Sourozenci 7 - kapitola sedmnáctá

11. května 2010 v 20:51 | Severusis |  Sourozenci 7
Jak je všeobecně známo, myslet znemená ...
"Přeji hezké dopoledne." Pozdravila matku, zatímco bratr s kamennou tváří přikývl.
"To, …ne…..to…jeee." vyblekotala nesouvisle.se zelenavým odstínem ve tváři
"Abyste rozuměla, Judy." Oslovil jí ministr "Došel jsem k přesvědčení, že můžete více nadělat škody než užitku. Zvláště poté, co jsem se od Vás dočetl. Nazvat svou dceru naivní, prostoduchou neschopnou se postarat o sebe natož o svého, musím přiznat roztomilého synka, kterého byste nejraději dala do péče odborníkům u nás." Zamlaskal znechucením. "Můžete být ještě ráda, že jste z toho vyšla takhle lacino. Jiný by na vašem místě dopadl hůře."
"Ale, pane ministře. Ještě jsou to studenti, nemohou být mými zaměstnavateli." Snažila se oponovat s nadějí, že její šéf jen vtipkuje a nakonec to půjde tak jak si představovala.
"Judy, tentokrát Vás musím vyvést z omylu, i když pravda částečného." Utrousil drobný úsměv a pokračoval. "Studenti Bradavic jsou, to bez debat, ale mají vyšší funkci než vy!" zdůraznil
Nechápala to, ale jak se koukala kolem, byla asi jediná i ředitel věděl víc.
"Díky vašemu činu, se jim v jejich raném dětství, i přestože se jednalo o náhodu, dostalo vzdělání a praxe, jaké se v historii nepamatuje. Dokážou toho víc než vy a dokonce by nemuseli ani studovat zde a mohli by být na tom stejně. Jenže…" pokývl k Seveně a ta s bratrem obslovo jej doplnili.
"…jak …"
"… jsme …"
"…tehdy…"
"… po …"
"… těch …"
"… útrapných …"
"… létech, … "
"… když …"
"… nám …"
"… přišel …"
"… dopis …"
"… o přijetí, …"
"… sem …"
"… prohlásili." Dokončil dvojmluvu Joudy a zbytek nechal na sestře.
"Chceme studovat v Bradavicích! A udělali jsme dobře. Proto jsme si nemuseli vybírat nějakej obor, který by nám vyhovoval. Kdepak. Spíše to okolí. To co ty, díky svému chování nikdy mít nebudeš. Přátelé, to byl ten důvod mami. Myslíš, že si nikdo nevšiml toho, jak se chováš? Jsi průhledná. A chtěla jsi mi vzít navíc syna? Smůla, já ti ho nedám. A vůbec nikomu. A pan ministr to ví. Navíc kdyby nebylo toho, že věděl, jaký poprask by vznikl, kdybys jej skutečně nepozorovaně "odnesla", jak píšeš v jednom dopise. Myslíš, že bych si toho nevšimla? Že mi chybí dítě? Myslíš, že jsem skutečně taková? No fuj! Proto se sem dnes dostavil, aby mne o tom zpravil. A oznámil mi, že tě za to propustí. A vzhledem k tomu, že bys potom kvůli tomu nemusela najít práci, protože jak víme, Holoubková má svůj bleskobrk vždy připravený a uši nastražené, bylo to velmi těžké." Usmála se na ní, zatímco ona na sucho polkla.
"Navrhla jsem, že na tebe dohlídneme. Já, brácha a ještě pár mých zaměstnanců."
"Zaměstnanců." Opakovala šokovaně.
"Jistě. Finnigana ti tuším nemusím představovat. A nezkoušej na něj své fígle. Je s nimi seznámen a jak s tebou případně naložit."
Nemohla tomu uvěřit. V jednu chvíli byla na vrcholu a měla všechno na dosah ruky. Teď je místo ministrova bystrozorka, bůhvíjakým zaměstnancem a je pod drobnohledem.
"Pokud ještě, máte něco na srdci pane ministře…" pohlédla Sevena k ministrovi.
"Jen jedno. Varování k vaší matce a zaměstnankyni. Pokud se přece jen o něco pokusíte Judy, můžete si být jistá, že nenajdete práci v našem světě, leda u mudlů. Můžete jít. Tedy, promiňte Seveno."
Ta se jen usmála a opakovala jeho slova, když došla ke dveřím a otevřela je, Finnigan je svým tělem rázně zatarasil.
"Pane Finnigane, doprovoďte prosím, paní Snapeovou. A zůstaňte tam." Požádala jej
"Ano slečno." Přikývl a odvedl překvapenou ženu.
Když se dveře opět zavřeli, mohli přítomní pokračovat.
"Děkuji Vám, pane řediteli, Albusi, že jsme to mohli probrat tady." Otočil se k němu ministr a vyšvihl úklonu.
"Rád jsem poskytl prostor. Jen mně to upřímně překvapilo." Odvětil kmet
"To nás všechny, pane řediteli." Promluvil Joudy. "Mysleli jsme si, že se změnila, i když myslet si kolikrát znamená…" odkašlal si rozpačitě "No zkrátka bylo to překvapení."
"To jistě." Pokračoval ministr skrývaje údiv "Tak tedy, promluvím s lidmi, které jste si vyžádala a počítejte s jejich spoluprací, osobně na to dohlédnu."
"Děkuji.Kdybyste nás omluvil, máme něco ještě na práci." Usmála se Sevena a Joudy jí napodobil.
"Zajisté. Na shledanou." Pokývl.

"Na shledanou." Řekli sourozenci jednohlasně a s pobrekávajícím Brianem odešli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama