Sourozenci 7 - kapitola čtrnáctá

11. dubna 2010 v 17:21 | Severusis |  Sourozenci 7
V sobotu po snídani zvedli Sevena s Brianem "kotvy". Sevena podělovala ošetřovatelkám za všechnu starost a péči o ní a o synka. V doprovodu otce, který se s pýchou zhostil role doprovodu.
Ani se nenaděli a už byli v chodbách hradu. Zbožňovala ty procházky těmi tajemnými studenými chodbami. Měla z nich vždy smíšené pocity. Teď jimi ale neprocházela sama, ale se svým otcem a človíčkem, kterého bude vychovávat, chránit a dá mu vše, co bude potřebovat, aby prospíval a nijak nestrádal.
Nebylo nyní nic důležitějšího, než on. Ačkoliv se uvnitř styděla, že jej upřednostňovala před otcem, starším a mladším bratrem či i před matkou, s níž měla nyní mnoho nevyřízeno, ale všeho do času. Teď on, maličký Brian Severus je na ní závislý a jako matka je mu povinována poskytnout mu péči, kterou bude vyžadovat.
Otec Severus Snape jí šel po boku a s lišáckým úsměvem na rtu jí vedl. V tu jí to docvaklo, když se rozhlédla kolem. Nešli směrem ke Zmijozelské koleji, ale naopak se od ní vzdalovaly. Nejdříve si naivně myslela, že si otec jen něco zapomněl ve své pracovně, v kabinetě nebo doma. Ale pravda byla jiná. Zastavil se u dveří, kolem kterých šla snad milionkrát, a nijak ji nenapadlo se jimi nějak zabývat. Nikdy po celý pobyt v Bradavicích se nedozvěděla, co se za nimi skýtá a ani jí to nijak zvlášť nezajímalo. Byly to jedny ze stovek dveří v Bradavicích, které nikdy neotevřela, a svět se nezhroutil.
Úsměv se mu roztáhl od ucha k uchu a v očích se mu roztančily jiskřičky.
"Vítejte, oba, doma." A dveře otevřel.
Dýchlo na ní teplo a srdce jí nad tím pohledem poskočilo. Za nimi se skrývala obrovská místnost o velikosti dvou možná tří společenských místností. Nevěřícně se rozhlížela po pokoji neuvědomujíc, že má otevřená ústa.
Místnost byla vymalovaná teplými barvami. Bylo tam všechno, co bude potřebovat. Jak pro sebe, tak pro malého. Vše, co bude potřebovat. Krásnou dětskou bílou postýlku s modrými mašličkami a nebesy. Stejně barevnou prošívanou přikrývku s výplní a volným okrajem, který se může zasunout za matraci, aby se miminko nemohlo odkopat. Nechyběl ani polštářek, který sice nyní nevyužije, ale dekorativně to bylo kouzelné. Vedle ní byl postaven čtyřzásuvkový přebalovací pult. Pohled se jí zatoulal na kolotoč nad postýlkou.
Nevěřila svým očím. Zdobily je plyšová erbová zvířátka bradavických kolejí a uprostřed plyšový Bradavický erb. Musela se smát.
Pokračovala v seznamování se s jejich, jejím a synovým, prozatímním bydlištěm. Naproti postýlce měla svou postel s nočním stolkem. Důmyslné. V prozkoumávání nového prostoru jí otec přerušil.
"Tak co, bude se Vám tu líbit? Vím, že ses těšila na kolej, ale přece jen, budete mít soukromí."
"Je to velkolepé, tati." Odpověděla užasle.
"Pan ředitel přišel s tím nápadem a já si řekl, že tomu trochu vypomůžu."
"To nebylo levné, co? "
"Život není jen o penězích, holčičko. Ale věz, že jsme se s panem ředitelem na tom vyřádili. I když se o stěhování a úpravy zapříčiňovali školní domácí skřítci. Dobby a ta jeho Debby, abych byl přesný."
"Moc děkuju." Vydechla nadšením.
"Rád díky vyřídím. Myslím, že by tu mělo být vše, co bude za potřebí a kdyby ne tak mi dej vědět. Já musím ještě opravit práce studentů, tak se zatím rozloučím, ale neboj se, ještě se stavím. " usmál se.
"Samozřejmě. Poradíme si. Děkuji, tati a pozdravuj."
"Určitě. A abych nezapomněl, k ruce ti bude Debby. Svůj úkol si sama vybrala, tak jí případně zavolej, ano?"
"Jistě."
Nato otcův plášť zavlál a svým krokem odešel.
Vděčně za ním hleděla, dokud jí z dohledu nezmizel.
Zavřela za sebou dveře stále držíc v náručí synka, kterého uložila do postýlky a přikryla.
Tam se zase seznamoval on se svým prostředím a upoután kolotočem nad postýlkou, který se roztočil a rozezněl se ukolébavkou, načež brzy usnul
Byla naplněna pocitem spokojenosti. Procházela se po velmi prostorném pokoji, který zcela plnil funkci domova a klidu. Během období Brianova poklidného spánku se porozhlídla, aby zjistila, kde co je a zda něco nechybí.
Nechybělo. Všechno bylo. Plínky, dupačky, oblečky, vanička včetně potřebné kosmetiky a dokonce luxusní kočárek. To jí vehnalo do očí slzy vděku.
Upřímně jí udivilo, jak si s tím výborně poradili. Jako podle příručky. Dostalo se jim snad rad od některých dalších rodičů v Bradavicích? S úšklebkem na rtu si představovala, jak si táta chodí pro rady k bývalým spolužákům, nebo snad k bývalým studentům jako by byli profesor Weasley či Potter. Komická to představa.
Šlo se snad pro radu k matce? To určitě ne. Ta by raději oběhla nahá celé Bradavice. A averze vůči ní stále rostla, a proto neexistovala šance, že by byla tou dobrou duší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SaraPolanska SaraPolanska | 12. dubna 2010 v 13:28 | Reagovat

Tak tady si dovolím hodit radu. Pořídit si dítě a vše dostat není dobrým příkladem pro ostatní. Ona se rozhodla pořídit si miminko a tak by se měla postarat o to, aby nebyla závislá na otci či dobrotiní ostatních. Takhle to v životě nechodí nebo by alespoň chodit nemělo :-) Jinak pěkné, uvidíme, jak si poradí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama