Sourozenci 5 - kapitola druhá

17. ledna 2008 v 19:51 | Severusis |  Sourozenci 5
Ladné kreace.
"Ahoj, Severusi. Ahoj děti. Děkuji, že jste přišli." Uvítal je pobledlý Remus ve svém domě.
"Remusi, měl by sis sednout. Nevypadáš dobře." Řekl mu Joudy
"No jo, Crammerovi, jsou tu." Zavrčel mezi dveřmi Sirius Black.
Sevena udělala "radostí" z Blackovy přítomnosti, takový obličej, že Remus, při pohledu na ní pookřál.
"U Merlinovy bradky, Damon ale vyrostl." Řekl užasle nad spícím chlapečkem.
"Seveusi, nevíš něco o Judy?"
"Ne, jen mi před třemi dny přiletěla sova, že si musí ještě něco zařídit."
"Mě také. To je zvláštní."
"Jo, ale teď proč jsme tady. Black bude dohlížet na tebe, proto tu je, co?" Remus přikývl "Dobře, a na Romulu dohlídnou moje děti. "
"Copak nemáš na to?"
"To víš, že mám Blacku, ale protože se během Judyiny nepřítomnosti, Sevena s Joudym starali o chod domácnosti a já odpočíval. Splnil jsem jim jejich skromné přání pohlídat Romulu a já se postarám o Damona. "
"Remusi, mohla bych někde uložit Damona?" zeptala se Sevena
"Jistě, pojď za mnou" přitakal Remus a odvedl Sevenu.
Joudy je následoval.
"Skromné přání?" divil se Black
Po cestě potkali Swaina, kterého chtě nechtě musel otec vzít sebou, spolu s družkou a matkou, jejich společného syna Angela, aby pomohl s hlídáním batolat.
Remus vysvětlil, kde mohou sourozenci uložit Damona a odešel dolů za dospělými.
"Ahoj, Swaine. Jak se máš?" zeptala se na úvod Sevena
Joudy si nemohl nevšimnout její zrůžovění tváří.
"Teď už skvěle, nevěděl jsem, že tady budete taky." Rozzářil se Swain
"Překvápko." Dodal Joudy
"To teda jo."
"Koukám že tě to čtení zmohlo." Popíchl kamaráda Joudy
"Ne čtení,to mě bavilo, ale Angel. Na dnešní noc jsem se nevyspal."
"Tak si jdi odpočinout. Pak hodíme řeč."
"Dobře, " zívl si "tak zatím." Odešel.
Sevena uložila bratříčka a s Joudym na něj dohlíželi, plánujíc dnešní úplněk.
Po půl hodině rozvrhování se Damon probudil a začal si broukat.
Oba se k němu nahrnuli začali se s ním mazlit.
Poté jej přebalili a odešli s ním za dospělými probírající dnešní, blížící se úplněk.
Debata dospělých mužů, Remuse Lupina, jeho starého přítele Siriuse Blacka, a otce havranů Severuse Snapea se nedala přeslechnout. Jen při chůzi ze schodů bylo slyšet každé slovo.
"Hele Blacku, ještě jednu nejapnou poznámku na mou Judy a čumák si budeš dávat měsíc dohromady. "
"Klid kluci, jděme dětem příkladem. Musíme se vypořádat s okolnostmi dle možností a pokud možno bez úrazu." Usměrňoval muže Remus
"Vždyť je to pravda,nemůžu za to že Srabus je tak nedůtklivý na pravdu. "
"Protože neumíš zavřít tu svou tlamu kdy máš. Pořád jenom popichuješ."
"Jo je to pruďas." Řekl sestře Joudy přes nitrozpyt
"Pořád lepší, než by byl…" zarazila se Sevena při úvaze, když PRUĎAS Black náhle, neznámo proč, začal skučet
Ani jednomu ze sourozenců to nedalo a šli se na muže podívat.
Black pobíhal po místnosti jako by mu ze zadnicí hořelo.
Jenže Seveně brzy došlo proč při přebíhání, z jednoho rohu do druhého sem a tam, tak ladně poskakoval.
Bylo jí muže upřímně líto. Kdo mu to přebíhání z místa na místo očividně přál byl jeho věčný rival Severus Snape.
"Siriusi, co se děje." Vyjekl zděšeně Remus.
Joudy se podíval překvapeně na Sevenu, která trpitelsky hleděla na poskakujícího muže.
"Tati já myslím, co panu profesorovi schází, nebo spíš přebývá." Řekla otci přes myšlenky, který se stále neveřejně bavil, pohledem na pobíhajícího kolegu.
"Co tím myslíš?"
"Nevím to jistě ale všechno tomu napovídá."
"Tak se vymáčkni."
"Jen jsem na to jen nepřímo pomyslela a stalo se to."
"Řekni co způsobilo, že předvádí tyto ladné kreace?"
"Bavili jsme se o profesorovi jaký je pruďas, a já řekla, že je to stále lepší, než by byl … a nato jsem pomyslela na to, že je opruzelý. "
Nato se muž už neudržel a rozchechtal se na celou místnost. Joudy se přidal spolu malým Damonem, který ze tří posměváčků vypadal nejrozkošněji.
"Tati pomoz mu, prosím "
"Dobře. Jen chvilku počkej."
"Ten mne zabije."
"To ať zkusí. Za tenhle pohled bych dal všechno. Děkuji ti holčičko a tobě také Joudy."
"Prosím?"
"Kdybys se se sestrou o tom nebavil. Nepobavil bych se tak."
Podíval se na stále se chechtajícího syna Damona, který stále máchal vesele ručičkama.
Nato otec Snape vytáhl hůlku, namířil na Blackovo pozadí a po jemném mávnutí z hůlky vytryskl bílý paprsek, který skákajícího nepřítele z dětství trefil přímo do středu…
V tu muž ustal v klidu a zhluboka si oddychl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama