Sourozenci 7 - kapitola sedmá

25. prosince 2009 v 18:49 | Severusis |  Sourozenci 7
Pozdrav dědečkovi

Po propuštění z ošetřovny se Sevena dostavila do ředitelny, kde spolu s ředitelem projednali a sepsali individuální studijní plán.

Sevenu čekal těžký úkol, který už nešel odkládat.

Říci otci o svém těhotenství.

V duchu si nejmíň tisíckrát přehrávala jak to asi proběhne a pokaždé z toho měla špatný pocit. Čas neúprosně utíkal a nadešel den kdy si sama určila, že to řekne a už to neodloží.

Proto toho sobotního večera, kdy se jí to zdálo jako nejlepší období. Se vší nejistotou se pomalu blížila k jeho kabinetu, kde měl podle všeho být, protože měl opravovat práce studentů.

Tou chodbou šla nejmíň milionkrát, ale tentokrát jí připadala neskutečně dlouhá. Srdce jí zběsile tlouklo. Měla strach.

Nakonec se zastavila přede dveřmi kabinetu a i přes vnitřní boj zaklepala.

Dveře se otevřely, ale on tam nestál.

Otevřely se samy.

Jakmile vešla uviděla ho. Stál za svým stolem k ní zády.

"Tati?" oslovila ho váhavě a zavřela dveře.

Zprvu to vypadalo že neodpoví, ale nakonec ano...

"Kdy jsi mi to chtěla říct?!" Zavrčel

"Ty už to víš?" hlesla udiveně

"A tebe to udivuje?"

Překvapením ztratila hlas.

"Jak jsi mi to pro Merlinovy fousy mohla provést? Taková ostuda." otočil se k ní a ještě víc se zamračil.

"Kdo to ti řekl?"

"Kdo myslíš? Ten Blackův kluk. Když jsem mu ukládal trest mi to řekl. "

"Swain? "

"Takhle mne ještě nikdo neponížil a to jsi moje krev. Taková ostuda. A musím se to dozvědět od něj!"

"Tati, chtěla jsem ti to dneska říct."

"Měla jsi mi to říct tehdy, ale teď už nic nechci slyšet. "

"Myslela jsem, že mne pochopíš."

"Už nic nechci chápat. Zklamala jsi mne. Taková potupa. Jdi pryč."

"Tati, prosím."

"Vypadni!!! Už tě nechci vidět!" zakřičel jehož tvář byla ještě víc bledá vztekem

"Říkala jsem panu řediteli, že to není dobrej nápad, abych se vracela do Bradavic." řekla na závěr se slzami v očích a vyběhla z kabinetu.

V tu chvíli jako když do něj uhodí. Pan ředitel to věděl? A neřeklo mu to? Co to má znamenat? Rozhodl se, že to zjistí. Sebral se a vyšel svižným krokem do ředitelny.

----

"Doufám že všichni jak tu jste Minervo, Siriusi, Remusi, Hermiono, že dohlédnete na to, aby k takovýmto podobným situacím už nedocházelo.Koneckonců se jedná o vaší kolej, tak ať si zachová dobrou pověst. Co se tam poslední dobou děje je do nebe volající. Šikanu tu nepodporuju. Je mi líto Hermiono, že se to týká také tebe, ale ..."

"Já vím, ale nevím kde jsem udělala chybu. Paula byla vždycky taková hodná a teď¨..." zlomil se jí hlas.

"Hermiono, jak moc dobře víš, nejsi v tom sama. Naturis a Jennifer se Swainem jsou v tom s ní. A my to spolu zvládneme a vyřešíme. Pamatuj, nic není tak zlé aby to nemohlo být ještě horší. " objal jí konejšivě kolem ramen starý přítel a kolega Remus.

"Máš pravdu, Remusi. Děkuju."

"Siriusi, protože tu zastáváš dvojí roli coby rodiče a dočasného opatrovníka za Harryho nepřítomnosti, je na tobě aby jsi na to dohlédl. "

"Ano, pane řediteli. Ale Swain je v tom..." odvětil Black

"Až po uši, Siriusi. Nezapomeň že jsem to byla já kdo je přistihl." vyštěkla na něj profesorka McGonagallová.

"Jistě. Přesto si mysl..."

PRÁSK!!!

Někdo rozrazil dveře a jako hurikán vběhnul dovnitř. Byl to profesor, přerostlý netopýr, Severus Snape. Na tváři měl zlobu, vztek a mnoho otázek. Ale jednu z nich zásadní.

Než se všichni stačili vzpamatovat včetně ředitele, jí položil s nakvašeným tónem.

"Jak jste mi to mohl zatajit! A jak dlouho ještě?!! "

"Severusi. Teď nevím o čem... aha, Sevena ti to už řekla?"

"Nepřímo. Nedostala se k tomu. Předstihl jí ten Blackův syn. Když jsem mu ukládal školní trest tak mi to řekl. Proč jsem se to musel dozvědět od něj? To jste mi nemohl nic říct?"

"Uklidni se Severusi. Jak jsi přijal tu skutečnost?"

"Jak asi? Nadšenej jsem asi nebyl. Vždyť tím porušila školní řád! Moje dcera porušila školní řád a vy jste to věděl a nic jste mi neřekl!"

"Neřvi tady jak na lesy, Srabusi." Vyštěkl na něj Black

"Sklapni!" osoptil se na něj a vztek s ním stále cloumal víc a víc. Cítil jak mu tep zběsile bije ve spáncích, srdce mu div nevyskočilo z hrudi.

"Siriusi, prosím mlč." domlouval mu ředitel a otočil se k rozběsněnému Snapeovi

"Severusi. Uklidni se prosím. Řekni mi, jak jsi přijal skutečnost, že je Sevena těhotná?"

V ředitelně se zhostilo nebývalé ticho. Zatímco všichni ztuhl a stáli na místě, dotazovaný muž se od starce začal vzdalovat jako kdyby se dozvěděl, že má vážnou nakažlivou nemoc.
Remus pocítil jak se jeho přítel Sirius nebývale začal třást.

"Cože?" vzpamatoval se Remus zatímco otec Seveny s vytřeštěnýma černýma očima stále koukal před sebe a hýbal rty aniž by vydal hlásku..

"Ano, Remusi. Sevena je těhotná." přisvědčil a otočil se zpět k otci těhotné dívky.

"Je těhotná?" hlesl sotva slyšitelně otec dívky. "To ne, Sevena, ne. Co jsem to udělal." roztřásl se po celém těle a teprve teď mu to všechno začalo docházet, její podivné chování o prázdninách. To že nosí volné oblečení tak její častá vyčerpanost.

"Severusi, ty jsi to nevěděl?" zeptal se ho nahonem ředitel

"Kdybych to byl věděl tak bych na ní neřval." řekl chabým hlasem otočil se směrem k oknu rozechvěle sledoval záři měsíce.

"Co ti tedy řekl Swain?" zeptal se ředitel

"Že mu podstrčila nápoj lásky." Odpověděl roztřeseně

"Cože?" zarazila se profesorka přeměňování.

"Počkat, to mi na Sevenu nesedí." Řekl Remus, který si promnul obličej

"Ne, to nebyla ona. Ale já." Přiznal se Black a jeho kolegové Hermiona, Remus a Minerva se na něj podívali.

Jen ředitel nijak nevypadal, že by jej to udivilo.

"To já vím Siriusi. Teď je důležité, říct Seveně, že o jejím těhotenství Severus nevěděl." Zamračil se

"Severusi já…" hlesl vyplašeně Sirius Black, který si začal konečně uvědomovat co udělal za trollovou

V tu chvíli pocítil jak jej někdo drží pod krkem a až teprve si uvědomil, že je to jeho věčný rival a v očích měl zlobu jakou nidkdy u něj neviděl.

"Ty zatracenej parchante! Jestli se Seveně něco stane, nebo tomu malýmu, tak z tebe vymlátím duši. A neslovíčkařím." zasyčel na něj.

"Copak jsem mohl tušit, že to takhle..."

PLESK!!!

Začala mu pulzovat tvář.

"To je jen začátek." zavrčel "Rád bych si s tebou povídal, Blacku, ale musím najít svou holčičku, které jsem hodně ublížil. " odstrčil jej od sebe tak zázně, že se dosud držený zastavil až o nedalekou zeď po které se zhroutil sděšeně na zem.

Pochopil, že to všechno pokazil.

Něco ho táhlo k oknu, netušil, co, ale prostě k němu musel jít.

Podíval se z něj a zahlédl jí.

Odcházela od hradu a stále se od něj vzdalovala.

"Seveno!" zavolal z okna a uviděl jak se začala náhle ohlížet, odkud to šlo, Když ho nezahlédla....

"Seveno, prosím tě stůj! Nechoď! Počkej na mně!" zavolal znovu ještě naléhavěji a hned na to spěšně vyběhl z ředitelny a byl pryč.

Nato se zbylí přítomní zvědavě nahrnuli k oknu, abyměli výhled co se bude dít.

"To tam ta holka vystojí důlek, než tam doplachtí."

"Být tebou , Siriusi, kušuju. Protože všechno jsi to způsobil ty a..."

"Mlčte vy dva, už jde k ní!" okřikla je mladší kolegyně Hermiona a zvědavě natáhla krk, aby viděla přes špičatý klobouk profesorky McGonagallové

V ředitelně se zhostilo ticho a sledovalo se jak se spolu Snapeovi dohadují.

Chvíla křičela ona na něj a on jen stál na místě a nezdálo se že b měl šanci se dostat ke slovu.

A přece.

Když nabírala dech, tak k ní přikročil a očividně něco říkal.

V tu chvíli by přítomní v ředitelně dali cokoliv aby slyšeli co se venku odehrává, nebo aby mohli být blíž.

V té tmě která venku panovala, byly vidět jen ty silulety.

Stály u sebe a vypadalo to že se nic neděje a ani dít nebude.

V tu k nim dolehl mužův radostný smích a nato jí objal a vydali se zpět do hradu.

"Pašák, Severusi." řekl s úlevou ředitel a odvrátil se od okna,

---

"Pojď dál Seveno.," pokynul jí s rozjařeným úsměvem otec, se vší galancí a stále jí nepouštěl z očí a úzkostlivě jí hlídal jako by se měla každou chvíli odrodit jeho vnouče.

"Tati, promiň." Řekla jen co se posadila do jeho křesla a on jí místo odpovědi na ramano položil svou ruku a usmál se , přestože měl stále útrpný výraz.

"Ty se nemáš za co omlouvat, holčičko. To já na tebe křičel. Kvůli takové hlouposti. Navíc bych na tebe nekřičel, kdybych věděl o tvém stavu."

"Já vím, ale v tu chvíli ..."

"Nemysleme už na to." poklekl k ní "Zapomeňme na to."

"Ráda." usmála se a její modrofialové oči se rozzářily.

"Můžu?" natáhl ruku k jejímu bříšku.

"Jistě. " a hned na to se jí po její bledé tváři se jí skutálela slza štěstí. "Broučku, pozdrav svého dědečka."

Zatímco jí jemnocitně hladil bříško a procházel jím pocit štěstí. Zároveň měl na sebe vztek , že o tuto chvilku málem , kvůli své tvrdohlavosti přišel.
Vztek ho přešel jakmile ucítil do ruky do dlaně náraz.

Dítě koplo.

"To bylo..." nedořekl

"Tvé vnouče tě právě pozdravilo." dořekla zaň

"Mám tě moc rád a prosím tě, už nikam neutíkej. Málem jsem o tebe přišel a ... "

"Pssst!" přeložila mu prst na rty "Už toho nechme, prosím. "

"Dobře. Jak se cítíš?"

"Unavená, ale to je normální."

"Judy...tvoje matka to ještě neví, že ne?"

"Ne, ... a u přímně to mně trápilo a trápí nejmíň. "

"Počkej, jak to myslíš?"

"Poznáš."

"Proč jsi proti matce tolik zaujatá?"

"Nezměnila se tati."

"Ale ano."

"Je dobře že jí tak důvěřuješ. Byla bych ráda, kdybych to mohla říci i já."

"Seveno..."

"Nezlob se. Jsem unavená. Půjdu si lehnout." vstala z křesla a hodila na otce milý úsměv

"Nezlobím se. Chápu tě. Odpočiň si. Půjdu ještě do ředitelny. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem odtamtud vyletěl a ..."

"Poděkuj za mně panu řediteli. A že se uvidíme ráno." povzdychla si "A co se týče mámy. Mohla bych tě požádat, abys byl u toho, až jí to budu říkat? Nechci říkat Joudymu. Má zítra rande."

"Rád. To bych si nenechal ujít. Budu u tebe. Mezi devátou a desátou?"

"Tak jo. Děkuju." objala ho a hned nato odešla z kabinetu.

Po chvíli náhlého ticha a prázdnoty vytáhl ze skříňky lahev whiskey a postavil na stůl skleničku, kterou si pak s vítězným výrazm naplnil a se slovy "Na mé děti, mou ženu a mé vnouče." jediným lokem nato vyprázdnil


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SaraPolanska SaraPolanska | 7. ledna 2010 v 17:00 | Reagovat

První půlka mě fakt bavila, smála jsem se :-D ale pak už začal být Severus na můj vkus moc jako starostlivej fotřík :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama