Sourozenci 8 - kapitola první

21. července 2010 v 22:59 | Severusis |  Sourozenci 8
Odchod a žal
Seděl v její kuchyni a popíjel čaj. Ačkoli by měl být rád, že jí ještě zastihl, radovat se nemohl. Bylo to pouze kouzlo. Optický klam a zklamání, že nepřišel dřív. Sledoval její postavu, jak se automaticky přesunuje z místa na místo a vykonává každodenní domácí činnost, jako každá žena v domácnosti. Byla starší, krásnější a vyspělejší, přesto to byla ona. Nic neříkala, jen stále něco dělala. Věděl, že musí postupovat obezřetně a s rozmyslem, aby nepromarnil zbytečně moc drahocenného času. Protože ona už byla pryč uprostřed toho boje.
Byl nešťastný, že se nemohl sám přesvědčit o jejím klidu v duši, kterým na každé bojové poradě oplývala. Usrkl čaje a okázale si odkašlal. Nato se její postava k němu, až mechanicky otočila čelem.
"Proč jsi odešla tak brzy?" zeptal se na úvod, ač první otázka, kterou ji ve skutečnosti položil, byla: Ještě jsi tady?! To jsem rád.
Jen naklonila hlavu stranou a řekla tichým hlasem:
"Omlouvám se, pane řediteli, že jsem na vás nepočkala, ale vzniklé situace mi nedovolily déle setrvat na tomto místě a nečinně přihlížet."
Tomu rozuměl, Briana a Williama s Harriett doprovodila na spěšný vlak do Bradavic, ale ještě se s ním měla přeci sejít, vysvětlit mu svůj plán a dát mu slib, že se vrátí v pořádku.
Ano válka byla v plném proudu, již sedm let a za její asistence, mohl Mortiferus napáchat minimum škod, ale přesto bylo pár obětí na životech. Přestože Sevena dokázala předurčit každý jeho krok, byli tací, co ji odmítali, nebo se báli akceptovat. Tehdy to nesla velmi těžce. O to hůř, když jí tehdy Harry osočil, že lidé venku bojují a umírají, zatímco ona se schovává v bezpečí svého bydliště.
Viděl na ní, jak se tím trápí a nemohl jí nijak pomoci, než se jí zastat, což udělali i ostatní, ale nijak jí to nepomohlo. Jedinou útěchou jí bylo, že to dělá pro dobro dětí.
Měla sice jen svého syna Briana, ale i svou kmotřenku, Romulinu dcerku Harriett a malého Williama, který měl tu smůlu, že se narodil jako čaroděj do podivně uvažující mudlovské rodiny.
Velmi jemně řečeno, jen co se u něj začaly projevovat jeho prvotní vlohy, jeho "asi" milující rodiče, jej zato trestali a bili. A když to nepomáhalo, pokusili se ze strachu, o to nejhorší. O vraždu! Jako by se už zahrávání si s touto myšlenkou nebylo hrozné, ale přechod v čin…
Utopením jako nechtěného kotěte! Dítě malé vystrašené dítě, které samo ještě nechápalo svou jedinečnost. V jaké to době žijeme, že k takovýmto názorům a závěrům stále dochází? Zavázaného v pytli a vhozeného do řeky.
Nikdy nezapomene, a asi nebude jedinej, na ten den, kdy se, poprvé, na jedné z pravidelných schůzí čekalo pouze na ní. Harry a Ron si tehdy předhazovali vtípky na její osobu a její dokonalost a přesnost.
To ustalo, jakmile se zjevila ve dveřích s promočeným, roztřeseným chlapečkem v náručí. Poppy a Susan, ošetřovatelky a členky řádu, se jej okamžitě ujaly a prohlížely, zda je v pořádku, zatímco ona líčila chlapcův, málem neblahý krutý konec.
Dokonce i Harry seděl a ani nemukal. Zřejmě si vzpomněl na život u Dursleyových, který oproti tomuhle byl slabý čajíček. Okamžik je tehdy nechala ještě o samotě, aby cosi zařídila, což se později ukázalo jako adopce, s okamžitou platností a svolením samotného ministra kouzel, který ještě téhož večera poslal spěšnou sovu se souhlasem a oznámením s trvalým vymazáním paměti jeho rodičů a svolením totéž její rukou provést u něj.
Nemohl tedy jinak, než před jejím odhodláním smeknout. Vychovávala sama, když občas za pomoci přátel a rodiny, přibližně … ne-li stejně starého, tříletého syna, který také již oplýval svou jedinečností, a ještě k tomu jednoho si vzala do péče.
Výchovy se tehdy chopila velmi pečlivě. Vychovávala je jako bratry. Ačkoliv hrozila žárlivost ze strany Briana, obava byla zbytečná. Měl ho jako kamaráda a později jako bratra. Neprali se, hráli si a rozuměli si, jako kdyby k sobě celý život patřili. A později, když se někdo, jednoho nebo druhého, zeptal, kdo je ten druhý, nenazvali jej jinak než, jeho BRATR.
Vychovávala je věru svědomitě, a pokud bylo zapotřebí i přísně. Přesto jim nic nechybělo a ani nebyli rozmazleni. Jako matka na ně platila, jako na studenty její otec, jen v menší míře. Pokud něco provedli, nenásledoval trest ve ztrátě bodů a nepříjemných trestů. Všeho s mírou a porozuměním. Zkrátka dostali do života průpravu, aby se neztratili.
Když chlapcům bylo osm let, byl to právě on, kdo přivedl k ní maličkou, tehdy její sedmiletou kmotřenku Harriett, dceru Romuly, která s Basilem, tehdy znenadání zmizela. Remus ho tehdy požádal, když se doslechl, že se chystá za Sevenou, aby jí vzal s sebou. Svolil, protože sám věděl, že už tak má dost starostí a že toto je nejvhodnější místo, kde bude v bezpečí.
Sevena jakožto její kmotra jí mohla poskytnout ochranu a jak kdysi slíbila se o ní v případě nouze a potřeby, postarat. Obdivuhodný to čin. Přesto nebyly žádné potíže. Malá byla oběma chlapci přijata, což byla další výhra.
Ač se uvnitř trápila Sevena, z venku propukajícího boje, musela však všechno přenechat na ostatních a jen je nabádat k správným činům, které napomáhaly odvrácení nejhoršího. Nic víc nemohla. Měla povinnost k dětem a to nemohla ani nechtěla porušit.
Dnes však již mohla. Odešla a její děti, i desetiletá kmotřenka Harriett, na jeho zvláštní povolení, mohla nastoupit do Bradavic, aby Sevena nemusela déle setrvávat doma a sledovat boj zvenčí, což nikdy nebyl její styl.
Musel však dostat z ní všechny odpovědi, které zde pro něj nechala. Jen volit ta správná slova.
"Mohu být nějak nápomocen?"
"Postarejte se, aby ten dopis dostali."
"Kdo?" zeptal se, aniž by věděl, o jaký dopis jde, což se toužil zeptat hned potom.
"Otec, bratr, Swain, Damon, Sirius, Vy a pan Potter!" odpověděl přízrak
"Jaký dopis mají dostat?"
"Ten co právě míří do Bradavic."
"Co bude následovat?"
"Nerozumím, pane."
"Jak hodláš postupovat?"
"Nerozumím, pane."
"Tak jinak, kdy se vrátíš?"
"Až dozraje čas zeleniny."
"Jak to myslíš?" vyhrkl ze sebe bez rozmyslu.
"Nerozumím, pane." Odpověděl přízrak
"Vrátíš se vůbec?"
"Ano."
"Na co si máme dávat pozor?"
"Na prázdnotu."
"Prázdnotu čeho?"
"Hrníčků." Poukázala na police, na první pohled uměleckou sbírkou hrníčků, ale při bližším pohledu měl každý hrneček jméno a byl plný, kromě těch se jménem Harry Potter, Romula Malfoyová, Basil Malfoy, Joudy Snape, Judy Snapeová, Shirley Blacková a Lenka McFerryová.
O těch posledních šesti věděl, že je Mortiferus navzdory všemu lapil do své pasti, ale u Harryho to byla novinka. Ještě ráno s ním mluvil. Ale když se pečlivě zadíval na dno jeho hrníčku, hyzdila jej kávová sedlina ve tvaru kříže. Ostatní, těch šest zbylých, byly prázdné.
"Smím je přemístit?"
"Stalo se." odpověděla a vskutku. Police a hrnečky zmizely.
"Jaké hrozí nebezpečí pro okolní svět?" zeptal se a sledoval jak se "její obraz" usmál
"Již žádné. Na brzkou shledanou, pane řediteli. Ochrana v Bradavicích nebude nikým více překonána. Čímž si můžeme být všichni více než jisti. Ani zevnitř. Brzy poznáte. Ztraceni se brzy navrátí. Nechť je Merlin nakloněn k přízni našeho osudu." Uklonila se rozplynula se.
Nemohl déle čekat, vypil poslední doušek čaje a přemístil se zpět do Bradavic.
Ve své pracovně na svém starém, ale stále věrném stole ležel na jedné hromadě štos obálek. Ty, které napsala ona. Ta, od níž se právě vrátil.
Opravdu jich bylo sedm. Teprve poté zjistil, že mu na parapetu sedí oni dva opeřenci, havran a vrána, jež je přinesli. Vyhledal tu obálku určenou právě jemu.
Obsah skrýval rovnou dvě stránky, ale jen ta jedna byla popsaná. Položil tedy prázdnou stránku na stůl, zatímco tu druhou, procházeje se po celé místnosti zaujatě pročítal.
Vážený pane řediteli,
já vím, že se to zdá k nevíře, ale těch jedenáct let, které jsem vám dala, jako podmínku pro splnění naší dohody neskutečně rychle uteklo. Sice z původního jednoho raubíře jsem vychovala tři, ale troufám si říct, doufám, že to nevyzní příliš pyšně, dobře.
Odvážím se tvrdit, že zrovna touto chvílí projíždějí přes Skotsko a cpou se dobrotami, které si ve vlaku nakoupili, ale to není důvod, ani předmět mého dopisu. Doma jste mně určitě nezastihl, protože jsem se tam již nevrátila.
Z nádraží jsem se přesunula do samotného pekla, které hodlám zchladit na bod mrazu. Doufám, že jsem vás příliš nezklamala, když jste místo mě spatřil mé přízračné a nepříliš upovídané JÁ.
Jak jste zajisté zjistil, když ten dopis čtete, že ty odpovědi byly spíše takové zavádějící, a to proto, aby to dávalo smysl pouze tehdy, když si přečtete veršovanou přílohu mého dopisu. Jen vyslovte mé jméno a uzříte sám.
Vzal tedy prázdnou přílohu dopisu a rozevřel jí. "Seveno!" zvolal její jméno a v mžiku se na papíře začal objevovat text.
Dobrý den, pane řediteli, tolik jsem toužila po vašem doteku a hlase,
Než se po dlouhém boji setkáme v plné svojí kráse zase.
Existuje mnoho věcí, co je třeba najít, získat nebo přijmout,
Než…je nutno to pouze z vašeho pohledu lépe pojmout.
Proto vám předám tyto rady,
Aby, jste se nedočkaly nečekané zrady.
Kolem sebe máte mnoho věrných osob a přátel,
Jeden z nich je podrazák a sežehnul by veškeré snažení a pokrok jako sopky žhavé kráter.
Nečekané zjištění a pravda i bolestná vašemu srdci může být,
Proto radím vám, správným způsobem ho nechte odejít.
Vše následně bude užitečně jevit se a navazovat,
Pokud se správně pochopí to, co v dopisech poslat jsem musela a pak zase šla bojovat.
Po vás první čtenář dopisů mých je, temný leč milující chlad a studentů běs,
Kterého po jeho přečtení zajisté postihne neovladatelný třes.
Další ať je malý velký dohlížitel odvahy lvího srdce,
Možná nato se bude vzhlížet pohledem starce.
Třetí nechť je ten co umělecky a bez emocí srdce zláme,
Přesto nezůstane bez následku, i když v hrudi mu srdce nedobrovolně ožije, kde měl doposud jen kámen.
Černý velký pes ať dostane návod a pohled na svět,
Zamrazí ho, ale nakonec rozbředne, jako když vykvete na jaře první vonný květ.
Vyvolený za temných časů Voldemortovy nadvlády,
Nezaslouží nic jiného, než aby se jeho okolí dobralo pravdy.
Poslední bude mému srdci blízký muž, jež nevyslechl varování,
To že se vzdálil, i přesto že neměl, bude se mu to po návratu zdát jako zdání a projde jím probuzení.
Než se tomu všemu podaří a informace střežené uvnitř obálek,
Dostane se vám stop, taháků a toho co vám poskytnu z těch krutých dálek.
Zbytek vše se nalezne v ostatních slovech v dopisech jiným určené ukryté,
Nestrachujte se zvláštnostem, jako jsou ty zbyté.
Až se vrátím a přinesu vám mrkvičku,
Pane podle jména zabarvený králíčku.
Prosím, dohlédněte na správné pochopení textů a příloh,
A nakonec uzříte více výhod.
P.s. Tyto informace jsou pouze pro vás, a proto tedy o nich pomlčte. Ostatní mají také své.
Opatrujte se, prosím.
Sevena
Srdce mu ztěžklo. Ta opravdu tolik vyrostla a zdospělela, že by se mohla komukoliv z dlouhodobých profesorů z fleku rovnat. Chytré verše vskutku. I když se zdají dětské a zbytečné, našel v nich význam.
"Ach Seveno. Brzy se vrať a mezitím, ti slibuji, že naplním vše, abys nemusela litovat. Na vše dohlédnu, kolegyně, členko Fénixova řádu a brzy paní ředitelko. Slibuji"
Vložil opět oba listy do obálky a uzamkl je ve svém stole.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama