Sourozenci 4 - kapitola jedenáctá

12. října 2007 v 21:32 | Severusis |  Sourozenci 4
DEBATA
"Romulo, Romulo!" volal na ní bratr
"Ahoj, Nate…"
"Neříkej mi tak, Nature, ale ne Nate."
"Dobrá, tak co chceš?"
"Hele, mám jen takový pocit, nebo se Sevenou nevycházíš?"
"No, spíše jsme si dali takový odstup. To je to správné slovo."
"Ublížila ti?"
"Ne, to bys nepochopil. Je to složitější."
"Aha." Zahučel přičemž mu hlavou cosi prolítlo, co jej potěšilo.
"Potřebuješ něco? Musím ještě něco udělat."
"Ne dobrý, jen jsem chtěl vědět, jak se máš?"
"FAJN." Řekla mile s úsměvem.
"Tak to je fajn, že se máš fajn. Tak se měj, ahoj." A odběhl.
Romule tato debata připadala podivná, protože oslovení Nate bratrovi nikdy nevadilo, ale pro práci na to brzy zapomněla.
---
"Judy, ten malej je rozkošnej, když spinká." Rozplývaly se kolegyně, a maminky Angela a Charmen, které je chovali v náručí.
"To je pravda. Ale Charmen s Angelem jsou také rozkošní. A to nemusí spinkat."
"Judy, tebe něco trápí." Řekla Nymfadora.
"Hm, ale to nechci řešit, prosím." Odvětila zasmušile
"Něco vážného?"
"Ne, určitě ne."
"Sevena, že jo?" řekla Nymfadora
"Jak to…"
"No, dodala mi to logika. Vrazila Siriusovi facku, je náladová, Romula s ní nemluví a o hodně se zhoršila."
"Hm…" zahučela nad něčím přemýšlejíc.
"No tak, Judy. Nebuď smutná. To bude dobrý. Hold má kentauří léta, no."
"Vůbec se mnou nemluví. Když jí potkám na chodbě, tak se zarazí a odejde pryč. "
"Zato se prý dokázala zpít se Swainem." Řekla Shirley, kterou zpražila pohledem Nymfadora
"Ona pila?" zeptala se šokovaně.
"Jo, a proto mají za trest až do odvolání trest. Možná se stydí, proto s tebou nemluví. Jiný důvod nevidím." Řekla povzbudivě Shirley May.
"Neboj Judy, to bude dobrý. Severus si s ní promluví a bude to dobrý." Konejšila jí Nymfadora
"Děkuju. "
"Hele holky, využijme toho, že ti tři spí , uvařme si čaj a pobavme se bez starostí." Navrhla Nymfadora.
Ženy souhlasily, mávnutím hůlky vytvořili kolem spících miminek ticho a uvařili čaj. U nějž si povídaly a smály.
Mezitím vlítl do místnosti , profesor Snape, přešel přímo ke dveřím vedlejší místnosti, které otevřel vešel dovnitř , spěšně znovu z místnosti. Nestačil však z místnosti vyběhnout a beze slova zmizel. Jeho žena jej zastavila slovy.
"Stalo se něco, Severusi?" zeptal se udiveně Judy
"Nic závažného." Odvětil stroze a odběhl.
"To teda nevím jestli se něco stalo, ale vím jistě, že jsem se lekla ." Odvětila Shriley a Nymfadora překvapeně přikývla.
"Snad se nic nestalo." Strachovala se jeho družka
"A kdyby, tak by to řekl, ne?" řekla Shirley
"No, tak to ho znáš málo, Shirley. "
Poté se ženy bavili dál. Nenechali se vyvést z debaty, kterou přerušil přílet a odlet profesora lektvarů,obrany proti černé magii a druha Judy Crammerové, Severuse Snapea.
Jedly dýňové taštičky, pily čaj a bavily se na různá témata.
Nasmály se, zanadávaly si a dokonce, při některých tématech, pobrečely.
To jim vydrželo celou noc, s přestávkami, na nakrmení , napojení a přebalení jejich ratolestí.
"Dámy, tak takhle jsem se nepobavila, ani nepamatuju." řekla Nymfadora , utírajíc si slzy smíchu.
"Já taky ne, ale stálo to za to." Dodala usrkávajíc čaj Shirley.
"Tak, to máte pravdu obě dvě. … Ještě, že zítra bude neděle."
"Jo…To už je jedenáct? To jsme se tedy rozjely."
"To jo. Ale, že se Severus ještě nevrátil." Divila se jeho družka.
"Možná k tomu má důvod. " řekla Nymfadora, když se pomaloučku otevřely dveře, do kterých vešel potichu zmiňovaný muž.
"Vy …? Dobrý večer." Pozdravil překvapeně a zmizel ve vedlejší místnosti.
"Tak my půjdeme." Řekly ženy naráz, berouc spící miminka do náručí.
"Tak jo, Dobrou noc." Vyprovodila je.
Nato odešla za Snapem.
"Stalo se něco?" zeptala se, mezi dveřmi, když uklízel prázdnou lahvičku do skříňky.
"Ne."
"Opravdu?"
"Judy. Nic se nestalo."
"Jak to se Sevenou dopadlo?"
"Nic jsem se od ní nedozvěděl." Zalhal jí se zachmuřeným obličejem
"Nelži!"
"Judy, nic mi neřekla." Řekl unaveně.
"To ti tak věřím."
"No tak, nechme toho. Jsem unavený."
"Najednou!"
"Ale, Judy . Ty jsi teď ukončila mateřský večírek, ne já. Já měl práci, která mi dala dost zabrat. Takže jestli dovolíš. Půjdu se osprchovat a potom spát. " odešel do sprchy.
Žena se rozplakala, nad svým jednáním. Místo toho, aby svého milovaného podpořila, udělala mu žárlivou scénu. To jí přeci není podobné. Chtěla se mu omluvit, tak posečkala až se vysprchuje.
Když muž vyšel, jen v trenkách a županu ze sprchy, uviděl její uslzený, zoufalý, výraz.
"Ale no tak, miláčku. Co se stalo?" zeptal se konejšivě.
"Já jsem pitomá. " rozplakala se.
"Nejsi. " utřel jí slzy a políbil jí.
V tu se malej Damon probudil a začal žvatlat.
Judy proto popřála Snapeovi dobrou noc, něžně ho políbila a odběhla k synkovi.
Toho brzy uspala a znovu uložila.
Načeš si lehla vedle svého milovaného muže, který zdařile dělal že spí.
Po několika nezdařených pokusech se jí podařilo usnout.
Muž ležel a přemítal si debatu s dcerou.
"Seveno, posaď se a řekni mi co se to s tebou poslední dobou děje."
"Nic." Posadila s do křesla
"To NIC se mi nezdá. Chceš mi snad tvrdit,že to nic, tě přimělo se zmágovat ?"
"Ne."
"Tak proč?"¨
"Hm." Pokrčila rameny.
"Damon?"
"Možná."
"Trápí tě něco jiného kromě Damona?"
"Ano."
"Sláva a co?"
"To není důležité."
"Podívej se. Uvědomuji si, že za tvou jízlivost si můžu tak trochu sám. Nevěnoval jsem se ti a nebyl jsem ti po ruce, když jsi mi chtěla o svém problému povědět. Ale to neznamená, že tě nemám rád a …"
"Mám své starosti, to je pravda." Přerušila ho "Je také pravda, že když jsem ti chtěla říct o svých svízelích tak jsi mne odbyl, ale něco zlé je pro něco dobré. Alespoň se tobě, mamince a Joudymu nic nestane." řekla po tváři se jí kutálejíc slza
"A mimochodem. Můj život mé starosti. " dodala
"Tak to se pleteš. Jsi má dcera a já za tebe zodpovídám. Nemysli si, že když se zmáguješ jak zběhlej mág, že se mne to netýká. Navíc s tím Blackovic klukem."
"Netýká. Já se do tvého života nemíchám, tak ty to nedělej mě." vyštěkla
"Víš proč Damon brečel?" změnil téma aby
"Jo, kvůli mně , tatínku." Řekla otráveně.
"Proto jsi…"
"Taky, …"
"Tak mi řekni co tě trápí, nebo…"
"Co! Použiješ Nitrovzpytu!?! Možná se ti to tentokrát povede!!! Jsem totiž tak unavená a vyčerpaná, že i pouhý rictusembra by mne vyřídil!!!" zařvala, vyskočila z křesla.
"Tak a dost!!! Byl jsem trpělivý, protože jsem myslel že to s tebou půjde po dobrém. Řekni mi co se to s tebou poslední dobou děje, nebo ti dám veritasérum. Jako mistr lektvarů osobně dohlédnu, aby to nemělo žádné negativní následky, ale dostanu z tebe co tě trápí, buď po dobrém nebo po zlém!!!"
"Tak to veritasérum, prosím." Řekla rozhodně.
"Jak chceš! Odběhl."
Vrátil se zpátky a ona seděla v křesle s podloženou hlavou.
"Tak co? Po dobrém, nebo po zlém?" šermoval jí před nosem lahvičkou s veritasérem.
"Jestli se mně chceš tak mermomocí plést do života, tak do toho. "
"Tak já s ti pletu do života, jo? Tak to se teda pleteš holčičko! To si děláš sama. Vodíš se za ručičku s tím Blackovým synem. Kamarádíš se s ním a … !!!"
"A co?! Jsem dost stará na to abych se rozhodla s kým se přátelit a s kým ne!"
"Jo a opíjíš se! Copak ti nedochází, že tím ohrožuješ mou pověst?"
"A ty si myslíš, že to někdo vyzvoní? Nemyslíš doufám profesora Blacka, který by tímto vyzrazením ohrozil i svou pověst. Remuse rovnou vylučuji. Ten by to maximálně řekl Nymfadoře."
"To je ti snad málo?" štěkla otázku
"Maminka mi vynadá a bude klid."
"Co ten Blackův syn?"
"Ten? To těžko. Dali jsme si slib." řekla s úsměvem
"Co jste si dali?" vykuli své temně černé oči.
"S---L---I----B." hláskovala pomalu "Závazek. " Bavila se pohledem na otce, kterému by se snad v tu chvíli i zježily vlasy nebýt té jejich mastnoty. Za vše též mluvil jeho pronikavý rozzuřený pohled.
"Vím co to znamená!" štěkl.
"Zavázali jsme se, že budeme o této krásné společné noci a ránu s neuvěřitelnou bolestí hlavy, mlčet."
"To mu tolik věříš?"¨
"Jako tobě, tati, že to nikomu neřekneš. A myslím, že pana ředitele můžeme vynechat, protože jak oba moc dobře víme, že je to diskrétnost sama."
"Hm." Zahučel se znechuceně našpulenými rty, s uznáním, že dcera má pravdu.
Dlouhou chvíli oba mlčeli.
"Tati, můžu už jít? Jsme unavená."
"Jistě, jen co mi řekneš, jak jsi na tom s těma nočníma můrama?"
Nemohl si nevšimnout jejího ztuhnutí.
"Jak…Kdo?"
"To není důležité."
"Není to nic hrozného." Zalhala tak, že tomu i na malou chvíli sama uvěřila.
"Co mi o nich povíš? Co to může mít za příčinu?"
"Moc jídla na noc?" odpověděla hbitě.
"Nevěřím ti. Prý už ty noční můry tě zužujou už od prázdnin. Tak povídej! Jinak tě nepustím."
"Tak to bude dlouhá noc!" Řekla rázně, přemýšlejíc, kdo to vyzradil.
"Ještě to neskončilo!! Jdi!" zavrčel a ona odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama