Sourozenci 4 - kapitola sedmnáctá

4. prosince 2007 v 18:07 | Severusis |  Sourozenci 4
Průběh boje v jejích očích
"Severusi, probuď se prosím." Zašeptal ženský hlas do jeho snů.
Muž otevřel oči a spatřil Lilly Potterovou.
"Na nic se neptej. Obleč se a přijď na ošetřovnu. Hlavně se nestresuj nic vážného. A neksichti se tak."
Řekla, když uviděla jeho unaveně nechápavý výraz a zmizela.
Snapea ženina slova urazila.
"Copak já se ksichtím?" oblékl se odešel na , ženou určené, místo.
Tam už se ale jeho dcera s ní dohadovala, dalo by se říct hádala.
"Ani náhodou. Proč bych Vám to ukazovala. Damon je v pořádku bez škrábnutí. Víc vědět nemusíte." Řekla dívka rozhodně a založila si ruce na hrudi.
"Seveno, je to tvém zájmu."
"Spíš ve vašem. Myslíte, že mi to nedošlo?"
"Co tím myslíš?"
"Zkouška, paní Potterová. Jak jste to mohli udělat? Ty noční můry vem čert i ten paprsek, kterým jste mne srazili při zápase k zemi ale jinak jste to přehnali. Potom jakoby zázrakem se objeví dopis plný nápověd jak postupovat. Za ten Vám mimochodem děkuji."
"Chápu tě, ale muselo to být."
"Damona jste mohli vynechat."
"To jsme …"
"Marty neměl v úmyslu se zmocnit Damona, ale mě. Nechtěl ho ani unést. Ale protože se mu mnoho plánů, kvůli tomu testování mé maličkosti, zmařili, přešel k této metodě. "
"Seveno, …, prosím nech alespoň otce nahlédnout, jak probíhal ten souboj."
"K čemu mu to bude?"
"Nechala bys ho?"
"Kdyby chtěl, tak jo, ale jen kdyby chtěl."
"Já bych chtěl." Přidal se k rozhovoru zmiňovaný muž
"Tati,…" sevřelo se jí hrdlo
"Ukážeš mi to, prosím?"
To už ale Sevenu zaskočilo. Otec jí o to prosí.
"Tak moc o to stojíš?" vyhrkla ze sebe nevěřícně.
Nato otec neodpověděl, ale jeho výraz značil, že ano.
Gestem mu naznačila, aby přišel blíž.
Ten si sedl na její lůžko.
Sevena zavřela oči a zase je otevřela.
"Tak se koukej pečlivě." Řekla a uchopila jej za šat, čímž si jej ke svým očím přiblížila.
Zraky se střetly a dívčiny vzpomínky na průběh boje se rozeběhly.
Seděla na Abraxasovi, který jí dopravoval na místo boje.
Hřebec zařehtal a přistál na plošině.
"Děkuji ti." Poplesala jej a on odletěl pryč.
Snape se rozhlížel, kde se asi zápolení konalo.
Nevěděl kde jsou.
Všude kolem byl les.
Nic mu nebylo povědomé.
Uslyšel zapraskání, kam se oba podívali.
Sevena neváhala, držíc hůlku v ruce , se rozešla za zvukem hluboko do lesa.
Neušla ani dvacet metrů a už jí obstoupila skupinka mužů v maskách, přes které se zlomyslně chechtali.
"Tak pánové, vidím že tu máme návštěvu. Tak uvítejte slečnu, jak se sluší a patří."zavelel muž v masce, který, dle hlasu byl Mortiferus.
"Jsem ráda, že jsi nezapomněl na slušné vychování, Marty. Ale myslela jsem že mne uvítáš sám. Fuj, styď se. " Řekla na úvod, což vyvolalo odezvu v podobě, že si oslovený strhl masku a namířil na ní svou hůlkou.
"Ty jedna,…, nezabiju tě. Ale přece někdo se vrátí do Bradavic nohama napřed. Sice jsem neměl v plánu jej do toho zatahovat, ale Plány se mění. Nenechám ho tu přeci bez povšimnutí. To by byla neslušnost. A určitě jsi tu kvůli němu. Nebude mít takové štěstí jako ten malej Vlkodlak. Přineste ho!!!" zavelel
Nato přibila ke skupince další osoba. Byla to žena. Mladá. Obličej měla zjizvený. A v očích bolest.
Toho si nemohl nevšimnout ani Snape, který se divil dceřině ledovému klidu.
"Co s ním chceš dělat?" roztřásl se jí hlas
"To co bych udělal tvým rodičům a bratrovi. O tom malém jsem neuvažoval, ale plány se někdy mění, jak už jsem řekl."
"Sáhni na něj a …"
"Pane, slíbil jste mi, že mu neublížíte." Žadonila žena
"Dej toho mrňouse, Dentereyovi." Nařídil jí
Žena uposlechla, poklekla a žadonila za klučíka.
"Už mne unavuješ, Madreno!! Avada Kedavra!!!" zaburácel kletbu, čímž ženu zabil
Bolest v očích však nezmizela byla tam stále.
"Toho skrčka, nezabiju. No, vlastně ano, ale bude to chvilku trvat."
"Ne!!!" zařvala vrhajíc se k němu, když jí jen taktak zastavili.
"Vy dva jí držte!!!" poručil Mortiferus dvěma poskokům, kteří se svého úkolu zhostili a sledovali s nadšením co bude následovat.
Otci dětí se vařila krev v žilách, protože jim nemohl nijak pomoci.
"Začněte!!!" zahřměl vůdce a jeho poskoci, najednou, vyslali kletbu Cruciatus.
Otci chlapce se zastavilo srdce při pohledu, že by jeho chlapeček měl čelit této kletbě.
Rozbušilo se mu však, když spatřil neuvěřitelné.
Kletby nezasáhli Damona, nýbrž Mortifera, který se svíjel v bolestivých křečích na zemi.
Jeho stoupence to tak překvapilo, že od kruciátování ustali a vykuleně pozorovali svého vůdce.
"Ne na mě, tupouni!!! Na něj!!!" zakřičel skřípavě třesouc se bolestí, která mu stále projížděla celým tělem.
"Ale…" odvážil se mu jeden z nich odporovat.
"Žádné ALE. Pokračujte!!! A tentokrát na něj, JASNÝ!!!" Třásl se, následkem kruciátů.
Nato znovu muži zakleli hromadně "CRUCIO!!!!!" míříc hůlkou na chlapečkovo tělíčko. Avšak ani nyní jej, ani jedna kletba , nezasáhla. Znovu to schytal Mortiferus, který se svíjel jak tlustočerv na zemi.
"Pitomci, to musím všechno dělat sám? " vyškrábal se , po několika nezdařených pokusech na nohy a nad Damonem zvolal znovu již dvakrát zmíněnou formuli. Ta se proti němu obrátila a on po chvíli po nesnesitelné bolesti muž upadl do bezvědomí.
To už na Sevenu ostatní zaútočili kletbami, které sice občas odrazila, ale ne však vždy.
Kletby kolem ní svištěli. I když se jim v mnoha směrech vyhnula a nejednoho poskoka zasáhla odvrácenou kletbou,ale i tak byla ošklivě poraněná.
Chvíli se zdálo ze je mrtvá, protože bezvládně ležela na zemi.
Otci Snapeovi bylo úzko. Sice věděl že v budoucnu dcera žije, ale i tak měl špatný pocit.
"Accio!!!" zahřměla Sevena náhle v nehlídané chvilce, které vletěl do náruče spící bratříček.
Snaha stoupenců jí zastavit byla marná. Stačila se totiž přemístit,dříve než stačili
něco podniknout.
Otec byl na ní hrdý. Podíval se na ní. Seděla opřená o strom, opouštějíc jí síly, usnula.
Ze spánku jí probudil bratříček svým pláčem. Bylo na ní vidět , že má velké bolesti.
Otec jí následoval až nakonec cesty, kde byla sražena mladičkým Bystrozorem Kersedem, který jí nakonec sám odnesl. Po cestě jí Snape sám převzal a nadával na mladíka.
Myslel že to tím končí, ale mýlil se. Ještě totiž neviděl rozmluvu s Fortunisem.
Náhle byl do té chvíle přemístěn spolu s ní.
Seděla pod stromem, nechajíc se hladit větrem. Pozorovala šplouchání vlnek blízké říčce.
Vypadala spokojeně.
Avšak do té doby co se objevil duch Fortunis, který jí učinil nabídku, kterou by měla dle jeho přesvědčení přijmout.
Otec ještě nikdy neviděl dceru tak rozzuřenou.
Řekla mu své. On to očividně nechtěl akceptovat a stále dívku lákal.
Ta už toho měla zřejmě dost, protože ducha vyrazila ze svého těla, čímž celá Snapeova exkurze dceřinými vzpomínkami skončila.
On se otřásl nad vším co viděl. Podíval se na dceru. Ta se schoulila do klubíčka a rozplakala se. Byla to na ní ještě moc čerstvá rána a nerada se k tomu vracela.
Vzal jí do náručí a pevně objal.
"Už je po všem. Jsem na tebe moc hrdý." Konejšil jí.
"Odpusť mi."
"Není co, holčičko. Není co."
Držel jí v náručí a konejšil, dokud mu v ní neusnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama