Sourozenci 4 - kapitola dvacátádruhá

29. prosince 2007 v 15:23 | Severusis |  Sourozenci 4
KRASAVEC ČI ČUMÁK
Blížil se měsíc zkoušek. Tudíž měsíc nervozity a hltání vědomostí ve velkém z knih, které dotyční nestihli přečíst a naučit.
Profesoři pouštěli hrůzu coby inspiraci k učení. Ovšem se zdálo, že to mělo opačný účinek, protože kdykoliv se jakéhokoliv studenta nezávisle na ročníku či oblíbenosti onebo kterékoliv hodině se zakaboněným výrazem, studentovi se vědomosti vypařily z hlavy.
Jedinou posilou studentů z profesorského sboru byl profesorky Potterová , Weasleyová a Lupin, kteří se smály v jednom kuse.
Proto neměli s odpověďmi od studentů žádné problémy.
Byla však skupinka studentů, kteří s oblibou zamračeným profesorům říkali "krasavci" respektive u jednoho obzvlášť "čumák" a odpovídali na otázky s nevinným,"provokativní" úsměvem.
Byli, jako každý rok, i tací studenti, co měli ze zkoušek strach a tudíž, při pohledu na jakéhokoliv "krasaveckého" profesora jako když luskne prsty zapomínali vše co se zrovna naučili.
Automaticky šli za těmi , u kterých věděli, že je neodmítnou. Sevena a Joudy.
Těm nezbylo nic jiného než vzít žadatele pod ochranná křídla a doučovat jejich nedostatky a pomáhat jim zapomenout na jejich strach.
Jako vždy se jim to vedlo skvěle čemuž odpovídal stav jejich ochránců, kteří přestávali mít ze zkoušek strach.
Profesoři Potter s Weasleym se havranům vyhýbali a snažili se je nedráždit, protože jejich rozhovor s profesorkou Weasleyovou jí totiž tak potěšil, že na svého muže, nejen házela zamilované pohledy na každém kroku mu dávala najevo jak jí potěšil a že si jej moc váží.
To muži sice dělalo dobře, ale měl pocit potupy, že se o to nezasloužil sám, protože dvojice studentů, kteří jak jemu tak i jeho kamarádovi, profesorovi Harrymu Potterovi, pořádně pijí krev.
Jedno jim jak jeden i druhej, museli uznat. Zachovali se v té chvíli lépe, než by zvládli oni sami.
Profesor Weasley už nemohl vydržet profesorčino vychvalování a nalil jí čistého vína, jak to ve skutečnosti bylo.
Čekal bouřlivou reakci, která se k jeho údivu ne a ne dostavit.
Místo ní byl políben se slovy "Jsem na tebe tak hrdá, lásko. Řekl jsi mi pravdu i když jsi tušil že se budu čertit. A že když na to přijde tak se otřásají zdi spolu s kouzelnými obrazy a postavami v nich. Konečně se chováš zodpovědně. Moc tě miluju." A políbila jej znovu. Muž jí polibek vrátil.
Po chvilce laskání zrzek dodal:
"Pochopil jsem zaprvé, že lež má krátké nohy a to že když si přivlastníš zásluhy, které ti nepatří, nemáš z nich takovou radost."
"Takže ti ti dva prokázali dvojí službu, viď?"
"No jo, to mne nenapadlo. To je fakt. Nejen, že ze mne udělali světce, ale díky tomu jsem si tohle všechno uvědomil."
"Konečně." Povzdychla se jeho choť
---
Dvojčatům se doučování studentů vedlo.
To jim dělalo radost, která je hned opustila, když viděli jak jejich nevlastní sestry doučované studenty nervují. Ke překvapení všech se k nervování studentů nepřidali Crabbe s Goylem.
Ti na rozdíl od svých kamarádek, seděli v křeslech a listovali jeden svazek za sebou.
Když to Sevena s bratrem viděla, neodpustila si nitrovzpyteckou poznámku :
"Mám pocit, že se z nich začíná kouřit."
Joudy musel z koleje doslova vystřeli. Měl totiž nutkavou chuť se smát, a tím by oba boubelaté chlapce odradil od učení, které bylo s pohledem do minulosti, pro ně zázrakem.
Proto se sourozenci zaměřili na Rowenu s Eileen, které s obrovskou oblibou trýznili mladší studenty, kteří se pilně připravovali na blížící se nebezpečnou rychlostí zkoušky.
Nejdříve se držela havraní dvojčata trošku při zemi, ale když viděli, že to nemá cenu, dali se do trestání se vší parádou.
Kolikrát nad hbitým jednáním sourozenců zůstal rozum stát.
Kolikrát byly útoky děvčat nepostřehnutelný, ale ti dva jednali, jako kdyby o jejich plánu už věděli dopředu.
Proto darebnice byly vždy poraženy.
Přes mnohé porážky se dívky chovali zákeřně a vybíraly si neslabší články skupinky.
Nejčastějším terčem byl mrzimorský druhák, Joseph Sefreed, o kterém bylo všeobecně známo že se bojí výšek.
Všichni kdo jej znal, anebo alespoň jeho životní příběh, chápal jeho až nezdravou bojácnost a nulové sebevědomí.
Někdo to bral jako skutečnost a snažil se chlapci pomoci a jiní to brali jako důvod k posmívání.
Těmi dotyčnými byly baculaté se sestry Foxovy.
Rowena této slabosti užila a než se všichni naděli chlapec se už vznášel deset metrů nad zemí.
Joudy se Sevenou rychle a bezpečně dostali chlapce dolů.
Ten ze šoku nemohl popadnout dech.
"Udělejte mu prostor."
"Yope, klid. Už jsi dole. Zhluboka dýchej." Mluvila na něj Sevena a Romula mu dala kousek čokolády.
"Proč se místo dělání těch trollovin neučíte?" vyřkla rozběsněná Sevena svou myšlenku nahlas.
"My nemusíme, my umíme všechno." Řekla Rowena s vykutáleným úšklebkem
"To sotva." Řekl Joudy
"No co, když zkoušky neuděláte, existuje reparát a nebo opáčko." Dodala Sevena
"Tak blbí nejsme Sereno." Řekla Eileen a v zápětí sebou škubla. Viděla, že to přehnala.
Znala její odpor k tomu jménu.
V tu oslovená dívka vstala přistoupila k rivalce a vrhla se na protivnici.
Bratr jí po několika tvrdých úderech odchytil a řekl jí:
"Seveno, klid, nedělej nic ukvapeně, aby se vůbec prázdnin dožila."
"Neřekla nic špatného, je to tvoje jméno, dala ti ho matka." Řekla s rozzářenýma očima Rowena
"Tvoje matka !!!" zatnula ruku v pěst
"Seveno, klid." Uklidňoval jí bratr a přihlížející strnule pozorovali spor.
"Serena je krásné jméno, ne snad?" provokovala dál Rowena
"Sklapni!!!" stále se držíc aby po ní znovu nevystartovala.
Joudy jí pro jistotu držel a pevně k sobě přitiskl.
Nemohl si nevšimnou, že během přitisknutí byť skoro neslyšně sykla bolestí.
Došlo mu to, Už jen vzpomínka na nevlastní matku Lucretii jí otevřela jizvy z kruciátů.
"Klid ségra, klid." Konejšil jí. "A ty Eileen. Buď ta chytřejší a odtáhni tu svou ségru pryč. Hned!"
Eileen neváhala a už táhla stále se dívce vysmívající sestru pryč. Věděla co by mohlo následovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama