Sourozenci 7 - kapitola devatenáctá

21. července 2010 v 22:56 | Severusis |  Sourozenci 7
Důležitý
Zrovna vycházela s Brianem v mudlovské autosedačce, v které spokojeně klímal, a v mudlovském oblečení ze dveří, když se na ně chystal spěšně zaklepat s nepříjemným pocitem, zda nejde pozdě. A seznal, že jí stihl.
"Ahoj Remusi, přišel ses rozloučit?" zeptala se s milým úsměvem na rtu a s překvapením v očích.
"Ty opravdu odjíždíš? To … to ale nemusíš, já bych odjel." Řekl zmateně
"Nechápeš to. Odjíždím, protože chceš odjet ty. Škola tě potřebuje. Já budu tedy užitečnější venku." Odvětila a poplesala jej prázdnou rukou po rameni a už si prorážela cestu ven.
"Nedělej to. Zůstaň. Severusovi to zlomí srdce." zazmatkoval
"Ale jdi! Táta není citlivka. Maximálně bude těch zbylých pár měsíců mrzutej. To přežijete, ne? Musíte mít praxi. Měj se." A učinila další krok.
"Nechápu to. Proč se na mě za to napadení nezlobíš, stejně jako ostatní, když jsem tím nástrojem byl já."
"To jsi řekl správně, nástrojem. Vedla tě něčí ruka, Remusi. Loutkaři mají velmi dlouhou tradici. Jistě jste se o tom ještě ve škole učili, když jste dávali na Binnse pozor, ale u nás? Ani slovo. Nebylo to nutné. Ministerstvo se postaralo. I když jsou LOUTKAŘI svým způsobem pro mnohé historií, jak jsi měl na vlastní kůži možnost poznat, ještě jsou a nebylo to naposled. Nejsi a nebudeš jedinej, co tohle zažije. Čeká nás moc práce. Už musím, jinak mi to ujede."
"Zůstaň, prosím. Já zůstanu taky. A můžeš mi to vysvětlit a já ti nabídnu pomocnou ruku, když jí přijmeš." Odkašlal si nato a sledoval její zaváhání.
"Dobře. Vyhráls. A pomoc přijímám. Bude se více než hodit. Mohl bys říci panu řediteli, že jsem se rozhodla zůstat? Převléknu se a vybalím si. Věci jsem si chtěla nechat poslat do domu. No, vlastně to i dobře dopadlo."
"Také si myslím, alespoň dostuduješ."
"Už mluvíš, jako pan ředitel." Usmála se.
"Jen ho cituju."
"Tak to je jiná." Usmála se a on si spokojeně oddychl "Teď mne prosím omluv."
"Jistě."a se spokojeným pocitem odešel.
Zavřela za sebou dveře a několika mávnutími hůlkou vybalila svá zavazadla a vše bylo na svém místě. I Briana kouzlem převlékla. Neměla by, ale když on tak hezky spinkal.
----
"Nevěřil bych, že to zabere. Byl tak odhodlaný." Podivoval se po dvou dnech, ředitel nad výsledkem, který předurčila dívka se synkem v náručí.
"Zvědavost a správné argumenty. Víte, on je velmi důležitý pro klidný budoucí chod Bradavic a také pro budoucí boj s Mortiferusovou skupinou. Nezlobte se. Mluvím, jako kdyby mi to tady patřilo."
"Jednou bude. Alespoň vidím, že jsem zvolil dobře, když jsem se rozhodoval pro vhodného adepta, na post ředitele školy. Jsi sice mladá, ale zkušená."
"Ale na Vás nikdy mít nebudu. Stejně budete muset ještě pár let do synova nástupu počkat. A já se budu moci učit, abych získala z vašeho přístupu k věcem správný postoj."
"Ale ten přeci znáš."
"To ano, ale stejně počkáme. Taková je dohoda. Nemluvě o dodatku naší domluvy, přijetí profesorského sboru mé osoby."
Nato si ředitel jen povzdychl.
"Pane řediteli, koho byste doporučil do skupiny, která by věděla o blížící se bitvě?"
"Vím, že příliš neoplýváš důvěrou k Ha…profesorovi Potterovi, a Weasleymu…"
Nemusela říkat nic. Měla ve tváři výraz, jakého si neurčitého odporu smíšeného s nedůvěřivostí.
"Dříve nebo později, by se to k nim stejně dostalo."
"Máte pravdu, to ano, ale na druhou stranu si uvědomte, co vznikne. Zjistí se, že jsem na to přišla já a ta obranná skupina bude částečně pod vaším, mým a bráchovým velením. Ledaže byste jim lhal. A to není váš styl. Vždyť je oba znáte. Pan Potter Vyvolený a jeho kamarád jej v tom stále podlézavě utvrzuje. Nesmíří se s tím, že on není středem. Vím, že ho máte rád. Chápu to, ale Mortiferus by toho zneužil takhle…" luskla prsty. "Odnaučil se mlčet a kloudně poslouchat, když mu na někom nezáleží, což jsem například já, pane. A to by nejen zničilo skupinu a její cíl, ale mohli by její členové přijít o život, a to já odmítám připustit. Pokud na tom trváte, prosím. A koho dalšího, pane profesore? Záleží na Vás. Já už mám své vybrané."
"Dobře, tak tedy navrhuješ všechny profesory, kromě těch dvou?"
"Dal byste za ně ruku do ohně? Dohlédnete na to, aby dodrželi mlčenlivost? Tím by se vše ulehčilo." Zarazila se. Mluvila s ním jako rovný s rovným, ale to se přeci nesluší. Co jí k tomu proboha vede? A proč jí tu neurvalost trpí? Sledovala jeho zamyšlený výraz.
"Něco by tu bylo, co by je přimělo mlčet." Usmál se svým dobrotivým úsměvem.
"Ano? Dobře. Tak tedy bych i přizvala Nymfadoru. A aby to nebylo okaté, uvalila bych mlčenlivost na všechny. Souhlasíte, pane? A ještě jednu věc."
"Ano? Když mně páni profesoři Weasley a Potter naštvou, mluvím jen o nich, ostatní nejsou problematičtí, řeknu jim hezky od plic, co uznám za vhodné. Jsou jako věční puberťáci."
"Ano, na to máš jako řádný člen a spoluzakladatel skupiny…"
"Fénixova řádu."
"Vážně? To jsi mně dojala. Kdo by to řekl, že Fénixův řád ještě někdy po Voldemortově pádu, kdy znovu povstane. Čekal jsem jiný název."
"Nevidím důvod proč ne. Navíc, je to vhodný symbol, co Fawkesi?" a ten jako odpověď zapěl.
"Větší radost jsi mi nemohla udělat."
"Ráda potěším."
"Musíme už jít, malej bude mít za chvilku hlad."
"Bereš mi to z úst. Také bych něco zakousnul. Později se domluvíme ohledně první informativní schůze."
"Jistě. Nashledanou." Usmála se a s už pobrekávajícím synkem odešla.
----------------
"Takže u toho bude i Potter? Merlin ho chraň jestli něco…"
"Brumbál se za něj zaručí a prý něco má, aby nikdo neřekl nic nikomu nepovolanému."
"Tak to jo. Jemu věřím, ale Potterovi ne. Má v sobě příliš mnoho zášti, navzdory všemu. Tátu furt nesnáší, i když není mnohdy divu, ale mohl by se držet, a nás po všech těch obdobích na ministerstvu také ne. Raději by kdyby to dělali ti jeho rozmazlánci."
"To není nutné, bráško. Nebuď tak zatrpklej, Takových je moc. Já také nedávno ujela. A není potřeba dalších." Joudy udiveně zamrkal. Zatímco ona přebalovala malého, který se bez přestání něčemu smál. Jako kdyby jej zasáhla lechtací kletba, ale silnější. Byl to šťastný smích. Pobavený. Jako kdyby slyšel vtip, který pochopil jen on. Nechápal to ani jeden z nich. Jako kdyby se mál tomu, že jen co jej přebalila, postaral se o další nadílku. A ona, coby vzorná, hodná a trpělivá maminka celou tu proceduru s úsměvem a polibky na jeho bříško, hlavičku, čelíčko a plosky nožiček. Stále se smál a ona byla tou nešťastnější maminkou, že ho má.
Joudy se velmi bavil. Přesto byl nucen, stejně jako jeho sestra, mladá matka a stále studentka, se zaobírat budoucností. Tedy blízkou. Ohledně první informační schůze a blížícím se zkouškovým obdobím. Dost na tom, že musí přítomní schůze přijmout fakt, že se blíží další boj, který před lety po dlouhých letech útrap a ztrát, má započít znovu a jen oni dva a dokonce i ředitel znají Mortiferův záměr. I když měl podezření, že ona něco tají. Věděl, že pokud nebude chtít, neřekne mu to, a proto se toho nedomáhal. Dozví se to, když tak včas.
Jedině tím si byl a mohl, ohledně tohoto tématu, být jist. Neohrozila by jej, ani nikoho z okolí byť by to byl nejnepříjemnější člověk, kterého poznali. Leda Mortiferuse či někdo z jeho stoupenců. Jak měla možnost poznat při Remusově ovládnutí, kdy zachytila loutkářův vzkaz včetně vzpomínek, které neúmyslně předal. Ty nebyly nastrčené. Nechtěné. Loutkař se tím chlubit nebude. Tak hloupej zase nebyl. To řekla Sevena narovinu.
-------
Schůze byla naplánovaná na středu po desáté večer. Všichni se dostavili včas. Kromě… jak Sevena ostatně očekávala, Pottera a Weasleyho. Ti do ředitelny vkročili, jako páni. Co na tom, že se čeká jen na ně. Hlavně, že tu jsou.
Sourozenci se nekonečně bavili pohledem na Siriuse Blacka. Ten vztekle zahlížel na svého kmotřence, jako, kdyby se chystal mu vlepit jednu výchovnou. Ale to by už asi nepomohlo. Sevena houpala kočárkem do rytmu. Přestože byl maličký mimi-člen kouzlem chráněn proti hluku a všemu co by jej mohlo vyrušit ze sladkého klímání, nechtěla mu maminka zavdat jediný důvod, aby zpřetrhal své sladké sny.
Do chvíle ticha promluvil ředitel.
"Děkuji, že jste se dostavili, v tak hojném počtu, ačkoliv ani jeden z vás, kromě pár jedinců, nevíte, proč tu jste. Dříve, než Vám to řeknu, rád bych Vás všechny požádal, abyste se všichni podepsali, tímto inkoustem a tímto brkem na tento pergamen, kde se zavazujete k mlčenlivosti, aby nebyly žádné informace vyzrazené."
"Chcete snad tvrdit, že bychom něco vyzradili?! Nejsme slepičí zadky!" ozval se Potter jako jediný z davu.
"Co Vám na tom vadí, pane Pottere?" vrátila mu otázku Sevena
"Vy mlčte! A neodpovídejte mi otázkou!" rozeřval se na ní
"A vy zase na mně nekřičte! Sice můj syn je chráněn, proti hluku, ale já jsem na tohle alergická!" obořila se, zatímco ostatní sledovali dvojici, jako tenisový turnaj. Z jedné strany na druhou a zpátky, a zase tam a zpět.
"Vy a ten Váš spratek, tady vůbec nemáte co dělat! A Váš bratr taky, ne!" okřikl jí znechuceně
Sevena jako na povel pustila držadlo kočárku, učinila jaké si gesto, který zapříčinil, že se stále rytmicky houpal, zatímco, ona k němu přivlála po vzoru otce a hleděla mu přísně do očí. Tohle očividně nečekal. Na prázdno polkl, a rozhlížel se po nějaké záchraně. Nikdo se však nenaskytl. Byl v tom sám. Ani Ron, ani Hermiona. Neville, Remus, Sirius, Brumbál, prostě nikdo.
"Tak na rovinu, pane profesore. Jestli ještě jednou si budete brát mně, bratry, syna, nebo rodiče do své nevymáchané tlamy, tak vám jí vyčistím tak dokonale, že budete mluvit tak spisovně a slušně, až vám to nepříjemné. Moje rodina je pro mě svatá a jste tu proto, že pan ředitel Vám věří, já ale já stále moc ne. Mám s vámi své zkušenosti a oba víme, o čem mluvíme, že? " jen mlčky přikývl. "Výborně. Tak to zkusíme znovu, podepíšete, nebo ne? " a udělala krok zpátky.
"Nevidím důvod proč ne." Vykoktal.
Sevena se rozhlédla kolem, a nebyl člověk, který by nebyl udiven tou podívanou.
"Omlouvám se, pane řediteli." Řekla k němu a podepsala pergamen a ostatní jí následovali.
"Vždyť jsem ti dal slovo, že na to máš právo." Řekl stále překvapeným tónem, ačkoliv jeho úsměv byl stále od ucha k uchu.
Všichni podepsali pergament s vědomím, že by je to ředitel nenechal podepsat, jen z nedůvěry. Jen pro jistotu, pro klid ostatních. Byl to největší čaroděj všech dob a dokázal toho tolik, že nebyl důvod mu nevěřit.
Důvěřoval mu každý i Potter, i když byl momentálně ponížený natolik, že by se šel nejraději zahrabat.
"Kromě nás, budou o všem, co se zde dozvíme, vědět i Poppy s Susan. Ty však nemohou opustit ošetřovnu, tak stvrdí mlčenlivost později a stejně tak i budou informovány. Upozorňuji Vás, že kdokoliv by se pokusil přísahu porušit, nejen že mu nikdo nebude rozumět, ale stihne jej trest. Tak prosím, nezavdávejte svému pokušení šanci, nemuselo by se vám to vyplatit. A prosím, poslouchejte pozorně. Seveno."
Všichni, až na Joudyho a jeho, uvrhli na ní šokovaný pohled.
"Dobrá. Ještě jednou dobrý večer. Zajisté jste se všichni doslechli o tom, co se nedávno stalo venku na pozemcích školy, mezi Remusem a mnou." Pohlédla hlavně na Nymfadoru, která se na ní zamračila. A všichni přitakali.
"Výborně. Co se ale obecně neví, že se začínají rozmáhat takzvaní Loutkaři. Ty byste také měli znát všichni." Zase všichni přikývli, ačkoliv si byla Sevena na sto procent jistá, že Potter a Weasley, jen kývou hlavou. Co jistá. Věděla to.
"Loutkař chtěl pouze předat vzkaz, který zněl takto. Až to budete nejméně čekat, začne válka. V tomhle se Mortiferus od svého tatínka liší, chlubí se, aniž by měl čím. Zato Voldemort, ten nejprve nečekaně činil a pak se chlubil. A to je naše výhoda."
"To jako myslíš, že bude válka?" zeptal se jí Remus, který roztřesen vyskočil dopředu, div svou milovanou ženu nesrazil na zem.
"Jak říkám, Remusi. A protože to víme dopředu, můžeme se připravit. Mortiferovo myšlení trošku proměnlivé. Může se z ničemnic rozhodnout a vyrazit, ale protože o tom víme, bude chtít dát najevo, že je mocnější. Proto je třeba se na budoucí válečné období připravit. Nejprve se totiž objeví, pohrozí a začne teprve jednat."
"Vy tak budete něco platná, s tím vaším harantem." Utrhl se na ní Potter a v okamžiku mu uletěly brýle stranou a pálila ho tvář. Což jej překvapilo, protože si nijak nevšiml, že by k němu šla. Stála pořád na stejném místě a jen se na něj usmívala a v očích jí plápolaly plameny.
"Viděli jste to, Rone? Napadla mně." Postěžoval si a tisknul si pulzující tvář.
"Ne, Harry. Uletěly ti brýle, a zrudla tvář." Opravil jej zrzek a jeho kmotr Sirius Black se začal štěkavě s pobavením smát.
Sevena však, i přes tento výtečný kousek se tak bavit nemohla. Její otec Severus Snape, se nad něčím, co s Potterem jistě vůbec nesouviselo, mračil. Do hlavy se mu však odmítala koukat. Jen se ho nitrozpytně zeptala.
"Trápí tě, něco?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama