmála se spokojeně
"Seveno, proč jsi poslední dobou taková…"
"Jaká?"
"Uzavřená, ani se mnou nemluvíš. Máš nějaký problém?"
"Ne takový aby sis tím musel lámat hlavu. Raději se připrav na doučování."
"Hm." Zabručel hoch
Doučování probíhalo odděleně. Sevena se věnovala Swainovi a Joudy pro změnu Dorris. Oba doučovaní dělali už po první hodině jasné pokroky. A co teprve když je havraní dvojčata měla v péči týden. To byla taková změna, že nejednomu posměváčkovi div překvapený nevypadli oči z důlků.
Včetně Snapea, kterému však brzy došlo co, nebo respektive, kdo za tím stojí.
Sevena s Joudym i přese to zlepšení doučovali. Jak Dorris tak i Swain na doučování chodili rádi. Na doučování se nejen hodně naučili ale i pobavili a odreagovali.
"Tak, vy dva. Zítra budeme psát test a vyrábět lektvary. Co myslíte jste na ně připravení?" řekla Sevena, když se všichni čtyři po večeři sešli .
"Jo, snad jo." Pípla Dorris, které se dušička stále zmenšovala.
"Já snad špatně slyšel." řekl s otcovým výrazem Joudy.
"Jo zvládnu to" řekla o něco hlasitěji dívka.
"Neslyším."¨
"Zvládnu to!" téměř zařvala načeš si zděšeně přikryla ústa, protože netušila kde se to v ní vzalo.
"To je ono Dorris. Neboj se ukázat co v tobě je. " řekl spokojeně.a vzal jí kolem ramen.
"Co ty Swaine jak se cítíš."
"Skvěle. To doučování bodlo. A bavilo mne to."
"To je hlavní." Řekl Joudy.
"Já jsem grogy." Řekla Dorris
"Jo já taky." Přidal se Swain
"Tak se na zítřek pořádně vyspěte. Dobrou noc."
"Dobrou." A oba Nebelvíři odešli
"Chce se ti spát?" zeptal se Joudy.
"Ani trochu." Odvětila sestra
Po chvíli dumání se rozhodli že se ještě půjdou podívat za matkou jak se jí daří.
Zaklepali na dveře, ale nikdo neotvíral. Po chvíli klepání to ti dva vzdali a se zklamáním odešli.
Ve společenské místnosti spolu seděli u krbu a pozorovali jak se plamínky pohybují.
Po chvilce pozorování se v plameni objevil obličej jejich otce.
"Co děláte?"
"Koukáme do ohně."
"Mám novinku."
"Jakou?"
"Máte brášku."
"Fakt?"
"Ano."
"Skvělé, a jak se jmenuje?"
"Damon."
"A co maminka?"
"Odpočívá."
"Můžeme se přijít…"
"Zítra." Nenechal je doříct.
"Dobře." Přijali skutečnost zklamaně
"Tak se vyspěte na zítřek. Dobrou noc."
"Dobrou."
"Mimochodem, udělali jste s těma dvěma pořádný kus práce." Dořekl a zmizel
"Hm, tak teď určitě usneme." Řekla kousavě dívka.
"Já teda jo. "
"Hm, tak to mi nezbývá nic jiného než to také zkusit. "
Chvíli nato se rozloučili a šli si lehnout.
---
Ráno před snídaní se šli jak Joudy, tak i Sevena podívat na bratříčka. Ten klidně klímal. Joudymu i Seveně se rozzářili oči. Ovšem jen do té doby co klučík začal vřeštět jako když jej na nože berou.
Matka Judy se jej snažila utěšit, ale marně. Dvojčata se rozhodla že odejdou a po rozloučení s rodiči a vřískajícím bratříčkem, odešli.
V tu chvíli se stalo, co překvapilo i otce malého křiklouna. Malý vřeštílek utichl a usnul.
"Jak jsi to dokázala?" zeptal se Snape udiveně matky jeho dětí
"Já? To se mne ptáš zbytečně jsem z toho zrarašená stejně jako ty."
Oběma to vrtalo hlavou.
---
"Před každým z Vás leží svitek pergamenu. Na něm máte padesát otázek. Poté co je zpracujete, mi svitek přinesete, a až poté vyrobíte lektvar. Lektvar mi přelijete do připravených lahviček a kotlík následně vyčistíte. Kdo to nezvládne do konce hodiny, test neudělal. Má někdo otázky?" zavrčel Snape, a při pohledu na zezelenalé obličeje, prohlásil: "Jak tak koukám tak ne! Začněte!!"
Na to se v učebně ze všech rohů ozývalo škrábání brků. Nejvíce škrábali profesorovi ratolesti, Romula s Basilem a Dorris se Swainem
Všech šest sotva přečetlo otázku a už sepisovali odpovědi.
Na koho byla nádhera pohledět byla skupinka, Foxovic a spol.
Ti totiž nervozitou okusovali svůj brk tak, že už téměř po patnácti minutách vypadal jako bonsai stromek.
Po pětačtyřiceti minutách odnesla sinalá dvojčata písemnou práci a odešla zpracovávat jim , jako všem ostatním uložený Rujovníkový lektvar
Oba se tedy pustili do práce.
Brzy nato odevzdali své práce i Romula, Basil, Swain i Dorris.
Ti taktéž začali pracovat na zadaném lektvaru.
K témuž bodu se dříve či později dostali i ostatní. Nejdříve Potterovi, Weasleyovi a Naturis.
Následně i ostatní.
Během studentské přípravy lektvarů, profesor kontroloval práce.
Sevena byla téměř hotova, jen odlít mok do lahvičky.
Podívala se na otce, ten z práce kterou právě opravoval radost očividně neměl. I přes to se mu v jeho černých očích cosi zablesklo a se svým typickým výrazem něco naškrábal pod odpovědi.
Dívka vlila lektvar do nádobky, zazátkovala jí a mávnutím hůlky se zabrbláním formule Evanesco! Vyprázdnila kotlík. V tom jí do posledního detailu bratr napodobil.
Lahvičku oba odnesli a vyčkali na další pokyny.
Tím bylo propuštění z učebny jeho typickým zasyčením.
Oba si tedy poslušně sbalili věci a odešli.
Do konce hodiny trvalo ještě dobrých pětadvacet minut..
Přemýšleli co budou tu dobu dělat.
Nestačili ani myšlenku nějak rozvést ani s nějak vzpamatovat a už je vedli jejich zbylí tři spoluhráči na školní pozemek.
"Co se děje?" zeptala se dívka
"Praštila tě Vrba mlátička nebo co? Za měsíc je famfrpálový zápas a my nemáme dva hráče." Vyhrkl na ní šesťák.
"Ani kapitána." Dodala
"Kdyby to šlo rádi bychom Vás dva."
"Nás?" divili se
"Jo, vy jste byli ti co nás postavili zase do čela …."
"Hm … a?" řekla Sevena s nadzvednutým obočím a podívala se podiveně na bratra a on její pohled opětoval
"Nedělejte ze sebe trolly. Dohodněte se kdo by chtěl být kapitánem. "
"To jako myslíte vážně?"
"Jo."
"Budeme buď spolu kapitáni, nebo vůbec."
"To je mi špekáček." Řekl starší zmijozelec.
"Chtěl jsi říct buřt." Řekla klidně Sevena, i když měla co dělat aby nevyprskla smíchy.
Nato se hoch začervenal studem a přikývl.
"Hele, pokud jde o to že chcete nás jako kapitány, to bychom brali, ale nezáleží na nás."
"Ale Snape mi řekl, že nejpozději příští pátek musí být znám jak nový kapitán , tak i noví hráči Famfrpálu.A my chceme Vás."
"Tak jo. …No jo, blíží se Famfrpál …"
Nakonec se sourozenci se svými spoluhráči domluvili, že po večeři se všech pět sejdou ve společenské místnosti a vše proberou.
Sevena s Joudym si řekli, po rozchodu se spoluhráči, že zajdou za matkou a za bráškou, doufjíc, že přivítání malého mladšího sourozence bude jiné než ráno, ale mýlili se. Ten vřískal ještě víc.
Oba tedy odešli a klučík zase utichl.

"To je divné." Pomyslela si jejich matka

S její myšlenkou souhlasil i jejich otec, když se mu žena svěřila, že se ranní situace opakovala.
Sevena s Joudym byli při zbylých hodinách toho dne zadumaní až hrůza. Nejednou na ně vyučující až zařval. Reakce byla nulová. Stejně dvojčata civěla do prázdna s podepřenou hlavou.
Jak jinak profesoři jim odebrali za každou hodinu deset bodů.
To jejich otce popudilo tak, že je před večeří zatáhl k sobě do kabinetu a začal na ně prskat.
"Proč nedáváte pozor při hodinách? Kvůli Vám přišel Zmijozel o 30 bodů!!!"
"To je vážně důležité." Řekla jízlivě Sevena
"Nebuď drzá!!"
"Na hodiny jsme neměli ani jeden náladu." Řekl s mírnější jízlivostí hoch.
"Ale, ale snad se z Vás nestávají záškoláci?"
"Ne, ale štve nás, že kdykoliv se k Damonovi přiblížíme, tak ječí jako kdybychom …"
"Všiml jsem si."
"A to máme mít náladu na učení, navíc, když bychom to mohli učit sami?"
"Hele tati, máme spicha se zbytkem družstva. Myslím že je to i v tvém zájmu abychom vše podstatné projednali."
Nato muž chvíli mlčel aniž by se mu pohnul jediný mimický sval.
"Tak jděte!" zavrčel a oba opustili místnost.
"Raraši!" zamumlal si pod vousy a šel doopravit písemné práce čtvrťáků.
---
Sevena s Joudym se bavili po večeři o doplnění famfrpálového družstva ve společenské místnosti..
"Ralfe, je pitomost co navrhuješ."
"To si nemyslím. "
"Copak jsi spadl z koštěte naznak?"
"Ten kluk, by chtěl být v týmu."
"To jako brankář, jo?"
"No." Řekl nejistě vyzpovídaný spoluhráč.
"Tak uvidíme co v něm je. Chtěla jsem vědět jestli si stojíš za svým názorem a proto mu dám šanci… V neděli uděláme takový trénink nanečisto."
"A výběr?"
"Máme na vybranou, dle tvého výzkumu co jsi provedl, z devíti zájemců a to čtyři na brankáře a pět na střelce. Prozkoušíme, protrénujeme a vybereme. "
"Tak jo. "
Nato se všichni rozešli a Sevena s Joudym začali rozjímat nad tím proč Damon při jejich přítomnosti tak vyvádí.
Hloubali nad tím tak dlouho že zapomněli jít na večeři.
Došlo jim to až když se jich Romula zeptala proč nepřišli.
Dostala však odpověď: "Měli jsme důležitější věci na práci.", která způsobila její zamračený výraz a rozzlobený odchod do pokoje.
"Co jí je?" divil se Joudy.
"Za to mohu tak trochu já." Řekla s lítostí Sevena
"Jak to?"
"To je nadlouho."
"Já mám čas."
"Hele, řeknu ti to, ale ne dnes, jo?"
"Ty jsi samá tajnost, člověče." Ušklíbl se.
"Jo, to někdy musí být. Jdu za Romulou."
"Hm, tak dobrou a ráno na viděnou. Dobrou."
"Dobrou."
A rozešli se do pokojů.
"Romulo, nezlob se." Začal kajícně
"Nech mne být!!!"
"Chci ti to vysvětlit."
"Mne už nic nezajímá. Měla jsem o tebe strach a ty…"
"Romulo, Damon…"
"Nechci nic slyšet!!! Hlavně ne od tebe!!!" zařvala na ní
Sevena se při jejích slovech cítila provinile a ještě hůř, když nemohla kamarádce nic vysvětlit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | 1. září 2007 v 11:26 | Reagovat

úžasný

2 Idril Idril | Web | 1. září 2007 v 18:07 | Reagovat

konečně...po dlouhé době další kapitoly Sourozenců:) děkuji:)))

3 denča denča | 2. září 2007 v 8:14 | Reagovat

ty jo....super.....=o)

kdy bude pokračko..??

4 Severusis Severusis | Web | 2. září 2007 v 13:40 | Reagovat

brzy :-D

5 denča denča | 3. září 2007 v 13:30 | Reagovat

ok.....=o)))

6 Antea Antea | Web | 6. září 2007 v 18:57 | Reagovat

Bezva :-) Už se těším na to pokráčko :-))

7 Falkira Falkira | 8. září 2007 v 11:48 | Reagovat

To bylo super. :) Už mi tahle povídka chyběla. :) Moc se těším na další.

8 denča denča | 9. září 2007 v 16:21 | Reagovat

hmmm....už to trvá moooooc dlouho a žádný pokračko.....=o(((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama