Sourozenci 7 - kaptola osmnáctá

15. června 2010 v 21:37 | Severusis |  Sourozenci 7
Loutka a Šípková Růženka.
Ministr svému slovu dostál, domluvil vyžádaným zaměstnancům a v neděli ráno již stáli pěkně nastoupeni před Sevenou a Joudym Ten se jejich pohledy bavil, ale nechtěl to dát najevo, protože by to nebylo vůči nim fér.
Přesněji řečeno stáli před nimi dva muži, jeden starší a druhý mladší, a mezi nimi se hrbila mladá hezká brunetka.
Zatímco muži na sebe zahlíželi, brunetka se pokoušela o milý úsměv.
"Dovolte, slečno. Chápu, že jste určitě měla důvod proč chtít nějaké zaměstnance, ale proč zrovna nás? Proč zrovna mě? Měl jsem blízko k povýšení a najednou jsem byl poslán sem.
To mám snad začínat od nuly? To snad nemyslíte vážně?"odvážil se nejstarší z nich
"Pane Simonsi, já zase chápu, že vás to popuzuje, ale vězte, že tato pozice vaše postavení nijak neovlivní. Byla by chyba se toto domnívat. Velká chyba. Vy i vaši kolegové jste tu, protože Vás považuju za velmi dobré a výkonné pracovníky, bystrozory a osoby. Berte to také z toho pohledu, že jste každý, jak tu stojíte, úplně jiní. A to nemluvím, že o Vašem původu. Mluvím o vašem charakteru. Vás všech. Jak Váš, pane Simonsi, tak pana Kellera a slečny Montgomeryové." Odkašlala si, pohlédla k synovi, který klímal klidným ničím a nikým nerušeným spánkem a pokračovala: "Vy tři s panem Finniganem budete tvořit tým. Pokud se na to necítíte, stačí říct, já potřebuji spolehlivé lidi."
"Počkejte, to nás jako odepisujete?" polkla na sucho brunetka Montgomeryová.
"Nikoliv, slečno. Dávám Vám týden na rozmyšlenou. Máte na to nárok. Ale více čau Vám dát nemůžeme, už tak budeme ve skluzu. Můj bratr, Vás zavede do vašich pokojů. Udělejte si pohodlí, odpočiňte si po náročné cestě a do týdne nám prosím dejte vědět, jak jste se rozhodli. Doufám, že kladně. Do té doby prosím pomlčte o důvodu vaší přítomnosti, děkuji. Kdybyste měli nějaké dotazy, nebojte se kohokoliv z nás dvou zeptat, ano? Víte, kde nás najdete. Děkuji. Na shledanou."
"Na shledanou." Odpověděla trojice zaskočeně a Joudy je vyprovodil.
------------------------
"To snad nemůže, nebo snad ano?!" rozčiloval se profesor Ron Weasley, když se dozvěděl o dvojčatech a jejich pravomoci nad jejich bývalým spolužákem Finniganem.
"Hele na to se mě neptej. Když jsem se ptal ministra, tak se na mně obořil, že období mé slávy dávno pošlo." Oznámil mu dotčeně.
"Fakt? Po tom všem? To se mi nechce líbit. Jestli něco neprovedli ti dva. Znáš je. Možná jen dohlíží, aby nevzniklo nějaké fiasko. Co chceš od dítěte, co vychovává dítě?"
"No jo. Nejhorší je, že jak Simons, Keller a Mongomeryová zarputile mlčí. Že mi do toho nic není. Úplně si je omotali kolem prstu. A Sirius se úplně zbláznil. Ten na ní pěje ódy. Sevena sem, Sevena tam. Pomalu mám pocit, že si jí chce vzít. To bych nepřežil."
"Takovej cvok není. Jen je dědečkem."
"Bůh ví jestli. Kdo ví, s kým si to ukuchtila. "
"Hele, Sirius to uznal, že je to jeho vnuk."
"Jestli mu to jen nebylo trapné." Vyštěkl na účet svého kmotra
"Díky, Harry. Je milé vědět, že jsem hlupák, když si to sám nejsem schopen uvědomit." Zavrčel probíraný muž, Sirius Black.
"Siriusi! Já,…já…to tak nemyslel." Vyblekotal obrýlený čaroděj.
"Raději už mlč. Co se to s tebou pro všechno na světě děje, Harry? Proč ti, ti dva vadí? Protože jsou chytřejší a ministr jim dal přednost před tebou? Raději se věnuj svým dětem, hlavně Lily, aby jednou nezapomněla tvou tvář, od jejího narození jsi o ní moc nezavadil. Měl by ses stydět. A teď mně omluv, jdu na procházku."
---------
"Remusi, opravdu si nemyslím, že vypadáš tak hrozně, jak se vidíš ty sám. Je pár dní po úplňku. Zítra budeš vypadat ještě líp, než vypadáš. Věř mí." Chlácholila jej Sevena při jedné z mnoha procházek se synem v kočárku, který po cestě jak jinak… usnul.
"Děkuju, ale necítím se tak. Jsem starý no."
"Ještě, že tu není pan ředitel, ten by se divil." Prohlásila a jemu poklesla brada.
"To by asi opravdu žasnul." Usmál se nad tím pomyšlením.
"Podívej se, Remusi. Chápu tě, ale nesmíš si nic tak brát. Buď v klidu. Máš tři hezké a chytré děti, stejně tak manželku a přátele. Co ti chybí, pověz?"
"Nic, jen se bojím. Ale neříkej to nikomu."
"Jak dlouho mně znáš?"
"Aha, rozumím. Hloupá poznámka."
"Lépe bych to neřekla. Neboj, mlčím jako hrob. Hele, profesor Black." poukázala na něj pokývnutím hlavy.
"A jó." Souhlasil "Ahoj!" pozdravil přicházejícího přítele, který nebyl v dobrém rozpoložení.
"Ahoj, Remusi." Zavrčel a jakým si zabrbláním pozdravil i jí.
"Dobrý den, pane Blacku."
Remus sebou podivem škubl, když jej neoslovila jako profesora.
"Co je, Siriusi? Kdo tě tak naškorpil?" zeptal se překvapeně Remus
"To bys neuhodl." Štěkl.
"Severus?"
"Samá voda!"
"Nějaký student?"
"Topíš se!"
"Swain?"
"Už modráš!"
"Pan Potter?" zeptala se jej Sevena a on kývl a dodal. "Trefa!"
"Co ti provedl? Vždyť …"
"Já bych ho nejraději zabil!" zašeptal sotva slyšitelně, ale oba to slyšeli.
"Ale, to bu…" nedořekl, byl opět přerušen.
"Nic už nebude dobré. Já s ním skončil!" zarazil se. Jeho přítel se zahleděl do neurčita a začal nesmyslně drmolit.
Nerozuměl mu. Byl asi jediný. Ona, ta mladá Snapeová měla vystrašený výraz a její dech se tajil.
"Pane profesore. Vezměte mého syna. A odneste jej odsud. Prosím." Hlesla a syna v mžiku svírajícího v náručí, spěšně předala muži.
"Počkat. Můžu být užitečnej."
"Prosím teď ne. Běžte!" vytasila hůlku, když sotva postřehnutelnou vteřinu předtím učinil totéž drmolící přítel a takřka pro ní rodina.
"Ale…"
"Siriusi, běžte prosím. A kromě bratra, ředitele a otce s nikým o tom nemluvte. Prosím! Běžte Siriusi. To se Vás netýká!" a on ke svému údivu uposlechl.
----
Cestou nepotkal nikoho, s kým by se mohl podělit o zážitek, dle přání té mladé Snapeové. Tolik si připadal zbytečný. Tak neschopný, když byl v chodbách hradu a bloudil jimi, a nezavadil o jedinou vhodnou duši.
Jak dlouho to mohlo trvat pár minut? Desítek? Mohla by to klidně i být hodina, či sotva okamžik. Těžko říct. Ty chvíle beznaděje byly nekonečně dlouhé. "Pomoc!" zasténal v duchu a v tu malý Brian se probudil a rozplakal se tak srdceryvně, až to muselo být slyšet i v Astronomické věži.
Stalo se neuvěřitelné. Ozvalo se několikanásobné KŘACH! KŘACH! KŘACH!, dokud neuviděl osobu, kterou by jindy velice rád poslal k šípku, ale teď nebyl vhodný okamžik.
"Severusi!" zvolal naléhavě a než se naděl, už jej oslovený táhl stranou do liduprázdné místnosti a vyslechl od něj každičké slovo bez jakéhokoliv nepatrného náznaku strachu, bolesti, či čehokoliv, co by očekával.
"Dobby! Debbie!" zaburácel, a než by řekl švec, už vedle něj stála obě stvořeníčka, které volal.
"Pán profesor volal?" poklonili se oba skřítci.
"Ano volal." Zavrčel spěšně "Ty Debbie," vzal Briana a dal jí ho do náruče. "zůstaneš tady s ním a nikam nepůjdeš a ohlídáš aby se k němu nikdo jiný než já nebo taky profesor Black přiblížil, dokud se nevrátíme a ty Dobby, jdi za ředitelem Brumbálem…" skřítek se rozechvěle uklonil "a řekneš mu, ať informuje pro všechny případy madam Pomfreyovou, že mu to pak s profesorem Blackem vysvětlíme. Rozumíš?"
"Dobby, rozumí. Dobby tak udělá." A s mohutným prásknutím zmizel
"Debbie také udělá, jak si pán přeje. Neopustí místnost a nedopustí aby se někdo k malému pánovi, přiblížil." A přivinula jej k sobě ochranářsky.
"Výborně. Zamknu vás tu kouzlem!" zavrčel a skřítka nato jen souhlasně zahuhňala.
Pak vše šlo jako na běžícím páse. Zamkly se dveře a běželo se na pozemek. Dvojice věčných rivalů momentálně běželi bok po boku jako staří přátelé do boje. Sotva u hradebních sloupů se jim naskytl jev, který se ani jednomu nelíbil a věděli, že musí nutně zakročit. Nymfadora právě útočila proti Seveně, která se už tak potýkala s Remusem. Nevypadalo to však mezi Sevenou a Remusem jako tradiční boj, napadení, ale spíš jako hra. Ten jeho úder by jí sice mohl víceméně zranit, ale zabít nikoliv. To si očividně Nymfadora odmítala všimnout či připustit. Metala proti Seveně kletby jako o život.
Remus pokračoval, ale útoky byly slabší. Kolikrát toho nechal, jako kdyby se rozhodoval, zda pokračovat. Severus Snape se rozmáchl a špičkou hůlky nemilosrdně zamířil na útočnici, přičemž jeho neverbální kletba udělala zbytek.
Avšak ona stačila před zasažením vyslat další a ta Sevenu tentokrát trefila. Přesto se sebrala ze země a zamířila na Remuse s jakousi nesmyslnou ktetbou, kterou museli špatně slyšet. Jinak to nebylo možné. Remus jen sebou trhl a pohlédl k Seveně, která se sesunula zmoženě k zemi a tak se k ní rozeběhl.
Nakrátko poté byli u trojice oba muži. Ti si rozdělili role. Black se rozeběhl k sestřence, která byla podle všeho zasažena "Mdlobami", Severus Snape k dceři a Lupinovi, který se nad ní nakláněl, kterému po tvářích mu stékaly slzy.
----
Ona jen ležela na zemi. Byla zesláblá, a rameno jí hyzdila ošklivá krvavá rána.
"Chtěl jsem přestat, ale nešlo to." Vypravil Remus mezi vzlyky. "Mluvila s tím, co mě ovládlo. Nerozuměl jsem jim. Proč jsem nebyl silnější. Nestalo by se to."
"To tvá žena jí srazila, ne ty. Jak jsi to myslel, že s tím mluvila? Mluvila jeho řečí?" ptal se, zatímco jí hůlkou zaceloval ránu.
"Vypadalo to tak. Nechápal jsem to. Byl jsem jako…"
"Loutka." Doplnila jej Sevena zatřásla se "Ne…Nemohl jsi za to. Byl jsi…po… po ruce. Mohl vybrat kohokoliv mně blízkého." Pohlédla na otce "Ale …"
"…neměl možnost." Doplnil jí a Remusovi se stáhlo hrdlo úzkostí… Nebylo njak složité si domyslet nač myslí.
"Na to ani nemysli. Lupine. To nemá s tím nic společného, že jsi vlkodlak. Mohlo si to vybrat třeba i mně. Ukaž!"vzal jeho obličej do dlaně…
"Co?"
"Nic. Jen že bys mohl jít probudit svou Šípkovou Růženku. Víš jak na to?!"
"Jo, Enevarte. Nejsem tupej." Zavrčel vážně
"Zapomněl jsi na polibek z lásky." zažertoval, ikdyž zrovna nemístně, ale měl radost, že dcera je "v pořádku" a na její žádost jí pomohl na nohy a podpírající jí, jí odvedl do hradu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SaraPolanska SaraPolanska | 20. července 2010 v 12:46 | Reagovat

Jsem ráda, že jsme se dočkali dalšího pokračování, ačkoliv jsem to četla - ještě jednou se omlouvám, nestíhám opravovat - mám toho teď taky jak buchet, často tu nejsem jen si visím na icq a přitom mám hlavu v obýváku a tělo v kuchyni :-D Super, super honem honem další :-)

2 Severusis Severusis | 20. července 2010 v 22:07 | Reagovat

VŠECHNO BUDE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama