Sourozenci 7 - kapitola osmá

25. prosince 2009 v 18:49 | Severusis |  Sourozenci 7
Žádné zklamání

"Takže už je všechno v pořádku?"zeptal se dychtivě ředitel, když se posadil příchozí muž do předem nabídnutého křesla.

"V naprostém, pane řediteli." usmál se spokojeně muž

"To jsem rád, Severusi. A Judy..."

"Té to spolu řekneme se Sevenou zítra." ušklíbl se "Stále jí nevěří."

"To chce čas. Jde jen o obavy."

Ředitel se neubránil pochybovačnému ušklíbnutí, čehož si mladší muž všiml a užuž se chystal zeptat, ale...

"Takže dneska je dobrá chvíle pro dvojnásobnou oslavu."

"Vážně?" nadzvedl udiveně své pověstné obočí "Dvojnásobnou?"

"Ano, Severusi. Ginny před malou chvilinku porodila. Holčičku."

"Teda. a jak se děvčátko jmenuje? "

"Lily."

Na to ztratil mldší muž dech.

"Lily?"

"Ano. Nepřipijeme si na to? " mávl svou hůlkou a na jeho stole se zjevil podnos se slenkami a lahví plnou zlatavé tekutiny. Rozevřel lahev, naplnil sklenky., z nichž jednu podal udivenému a přesto šťastnému muži.

"Tak na Lily a mé zjištění, že budu dědečkem."

"Tak tak."

přiťukli si a namocný hlt se napili.

Několikrát po sobě to zopakovali a radovali z úspěchů, které se kolem nich udály.

---


Druhý den ráno, po snídani se Sevena s Joudym rozloučili, když bratr šel na domluvené a toliko vyčkávané rande a ona si napjatě v hlavě přebírala tu blízkou rozmluvu s matkou, která jak očekává nebude klidná a už vůbec ne příjemná.

Přesto jí to bylo jedno. Otec to přijal velmi dobře. Už se nemusí bát. Po chvíli sledování plápolání ohně v krbu.

Nakonec si povzdychla a vykročila do chladné chodby.

Cestu si užívala, po klidné spánku, kterého se jí po dlouhé době dostalu jí dodal tolik síly a odvahy, potom všem co se v předchozí večer událo, že neměla důvod se nijak znepokojovat. Měla na své straně svého bratra, otce a dokonce i pana ředitele, co si přát víc.

Náhle se zastavila přede dveřmi, kde její rodiče a bratříček během školního roku bydlí.

Zaklepala a čekala až se dveře otevřou.

Otevřela je její matka.

"Ahoj mami." pozdravila

"Už na tebe čekáme. Moc tě ráda vidím. Nemáme moc příležitostí se vidět, viď? Ta škola zabere mnoho času."

"To ano." usmála se stále mezi dveřmi.

"Pojď přeci dál." dodala usměvavě

"Jasně." oplatila jí úsměv a vešla.

Uvnitř si na zemi hrál Damon. Jakmile jí spatřil vyskočil a už pelášil k ní.

"Seveno, Seveno. Rád tě vidím."

"Ahoj Damonku. Krasavče. Ty rosteš den ode dne. Ty jednou všem holkám popleteš hlavu." sehnula se k němu a objala ho.

"Na holky má ještě čas."

"To víme , viď?" mrkla na bratříčka spiklenecky a on zvesela křikl: "Jo!"

"Ahoj Seveno." pozdravil jí otec.

"Ahoj tati." odpověděla mu

"Tak se u nás posaď. Dej si s námi čaj."

"Ráda." posadila se do křesla a matka jí s bratříčkem v náručí napodobila a posadila si ho do klína.

"Dobrá."

"Tak co je nového, Seveno?" zeptala se dychtivě matka

"To víš, škola, máme už dva měsíce zase zápřah plný studia a poznatků. Celkem nic nového. Až nato, že mne potkalo největší štěstí mého života. Budu maminkou."

Otce dceřina přímočarost více než udivila. Jeho žena, její matka, byla touto "novinkou" očividně zaskočena, ale tomu nebylo tak nadlouho.

Nejdříve se začala smát v domnění že vše špatně pochopila, ale když vyděla její vážný , leč spokojenývýraz, zvážněla též.

"To snad ne! Musíš se ho hned zbavit. Dokud je ještě čas!"

"Judy!" vyjekl na ní manžel Severus Snape

"Klid tati." uklidnila jej konejšivým hlasem dcera a otočila se k matce. "Nezbavím se ho, mami. I kdyby byl čas, jakože není, prtoože jsem skoro u konce, neposlechla bych tě. Já od odpovědnosti, neutíkám. Já se navíc na tu roli matky těším. "

"Ty jedna drzá, nevděčná ... !" přehlušilo jí radostné zavísknutí malého Damona, který doslova zářil.

"Mlč!" obořila se na něj a on se poplašeně rozplakal.

"Mami, buď na něj hodná. On nemůže za to, že máš špatnou náladu." zamračila se tak, dokonale napodobila svého otce. Ve vteřině se na bratříčka usmála, spiklenecky na něj mrkla a a kde se vzalolo tu se vzalo v ruce měla zabalená ve zlattém obalu čokoládový bonbon.

Damon jej bez meškání vzal a se slovy " Děkuju, Sev." cukrátko vyprostil ze zajetí zlatého papírku a už jej měl ve své drobné pusince.

"Co jsi!"

"Dala jsem mu bonbon."

"Zkazíš si tím život, a tomu ...tomu taky."

"Tomu dítěti, mami. Mé dítě bude mít všechno co budee potřebovat. "

"Zbav se ho pro své dobro! Ministerstvo se o to ...."

"Tak to ani náhodou! Žádné ministerstvo! "

"Tak nějakou rodinu!"

"Žádnou rodinu a už vůbec ne žádné ministerstvo! Je to moje dítě. A já ho nedám, mami. Na to můžeš rovnou zapomenout." procedila skrz zuby.

"Vždyť se o tebe a Joudyho tak hezky postarali."

Nemohla věřit svým uším a bylo znát, že její otec taky ne. Jeho temné oči byly vypoulené jak tenisáky.

Také zjevně neměl slov.

"Postarali, jo? Co ty kruciáty? Jen ošklivá shoda náhod?"

Tentokrát mlčela ona.

"A to jak nás a několik dalších ministersrtvo využilo. Jen nevinná hra?"

"Měli k tomu určitě svůj důvod."

"Jo to určitě."

"Je to mé pracovisště jestli jsi nezapomněla."

"Ne to opravdu ne a upozorňuju tě. Sáhni na mé dítě až se narodí jen se sebenším křivým úmyslem..."

"A co?!"

"Poznáš. Damona taky z toho vynech. Buď té lásky."

"Já jsem se Vás kdysi vzdala v dobré víře, aby věděla."

"Jo, ale přesto nám to nebylo k užitku, že?"

"Vypadni!"

"Judy, nebudeš odsud vyhazovat mou dceru!"

"Hele kdopak to náhle promluvil! Velkej táta a dědeček! Copak tobě to nevadí?"

"Judy, Sevena je dospělá a má právo se rozhodnout jak se životem naloží."

"Samozřejmě že stojíš při ní a na výchově ses také nijak ne..."

"A dost! Tátu nech na pokoji. Pohnojila jsi co jsi ohledně mně a Joudyho mohla, a tátu necháš na pokoji, jasný? Mohu říci je že jsem se nijak v tobě nezmýlila. Opět jsi nezklamala. Raději se nad sebou zamysli!Jedná se tady o mně a mé dítě. Můj život a jeho. Má volba a má zodpovědnost. ŘTy mi do toho nemáš co mluvit. Raději půjdu. Děkuju za čaj, tati." vypila šálek a před odchodem se otočila k matce a se strohým "Mami." a zamáváním bratříčkovi odešla.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SaraPolanska SaraPolanska | 30. prosince 2009 v 20:18 | Reagovat

Nejdřív rýpnutí: je tam pár překlepů :-D
Pochvala: je to zajímavá kapitola, akorát vzhledem k tomu, že čtu od konce tak mi není jasné, jak to, že už je s těhotenstvím u konce? :-) to to tak uteklo?
Líbilo se mi zakomponování narození holčičky Lily. :-) to jsem málem i slzu uronila :-)

2 SaraPolanska SaraPolanska | 7. ledna 2010 v 17:01 | Reagovat

Jo tak už chápu, já jsem osmičku četla ještě před šestkou a sedmičkou :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama