Sourozenci 5 - kapitola první

17. ledna 2008 v 19:44 | Severusis |  Sourozenci 5

Dovolená

"Jestli jsem přišel nevhod, Severusi, můžu přijít jindy." Řekl nejistě nad unaveným zjevem jeho přítele a kolegy.
"Ne, zůstaň tu. Potřebuju si s někým promluvit, aby to nebyla má žena. To věčné tam, zpátky, tam a zase zpátky. To už se fakt nedá vydržet, ani trochu jsem si neodpočinul"
Nato se Petrifitus rozkašlal při zakuckáním čajem a koláčky, které konzumoval.
"Jak to, ehmm, myslíš?" dodal zaujatě kmet
"Ne, to, no hm, myslím ty havrany, nebyl by den, aby tímto oknem…" ukázal na otevřené okno "Juno, Jupiter a nebo Merkur, neproletěli a nenesli dopis. Ti mají výdrž to ti tedy povím. Nevím co si pořád můžou psát. Ale co vím jistě, že kdyby ty zprávičky co si píšou, by stačilo na román."
"Juno, Jupiter, to jsou nádherná jména a pro ty dva ptáky obzvlášť. Řeknu ti tajemství. Ti dva, Juno a Jupiter jsou z jednoho vejce a jsou jediní co ze tří vajec přežili. Merkur se o ně moc dobře, těch třicet dní, co mláďata potřebuji péči, staral. "
"Počkej, teď si uvědomuji, že jsem Merkura před prázdninami dobré tři měsíce neviděl."
"Ano, poslal jsem ho známému, který Juna s Jupiterem našel a napsal mi o nich. Zná, stejně jako ty, mojí slabost pro havrany."
"Ano tvou slabost znám a netvrdím, že tu slabost také nemám, ale … Vlastně žádné ALE není. Rád si s tebou povídám."
"A co Damon?"
"Už se učí mluvit. No občas je to nesrozumitelné, ale je to roztomilé." Ušklíbl se , když tu náhle někdo zaklepal.
"Co je!!!" zaburácel víc než chtěl, Snape
Dveře se jemně pootevřely, a v úzkém průchodu se objevila malá vlaječka se zmijozelským symbolem, kterou kdosi na vyjádření míru mával.
Petrifitus se očividně bavil protože se znovu zakuckal.
"Tohle je dovolená?" ukázal na vlaječku v bílé ruce. "Pojďte!"
Dovnitř vešla dvojčata v doprovodu batolícího se Damona.
"To si děláte legraci?!" zasyčel."Pojď ke mně Damone." Dodal s úsměvem a natáhl po něm své bílé ruce.
"Tati, nepřišli jsme si z tebe dělat legraci, ani tě nervovat." Mluvila dvojčata organizovaně a předali malého kloučka otci. "Chtěli jsme ti jen říct, že po tom včerejším čísle jsme se rozhodli, že do konce prázdnin, pokud možno nebudeme posílat poštu. Včera večer jsme poslali Dorris, Swainovi a Tommymu, že počínaje dneškem si přestaneme dopisovat, z důvodů, že by jsme neměli žádné zážitky a příhody do vlaku směr Bradavice. To neznamená, že ti dva nebudou mít možnost se proletět. Každé ráno, po snídani, s nimi vyjdeme ven, vypustíme je, vrátíme se domů, kde postaráme se o Damona. Večer si zavoláme naše mazlíčky. Nebudeš o nich vědět, přesně jak sis přál. " otočili se a odešli.
"Zapomněli tu Damona." Divili se Petrifitus
"Ne, nezapomněli. Bude čas večeře. Jen jí uvaří a přijdou si pro něj." Odpověděl "Viď?" mrkl na Damona a pohoupal jej na kolenou.
"A kde je Judy?"
"Ministerstvo. Poslali jí spěšnou sovu, aby se neprodleně dostavila. Někdy o půl noci. Nechtěla mne budit. Spal jsem jak dřevo, tak probudila Sevenu a dala jí narychlo instrukce. Když jsem se to dozvěděl, byl jsem vzteky bez sebe. Nejdříve jsem se držel a říkal si, že se Judy brzy vrátí, ale po dvou dnech čekání a jejich starání se o Damona a o mou osobu, přišla sova, že musí ještě něco zařídit. Nechala mi děti na krku. Včera přiletěli těm dvěma havrani s dopisy a já vypěnil. Vyváděl jsem jak smyslů zbavený. Řval jsem na ně. Měli při tom kamenný výraz a uzavřenou mysl. Věř mi. Určitě mne za to nenávidí." Podíval se na chlapečka, který v tu chvíli řekl:
"TATA." zmáčkl mu nos.
"Malej sice z tebe něco má, ale jinak je celej Judy.."
"Já vím."
"Máš strach o ni. Chápu tě a oni také, jen nevědí jak to vyjádřit. Jak je znám, tak si říkají: "Přeci nebudeme brečet." Mají tě rádi a chtějí ti být oporou. Zeptám se tě na jedno. Sevena s Joudym se starají o domácnost, viď?"
Otec souhlasně přikývl.
"No, vidíš. A myslíš, že kdyby tě nenáviděli, starali by se o domácnost a o Damona? To ani náhodou. Spíš by se ti pomstili, ale ne za takovou prkotinu, že jsi je seřval."
"Jak pomstili?"
"Třeba by na tobě nechali všechnu tu práci, s kterou se oba nyní potýkají. I Damona spolu s instrukcemi a šli by se bavit. A abych byl upřímný, máš štěstí, že mají smysl pro zodpovědnost."
"To by neudělali."
"Severusi, při vší úctě k tobě. Znám je déle, než ty i jejich přístupy k určitým situacím. Kdyby byli takoví jako jsou Lucretiiny holky, tak se …" zarazil se, když náhle oba ucítili zkažený zápach.
Podívali se na klučíka, odkud se zápach linul.
Ten se na oba podíval, strčil si svůj drobounký prstík do pusinky a začal si broukat.
"To byla úleva viď?" řekl mu otec s úsměvem.
"Už jsem tu." Řekla Sevena "Jé, tak cítím, že ti budu muset vyměnit plenku, fešáku."
Vzala ho do náručí a odnesla.
"Ta bude jednou dobrá matka. Má to v sobě."
"Na to má ještě čas."
"Myslel jsem do budoucna, Severusi."
"Tak to jo."
"Tati,omlouvám se, že ruším, ale večeře je připravená."
"Hm."
Vstali a šli ke stolu.
U něj Joudy ještě doléval pití.
Petrifitus byl i přes zkušenosti s dvojčaty překvapen. Hlavně jej ohromila dětská židlička , na němž byl položen bryndáček.
Všichni se dali do večeře.
Zanedlouho přišla Sevena s Damonem v náručí, který si mnul očíčka.
Posadila jej do židličky, popřála přítomným "Dobrou chuť!" a začala krmit bratříčka kaší.
Chlapeček brzy kaši snědl a začal mrzutě poplakávat.
Proto jej sourozenci odnesli, aby jej uložili.
Mezitím oba dospělí dojedli a odešli do obývacího pokoje, kde si povídali.
"Teda, ti dva vaří opravdu dobře."
"Také jsem si pochutnal."
"Oba dva jsou starostliví. Co jsem řekl o Seveně, platí i o Joudym. Budou jednou skvělí rodiče. "
"Jo a co Tommy?"
"Má se fajn. Vzal bych ho sebou, ale ten blížící se úplněk jej vyčerpává."
Po chvíli zapraskalo v krbu a v něm se objevila hlava Remuse Lupina.
"Severusi, omlouvám se, že ruším, ale máš doma Judy?"
"Ne, povolali jí. "
"Nymfadoru také."
"Co potřebuješ?" zeptal se jízlivě, i když mu to bylo více než jasné.
"Severusi, potřebuji pomoc. Zase koncem prázdnin, já vím, ale nevím co si počít. Prosím, pomoz mi."
"Dobře, úplněk je pozítří,…, zítra ráno přijdeme. "
"Děkuji ti. " a jeho postava zmizela.
"Hm, tak to je pěkné. Ministerstvo opět zabodovalo. Když je nejméně potřeba tak nevhodně zakročí."
"To máš pravdu. Tak já půjdu. Moc rád jsem tě viděl a uvidíme se v Bradavicích."
"Určitě."
Nato Pertifitus vhodil lesklý prášek do ohně a skrze něj odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama