Sourozenci 4 - kapitola sedmá

16. září 2007 v 22:20 | Severusis |  Sourozenci 4
Únava
Čas nekompromisně utíkal a Famfrpál se blížil. To bylo příčinou mnoha tvrdých tréninků, i když díky sinalým dvojčatům spíš zábavných než drastických.
Profesorka Shirley May Greenová, konečně porodila. Chlapečka, kterého pojmenovala i přes protest jeho otce, Angel.
Na profesora Siriuse Blacka byl pohled, když jej madam Pomfreyová vyhodila z ošetřovny, že šíří negativní atmosféru.
Nato muž chtěl zareagovat, ale v tom mu naštěstí zabránil Remus, který jej pod záminkou oslavy narození dalšího potomka, odvedl pryč.
Swain byl naopak z pojmenování bratříčka nadšen. A hned jak jen uviděl cosi jej uvnitř hřálo.
Sevena s Joudym se však ze svého bratříčka radovat nemohli. Ze stejného důvodu jako vždy. Kdykoliv se jen přiblížili začal vřískat. Joudy to bral jako skutečnost, že to tak je, ale Sevenu to opravdu doslova žralo.
Aby toho nebylo málo na Sevenu se valila jedna různorodá noční můra o smrti a bolesti za druhou, což budilo Romulu.
Ta jí nesčetněkrát dala najevo, že jí to vadí.
Sevena nechtěla být na obtíž, ani nikomu rušit dobré spaní, když jej samotná neměla.
Proto se rozhodla se svěřit otci s problémem, který jí tíží už delší dobu a ani bratr o tom neví.
Byla vždy, když o tom chtěla mluvit odbyta větou: "Potom, mi to řekneš!"
Když jí to bylo řečeno dvakrát, třikrát, čtyřikrát brala to, ale na popáté si řekla že to nemá cenu a uzavřela se do sebe. V noci spala málokdy. Většinou dospálavala o přestávkách. Nebyla však sama Swain také podřimovala během volného času, ale ze zcela jiného důvodu. Který se dívka dozvěděla, když jí to sám při pravidelné večerní debatě, která jim oběma vyhovovala ,řekl.
"Takže oni Potter s Weasleyem chrápou?" neskryla překvapení, při zjištění důvodu
"To je slabé slovo. Jako když troll má rýmu."
"Aha, tak to je co říct. " rozchechtala se na celé kolo

"Proč nespíš ty?" zeptal se po chvíli

"Noční můry."
"A jaké?"
"To bys nepochopil."
"To je možné. Tak někdy příště jo?"
"Jasně. Díky."
"Není zač. Já bych měl děkovat tobě. Jen díky tobě jsem zvládl lektvary. "
"Neděkuj mi a zůstaň takový jaký jsi."
"Jakej?"
"Fajn."
"Jak se těšíš na Famfrpál."
"Jo, docela jo a ty?"
"Mám trému."
"To přežiješ."
"Myslíš?"
"Jo, když přežiješ nálet Potlouků tak všechno." Řekla a užívala si zelenavou barvu společníkovy tváře.
"Ale no tak, neboj. Ty se starej o Zlatonku, abych jí nechytila dřív než ty."
"To si tak věříš?"
"Letos? Vůbec. Jsem tak unavená, že jí mají šanci chytit spíš publikum než já."
"Jo, to máš pravdu. U mě je to stejně tak. Divím se že jsem ještě neusnul při hodině."
"To ti strach nedovolí."
"To ne, ale únava jo."
"Tak to jsem zvědavá."
"Já taky. Ty taky k tomu nemáš daleko, jak tak koukám, Seveno."

"Hm, tak uvidíme, kdo z nás první přijde o body, za spánek při hodině." Ušklíbla se pobaveně v čemž jí společník pobaveně napodobil.

Od té doby se oba snažili při hodině neusnout, i přese podmínky, které oba ospalce zužovaly.
Jednou si však paní Únava vybrala svou první oběť.
Byl jí Swain, který se při hodině lektvarů houpal, což jej uhoupalo ke spánku.
Během klimbání a pohupování chlapci v myšlenkách připadalo, že s ním židle padá dozadu.
Tak se rozpřáhl, že vedle něj sedícího Pottera a Weasleyho srazil na zem, počemž zůstal chlapec normálně sedět na židli. To bručouna Snapea upoutalo a všechny studenty, vnitřně pobavilo. Někteří se rvali s nutkáním se tlemit, ale na lektvarářův škleb puzení přeprali.
"Tak … tak, Potter a Weasley připravili svou kolej o dvacet bodů, za usnutí při hodině." Řekl nadšeně profesor
"Ale my jsme neusnuli." Bránili se chlapci, vyškrábávajíc se zpět na židli.
"Dalších dvacet za neotesanost. A samozřejmě … školní trest až do odvolání,." Řekl jako samozřejmou věc a zapisoval si do záznamové knihy.
Swain se podíval na Sevenu, která si četla poslední stránku uložené kapitoly stránku, cukajíc se jí koutky do úsměvu.
To mu stačilo, aby se také ušklíbl.
"Co se šklebíš, kvůli tobě jsme přišli o čtyřicet bodů." Zavrčel Weasley.
"O padesát, pane Weasley za vyrušování při hodině." Řekl zašklebil se pobavením a připsal si cosi k poznámkám.
O přestávce si spáče odchytli Nebelvírští spolužáci, kteří mu začali dávat sodu.
"Kvůli tobě jsme přišli o padesát bodů a zrovna u Snapea. Aby toho nebylo málo musíme s ním strávit do odvolání kdykoli si usmyslí..Víš co to znamená?" zeptal se Potter nasoptěně
"Že konečně s Weasleyem přestaneš v noci chrápat a necháte mne konečně se vyspat?" zeptal se jízlivě hoch
"Tobě to asi nedochází, on vyhrává na celé čáře, když přicházíme o body."
"A já snad konečně vyhrál hodinku spánku." Řekl bavíc se jejich rozhořčením.
"Ty idiote, " chytil jej Weasley za límec. "Když takhle díky tvé stupiditě přijdeme o body, přijdeme také o šanci vyhrát školní pohár."
"No, tak to je vážný a jak si představujete Famfrpálový zápas?"
"Jak, jako?"
"Když mne vy dva chrápalové nenecháte pořádně vyspat, tak sice chytím něco kulového, ale Zlatonka to nebude."
Nato jej hlouček Nebelvírských studentů propustili a šli si každý po své práci.
Swain šel ven na vzduch a doufal že tam narazí na Sevenu. Přání se mu vyplnilo jen napůl protože dívka sice byla venku, ale s bratrem. Cosi tam řešili, tak radši šel někam stranou a užíval si klidu.
"Tobě je k smíchu, že se poslední dobou nemohu vyspat kvůli živým nočním můrám?" rozčílila se na bratra dívka
"Přece kvůli tomu nebudu brečet." Odpověděl stroze
"To přece po tobě nikdo nechce, ale není ti to divné?" zeptala se rozzlobeně
"Ne, ale zábavné."
"Tak já ti něco povím. O prázdninách jsem kvůli tomu že jsem měla ty noční můry a z nervů nemohla ani jíst a cítila se pod psa. Nevím jak ty, ale já si myslím, že Damonova reakce na naší přítomnost je více než divná. A mám strach že takhle reaguje na mne a ne na nás."
"Prosím tě, nešil. Uklidni se, za pár dní, v sobotu , hrajeme Famfrpál."
"Ten zvládnu. Vezmu si den před tím bezesný lektvar."
"A proč ho nebereš?" zeptal se zasněně
"Nevzala ti Dorris ,při doučování, kromě srdce i rozum?"
"Ty to vííšššššššš???… moment jak to myslíš?"
"Nejsem slepá ani tupá, bratříčku. Někdy jsi myšlenkami jinde. Navíc, by jsi nikdy neřekl blbost, že bych měla brát Bezesňák"
"Já jsem Troll. … Máš pravdu."
"Ale po uši zamilovanej Troll."
"Hm." Zčervenal až za ušima, protože mu bylo trapné, že se o tom, zrovna takhle, sestra dozvěděla.
"Brácho, snad se nestydíš, za své city?"
"To ne, ale je mi to trapné."
"To není trapné, ale krásné. Víš co je trapné? Budit se nočními můrami a zatahovat do toho i kamarádku, která s tebou přestane mluvit, když jí to nechceš, nebo spíš nemůžeš říct, abys jí nevyděsil. "
"Řekla jsi to tátovi?"
"Ne, ani jsem to nechtěla říkat tobě."
"To se o nás tak bojíš?"
"Jo, bojím."
"Nebuď srab." Řekl s úšklebkem
To už bylo na dívku moc. Strašně jí zabolelo co vyřkl. A protože nechtěla bratrovi nijak ublížit,otočila se a odešla.
Což Joudyho překvapilo tak, že se nezmohl na víc, než sledovat jak sestra mizí v dáli.
Sevenin strach byl sice silný, ale únava byla minutu co minutu silnější. Proto dívka při hodině Přeměňování téhož dne, při nudném výkladu hodiny ,a mnoha jízlivých poznámek profesora, usnula.
Joudy sice do sestry všelijak strkal a šťouchal, ale nebylo to co platné, spala.
Toho se chytil profesor, který opatrně přešel ke spící dívčině a hned jak u ní stál, zařval:
"Odebírám dvacet bodů Zmijozelu za nepozorn.ost a spánek při hodině."
Dívka však neragovala, spala dál.
"Dalších deset, ta ignorování profesora!!!" zařval jí do ucha, doufajíc, že jí to probudí, ale zmýlil se , dřímala dál.
To už ale muže tak dopálilo, že holčinu vzal za vlasy a škubl. Což jí probudilo. Ale nikdo netušil co v afektu udělá. Vrazila profesorovi facku, které překvapením , podlehl, pustil dívčinu mastnou hřívu a bacil sebou o zem.
"Pardon." Řekla překvapeně
"DOBRÁ RÁNA." Ozvalo se ze všech koutů učebny.
"To Vás přijde draho Crammerová!!!"
"Ano, pane."
"Padesát bodů , odebírám Zmijozelu, za napadení učitele…. Plus školní trest."
"Ano, pane." Řekla dívka kajícně, přičemž muž ohlásil konec hodiny a propustil studenty.
Jako poslední šla Sevena s Joudym.
"Nemyslete, že Vás budu šetřit, jen kvůli tomu, že jste dcera místního profesora." Prskl na ní
"Nejsem Potterovic, ani Weasleyovic, co to vždy očekávají, pane!!!" utírajíc si
prskanec.
"Seveno!" šeptl hoch
"Neštvěte mne, Crammerová." štěkl
"Ano, pane." Řekla se zívnutím dívka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 denča denča | 18. září 2007 v 7:28 | Reagovat

Super,ale nemůžeš ty kapitoly psát častěji?Myslím jako ne jen jednou za týden,to já nikdy nevydržím čekat tak dlouho.....=o))))

2 Antea Antea | Web | 19. září 2007 v 19:18 | Reagovat

Super :-)) Já to říkala, že se Joudy zamiluje. Teď mi ale vrtají hlavou ty Seveniny můry, splní se?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama